V letošních volbách bylo zvoleno historicky nejvíce žen do dolní komory Parlamentu, ve Sněmovně zasedne 67 poslankyň (33,5 %). Pokud by záleželo pouze na pořadí na kandidátních listinách, bylo by zvoleno poslankyň jen 50. Poprvé v historii také podíl zvolených žen do Sněmovny překonal zastoupení žen na kandidátních listinách.Přispěly k tomu především preferenční hlasy pro kandidátky Pirátů. Dalším prvenstvím je, že ve dvou poslaneckých klubech budou převažovat ženy – v klubu České pirátské strany a v klubu STAN. Naopak nejmenší zastoupení budou mít ženy v poslaneckém klubu Motoristé sobě. V neposlední řadě došlo také k nebývale silné podpoře mladých kandidátek a kandidátů.
Iniciativy a výzvy ke kroužkování
K zvolení rekordního počtu jak žen, tak mladých lidí přispěly různé iniciativy a výzvy k udělování preferenčních hlasů, tak zviditelňování profilů ženských kandidátek a mladých kandidujících. Samy některé kandidátky v rámci svých předvolebních kampaní na sociálních sítích vyzývaly k podpoře žen s odvoláváním na to, že díky spojení političek napříč stranickým spektrem se podařila v posledních čtyřech letech prosadit redefinice znásilnění, dětský certifikát, sousedské dětské skupiny či menstruační potřeby do škol. Jako další vodítko pro rozhodování voličů a voliček mohla také sloužit volební kalkulačka zaměřená na práva žen a queer lidí. Výsledek voleb z hlediska zastoupení žen a mladých lidí lze vnímat jako jasný signál voličů a voliček, aby politická rozhodnutí a diskuze v dolní komoře odrážela perspektivu a zkušenosti těchto dosud podreprezentovaných skupin.
Česká republika na chvostu žebříčků
V rámci mezinárodních srovnáních zaměřených na genderovou rovnost se Česká republika dlouhodobě umisťuje nejhůře v oblasti politické participace žen. V posledním žebříčku Global Gender Gap Index, vydávaného Světovým ekonomickým fórem, se ČR umístila na 113. místě ze 148. V žebříčku Evropského institutu pro rovnost žen a mužů, který srovnává země EU, jsme se v oblasti politického rozhodování umístili na 22. místě z 27. Do výsledku se negativně promítá zejména nízké zastoupení žen na ministerských postech a fakt, že jsme dosud neměli ženu v pozici premiérky ani prezidentky. I po zvolení historicky nejvyššího počtu poslankyň v říjnových volbách stále očekáváme, jaké bude zastoupení žen v nové vládě.
Pojďme si krátce shrnout zastoupení žen na všech úrovních české politiky. V dosluhující sedmnáctičlenné vládě zasedají dvě ženy, což je méně než 12 %. Podíl žen v horní komoře parlamentu a v krajských zastupitelstvech je aktuálně 21 %, zatímco v obecních zastupitelstvech tvoří ženy 29 %. Nejvyšší zastoupení žen je po loňských volbách v Evropském parlamentu (38 %) a i v nich je to obdobně jako u Sněmovny vlivem preferenčních hlasů.
Celkem třikrát bylo ve volbách do Poslanecké sněmovny dosaženo vyššího zastoupení žen díky preferenčnímu hlasování – 22 % v roce 2010, 25 % v roce 2021 a 33,5 % v letošních volbách. Pokud by záleželo jen na pořadí na kandidátní listině, bylo by v roce 2010 zvoleno jen 16 % poslankyň, ve volbách v roce 2021 jen 20,5 % a v letošních volbách jen 25 %. Největší institucionální překážkou pro vyšší zastoupení žen v české politice jsou tedy politické strany, které umisťují ženy na nevolitelná místa kandidátních listin. Pokud by v posledních volbách jak do Evropského parlamentu, tak do Sněmovny záleželo pouze na pořadí, výsledné zastoupení by bylo výrazně nižší. Otázkou však zůstává, jestli se spoléhat na „záchranu“ v podobě preferenčního hlasování.
Genderové kvóty na kandidátní listiny
V současnosti je udělování preferenčních hlasů jediný způsob, jak podpořit vyšší podíl zvolených žen, ale nejedná se o systematický nástroj řešení nízkého zastoupení žen v politických pozicích. Ten naopak představují genderové kvóty. Většina zemí s vyrovnaným zastoupením žen a mužů v politice uplatňuje nějakou formu kvót na sestavování kandidátních listin. Ukazují se tak jako jednoznačně nejefektivnější nástroj.
V České republice je aktuálně jedinou politickou stranou uplatňující vnitrostranické genderové kvóty Strana Zelených. V momentě, kdy většina politických subjektů tento nástroj nepoužívá, se nabízí zavést legislativní genderové kvóty, které by byly závazné pro všechny politické strany a fungují například v Belgii, Španělsku či Slovinsku. Strategie rovnosti žen a mužů na léta 2021–2030 sice počítá s „předložením variantních řešení legislativních opatření k podpoře vyrovnaného zastoupení žen a mužů v politice“ nejpozději do roku 2027, ale hlavní kámen úrazu spočívá v tom, že výsledkem může být i tzv. nulová varianta, tedy nezavedení žádných kvót.
