Přestože jsou interrupce v Česku legální, nejsou dostupné všem. Polovina českých nemocnic by podle nového průzkumu neposkytla zákrok občankám jiných členských států EU. Překážkám čelí také lidé se zdravotním postižením nebo lidé s nízkým příjmem, uvádí v rozhovoru Rafał Szwajkowski z kolektivu A.S.A.P. (Abortion Support Alliance Prague).
Česká republika je považována za zemi s liberálním přístupem k interrupcím a panuje zde obecné přesvědčení, že interrupce jsou dostupné. Vy se ale snažíte poukázat na to, že nemusí být nutně dostupné pro každého. Kde vidíte největší mezery?
RS: Podle nás existují tři největší mezery. První z nich je určitě dostupnost interrupcí pro cizinky:ce. Lidé ze zemí mimo Evropskou uni, kteří nemají v EU travalý pobyt, nemají v České republice k interrupcím vůbec přístup, a to mluvíme o běžném lékařském zákroku, takže to nám přijde směšné. Podle výkladu českého interrupčního zákona ministerstvem zdravotnictví (existují i jiné výklady tohoto zákona) a práva EU by zde naopak lidé z jiných členských států měli mít možnost interrupci podstoupit. Podle našeho průzkumu by ale takový zákrok poskytlo jen asi 50 % nemocnic.
Druhým problémem je cena interrupcí. Tuto otázku neupravuje žádný zákon, takže každá nemocnice si může stanovit cenu podle sebe a informace o zdůvodnění ceny nejsou veřejně dostupné. Dostáváme se tak do situace, kdy cena za interrupci ve státní nemocnici může dosahovat v závislosti na regionu až 1/5 nebo 1/4 minimální mzdy. Podle nás v takové situaci nemůžeme tvrdit, že je potrat dostupný, protože mohou nastat případy, kdy ho člověk nebude schopen zaplatit. Neexistují také žádné podpůrné organizace, které by v takových situacích nabízely pomoc, a potrat do 12. týdne není hrazen ze zdravotního pojištění.
Třetí důležitou věcí je dostupnost farmakologické interrupce, která je významnou metodou ukončení těhotenství na celém světě, hlavně v rozvojových zemích, ale také v zemích, kde je potrat nezákonný - například v Polsku. Existují organizace, jako je například Women Help Women, kde si můžete objednat balíček s pilulkami a bezpečně provést přerušení těhotenství sami doma. Jedná se o metodu, která je Světovou zdravotnickou organizací považovaná za bezpečnou až do 12. týdne. Navzdory těmto doporučením a jejímu rozšířenému využití po celém ve světě, je u nás obvykle dostupná jen do 7. nebo 8. týdne těhotenství. Léky na přerušení těhotenství můžete dostat pouze v nemocnicích, kam se musíte dostavit dvakrát a pokaždé si léky musíte vzít za přítomnosti lékaře - pak jste propuštěna domů. Během naší dlouholeté práce jsme se opakovaně setkali s nezájmem lékařů:ek o interrupce prostřednictvím pilulek a často od toho dokonce odrazovali:y. V neposlední řadě tato metoda často stojí stejně jako chirurgická interrupce, přestože vyžaduje mnohem menší náklady.
Pro které skupiny ve společnosti jsou interrupce hůře dostupné? Jaké konkrétní překážky jste odhali:y ve svém výzkumu?
RS: Jsou tu tři hlavní skupiny, kterých se to týká. První z nich jsou cizinky:ci a migrantky:i, a to kvůli nejasnému zákonu o interrupcích, který je vylučuje. Druhou skupinou jsou lidé s nízkým příjmem a třetí lidé se zdravotním postižením. Pro posledně jmenovanou skupinu může být často překážkou i ta nejjednodušší schůzka, například když nemocnici lze kontaktovat pouze telefonicky, což je pro neslyšící osobu problém. Často mohou mít tito lidé kvůli svému vyloučení na trhu práce také finanční potíže. Vyvstává zde také otázka, zda je zdravotnický personál řádně zaškolen, a zda je zařízení přizpůsobeno tak, aby vyhovovalo lidem s různými typy postižení.
Jakou roli hrají v přístupu k interrupcím jednotliví poskytovatelé zdravotní péče ?
RS: V případě soukromých klinik hraje velkou roli cena. Tato zařízení si za své služby účtují mnohem více než státní nemocnice*. Také jsme často naráželi:y na nepravdivé informace o interrupčních pilulkách na webových stránkách soukromých klinik, které před nimi varovaly nebo je otevřeně nedoporučovaly. Podle nás to souvisí se ziskem - chirurgická interrupce je dražší a pro kliniku lukrativnější.
Vidíme zde však i pozitiva - se soukromými zařízeními se určitě zvyšuje dostupnost interrupce, i když finančně nemusí být dostupná pro každého. Soukromé kliniky jsou také mnohem ochotnější přijímat cizinky:ce, zejména na Ostravsku, kde vyhledává pomoc mnoho polských občanek. V soukromém zařízení je také často snazší a rychlejší se objednat, což je důležité, protože v případě interrupce hraje velkou roli čas.
