Emilia Reyes je mezinárodní zastánkyně práv žen a odbornice na genderově citlivou veřejnou politiku a plánování rozpočtů a také na udržitelný rozvoj, včetně otázek změny klimatu a komplexního řízení rizik v souvislosti s přírodními pohromami. Upozorňuje na nezbytnost ekonomického nerůstu a na problémy světového neoliberálního systému.
Rozhovor je součástí série Život v rámci našich možností.
Den ekologického dluhu, tedy den, kdy jako obyvatelé planety pro daný rok vyčerpáme zdroje, které je Země schopna obnovit, nastává s každým rokem dříve, což poukazuje na zrychlování a prolínání několika současných krizí, zejména klimatické nouze a ztráty biodiverzity. Letos žijeme na dluh od 28. července 2022. Povězte nám prosím o 1–2 tématech, procesech či iniciativách, které při své práci aktuálně podporujete a které jsou podle vás naprosto zásadní, chceme-li dosáhnout udržitelnějšího rozvoje.
Je nesmírně smutné, že lidstvo ohrožuje život na této planetě a své vlastní blaho. Klimatická krize je stěžejní, ale nikoli jedinou hrozbou pro životní prostředí. Proto musíme v první řadě prosazovat integritu životního prostředí a systémová řešení, ne jednotlivá izolovaná opatření. Jason Hickel v knize Méně je více: Jak nerůst zachrání svět (česky vyjde v srpnu 2022) varuje, že nám hrozí překročení většiny planetárních mezí, přičemž čtyři z nich – klimatická změna, ztráta biodiverzity, odlesnění a biogeochemické cykly – už překonány byly. Na hranu se dostává také okyselování oceánů. I kdybychom byli schopni zítra zastavit změnu klimatu, pořád bude nutné provést rychlou systémovou změnu a vzdát se závislosti na vytěžování a vykořisťování přírody, práce a času.
Zadruhé bych ráda zdůraznila, že je nutné omezit spotřebu materiálních zdrojů a energie vzhledem k tomu, že velkotěžební praktiky ničí všechny ekosystémy, poškozují náš způsob života, porušují práva místních lidí na půdu a také kolektivní práva, například práva původních obyvatel. Celkově se dá říct, že největší riziko pro integritu životního prostředí představuje těžební průmysl zapojený do megaprojektů ve všech možných odvětvích. Jeho energetická spotřeba jde ruku v ruce s představou, že díky uhlíkové neutralitě zamezíme nárůstu teplot i přesto, že emise skleníkových plynů budeme dál vypouštět. Komplexní omezení spotřeby materiálních zdrojů a energie je jedním z nejnaléhavějších úkolů na národní, regionální i celosvětové úrovni, chceme-li skutečně zvrátit ničivé dopady, které současný neoliberální kapitalistický systém má na naši planetu a životy lidí.
Jakou roli v těchto procesech/iniciativách hrají lidská práva, genderová rovnost a sociální spravedlnost? A jakou roli by podle vás hrát měly?
Podle mě jsou to přesně ty principy, jimiž bychom se měli řídit. Dotýkají se aspektů, které jsou klíčem k proměně reality, zlepšení lidských životů a ke změně pohledu lidstva na životní prostředí a planetu.
Lidská práva jsou výchozím bodem v úvahách o strukturálních rozhodnutích s větším dopadem, která potřebujeme k zajištění kolektivního a individuálního blahobytu. Lidská práva jsou rámec, podle něhož musíme strukturovat technická řešení, ale zároveň nám mohou sloužit jako morální kompas při rozhodování v situaci, kdy jsme konfrontováni s bezprecedentním počtem stupňujících se krizí, kterým v dnešní době společně čelíme. Lidská práva by měla být alfou i omegou při hledání správných rozhodnutí pro blaho lidí a zdraví planety.
Feministická ekonomie ukazuje, jak ženy neplacenou domácí prací a péčí živí globální ekonomiku. Rovnost mužů a žen potřebujeme, abychom se vypořádali s jednou z nejodpornějších a nejrozšířenějších forem vykořisťování, jakou jsme v dějinách poznali. Dělba práce podle pohlaví by měla být základním vodítkem naší analýzy a hledání řešení, protože tyto historické a strukturální nerovnosti nemůžeme dál udržovat.
Pokud chceme spravedlivý svět, bez sociální spravedlnosti se neobejdeme. Patří sem spravedlnost mezi globálním Jihem a Severem, protože Sever je dosud živ ze zdrojů Jihu, dále spravedlnost pro původní obyvatele, z jejichž práce je dosud živa celá planeta, a sociální spravedlnost mezi generacemi, protože při rozhodování je třeba brát ohled na generaci současnou i ty následující, aby se nezapomínalo na jejich blaho.
