Fosilní a jaderná energetika není realistické řešení, jen cesta k veřejným penězům

Je s podivem, jak se některé skupiny energetických expertů nezatěžují nejnovějšími vědeckými poznatky či tržní situací. Povyšují osobní a skupinové zájmy nad prospěch nejširší veřejnosti, a tak se podílejí na destabilizaci budoucí společné existence. Přední skupinou zastávající tyto názory je think-tank Realistická energetika a ekologie (REE), která sdružuje zastánce jaderné a fosilní energetiky. Je stěží pochopitelné, že členové sdružení nesoucí jméno Realistická energetika si představují, že můžeme ještě dlouho pokračovat v pálení uhlí. Podle řady vědců i politiků je civilizace na pokraji zhroucení a pouze dynamika některých procesů, jako je tání ledovců a ohřev mořské vody, zpomaluje nárůst teploty atmosféry.

Uvedené expertní skupiny doporučují politikům nahradit uhlí fosilním zemním plynem, přičemž neberou na zřetel studii, které počítá s 86krát vyšším skleníkovým působením emisí metanu (jako majoritní součásti zemního plynu) než v případě ekvivalentního oxidu uhličitého. Již před několika lety panovalo oprávněné podezření, že emise jsou vyšší, než se uvádí. Podle studie je budoucí vliv úniků metanu při těžbě a dopravě zemního plynu na skleníkový efekt vyšší než v případě uhlí, které by měl nahradit.

Historické hodnoty teplot a koncentrace oxidu uhličitého poukazují na současnou alarmující klimatickou situaci. Soudobá koncentrace (~415 ppm) oxidu uhličitého existovala již v pliocénu. Tehdejší obraz byl dramaticky odlišný od dnešní situace.  Poblíže jižního pólu rostly stromy, což bylo potvrzeno nálezy pliocenní flóry, hladina moří byla až o 20 metrů vyšší a globální teploty byly 3–4 °C nad tím, co je dnes. Podle autorů z Univerzity v Leedsu je pliocenní situace analogií budoucnosti. Neudržitelnost klimatické hrozby si začíná uvědomovat i široká veřejnost. Medián 68 % světové veřejnosti  souhlasí s tím, že klimatická změna ji ohrožuje.

Stejně tak je těžko pochopitelná podpora, kterou vyjadřuje thinktank REE další výstavby jaderných zdrojů v ČR. Nový jaderný zdroj nebude samozřejmě uveden do provozu do roku 2030. Podle předsedkyně SÚJB Dany Drábové se tak stane pravděpodobně až okolo roku 2040, a tak se jaderná energie nemůže realisticky podílet na snížení českých emisí, momentálně čtvrtých nejvyšších v Evropě. Vláda schválila programový balíček EU Fit for 55, ale při obrovských investicích do jaderné energetiky se v něm obsažené závazky patrně nepodaří splnit.

Cenová srovnání jaderné a obnovitelné energetiky

Thinktank REE prosazuje jadernou energetiku, která je v současnosti jedním z nejdražších zdrojů elektrické energie. Investiční i provozní náklady (LCOE), které uvádí banka Lazard, jsou v případě jaderně generované elektřiny (131-204 USD/MWh) letos asi pětkrát vyšší než v případě obnovitelných zdrojů (vítr 26-50 USD/MWh; fotovoltaika tenkovrstvá, resp. krystalická 28-37, resp.  30-41 USD/MWh). Provozní náklady jaderné výroby elektřiny na megawatthodinu odpovídají spodní hranici celkových nákladů na megawatthodinu z větrných či fotovoltaických generátorů.

Pro dostavbu Dukovan je uváděna cena cca. 150 miliard Kč, která je ale značně podhodnocena. Tomu odpovídají stále rostoucí náklady na výstavbu elektráren Olkiluota, či Flamanville (19.1 mlrd euro), tedy trojnásobek ceny uváděné ministrem Havlíčkem. Rovněž časové prodlevy připojení k síti dosahují nejenom u francouzské a finské elektrárny asi deseti let. Proč by měla být stavba jaderné elektrárny v Česku levnější než ve Finsku, v zemi s nejnižší vnímanou korupcí, pan ministr nevysvětlil.

Naproti tomu výrobní cena elektřiny z obnovitelných zdrojů stále klesá. Podle otevřeného dopisu německých vědců bude v jižních slunných lokalitách fotovoltaický proud již brzy za cenu jednoho eurocentu za kilowatthodinu. Podle předpokladu z roku 2021 poklesne cena fotovoltaicky generované elektřiny do roku 2024 o 15 až 35 %. Naproti tomu je výstavba nových jaderných reaktorů zatížena ztrátou, která podle německých odborníků z DIW institutu představuje u 1 GW jaderného reaktoru ztráty ve výši 1,5 až 8,9 miliardy euro (38–225 mlrd Kč).

