Česká republika

Daně Drábové, předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost České republiky, se v noci na 4. března letošního roku podle jejích slov zhroutil její jaderný svět. „Vojenské napadení jaderné elektrárny je porušení článku 59 Ženevské konvence. Na co jiného už se v tomhle světě máme spolehnout, když ne na mezinárodní dohody a konvence tohoto typu,” položila to ráno řečnickou otázku v televizním vysílání. Od té chvíle byla tato „jaderná bába“ na roztrhání. Podle jejích slov se s novou skutečností musíme vyrovnat. Jakoby musela opravit svůj prvotní dojem z ostřelování největší jaderné elektrárny v Evropě v Záporoží.

Jaká dlouhodobější a ekologicky udržitelná opatření může Česká republika zavést, aby se zbavila závislosti na ruském plynu a zároveň nikoho nenechala bez pomoci?

V roce 2020 uplynulo 25 let od 4. světové konference OSN o ženách v Pekingu. Jak si v naplňování jejich cílů stojí Česká republika a co je nutné ještě zlepšit formulovaly odbornice ve stínové zprávě Ženy a česká společnost - Peking + 25.

Nezisková organizace Gender Studies slaví neuvěřitelných 30 let existence a vydává publikaci, ve které se ohlíží a zamýšlí nad tím, co se v průběhu tak dlouhé doby v české společnosti z hlediska genderové perspektivy změnilo.

Některé z českých think-tanků, především Realistická energetika a ekologie, podporují neudržitelné energetické technologie. V současné praxi využívání fosilních paliv, včetně zemního plynu, ovšem nelze pokračovat. Stejným způsobem je neudržitelná i jaderná energie, která nemá dostatečný potenciál k odvrácení klimatického kolapsu. Teoretické studie i praktické příklady ukazují, že Česká republika má dostatečné podmínky nejen pro dosažení cílů Fit for 55, ale i pro dosažení úplného zásobování obnovitelnou energií.

Současné hodnotové konflikty se promítají i do české literární tvorby a probouzejí imaginaci žijících klasiků i nastupující generace spisovatelů. Ačkoliv ideologické spory sledují především liberálně-konzervativní dělící linii, v oblasti literatury má své místo i kritika namířená především do vlastních, liberálních řad či nadsazené příběhy s velice ambivalentními významy.

V Maďarsku, České republice a Slovensku jsme v posledních letech zažili velký rozmach debaty o změnách klimatu. Klimatické narativy těchto zemí jsou v mnohém velmi podobné, ale našli bychom u nich i významné rozdíly. Ve všech třech zemích je nepřítelem číslo jedna švédská aktivistka Greta Thunberg. Maďarská vláda v čele s Viktorem Orbánem a jemu poslušná média se však snaží klimatickou agendu využívat i pozitivním způsobem, na rozdíl od zemí bývalého Československa.

První z řady esejů věnovaných problematice tzv. kulturních válek ve střední Evropě představuje tento pojem v jeho původním, americkém kontextu i jeho přesun do Evropy. V těchto konfliktech, na rozdíl od historického sporu či ideové debaty, jde v prvé řadě o moc.

Zatímco řada evropských zemí od využívání jaderné energetiky odstupuje, ať již jde o politické rozhodnutí nebo o ekonomickou realitu, Česko by rádo šlo opačným směrem. Atomové reaktory jsou tu deklarovány a významnou částí společnosti vnímány jako čisté a bezpečné zdroje elektřiny. Mají nahrazovat uhlí, snížit naše vysoké emise skleníkových plynů, zajistit energetickou soběstačnost a rozvíjet moderní průmysl. V úvahách těch nejsmělejších plánovačů bychom se měli stát jakousi velkou jadernou elektrárnou Evropy poskytující levnou elektřinu jejím nedostatkem strádajícím zemím.  Jak se to Česku přihodilo? Jsou zmíněné plány vůbec reálné a máme nějakou alternativu?