Energetika

Jaká dlouhodobější a ekologicky udržitelná opatření může Česká republika zavést, aby se zbavila závislosti na ruském plynu a zároveň nikoho nenechala bez pomoci?

Reportáž ze sousedského setkání v krušnohorské obci na jejichž okolních kopcích by mohly v budoucnu stát větrné elektrárny. Před lety však investor narazil na odpor místních. Jak vidí obyvatelé situaci dnes. Změnil se jejich názor? Ovlivnila je postupující klimatická krize?

Některé z českých think-tanků, především Realistická energetika a ekologie, podporují neudržitelné energetické technologie. V současné praxi využívání fosilních paliv, včetně zemního plynu, ovšem nelze pokračovat. Stejným způsobem je neudržitelná i jaderná energie, která nemá dostatečný potenciál k odvrácení klimatického kolapsu. Teoretické studie i praktické příklady ukazují, že Česká republika má dostatečné podmínky nejen pro dosažení cílů Fit for 55, ale i pro dosažení úplného zásobování obnovitelnou energií.

Až do odhalení, že za výbuchy muničních skladů ve Vrběticích byli operativci ruské vojenské rozvědky GRU, odmítal ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček ruský Rosatom z tendru vyloučit. Ani teď však není ruský uchazeč úplně ze hry. Jak je to možné a co to znamená pro českou bezpečnost?

Zatímco řada evropských zemí od využívání jaderné energetiky odstupuje, ať již jde o politické rozhodnutí nebo o ekonomickou realitu, Česko by rádo šlo opačným směrem. Atomové reaktory jsou tu deklarovány a významnou částí společnosti vnímány jako čisté a bezpečné zdroje elektřiny. Mají nahrazovat uhlí, snížit naše vysoké emise skleníkových plynů, zajistit energetickou soběstačnost a rozvíjet moderní průmysl. V úvahách těch nejsmělejších plánovačů bychom se měli stát jakousi velkou jadernou elektrárnou Evropy poskytující levnou elektřinu jejím nedostatkem strádajícím zemím.  Jak se to Česku přihodilo? Jsou zmíněné plány vůbec reálné a máme nějakou alternativu?

V polovině února zasáhla Texas (a mnohá další místa v USA) série tří silných sněhových bouří.  Výsledné, téměř arktické počasí odkrylo dlouhodobou slabost a nedostatky texaského energetického systému.

Společnost Severní energetická majitelů Pavla Tykače a Jana Dienstla je v České republice po ČEZu druhou největší firmou, která operuje s uhlím. Provozování několika uhelných elektráren a lomů, které způsobují klimatickou krizi a přispívají k více než deseti tisícům tuzemských předčasných úmrtí ročně, není ale jedinou černou kaňkou na jejím byznysu. Severní energetická je také známá pro své neférové PR praktiky, které používá při snaze poškodit své odpůrce z řad ekologů či občanské veřejnosti.

Plyn je přechodové palivo k obnovitelným zdrojům, které musíme dočasně využívat, abychom zajistili útlum uhlí. Takovou větu jsme si navykli říkat v posledních dekádách. S postupem času je však čím dál jasnější, že plyn svou úlohu mostu k čisté budoucnosti sehrát nemůže. Jednak jsou jeho dopady na klima mnohem větší, než se předpokládalo. Zároveň nám ale dochází čas a emise z plynu si už zkrátka nemůžeme dovolit.