V českém volebním systému již například funguje jiný druh kvót, které vnímáme jako samozřejmé a spravedlivé a nikdo je nezpochybňuje a tím je regionální zastoupení v Parlamentu. S jistou nadsázkou by se dalo říci, že u nás historicky fungují i nepsané kvóty na zastoupení mužů. Cílem legislativních genderových kvót však není zavést „ženské“ kvóty, ale kvóty, které cílí na vyrovnané zastoupení žen a mužů a které mohou být relevantní i pro muže v momentě, kdy budou podreprezentováni.
Moderní Sněmovna
Politika byla historicky formována muži a pro muže a toto prostředí se mění jen velmi pomalu. Dokládá to i iniciativa Moderní Sněmovna, která upozorňuje na složitost skloubení osobního a rodinného života s výkonem poslaneckého mandátu. Iniciativa navrhuje mimo jiné předvídatelnost zasedání a hlasování, sudý počet týdnů v harmonogramu zasedání (lichý počet týdnů neodráží potřeby rodičů s dětmi ve střídavé péči), změnu jednacího řádu (časový limit pro vystoupení, aby se zabránilo obstrukcím a nekonečným debatám) nebo maximální koncentraci zasedacích dnů.
Část poslankyň z iniciativy svůj mandát již neobhajovala právě kvůli způsobu jednání dolní komory, ale je připravena podpořit další političky a politiky, kteří budou navržené změny a opatření prosazovat i v dalším volebním období. Odchody řady političek by měly být výstražným signálem, jak zbytečně přicházíme o politické zkušenosti žen, které nekončí kvůli tomu, že by jim jejich práce nedávala smysl, ale kvůli neefektivnímu nastavení jednání.
Násilí na političkách a mladé poslankyně
Celková česká politická kultura stále není nastavena tak, aby byly ženy vnímány jako přirozená součást politického života. To ilustruje dvojí metr při hodnocení politických výkonů žen a mužů, kdy ženy musí nejen obhajovat své schopnosti a kompetence, ale také dokazovat, že do politiky vůbec patří a často se setkají se stereotypy a sexismem.
Potvrzují to výsledky výzkumu mapujícího zkušenost političek dolní komory Parlamentu s různými formami genderově podmíněného násilí, do kterého se zapojilo celkem 36 poslankyň napříč politickým spektrem. Nejčastější forma násilí, se kterou měly dotazované poslankyně zkušenost, bylo psychologické násilí (81 %). Poslankyně se setkávají s výhrůžkami násilím včetně výhrůžek znásilněním a jsou terčem slovních útoků a zastrašujícího chování. Zároveň vnímají, že v porovnání s útoky na jejich kolegy má agrese vůči nim odlišný charakter – je mnohem osobnější a často se sexuálním podtextem. Se sexualizovaným násilím má zkušenost 42 % respondentek. Nejméně se pak setkaly s ekonomickou a fyzickou formou násilí (11 %).
Znepokojujícím důsledkem je, že až 28 % poslankyň omezuje svou politickou aktivitu, například veřejné vystoupení, rozhovor s médii, zveřejňování příspěvků na sociálních sítích, z obavy, že se stanou terčem nenávistných komentářů, obtěžujícího chování nebo násilí. Vzhledem k tomu že prezentace a zviditelňování politické práce je předpokladem pro další volební úspěch, může částečná autocenzura političek ve střednědobém horizontu snižovat jejich šance na znovuzvolení. Mladší respondentky (ve věku do 40 let) se ve vyšší míře setkávají se všemi formami násilí. Výhružky a zastrašující chování jsou také častěji namířeny na poslankyně, které se věnují lidskoprávní agendě.
Bohužel bohaté zkušenosti s urážkami a komentáři zpochybňující jejich kompetence mají již nově zvolené mladé poslankyně včetně podceňování jejich schopností i od některých spolustraníků. V současnosti chybí v politických stranách i v dolní komoře Parlamentu nástroje pro prevenci genderově podmíněného násilí. Stávající jednací řád či etický kodex Poslanecké sněmovny neobsahuje specifické ustanovení týkající se obtěžujícího či násilného chování (včetně jeho postihování). V rámci politických stran buď etické kodexy zcela absentují, či neberou v potaz genderově podmíněné násilí. Na parlamentní úrovni ani v rámci politických stran neexistuje nezávislý mechanismus nahlašování a vyšetřování, který by zachovával anonymitu a důvěrnost poskytnutých informací.
Bez prevence a řešení genderově podmíněného násilí na političkách, prosazení změn v jednání Sněmovny, podpory žen v rámci politických stran a obsazování kandidátek na volitelná místa nelze očekávat, že další generace dívek bude motivována vstupovat do politiky. To vše samozřejmě předpokládá aktivní zapojení mužů politiků, kteří nebudou tolerovat misogynii a podpoří své kolegyně.
