Příští jaro se v Maďarsku budou konat parlamentní volby — a poprvé za patnáct let existuje reálná šance, že Viktor Orbán a jeho strana Fidesz přijdou o moc. Vládnoucí strana nikdy nevypadala tak dezorientovaná. Snad si až příliš zvykla na pohodlí, které jí poskytuje absence skutečného soupeře. To se ale může brzy změnit. Podle většiny průzkumů veřejného mínění nyní strana Tisza vedená Péterem Magyarem jasně předstihuje Fidesz. Odkud se tato strana vzala? Jak se stala během pouhých několika měsíců tak populární? A může skutečně porazit Orbána? V neposlední řadě je také potřeba se ptát, jaký politický směr Magyar a jeho strana zastupují.
Orbánova strana se poprvé objevila na politické scéně po pádu komunismu jako skupina mladých městských liberálů — její název odkazuje na Alianci mladých demokratů (z maďarského Fiatal Demokraták Szövetsége). O dvacet let později, po přebrandování na středopravicovou občansky konzervativní stranu, se jim naskytla výjimečná příležitost. Díky nedostatkům volebního systému jim jedno drtivé vítězství umožnilo provést ústavní revoluci — přepsat ústavu, změnit volební pravidla a obsadit klíčové instituce spojenci a loajálními úředníky. Fidesz se tak zbavil svého občanského, středopravicového hávu, rychle se posunul na krajní pravici politického spektra a stal se jedním z prvních úspěšných představitelů vlny populismu v Evropě.
Úplná kontrola strany nad státní mocí vyprázdnila parlamentní instituce. Volební zákon byl přizpůsoben Orbánovým představám a masivní propagandistická mašinerie — financovaná extrémními částkami — zničila jakoukoli důvěryhodnou opozici. Udržení moci přispíval také desetiletí trvající hospodářský rozmach, který poháněl ekonomiku EU. Když po koronavirové pandemii a energetické krizi zasáhla inflace, zhroutily se nejen křehké ekonomické základy Maďarska, ale také dosud neotřesitelná popularita strany Fidesz.
Magyar: z nuly na třicet
Po volbách v roce 2022 ovládla maďarskou politiku apatie. Protože opakovaně neúspěšná opozice nepředstavovala žádnou hrozbu, Orbán se otevřeně zaměřil na zahraniční politiku. Na začátku roku 2024 pak propukl skandál okolo udělení prezidentské milosti. Vyšlo najevo, že prezidentka, kterou si Orbán prakticky sám vybral, udělila milost muži, který pomáhal zakrýt případ zneužívání dětí. Na vlně veřejného pobouření se zničehonic objevil Péter Magyar, který se během několika týdnů vypracoval z člena Fideszu na nejvážnějšího soupeře vlády.
Magyar vstoupil do strany prostřednictvím své bývalé manželky, ministryně spravedlnosti Judit Vargové. Nicméně po jejich rozvodu začal být čím dál tím kritičtější, zejména když se Vargová sama ocitla v centru prezidentského skandálu. Díky tomu se dostal do centra pozornosti veřejnosti. Jako člen vnitřního kruhu Fideszu přesvědčil část veřejnosti, že ví, co se děje v zákulisí. Jeho kritika tak působila důvěryhodněji než kritika dlouholeté opozice. Pouhé čtyři měsíce po vstupu na scénu získala jeho strana Tisza v loňských evropských volbách 29,6 procent hlasů — což je na mezinárodní úrovni pozoruhodný úspěch a v maďarské politice, která po desetiletí stagnovala, téměř neuvěřitelné.
Výsledky voleb jasně ukázaly, že „stará opozice“ je u konce. Všechny tyto strany utrpěly významné porážky. Kromě Fideszu a Tiszy dnes mají minimální šanci pouze Demokratická koalice, jež se před mnoha lety odštěpila od Maďarské socialistické strany, a satirická Strana dvouocasého psa, která zastupuje systémově kritický, zásadně sociálně liberální a částečně zelený program. Krajně pravicová skupina Mi Hazánk v mnoha ohledech spolupracuje s Fideszem a nelze ji považovat za skutečnou opozici. Tisza poprvé dohnala Fidesz v průzkumech veřejného mínění na konci roku 2024. Poté ji předstihla a nyní si udržuje trvalý náskok 5 až 10 procentních bodů.
Tisza: odstup od všech i citlivých témat
Analytici připisují úspěch Pétera Magyara několika faktorům: načasování — oživil naději na změnu právě v době, kdy opoziční nálady slábly; schopnost přesvědčit voliče, že Fidesz je porazitelný, pokud se objeví nová síla; a jeho výjimečné komunikační schopnosti — je těžké ho ztrapnit, je imunní vůči pokusům o diskreditaci a vše nasvědčuje tomu, že je plně schopen tuto roli zastávat.
