Česko se rozhodlo vsadit na jádro také do budoucna. Po zkrachovalém tendru na nový blok v Temelíně a trpké zkušenosti s veřejným tendrem se vláda a z většiny státní energetický gigant ČEZ rozhodly vsadit na zákonnou bezpečnostní výjimku. Její využití bezpečnostní instituce vyhodnotily vyloučením možných dodavatelů ze zemí, které pro ČR představují dlouhodobě riziko: Ruska a Číny. Až do odhalení, že za výbuchy muničních skladů ve Vrběticích byli operativci ruské vojenské rozvědky GRU, ovšem ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček odmítal ruský Rosatom z tendru vyloučit. Ani teď však není ruský uchazeč úplně ze hry. Jak je to možné a co to znamená pro českou bezpečnost?
Česká republika se podobně jako další státy Evropské unie zavázala k uhlíkové neutralitě do roku 2050. Domácí produkci elektřiny přibližně z poloviny zajišťují uhelné elektrárny, z jedné třetiny dvě jaderné elektrárny a zbytek obnovitelné zdroje a zemní plyn. Na rozdíl od sousedního Německa a Rakouska se Česko rozhodlo i do budoucna sázet na jaderné zdroje. Z toho důvodu největší česká elektrárenská společnost ČEZ vypsala v roce 2009 tendr na nové jaderné bloky v novější elektrárně Temelín. Tendr po pěti letech a obrovských komplikacích se zákonem o zadávání veřejných zakázek skončil krachem. Přestože hned vzápětí začal ČEZ hovořit o opakování tendru. Kvůli mezinárodní blamáži a blížícímu se konci životnosti bloků ve starších Dukovanech padla tentokrát volba právě na tuto druhou elektrárnu.
Elektrárenský gigant ČEZ si během neúspěšného tendru v lokalitě Temelín uvědomil a potvrdil, že pro tak velký a složitý záměr, jakým je realizace nového jaderného bloku, je postup v souladu s platnou legislativou příliš komplikovaný, nákladný a riskantní. A nic na této skutečnosti nezměnila ani skutečnost, že v roce 2016 Česká republika schválila nový zákon o zadávání veřejných zakázek, který vycházel z platné evropské legislativy. Ovšem ani tento nový právní předpis nesnížil obavy vedení ČEZu z toho, že se bude opakovat scénář z let 2009-2014.
Po fiasku s tendrem pro Temelín se proto v okruhu lidí, kteří se v ČEZ a na MPO zabývají výstavbou nových bloků, zrodila myšlenka, že tendr na nový blok v Dukovanech bude možné realizovat pomocí výjimky z evropské legislativy. Tedy cestou, kdy se zadá natolik konkrétní technická specifikace na poptávaný reaktor, aby ji dokázal dodat pouze jediný dodavatel, zakázku tak nebylo nutné soutěžit v souladu s evropskou legislativou a pro její realizaci šlo přímo oslovit konkrétního dodavatele. Tento model je znám jako tzv. maďarská cesta po vzoru v současné době budovaných nových bloků v maďarské elektrárně Paks II.
Už tehdy si ovšem české bezpečnostní instituce, klíčoví úředníci a také někteří politici uvědomili, jaké nebezpečí maďarská cesta nejen pro tendr na Dukovany, ale zejména pro Českou republiku jako stát představuje. Společnými silami se jim podařilo zabránit přímé cestě bez tendru, kterou si ČEZ tolik přál, a která by s největší pravděpodobností skončila jako přímá zakázka pro ruskou státní vojenskou jadernou agenturu Rosatom.
Potíže s veřejnými zakázkami
Zkušenost ze zkrachovalého tendru na Temelín byla ovšem pro ČEZ příliš letitá a bolestná. Poté, co selhal záměr zadat zakázku bez tendru po vzoru maďarské Paks II přímo konkrétnímu dodavateli, se proto v hlavách managementu a právníků ČEZ a MPO zrodil záložní plán. Zákon o zadávání veřejných zakázek obsahuje pod paragrafem a bodem 29a tzv. bezpečnostní výjimku. Ta doslova říká: „Zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, pokud by provedení zadávacího řízení ohrozilo ochranu základních bezpečnostních zájmů České republiky a současně nelze učinit takové opatření, které by provedení zadávacího řízení umožňovalo.“
Za běžných okolností se této výjimky využívá, když stát nakupuje strategicky významné produkty, technologie či služby, zejména v oblasti obrany a bezpečnosti – typicky zbraně, měřící a monitorovací zařízení apod. Argumentace vedení ČEZ a podporovatelů myšlenky pro využití zmíněné bezpečnostní výjimky byla taková, že nový jaderný zdroj je součástí kritické infrastruktury a vzhledem k očekávanému ústupu České republiky od uhelných zdrojů a zastavení starších reaktorů je pro zachování energetické bezpečnosti ČR nezbytné postavit nový jaderný zdroj. Jinými slovy podle původní představy autorů záměru byla bezpečnost chápána v úzkém slova smyslu jako bezpečnost energetická, konkrétně jako zajištění významného instalovaného výkonu do českého energetického mixu.