Studie EWG  srovnává ceny budoucího plně obnovitelného energetického systému a současného fosilně jaderného systému. Nejpozději do roku 2025 bude celkový energetický systém založený na 100 % obnovitelných zdrojích výrazně levnější než výroba elektřiny z fosilních paliv a jaderné energie.

Postoj expertní skupiny REE, která připravuje mimo jiné také podklady pro poslance, odráží zpátečnické názory, které povedou k dalšímu zvýšení cen elektřiny a posílí vazbu na centrálního dodavatele, místo aby skupina podporovala vznik decentrální a distributivní energetiky s nejvyšší možnou lokální soběstačností. Za domácí vítr a sluneční svit se platit nebude.

Často se čeští energetičtí experti odvolávají na vysokou spotřebu energie v českém průmyslu. Ta v roce 2018 sice dosáhla 36 % celkové energetické spotřeby, zatím co v EU-28 je jen 26 %.  Vyšší spotřeba českého průmyslu je ale kompenzována nižší spotřebou energie v dopravě.

Ekologické následky

Nebývá běžné, aby se v případě jaderné energetiky hovořilo o ekologické zátěži. To ale neznamená, že neexistuje. Jakkoliv se jaderná energie pokládá za čistou energii, je to pravda jen z omezeného úhlu pohledu, pakliže nevnímáme možnost havárií či násilných útoků. Záměrně se rovněž nehovoří o kolaterálních škodách při těžbě uranu a jeho zpracování, které po sobě zanechají přes sto tisíc tun většinou nezabezpečených radioaktivních materiálů na jeden GW reaktor ročně. V případě podzemního loužení (ISL) není ekologická zátěž na první pohled patrná, ale v severních Čechách (Ralsko) vedla těžba podle odhadů ke kontaminaci 369 milionů krychlových metrů podzemních vod.

Pravidelně se nebere v potaz vznik radioaktivních špiček při výměně paliva (emise tritia a radioaktivních vzácných plynů), patrně zodpovědných za zvýšený výskyt rakovinných onemocnění u malých dětí v okolí většiny jaderných elektráren.

Následkem provozu jaderné elektrárny dochází především v létě ke zvýšenému ohřevu říční vody, překročení povolené limitní teploty a zvýšenému odparu vody při provozu jaderné elektrárny. A samozřejmě neznámé, ale vysoké náklady na likvidaci celé elektrárny, včetně uložení radioaktivních zbytků. V případě plně obnovitelného energetického systému se tyto škody neprojeví.

Podmínky pro obnovitelné zdroje v ČR

Studie Potsdamského institutu IASS zásadně zpochybňuje opakované a nepodloženě tvrzení, že Česká republika nemá podmínky pro obnovitelné zdroje. Analyzuje obnovitelné energetické potenciály v evropských zemích, až na úroveň větších správních jednotek, přičemž uvažuje jen potenciál větrné a sluneční energie a nebere v potaz biomasu či vodní energii. Studie využívá různé databáze a z nich odvozuje potenciály obnovitelných zdrojů. Na základě získaných dat konstatuje, že v celé Evropě je v principu možná autarkie, s výjimkou některých městských oblastí. Jednou z podmínek je pokrytí střech fotovoltaikou ve spojení s efektivní akumulací. Pro ČR vychází potenciál ve výši 191,5 TWh/rok, při spotřebě 66,1 TWh/rok. Modely respektují sociálně ekologická kritéria.

Podobnou studii, pro všechny segmenty spotřeby, nověji zpracovala také univerzita v Lappeenranta, a existuje i starší studie  Marka Z. Jacobsona a Marka A. Delucchiho o zásobování celého světa obnovitelnou energií. Jaderné a fosilní profesní lobbistické organizace i politici, kteří dokola opakují, že pro obnovitelné zdroje nemáme v ČR podmínky, tyto studie neberou na zřetel.  Mohli by se ale inspirovat reálnými příklady.

V nejbližším okolí České republiky je několik dlouhodobých a úspěšných obnovitelně energetických projektů. Rakouský Burgenland je od roku 2013 vývozcem obnovitelné energie, která dnes pokrývá 150 % lokální spotřeby. V souvislosti s plánovanou výstavbou jaderných elektráren se nemluví o výhodách decentralizace nesené lokální energetikou a podporující rozvoj komunit (Hassfurt, Rhein-Hunsrück, Burgenland, region Aller-Leine-Tal, Lüchow-Danneberg). Tato místa neleží ve větrném Dánsku či slunné Itálii, přesto však exportují přebytky obnovitelné energie do okolí. Stotisícový okres Rhein-Hunsrück exportuje čtyřnásobek své spotřeby, přičemž se nejedná o klimaticky odlišnou oblast ve srovnání s ČR.