Ačkoli základna Tiszy sestává převážně z bývalých voličů opozice, ke straně se přiklonilo také mnoho bývalých příznivců Fideszu, a to často pod heslem: „Budu volit kohokoli, kdo odstraní Orbána“, i když s určitou skepsí. Magyarova strana je v podstatě jednočlennou organizací, což například v České republice není nijak neobvyklé. Ačkoli se kolem něj pohybuje několik osobností, Tisza je synonymem samotného lídra. Strana tak postrádá pevnou ideologii. Záleží pouze na tom, co prohlásí sám Magyar.
Nejčastější kritikou Tiszy je, že Magyar — jako Orbánův nejlepší žák — říká vše, o čem je přesvědčen, že chce jeho publikum slyšet. Ačkoli svou stranu definuje jako středopravicovou, ve skutečnosti se vyhýbá jakémukoli jasnému ideologickému postoji a často oslovuje nespokojené konzervativce, zklamané levicové voliče i apolitické masy. Slibuje odpovědnost, pořádek a vymýcení korupce, zatímco citlivá sociální témata, jako je migrace, práva LGBTQ+ nebo budoucnost občanské společnosti a médií, ve svých projevech většinou opomíjí. Témata jako omezení autonomie univerzit, vyhoštění Středoevropské univerzity z Budapešti nebo označování nevládních organizací za „zahraniční agenty“ nejsou v Maďarsku tématy, která by přinesla volební vítězství, přestože by v současné situaci takový postoj mohl pro mnoho lidí znamenat hodně.
Teprve v červenci tohoto roku se Magyar jednoznačně zavázal k orientaci Maďarska na Západ, na rozdíl od Orbánových snah o sblížení s východními diktaturami. Mnozí kritizují jeho politiku založenou na Facebooku — nepopiratelně účinnou, ale zaměřenou na to, že komentuje každou zprávu v médiích a veřejně se vzteká, pokud jeho četná vystoupení nejsou dostatečně pokrytá.
Magyar se takticky distancoval od takzvané „staré opozice“ a snaží se udržovat stejný odstup od všech ostatních politických sil. Není vyloučeno, že pokud masová nespokojenost s Fideszem dosáhne vrcholu, Magyar by mohl získat dvoutřetinovou většinu a s ní i plnou moc, což by mnoho lidí znepokojilo. Prozatím to však nevypadá, že by se do parlamentu dostala nějaká jiná opoziční strana a donutila Tiszu k vytvoření koalice.
Orbána nelze odepisovat
Navzdory rostoucí podpoře Tiszy by bylo předčasné Orbána odepisovat. Fidesz již prokázal, že nešetří prostředky, aby si udržel moc. Nyní bojuje o své politické přežití. Strana disponuje neomezenými finančními prostředky, v minulosti využila zpravodajské nástroje a může podle libosti měnit volební zákon. Maďarsko se již roky nachází ve „stavu ohrožení válkou“, což by vláda mohla kdykoli využít jako ospravedlnění radikálních kroků. Jakákoli šance pro oponenty závisí na tak silném odporu veřejnosti vůči Orbánovi, že by manipulace byla příliš zjevná. Členství Maďarska v EU může pomoci zabránit vývoji podobnému tomu v Bělorusku nebo Gruzii, ani ten ale v současné chvíli nelze vyloučit.
Fidesz nadále nevykazuje žádné známky toho, že by se chystal provést zásadní politické změny. Pouze oznamuje další rozdávání darů, čímž ještě více zatěžuje již tak krizí postiženou státní pokladnu. Vláda rovněž nestáhla svůj takzvaný zákon o transparentnosti, který by ve skutečnosti umožnil úplnou kontrolu státu nad občanskou společností a médii. Hlasování o tomto zákonu bylo odloženo na podzim. A Orbán nadále jedná, jako by popularita Tiszy byla pouze pomíjivým online fenoménem, který lze vyřešit pouhou komunikací. Magyar mezitím dělá pravý opak: přesouvá politiku ze sociálních médií do terénu, cestuje po venkově a osobně hovoří s voliči, zejména v regionech, které bývaly nejsilnějšími oporami Fideszu. Kontrast mezi lidovým uchazečem o trůn, který se pohybuje „mezi lidmi“, a izolovanou, pohodlnou mocí, která hovoří pouze ve své mediální bublině, je markantní.
Pouhých osm měsíců před volbami zůstává v Maďarsku vše otevřené. Orbán může padnout, nebo může zůstat u moci — přestože se zdá, že ho většina obyvatel nemá ráda. Otázkou v takovém případě zůstává, zda by bylo možné udržet stále křehčí fasádu demokracie a zabránit části obyvatel před tím, aby se k zemi otočili zády nadobro. Vyloučit nelze ani politický převrat srovnatelný se změnou režimu, který by přinesl zcela novou elitu, o které zatím víme velmi málo.
Tento text původně vyšel v časopise Sedmá generace číslo 4/2025 za podpory Heinrich-Böll-Stiftung Praha