V dnešní době může sotvakdo tvrdit, že nikdy neslyšel o (ne)udržitelnosti lidského konání ve vztahu k zachování života na Zemi. Proto se zdá, že nemáme problém s neznalostí, ale s nečinností. Kdybyste mohla provést 1–3 klíčové reformy, které by v rámci toho, čemu se věnujete, posílily udržitelnost, na které byste se zaměřila a s kým by bylo potřeba se spojit, abyste jich dosáhla?
První zásadní krok, který bych ráda navrhla, je komplexní reforma současné světové ekonomiky a architektury finančního sektoru, tak abychom skutečně něco udělali s příčinami klimatické a environmentální krize. To samozřejmě zahrnuje, ba dokonce předpokládá, že skoncujeme se závislostí na fosilních palivech, protože fosilní paliva musíme udržet pod zemí. Navíc se nemůžeme pořád spoléhat na falešná technická řešení, jako je trh s uhlíkem, řešení založená na přírodních procesech (a nikoli na ekosystémové adaptaci) nebo geoinženýrství.
Zadruhé bych se vrátila k tomu, o čem jsem mluvila ve své první odpovědi – omezení spotřeby materiálních zdrojů a energie.
Zatřetí bych po bohatých požadovala nerůst, přerozdělování a reparace pro globální Jih a všechny obyvatele, kteří kvůli dopadům environmentální krize trpí nejvíc. Je nutné si uvědomit, že prapůvod současných ekologických problémů spočívá v neoliberálním kapitalistickém systému, který je dravý, postavený na vytěžování zdrojů a vykořisťování přírody, práce a času, a který udržuje a reprodukuje nerovnosti a v důsledku vede k destrukci života jako takového.
Bez individuální odolnosti je těžké efektivně a udržitelně prosazovat větší odolnost celosvětovou. Mnoho zastánců a zastánkyň udržitelnosti upřednostňuje svou službu kolektivnímu dobru před vlastním blahem a velice často jde o ženy, které už tak mají na svých bedrech primární péči jak v osobním, tak v pracovním životě. Co vám pomáhá udržet si a posilovat mentální a fyzickou sílu?
Tohle je velice důležitá otázka, kterou je podle mě nutné zodpovědět kolektivně. V posledních měsících jsem viděla mnoho lidí z feministických a ekoaktivistických kruhů, skutečně vůdčích osobností, které však byly na pokraji zhroucení vinou vyhoření, pocitu odpovědnosti, potřeby konat, ale také kvůli zoufalství zakoušenému tváří v tvář něčemu, co je větší než my. Možnosti na individuální úrovni jsou omezené, proto se musíme vzájemně podporovat ve skupinách, do nichž patříme. Mně osobně pohání inspirace, kterou čerpám od všech úžasných aktivistů, aktivistek a sociálních hnutí, s nimiž denně spolupracuji a kteří tvoří jednu velkou celosvětovou rodinu.
Kdybyste měla dětem v první třídě vysvětlit, proč je ve světle těch náročných výzev důležité pracovat na ekologicky, společensky a genderově spravedlivé transformaci, co byste řekla a jaké dovednosti byste jim doporučila rozvíjet?
Protože, jak říkají feministky z Tichomoří, na naši krásnou planetu nikdy nezanevřeme. Naše úloha je historická a váže se také k naší zálibě v tanci, vášni, solidaritě a naději. Prvňáčkům bych řekla, aby nepřestávali snít, tvořit, hrát si a taky bych chtěla povzbudit jejich odvahu a statečnost.
Podělte se prosím o knihu nebo myšlenku, která vás v poslední době inspirovala.
Pořád si teď s sebou vozím nějakou sbírku básní, román, knihu o feminismu, kriticky analytickou knihu o problémech současnosti a knihu o francouzské psychoanalýze. Nedávno jsem znovu četla Antigonick od Anny Carson, protože musíme nejen učinit krok zpět, ale také nově interpretovat naše společenské kódy. Circe od Madeline Miller se věnuje životu vedlejší ženské postavy a zároveň zpochybňuje hodnoty většinové společnosti, která upřednostňuje násilí a moc. Kniha All About Love: New Visions od bell hooks mě vybídla k zamyšlení nad povahou lásky a nad tím, jakou roli láska hraje v sociálních hnutích. A už jsem zmínila Méně je více: Jak nerůst zachrání svět od Jasona Hickela, což je dobrý úvod do teorie nerůstu, která se čím dál víc objevuje v debatách na globálním Severu mezi lidmi, kteří volají po ráznějších a strukturálních krocích.
Rozhovor byl lehce redakčně upraven.
Z anglického originálu přeložil Kryštof Herold.
This article first appeared here: us.boell.org