*Kolem 12 000 Kč za chirurgickou interrupci do 12 týdnů ve srovnání s cca 4 700 Kč ve státní nemocnici.
Co by měla česká vláda a další stakeholdeři udělat pro to, aby byly interrupce dostupné skutečně všem?
RS: Podle nás existuje hodně příležitostí ke zlepšení, chceme zmínit čtyři hlavní body.
1. Měl by se změnit zákon. Současný zákon o interrupcích pochází z roku 1986. Je diskriminační vůči osobám, které nejsou českými občany:kami, a de facto jim brání v přístupu k interrupci. Pokud není možné změnit zákon, měl by být vytvořen alespoň protokol o interrupcích pro cizinky:ce, který by jasně popsal, kdy je a kdy není interrupce možná.
2. Interrupce jako lékařský zákrok by měla být hrazena těm, kteří si ji nemohou dovolit. Když hrazena není, měl by existovat alespoň zákon, který by reguloval její ceny, aby se tak zabránilo jejich neúměrnému zvyšování.
3. Měl by se zlepšit přístup k informacím. Informace o interrupcích, které jsou k dispozici na internetových stránkách ministerstva zdravotnictví, nejsou dostatečně podrobné a neřeší situaci komplexně. Domníváme se, že by se to mělo zlepšit. Nezdá se, že by k tomu mělo v dohledné době dojít, proto teď za tímto účelem vytváříme novou webovou stránku.
4. Prodloužit lhůtu pro interrupce pomocí pilulek nad rámec 7-8 týdnů těhotenství. V ideálním případě bychom se měli řídit doporučeními Světové zdravotnické organizace a povolit farmakologické interrupce až do 12. týdne těhotenství.
Když se podíváte na současnou politickou situaci v Česku, vidíte nějakou příležitost, jak se v této věci posunout dopředu?
RS: Bohužel ne. Od představitelů:ek vlády a České lékařské komory jsme slyšely:i, že v České republice není potřeba měnit zákon o umělém přerušení těhotenství. Zákon je podle nich v souladu s veřejným míněním a jakýkoli pokus o jeho změnu nebo dokonce širší otevření veřejné debaty na toto téma by mohlo mít opačný efekt.
V Evropě i celosvětově pozorujeme snahy sílícího antigenderového hnutí omezit práva žen a lgbtq+ lidí. Jak si v tomto ohledu stojí Česko?
RS: „Anti-gender“ hnutí v České republice existuje a daří se mu. Musíme zmínit organizace jako Hnutí Pro život ČR nebo Aliance pro rodinu, které jsou napojeny na podobné organizace v celé Evropě (k tomuto tématu doporučujeme výbornou sérií článků „Mezi Bohem a ultrapravici“ Elišky Koldové a Magdaleny Duškové v deníku Alarm). Tyto organizace mají své lobbisty:ky dokonce i na ůrovni české vlády a disponují značnými finančními prostředky (viz např. kampaň „Nesoudíme, pomáháme“). Přestože situace v Česku zatím není alarmující, sledujeme činnost těchto organizací a víme, že se usilovně snaží dosáhnout svých cílů.
Za zmínku stojí také Istanbulská úmluva a odpor, který její ratifikace vyvolala mezi českými politiky:čkami. Myslíme si, že to vypovídá o stavu české politiky a jejím „proženském“ přístupu.
V čem podle vás spočívají největší rizika? Na co si jako společnost musíme dát pozor?
RS: Určitě si musíme být vědomi toho, že žádná práva nám nejsou garantována navždy a každá svoboda nám může být v určitém okamžiku odebrána, dokonce i právo na interrupce. Stačí se podívat na to, co se stalo v Polsku, v USA nebo jak se na Slovensku v posledních letech opakovaně objevují snahy omezit právo na interrupce.
Znepokojivý je pro nás také už jenom mediální humbuk, který letos v dubnu vznikl kolem demonstrace proti Pochodu pro život (organizovaným Hnutím Pro život ČR) v Praze. Účastnictvo kontra demonstrace zablokovalo most Legií, kudy měl Pochod pro život procházet, a snesl se na něj za to veřejný lynč. K osočování demonstrujících se připojili i pražští hasiči a police prostřednictvím svých oficiálních účtů na sociálních sítích.
Myslíme si, že je potřeba sledovat všechny projevy radikalismu ve veřejném prostoru a podporovat iniciativy, které se jim staví na odpor – protestní akce, místa k vzájemnému setkávání i různé organizace. Je také nutné zodpovědně zvážit, koho volíme ve volbách, a vždy si ověřovat, že náš kandidát:ka podporuje témata, která jsou pro nás důležitá.
A.S.A.P. (Abortion Support Alliance Prague) je skupina aktivistů:ek žijících v České republice a věnujících se přístupu k interrupcím v této zemi. Zabývá se také vzdělávací a osvětovou činností a vytváří první webové stránky o dostupnosti interrupcí v Česku.
