Proč je obnovitelná energie pro Ukrajinu zárukou bezpečnosti během války i po ní

Interview

Podle zpráv z konce prosince rozsáhlé ruské útoky na Ukrajině poškodily nebo zničily okolo 50 % energetické sítě, včetně elektrických rozvoden a vedení vysokého napětí. Den za dnem Rusko ostřeluje ukrajinskou infrastrukturu a škody narůstají. Ukrajina mezitím pracuje na plánu poválečné rekonstrukce, který neopomine ani bezpečnou obnovitelnou energii. Jak plánovat obnovu uprostřed probíhající války a dokáže Ukrajina po skončení konfliktu zcela přejít na obnovitelné zdroje? Co pro to Ukrajina s Evropskou unií mohou udělat? Nejen o tom se dočtete v rozhovoru s Natalií Lytvyn, projektovou koordinátorkou nevládní organizace Ecoclub a ukrajinské koalice Energy transition (Енергетичний перехід), a Kostiantynem Krynyckým, vedoucím energetického oddělení v EcoAction.

 

Během ruského válečného tažení i po jeho skončení zůstane jednou z ukrajinských priorit energetická bezpečnost, a to kvůli rozsáhlým útokům na energetickou infrastrukturu, jaderný terorismus a poškození více než poloviny energetické soustavy v zemi. V průběhu války – vinou dělostřeleckých útoků, úniků paliva do půdy a podzemních vod, kladení min či vypalování lesů – už také došlo k více než 2 300 případům ekologických škod. Studie předložená na poslední Konferenci OSN o změně klimatu navíc ukazuje, že ruské vojenské operace za sedm měsíců celoplošné invaze vedly k emisím 49 milionů tun CO2.

Jednou z klíčových cest k zajištění ukrajinské (a potažmo evropské) bezpečnosti je rozvoj obnovitelných zdrojů energie.

Podle sociologického průzkumu organizace EcoAction o vztahu ukrajinské veřejnosti k obnovitelným zdrojům energie má k OZE většina obyvatel (78 %) kladný vztah. Z devíti oblastí, kde dotazování proběhlo, se na prvním místě umístil Dněpropetrovsk, kde Rusko soustavně ostřeluje energetickou infrastrukturu. Převážná většina obyvatel (88 %) se shoduje, že Ukrajina má dostatek přírodních zdrojů na to, aby pokryla rozvoj výroby čisté energie. Většina také podporuje myšlenku omezování fosilních paliv a postupného odstavení jaderných elektráren. Mezi obyvateli tudíž převládá přesvědčení, že čisté zdroje jsou klíčové pro budoucí rozvoj ukrajinské energetické soustavy a posílení energetické bezpečnosti.

Jak dnes Ukrajina plánuje obnovit poničenou energetickou soustavu a proč není snadné přijít s jasným plánem?

V červenci 2022 se ve švýcarském Luganu uskutečnila mezinárodní Konference o obnově Ukrajiny, kde byl představen desetiletý plán poválečné rekonstrukce s náklady v odhadované výši 750 miliard dolarů.

Hlavní překážkou pro vytvoření plánu jsou nejasné výchozí podmínky. Válka dosud neskončila, takže škody ještě porostou.

„Nevíme ani, jak na tom budeme v dubnu. Co zbyde z našich výrobních kapacit, co se stane s rozvodnami a dalšími stanicemi? Ruské útoky nemusí být zdaleka u konce. Situace se v příštích šesti měsících může dramaticky změnit,“ říká Kostiantyn Krynyckyj, vedoucí energetického oddělení v organizaci EcoAction.

Současný plán obnovy zahrnuje mix různých projektů bez jednoznačné strategie: „Je to takový ‚nákupní seznam‘, na kterém najdete všechno od všech. Věnuje se plynu, ropě, jádru, vodíku i obnovitelným zdrojům. Chybí ale celková strategická vize, jak bude náš energetický systém vypadat v následujících desetiletích,“ dodává expert.

„Ruský útok na Ukrajinu složitým a nepředvídatelným způsobem ovlivňuje klimatickou problematiku včetně implementace Pařížské dohody. Kromě toho vidíme prudký růst cen fosilních paliv, což si žádá urychlený přechod na udržitelnou výrobu energie,“ říká Natalija Lytvyn, koordinátorka ukrajinské koalice Energetický přechod.

Podle této odbornice je také zásadní, aby navrhovaný plán stál na modernizaci a zaměřil se na evropskou integraci.

„Je důležité, abychom se rekonstrukcí, zejména v energetice, nevraceli do stavu před válkou. Měli bychom se nadále soustředit na integraci do evropského společenství a zohlednit Zelenou dohodu pro Evropu. Je to nezbytný krok ke splnění požadavků a kritérií integrace do Evropské unie,“ vysvětluje Lytvyn.

„Válka nám ukázala, že energetický přechod by měl vycházet ze dvou předpokladů, kterými jsou účinnost a úspora,“ dodává Krynyckyj.

Zajištění energetické bezpečnosti by podle něj mělo být prioritou číslo jedna.

„Vzchopit se, vzdorovat a ustát ránu – to vše může zvládnout systém postavený na obnovitelné energii.“

Proč by měl rozvoj obnovitelných zdrojů na Ukrajině probíhat decentralizovaně?

Kvůli ruským raketovým útokům na Ukrajinu zůstávají každý den tisíce odběratelů ze všech částí země bez elektřiny. Abychom elektrickou síť stabilizovali a zajistili rovnováhu mezi výrobou a spotřebou, místní úřady pracují s režimem plánovaných a nouzových odstávek.