S čím ovšem autoři původního návrhu nepočítali, byla skutečnost, že při uplatňování bezpečnostní výjimky je nutné bezpečnost chápat v širokém slova smyslu, tedy nejen jako bezpečnost energetickou, navíc chápanou v úzkém slova smyslu jako zajištění dodávek elektřiny. Na základě rozhodnutí ČEZ postupovat podle bezpečnostní výjimky ve snaze vyhnout se martyriu s klasickou veřejnou zakázkou vznikla v červnu roku 2018 tzv. bezpečnostní skupina složená ze zástupců ministerstev vnitra a zahraničních věcí a čtyř bezpečnostních institucí: tří zpravodajských služeb kontrarozvědky BIS, rozvědky ÚZSI a Vojenského zpravodajství a Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost.
Tato skupina společně během následujících let vytvořila utajovaný materiál, který v dubnu 2020 předložila české vládě, která jej v režimu tajné projednala a následně také v předložené verzi schválila. Postoj bezpečnostních institucí k tendru na Dukovany je veřejný díky žádosti serveru iRozhlas.cz na základě zákona o svobodném přístupu k informacím z listopadu roku 2020. Bezpečnostní instituce dospěly k závěru, že ruský a čínský uchazeč nejsou z hlediska geopolitické bezpečnosti způsobilí k tomu, aby byly českou vládou, respektive společností ČEZ oslovení v rámci tendru na výstavbu nového jaderného bloku v Dukovanech.
Závěr bezpečnostních institucí není nijak překvapivý s ohledem na to, jaké skutečnosti jsou o jednání těchto dvou mocností vůči České republice známy. Za zmínku stojí například úspěšné čínské a ruské kybernetické útoky na české Ministerstvo zahraničních věcí a další kritickou infrastrukturu či čínské aktivity spojené s akvizicemi čínské investiční skupiny CEFC, o které se v bezpečnostních kruzích proslýchá, že je to prodloužený nástroj čínské vojenské rozvědky.
Ve zkratce: jak Čína, tak Rusko nefungují jako právní demokratické státy, které by další země braly jako sobě rovné obchodní partnery, ale jako mocnosti, které vůči menším státům jednají agresivně pokaždé, když je to v jejich zájmu. K pochopení toho, jakou geopolitickou hrozbu pro Česko i další státy EU a NATO Rusko a Čína představují, nám poslouží také veřejná část výroční zpráva české kontrarozvědky BIS. Ta ve vydání za rok 2019 k dané záležitosti uvádí:
„Nejvýraznějším rizikem, které bylo společné všem monitorovaným případům, byla možná účast problematických subjektů majících schopnost i motivaci zneužít svého postavení v projektu k dosažení vlastních partikulárních zájmů nebo uskutečnění cílů třetí strany, např. cizí moci, a to v rozporu se zájmy ČR. K naplnění těchto rizik by v závislosti na charakteru projektu mohlo dojít zejména zneužitím přístupu k velkému objemu citlivých informací (osobních, ekonomických, bezpečnostních) či vytvořením závislosti na dodávkách od rizikového dodavatele a následným podmiňováním dokončení projektu ekonomickými, politickými nebo bezpečnostními požadavky. Hrozby mohou v těchto případech vznikat rovněž pokračováním závislosti na dodavateli i po dokončení projektu se všemi typickými důsledky (vendor lock in).
Za problematické lze ve smyslu popsaných rizik považovat především subjekty pocházející ze zemí, kde má státní administrativa možnost prosazovat své zahraničně-politické cíle bez ohledu na ekonomické zájmy tamních společností, a to i soukromých. S popsaným problémem pak úzce souvisí také téma rizikových zahraničních investic a mechanismu na vyhledávání s nimi souvisejících bezpečnostních hrozeb. Právě původ investora v zemi s autoritářskými rysy je totiž podobně jako u výše zmíněných projektů jedním z důležitých faktorů ovlivňujících hodnocení rizikovosti konkrétní investice.“
Navzdory jasnému postoji bezpečnostní skupiny vůči ruskému a čínskému dodavateli a nutnosti dostát bezpečnostnímu požadavku, silnému tlaku opozičních politiků a velkému mediálnímu pokrytí ministr Havlíček odmítal ruský Rosatom z tendru vyloučit s odůvodněním, že by to ohrozilo konečnou cenu. V rozporu s tím ovšem Havlíček právě z bezpečnostních důvodů vyloučil z tendru čínského dodavatele. Navíc ještě představil záměr, který nekonzultoval ani s opozičními politiky, ani s bezpečnostními institucemi zaslat jednotlivým uchazečům tzv. bezpečnostní dotazník, tedy právně nezávaznou sérií otázek, na něž už česká bezpečnostní komunity z naprosté většiny odpověď zná. Tato situace trvala až do 17. dubna, kdy na mimořádné veřejné konferenci premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček sdělili veřejnosti, že podle českých zpravodajských služeb a české policie stojí za výbuchy muničních skladů ve Vrběticích na Moravě v roce 2014, které způsobily smrt dvou lidí a miliardové škody, operativci jednotky 29155 ruské vojenské rozvědky GRU.