Podle Fraunhofer - Energy Charts Německo do roku 2050 počítá asi s pěti a půl násobným navýšením obnovitelné kapacity. Letos bylo v denních průměrech se současným instalovaným výkonem minimum energie z obnovitelných zdrojů ve výši 18,8 % (9.1.2021), při ročním průměru 48,1% elektřiny z OZE. Přebytečná energie bude využita pro akumulaci do energetických plynů, syntetických pohonných hmot a tepla.

Jsme svědky cenového pádu a stálého rozvoje větrné a solární energetiky i akumulace. V posledním roce byl úspěšně testován nový typ elektrárny, která pracuje ve výškách 400 až 800 metrů a má vysokou roční využitelnost (FLH okolo 80 %), což ji předurčuje na pokrytí základní spotřeby (tzv. baseload). Výrobní náklady podle firmy Skysails jsou 4 eurocenty/kWh.

Je stěží představitelné, že by se tento trend obrátil, a že by se jaderná energie stala náhle levnější než obnovitelná. Naopak, současný trend bude pokračovat v nastoupeném směru a za 20 let se stanou nově připojené jaderné elektrárny dlouhodobou zátěží rodinných, obecních i veřejných financí.

Důležitý aspekt obnovitelné energetiky – soběstačnost a stálá pracovní místa

Lokální decentralizovaná výroba obnovitelné elektřiny přináší zvýšenou bezpečnost zásobování elektřinou, zlepšení místní ekonomiky, jejího udržitelný rozvoj a zapojení komunity. Dochází k tvorbě hodnot v regionu a tím se snižuje odliv kapitálu. Instalace generátorů, jejich údržba a provoz vytváří na lokální úrovni trvalá pracovní místa. Zlepšuje ekonomické postavení regionů a působí proti migraci z okrajových regionů do měst. Soběstačnost je pro místní komunitu důležitá. Existují případy, ve kterých zapojení místní komunity do transformačních procesů zlepšilo ochotu ke pozitivním změnám.  

Tyto aspekty se neprojeví při centralizovaných zdrojích vlastněných velkými firmami či monopoly.

Materiálové bilance jsou pro jádro nevýhodné

Pokud srovnáme materiálovou náročnost výroby elektřiny z větru a jaderné energie, je na jednu kWh větrné energie zapotřebí 5,2 g materiálu, ale pro jadernou energii 260 g/kWh. V tomto množství jsou obsaženy konstrukční materiály, vytěžená odpadní ruda a materiály potřebné pro uložení radioaktivního odpadu. Podle této práce (str.753) lze z tohoto množství recyklovat pouhých 5 gramů.

Další materiálovou limitou je obsah uranu v těžené rudě. Čím je nižší obsah uranu, tím více energie je potřeba na získání stejného množství. Průměrný obsah uranu v těžené rudě stále klesá a dnes je okolo 0,5 g U/kg. Jakmile obsah uranu dosáhne hodnot mezi 0,2 až 0,1 g/kg rudy, zvýší se energetická spotřeba na těžbu a zpracování vytěžené rudy a proces přestane být energetickým zdrojem a stane se konzumentem energie. K dosažení limity EROEI (energetické návratnosti) dojde asi v letech 2060 až 2080, podle instalované kapacity jaderných elektráren. Hranice 0,2 g U/kg rovněž představuje emise shodné s produkcí elektřiny v uhelných elektrárnách, opět díky spotřebě především fosilní energie na těžbu, dopravu a zpracování uranové rudy.

Mitigační potenciál jaderné výroby elektřiny

Česká republika se aktivně podílí na lobování jaderné energie v rámci EU. Pod vlivem těchto snah pokládá velká část české veřejnosti jádro za cestu ke snížení emisí, ale tato cesta není schůdná ani reálná. Schopnost mitigace klimatických změn pomocí jaderné energie má ve skutečnosti velmi omezený dosah.

V této práci jsou uvedeny tři možné scénáře rozvoje jaderné energetiky:

• Pokračování současného trendu poklesu podílu jaderně generované elektřiny a dosažení nuly v letech 2060-2070.
  
   
• Předpoklad udržení jaderné kapacity na současné hladině, přičemž mitigace klimatické změny dosáhne k roku 2050 1,4-2,6 %, při nárůstu světové spotřeby o 3,5 resp. 2 % ročně.
  
   
• Nejoptimističtější scénář IAEA předpokládá zvýšení produkční jaderné kapacity na trojnásobek současné, na 964 GW v roce 2050, což by přineslo mitigační podíl ve výši 4,2 – 7,6 %. Tento scénář by vyžadoval roční výstavbu cca 27 GW (včetně náhrady uzavřených elektráren), přičemž dnes se ročně staví 3-4 GW.

Je zřetelné, že jaderný a fosilní lobbing má především hlavní účel – sáhnout si na státní dotace, přímé i nepřímé daňové úlevy a výhodné půjčky, rovněž podle III. dodatku smlouvy EURATOM. Tento dodatek na straně 489 definuje veřejný zájem na získání potřebných pozemků, daňové úlevy a osvobození od celních, pozemkových a licenčních poplatků.