Jedním z hlavních problémů ukrajinské energetické soustavy je fakt, že není dost rozptýlená. Výroba je koncentrovaná do konkrétních lokalit, které Rusko bombarduje. Čím bude systém decentralizovanější, tím bude bezpečnější.

„Princip distribuované výroby by měl být základním kamenem energetického přechodu. Místní komunity mohou problém řešit vlastní produkcí. Měli bychom přemýšlet o energetických družstvech a dalších formách společného vlastnictví, aby byla budoucí soustava od základu decentralizovaná,“ zdůrazňuje Lytvyn.

„Obnovitelné zdroje bychom měli rozvíjet na místní úrovni, a vytvářet tak decentralizovanější model. Takový systém nelze zničit a poškodit tak snadno jako jednu tepelnou nebo jadernou elektrárnu. Komunity, se kterými spolupracujeme, teď hledají různé udržitelné varianty. Mezi favority patří obnovitelné zdroje a pokrytí spotřeby alespoň v obecních budovách pomocí fotovoltaiky a větrníků,“ doplňuje Krynyckyj.

Soustavné útoky na energetickou infrastrukturu potvrzují, že díky decentralizovanému systému by se potenciálně dalo předejít mnoha ztrátám.

Jak lze Ukrajině s přechodem na obnovitelné zdroje pomoct?

Předně je zcela zásadní solidarita a podpora od partnerů z Evropské unie. První rok ruské celoplošné války na Ukrajině odhalil, co obnáší závislost na ruské ropě, plynu a uhlí, a předestřel výhody účinné a decentralizované energetiky. Válka ukazuje, jakou hrozbu pro celou Evropu představuje závislost na ruských zdrojích a kolik obětí stojí neschopnost okamžitě se jich vzdát.

„Přechod na obnovitelné zdroje pro nás bude náročný, pokud na to budeme sami. V těchto procesech potřebujeme podporu Evropské unie a zahraničních partnerů,“ upozorňuje Lytvyn.

Navíc je důležité řádně rozdělit prostředky, které na rekonstrukci dostaneme: „Ukrajina musí svými kroky na vládní úrovni a legislativním procesem ukázat, že o energetický přechod stojí, tedy že v rámci rekonstrukčních procesů zajistí dobré investiční prostředí. Bohužel je nám jasné, že během války v podstatě nemáme šanci investory přitáhnout.“

Protože Ukrajina dostane od zahraničních partnerů velkou finanční podporu, je nutné zajistit, aby tyto peníze byly vynaloženy efektivně, a především transparentně, tak aby veřejnost mohla vše monitorovat.

„Když se podíváte na ukrajinský plán obnovy, který byl připraven před konferencí v Luganu, uvidíte, že všechna velká rozhodnutí má podle něj činit kancelář prezidenta a vláda, všechny peníze mají jít přes prezidentskou kancelář. Alternativou by bylo, že budou prostředky poskytovány lokálně, do obecních rozpočtů. V takovém případě by rozhodnutí v rámci rekonstrukce dělaly obce, což by jim výrazně pomohlo s rozvojem,“ dodává Lytvyn.

Důležité je shodnout se s partnery na společné vizi, například na budoucí roli jádra.

„Evropský parlament v červenci zařadil plyn a jádro do zelené taxonomie – to je opět otázka energetické závislosti a lobbování za ruské zájmy. Tři největší producenti jaderného paliva na světě jsou dnes americko-japonský Westinghouse, francouzská Areva a ruský TVEL. Takový monopol je nebezpečný a vzhledem k ruskému jadernému terorismu, reálné ceně energie a soupeření o vodní zdroje je zamýšlený rozvoj jaderného průmyslu zcela v rozporu se skutečným plánem obnovy,“ dodává expert.

Ukrajina by podle Lytvyn měla reformovat svou legislativu a přizpůsobit ji evropským normám. Dále je důležité seznámit se s postupy, které se používají v Evropské unii, například v souvislosti s efektivní integrací obnovitelné energie do sítě.

Pro místní úroveň je nesmírně důležité, aby obnova fungovala decentralizovaně, vysvětluje Krynyckyj: „Potřebujeme mechanismy, které obcím umožní žádat o individuální podporu napřímo, bez čekání na součinnost vlády. Jsem si jistý, že řada komunit přijde s vlastními nápady v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů, které budou chtít co nejdříve realizovat. Na to budou potřeba samostatné programy, iniciativy dalších úřadů a fondy s vyčleněnými prostředky.“

Lidé v Kyjevě, Černihivu, Sumách, Chersonu, Mykolajivu, Charkově, Doněcku a dalších regionech vědí, co obnáší život bez elektřiny, takže po skončení války by se mohli a měli zařadit mezi hybatele zelené transformace.

Ekologičtější by také měla být i nouzová energetická pomoc ze zahraničí, dodává Krynyckyj: „Musíme diverzifikovat potřebné vybavení: generátory doplnit tepelnými čerpadly a fotovoltaikou. Toto vybavení tady zůstane i po válce a lidé budou obnovitelné zdroje a myšlenku energetického přechodu vnímat jinak, když si vzpomenou, že jim solární panely za války pomohly přežít.“

Ukrajinská vláda a zahraniční partneři už pracují na společné vizi poválečné rekonstrukce země, která počítá nejen s překonáním přímých následků války, ale také se střednědobou strategií rozvoje. Několik občanských organizací publikovalo vizi poválečné zelené obnovy a její principy. Zejména by měla obsahovat decentralizaci energetiky, vyšší podíl obnovitelných zdrojů, zefektivnění nové infrastruktury atd. Jednotícím prvkem zeleného plánu by měla být strategie nulového znečištění (včetně odpadu) ve městech poválečné Ukrajiny.

 


Tento článek byl poprvé publikován zde: ua.boell.org.

Přeložil Kryštof Herold.