Teprve po zveřejnění podrobností o vrbětické kauze ministr Havlíček prohlásil, že si neumí představit, že by ruský uchazeč byl přizván do tendru, a že je téměř vyloučené, aby projekt realizoval. Havlíček zároveň dodal, že o tom rozhodne až příští vláda, která vzejde z voleb na podzim 2021, a že on zatím rozhoduje pouze o tom, že ruskému uchazeči nebude zaslán zmíněný bezpečnostní dotazník. Obsahem dotazníku by měly být otázky související se spoluprací s bezpečnostními orgány, vazbami osob v řídících orgánech těchto společnosti na státní orgány, boji proti korupci, atp. Dotazník je v tuto chvíli ještě finalizován v bezpečnostní skupině, a po schválení MV, MPO, SVVNJZ a ČEZ bude rozeslán jednotlivým uchazečům.
Dva možné způsoby, jak vrátit Rosatom do hry
Teď se tedy zdá, že ruské a čínské firmy jsou ze hry. Ovšem dosavadní kroky vlády, neochota Karla Havlíčka dostát jasnému postoji bezpečnostních institucí, stejně jako dlouhodobé cíle Zemanovy kliky na Hradě dávají jasně znát, že Kremlin ještě neřekl poslední slovo.
První možný způsob, jak vrátit ruskou státem řízenou vojenskou jadernou agenturu Rosatom do hry, je znevěrohodnit tendr jako takový, tak zopakovat scénář s tendrem na Temelín a v následném fázi v časové tísni vypsat nový tendr, tentokrát šitý přímo na míru „českému konsorciu“. Jak toho lze docílit?
Krachu tendru, o který Rusové usilují – a Havlíček jim v tom jde na ruku – téměř jistě nastane, pokud se nezmění parametry tendru po stránce velikosti poptávaného reaktoru a časové lhůty na podání nabídek. Korejská KHNP ani francouzské EDF nemají požadovaný reaktor, resp. referenční projekt s maximálním instalovaným výkonem 1200 MW. V provozu v zahraničí mají pouze větší reaktory, Korejci 1400 MW a Francouzi 1600 MW. Jediný, kdo má kromě Rusů požadovaný reaktor s maximálním instalovaným výkonem nižším než 1200 MW, který by zároveň byl v provozu v zahraničí, je americko-kanadský Westinghouse, ovšem u toho lze očekávat, že pokud bude v soutěži jediný, nabídne pro ČR nepřijatelnou cenu.
Pokud tendr zkrachuje, vznikne velká poptávka po tzv. české cestě, čili se zkopíruje scénář z Maďarska a zakázka se na přímo zadá „českému“ konsorciu, kde hlavní komponentu - jaderný ostrov - bude dodávat Rosatom. Pro Rusy je to dokonce mnohem výhodnější varianta, protože neponesou za projekt odpovědnost. Této variantě nasvědčuje to, že zatímco k Rosatomu chová MPO a ministr Havlíček poměrně vstřícný postoj, o další potenciální dodavatele de facto nejeví zájem. Které české firmy by to mohly být, to prozradil ředitel středoevropské pobočky Rosatomu Šíma v odpovědi na dotaz redaktorů Českého rozhlasu: „Jednáme zhruba s devíti velkými českými společnostmi. Určitě obě plzeňské Škodovky, Sigma, ZVVZ Milevsko, I&C Energo.“ Přesnější vyjádření je, že se jedná o firmy, které mají silnou vazbu na Ruskou federaci či proruského českého prezidenta Miloše Zemana. Majitelem Škoda JS je ruská Gazprom banka, hlavním exportním trhem Sigma Group je Rusko, Škodu Transportation vlastní holding PPF, který je znám dobrými vztahy s prokremelským prezidentem Zemanem i svými obchody v Ruské federaci, ZVVZ Milevsko se také těší přízni Miloše Zemana a I&C Energo vlastní skupina Daniela Křetínského, který je obchodním partnerem PPF.
Druhý, patrně složitější způsob, jak vrátit ruského uchazeče do tendru, je ten, kterému ve svých komentářích vrbětického incidentuotevírají prostor jak Zeman, tak Havlíček: připouštějí totiž variantu, že Rusové nenesou za výbuchy muničních skladů odpovědnost, a že v případě, že se jejich zapojení dostatečně neprokáže, nebude nutné Rosatom z tendru vyloučit. Prvním krokem, jak narušit pevný postoj bezpečnostních institucí, je například vyměnit ředitele české kontrarozvědky BIS Michala Koudelku. Dalším umlčet vládní úředníky, kteří se kriticky vyjadřují k zapojení ruské agentury do tendru. První z nich, dnes již bývalý vládní zmocněnec pro jadernou bezpečnost Jaroslav Míl, byl ostatně odejit. O dalším osudu českého tendru na nový blok v Dukovanech do velké míry rozhodnou volby do poslanecké sněmovny na podzim 2021.
