České předsednictví v Radě EU: Evropa jako úkol

V pátek, prvního července, Česká republika převzala od Francie štafetový kolík předsednictví v Radě EU. Česká vláda si zvolila motto „Evropa jako úkol“, jímž odkazuje na projev Václava Havla z roku 1996 pronesený při příležitosti udílení Ceny Karla Velikého v Cáchách. Česká vláda tím chce nejen pobídnout k „zamyšlení nad úlohou Evropy a reflexi dosavadního přístupu a očekávání“, Havlovy úvahy chápe také jako výzvu k převzetí větší odpovědnosti za globální ekologické, sociální a ekonomické problémy. V roce 1996 Havel formuloval úkol Evropy následovně: „Poněkud nadneseně by se dalo říct, že úkolem Evropy je dnes znovu nalézt své svědomí a svou odpovědnost. A to v tom nejhlubším slova smyslu. To znamená nejen odpovědnost za svou vlastní politickou architekturu, ale i svou odpovědnost za svět jako celek.“^[1]

Ve svém projevu se první český prezident věnoval historii, stavu a budoucnosti Evropy. Poukázal na civilizační hrozby, potenciální konflikty, omezené zdroje, ničení životního prostředí a rostoucí sociální nerovnost. Mnoho myšlenek, které v jeho řeči nacházíme, si zachovaly pozoruhodnou aktuálnost, a je tudíž na místě pohlédnout na tehdejší Havlova slova z dnešních pozic.

Pozoruhodná aktuálnost Havlových myšlenek

Šest a půl roku po pádu železné opony a osm let před první velkou vlnou východního rozšiřování EU Havel zdůraznil politickou nutnost evropského sjednocení. Evropskou unii popsal jako bezprecedentní pokus o vytvoření jednotného, demokratického a solidárního prostoru. Apeloval při tom na EU a NATO, že by měly „dát celé Evropě jako hodnotovému tělesu jednoznačnou jistotu, že nejsou uzavřenými kluby“. Již tehdy zcela jasně zformuloval cíl a podstatu evropského sjednocení: „Možná to zní paradoxně, ale evropské sjednocování nebylo a není omezováním svobody ve smyslu vyvlastňování určitých práv občana stále mu vzdálenější mocí, ale právě naopak: je to proces prohlubování této svobody (…). Zdá se mi, že teprve dnes, kdy nastává nové kolo jednání Evropské unie o její budoucnosti a kdy se mimo jiné jedná o její společné zahraniční a bezpečnostní politice, si Evropané a evropští politici začínají v celém rozsahu uvědomovat tento hluboce politický rozměr evropského sjednocovacího procesu.“

Je charakteristické a rozhodně nebyla jen náhoda, že Havel vyzdvihl význam společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Otázka, jak by EU měla přistupovat k autokratickým režimům a vyvarovat se závislých vztahů, bude v následujících měsících a letech hrát centrální roli, přičemž je naléhavě nutné, aby na úrovni Evropské unie rychle vzrostla schopnost strategického myšlení a jednání v zahraniční a bezpečnostní politice. Odpověď zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky na ruskou agresi musí být celoevropská. Po dlouhé a nezodpovědné fázi politických opomenutí je nutné zapojit a brát vážně historickou zkušenost a obavy středoevropských a východoevropských členských států a partnerů. To, že role moderátora se v Radě do konce roku 2022 ujímá Česká republika, představuje v této souvislosti šanci.

Priority českého předsednictví v Radě EU bylo nutné vzhledem k ruské útočné válce na Ukrajině, konfliktu porušujícího mezinárodní právo, a s tím souvisejícím razantním změnám rámcových politických podmínek zformulovat v posledních měsících nově. Česká republika uvedla pět prioritních oblastí svého předsednictví: (1) Zvládnutí uprchlické krize a poválečná obnova Ukrajiny, (2) energetická bezpečnost, (3) posílení evropských obranných kapacit a bezpečnost kybernetického prostoru, (4) strategická odolnost evropské ekonomiky a (5) odolnost demokratických institucí.

Podpora Ukrajiny

České předsednictví v Radě chce Ukrajinu podpořit při obraně její suverenity a územní celistvosti „využitím všech nástrojů a programů, které EU nabízí, včetně posilování sankcí“. V prioritách je správně zdůrazněno, že „politická i vojenská podpora Ukrajiny ze strany EU a členských zemí je v bytostném zájmu EU v zájmu zajištění bezpečnosti v Evropě“. Za důležitý úkol je považována i obnova, především opětovné vybudování kritické infrastruktury, zajištění základních služeb a hospodářské zotavení a stabilita Ukrajiny.

V souvislosti s přijímáním válečných uprchlíků z Ukrajiny česká vláda uvádí důležité priority: vytvoření potřebných struktur, dlouhodobou integraci, podporu obzvlášť postižených členských států, přístup ke vzdělání a na pracovní trh včetně předškolní péče a mimoškolních aktivit, zajištění zdravotní péče. V tomto kontextu však nezbývá než doufat, že současná ochota mnoha středoevropských a východoevropských členských států k přijímání uprchlíků pomůže z dlouhodobého hlediska k zásadní změně přístupu k evropské migrační a azylové politice, který od roku 2015 blokovali a stále ještě blokují především (avšak nejen) visegrádské státy.

Energetická bezpečnost a tranzice

Jako nejdůležitější krátkodobý cíl v oblasti zabezpečení dodávek energie česká vláda uvádí ukončení závislosti na dovozu ruských fosilních zdrojů. Také s ohledem na odolnost evropské energetiky vysvětluje, že EU musí drasticky snížit „závislost na nepřátelských či nestabilních režimech“ a prohloubit „volný obchod s demokratickými státy ve světě“. K tématu zajištění dodávek energie se v prioritách uvádí: „České předsednictví se zaměří na otázky energetické bezpečnosti EU, jejíž význam v současnosti převyšuje energetickou tranzici.“ Hlavními tématy jsou diverzifikace zdrojů, úspora energií, urychlený přechod na „nízkoemisní a obnovitelné zdroje energie“, naplnění plynových zásobníků před nadcházející zimou a energetická účinnost. Je sice správné, že cíle rozlišují mezi krátkodobými a dlouhodobými řešeními a strategiemi, protože je zjevné, že v následujících týdnech a měsících budeme konfrontováni s mnohými dilematy, jež nás v energetické politice postaví před těžká rozhodnutí. Je také dobré, že je zdůrazněn význam úspor, obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti a také potřeba snížení negativních sociálních a ekonomických dopadů vysokých cen energií. Je však zavádějící vzbuzovat dojem, že energetická bezpečnost je nadřazena energetické tranzici, neboť se jedná o dvě strany téže mince. Ambiciózní realizace Zelené dohody pro Evropu tvoří základní předpoklad energetické bezpečnosti. Přitom je a v budoucnu zůstane v centru zájmu prohlubování spolupráce mezi členskými státy a evropskými sousedy. Avšak skutečnost, že priority pracují s „rolí jaderné energetiky v zajištění energetické bezpečnosti EU a plnění klimatických cílů EU“, bohužel vysílá nesprávný signál. Rozšíření jaderné energie v rámci EU nemůže být odpovědí na současné výzvy, protože potřebujeme udržitelná řešení, abychom ukončili závislost na Rusku a zvládli zhoršující se klimatickou krizi. Nehledě na rizika a nebezpečí spojená s jadernou energií jde dnes o nejdražší, nejméně flexibilní a časově nejnáročnější způsob výroby elektrické energie, protože stavba nových reaktorů trvá velmi dlouho. Každé euro a každá koruna investované do jaderných elektráren krizi energetické bezpečnosti a klimatickou krizi nadále zhoršují, protože je tím vázán kapitál a tyto peníze nelze investovat do jiných, efektivnějších a udržitelnějších možností.

Odolnost demokratických institucí

Je důležité, že vláda státu visegrádské čtyřky uvádí jako svou prioritu odolnost demokratických institucí, čímž se jasně distancuje od vlády v Budapešti a Varšavě. Česká vláda zdůrazňuje: „Ruská agrese nám znovu naléhavě připomněla, že dlouhodobá prosperita a stabilita Evropy je založena na funkčních demokratických mechanismech. České předsednictví se proto zaměří na posilování odolnosti institucí, které mají zásadní vliv na udržování a rozvoj hodnot demokracie a právního státu v EU. Patří mezi ně například transparentní financování politických stran, nezávislost masových sdělovacích prostředků a otevřený dialog s občany.“

Kromě toho jsou výslovně uvedeny Konference o budoucnosti Evropy, dialog s mladými lidmi a jejich zapojení do politických procesů, zejména v rámci Evropského roku mládeže, a dále zachování a posílení svobod a evropských hodnot offline i online. Na mezinárodní úrovni chce česká vláda uskutečnit Akční plán EU pro lidská práva a demokracii, za pomoci všech dostupných nástrojů, včetně možných sankčních mechanismů.

Je s podivem, že v prioritách není nikde uvedena globální potravinová krize, protože vrátíme-li se k Havlovým slovům, právě v tomto případě musí EU převzít odpovědnost za svět jako celek. To samozřejmě neznamená, že toto téma nebude na úrovni EU hrát v následujících měsících žádnou roli.

Předsednictví v Radě EU jako úkol

Přestože v následujících měsících rozhodně nebude vůbec jednoduché dospět v evropské sedmadvacítce k politickým odpovědím v centrálních oblastech politiky a vypracovat k nim řešení, zůstává naděje, že české předsednictví v Radě EU může přinést důležité impulzy. Podstatná role přitom připadá německé spolkové vládě, protože musí podpořit snahy českého souseda o mediaci mezi členskými státy, aby byla zachována jednota EU, Ukrajině se dostalo pomoci a byla učiněna přítrž Putinovu válečnému počínání. Neznamená to samozřejmě, že musí sdílet veškeré postoje české vlády. Ale v kontextu brutální ruské útočné války v Evropě a s tím spojených ničivých důsledků, rizik a nejistoty se musíme postavit těžkým a komplexním otázkám současnosti i budoucnosti společně. Česká republika je v této souvislosti důležitým partnerem v EU.

Předsednictví v Radě EU navíc představuje šanci posílit v zemi proevropské hlasy, povědomí o evropských tématech a zájem o ně, protože Česká republika již řadu let patří k nejvíce euroskeptickým členským zemím. Skepse má různé příčiny – na prvním místě je však nutné uvést neschopnost mnohých političek a politiků hájit evropský projekt, vysvětlovat české veřejnosti výhody členství v něm a zaujmout v EU aktivní a konstruktivní roli. Bývalý prezident Václav Klaus během svého funkčního období mezi lety 2003 a 2013 jako mantru omílal slova o „obraně národní suverenity“ proti „bruselskému diktátu“. Za svůj úkol zjevně nepovažoval budoucnost Evropy, ale brojení proti evropské integraci. To zanechalo v obyvatelstvu své stopy. Ruská útočná válka proti Ukrajině v tomto ohledu rozhodně spustila nový trend. Aktuální průzkum „GLOBSEC Trends 2022“ ukazuje, že v případě referenda by ve srovnání s rokem 2021 hlasovalo pro setrvání v EU mnohem více dotázaných: roku 2021 odpovědělo kladně 66 procent, o rok později už to bylo 80 procent. Tento trend potvrzuje také aktuální průzkum Eurobarometru: na jaře roku 2022 souhlasilo v České republice (v evropské sedmadvacítce 65 procent) 54 procent dotázaných s tím, že členství v EU je dobrá věc, ve srovnání s předešlým podzimem je to nárůst o 7 procentních bodů.

Český premiér Petr Fiala je navíc mnohem přesvědčenější Evropan než jeho bývalý stranický kolega Václav Klaus a než poslanci za ODS, kteří v současné době sedí v Evropském parlamentu spolu s polskými poslanci za PiS v euroskeptické, národně konzervativní frakci ECR (Evropští konzervativci a reformisté). Krom toho jsou součástí vládní pětikoalice také některé proevropské strany, mimo jiné Piráti, kteří zastávají pro předsednictví v Radě EU důležité rezorty, jako tomu je u místopředsedy vlády pro digitalizaci a ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše a také v případě ministra zahraničí Jana Lipavského. Pirátští poslanci jsou v Evropském parlamentu členy frakce Zelení/ESA.

Je potěšující, že česká vláda se distancuje od negativního vlivu, kterým na české sebepojetí v EU po mnoho let působil Václav Klaus. Je totiž rozhodně nejvyšší čas upamatovat se na dědictví Václava Havla, který už v roce 1996 s pozoruhodnou předvídavostí varoval: „Nevybudují-li zavčas vnitřní strukturu Evropy jako jediné politické entity demokraté, začnou ji budovat jiní a demokratům pak zbydou jen oči pro pláč.“

Článek byl nejdřívě zveřejněn v němčině na boell.de. Do češtiny přeložila Zuzana Schwarzová.

[1] Citace z Havlova projevu Evropa jako úkol, proneseného 15. května 1996 v Cáchách, Knihovna Václava Havla, Archiv (ID záznamu 1050, náhled 14. 7. 2022)