Symptomy budoucnosti: Lithium není jen strategická surovina pro baterie elektromobilů

Podle odhadů Mezinárodní energetické agentury (IEA) z roku 2022 se má poptávka po lithiu zvýšit 26 krát do roku 2050. Lithium je díky svým vlastnostem nenahraditelným prvkem v lithium-iontových bateriích, které jsou dnes nejběžněji užívaným typem. V současnosti je tento kov považován za nezbytnou součást odchodu od fosilní energetiky k moderní, založené na výrobě energie z obnovitelných zdrojů, a také přechodu k nízkouhlíkové automobilové dopravě. Projekty spojené s jeho těžbou, zpracováním a i výrobou autobaterií jsou označovány Evropskou unií (EU) jako strategické. 

Podle údajů IEA pochází přes devadesát procent světové produkce lithia ze tří zemí: z Chile, Austrálie a Číny. Posledně jmenovaná země dominuje světovému trhu, zpracovává dvě třetiny vytěženého lithia a vyrábí převážnou většinu lithium-iontových baterií, přičemž její podíl na trhu má podle prognóz ještě narůstat. Jen v roce 2023 vzrostla poptávka po lithiu o 30 %. Loňský turbulentní rok ale také přinesl pokles ceny lithia o 75 %, což experti přičítají poklesu poptávky po elektromobilech v kombinaci s prudkým nárůstem ceny v minulých letech.

Důvodem, proč v Evropě vznikají nové projekty těžby lithia, je odhalení závislosti EU na dodávkách tzv. kritických surovin nezbytných pro transformaci, jejichž zásoby a také produkty ze zpracování pocházejí především z Číny. Tato závislost se naplno ukázala během kovidové pandemie a také v začátcích války na Ukrajině, ačkoliv si Čína klíčovou pozici v dodavatelském řetězci v oblasti obnovitelné energie buduje už od 90. let. S dominancí Číny v sektoru strategických surovin je spojena i obava z možného politického zneužití. 

Evropská komise zareagovala Aktem o kritických surovinách (CRMA), který má v kombinaci s Aktem o bezemisním průmyslu vytvářet komplexní podmínky snižující naši závislost na importu technologií vyžadujících kritické suroviny. Cílem evropské legislativy je dosáhnout do roku 2030 stavu, kdy alespoň 40 % instalací bezemisních zdrojů bude pocházet z evropských továren, čímž by výrazně klesla závislost na dodávkách z Číny. Tomuto ambicióznímu, ale dosažitelnému cíli, by měl odpovídat i nárůst těžebních, zpracovatelských, výrobních a dodavatelských řetězců. Těchto snah má být dosaženo sérií opatření od zrychlení povolovacích procesů až po přímou finanční podporu projektů.

Český lithiový projekt Cínovec

Ukazuje se, že lithiové projekty nejsou jednoduchým receptem na zelenou transformaci. Město Ústí nad Labem nebylo vybráno pro mezioborovou konferenci s ústředním tématem lithium náhodou. Český lithiový projekt Cínovec je odsud nedaleko. Ve svazích Krušných hor má být těženo lithium po dobu následujících třiceti let ve jménu zelené transformace. Díky němu se Česko ocitá na pomyslné surovinové mapě světa, které sleduje nejen Evropská unie, ale také velké technologické a automobilové firmy, sídlících v zemích ekonomického jádra (přičemž nejrelevantnější je automobilový průmysl sousedního Německa). „Místa probíhající těžby (Argentina, Chile, Austrálie, Kanada, Portugalsko) i ta, která se potýkají se záměrem těžit lithium (Srbsko, Finsko, Španělsko, Česko) jsou vzájemně propojena skrze globální komoditní řetězce a logistiku, nebo světovým trhem. Jednotlivá místa tak nejsou izolovanými událostmi, ale součástí pohybů na celoplanetární úrovni,” popsala další z trojice organizátorek konference Symptomy budoucnosti Anna Remešová.

Pod Cínovcem v Krušných horách se nachází údajně 3–5 % světových zásob lithia a patří tak k nejvýznamnějším nalezištím v Evropě. Ložisko lithia, cínu a wolframu leží na hranici ČR a Německa asi šest kilometrů nad městem Dubí na Teplicku. Větší část se nachází na české straně, zatímco menší část leží pod německým Zinnwaldem, kde by měla těžit plně soukromá firma vlastněná subjekty mimo EU. Podle odpůrců těžby nelze procentům věřit, jde podle nich o chytrý marketingový tah, který má obyvatelstvo všech evropských lokalit s potenciální těžbou lithia přesvědčit o její nevyhnutelnosti a významnosti pro transformaci.   Zásadní protiargument je, že tímto způsobem se ještě nikde na světě lithium netěží ani nezpracovává.

Český lithiový projekt Cínovec vlastní ze 49 % australská společnost European Metals Holding (EMS) a z 51 % skrze svou dceřinou společnost Severočeské doly Skupina ČEZ, která je majoritně (ze 70 %) vlastněná českým státem. Společně tvoří společnost GEOMET, která projekt hlubinné těžby plánuje a připravuje finální studii proveditelnosti. Těžba by měla začít v roce 2027 s odhadem délky těžby na 26 let (velikost zásob: údajně na 300 let těžby), kdy by každý rok měl být vytěžen materiál pro půl milionu autobaterií. Konkrétně plánuje GEOMET těžit pevnou lithnou slídu cinvalditu obsaženou v hornině granitu. Minerál cinvaldit má koncentraci lithia 0,2–0,3 %. „Pokud by se vytěžilo za 20 let 38 milionů tun rudy a v dalších letech 54 milionů tun rudy, jde o obrovské množství. Vzhledem k podílu zahraničních investorů není vůbec jasné, kolik lithia by nakonec ke zpracování v Česku zůstalo a jak by se využilo,” shrnuje Kamila Vítek Derynková ze spolku Cinvald.

„Vytváříme tlak, aby těžba lithia nepoškodila život lidí a přírodu. S těžebními firmami a jejich prací a nesplněnými sliby máme v kraji bohaté zkušenosti. Vždy se snaží začít co nejrychleji, nejlevněji a ideálně bez připomínek obyvatelstva. Cílem skupiny ČEZ ani firmy GEOMET není přispět k dekarbonizaci Evropy, ale jde jim jen a pouze zisk. Kdyby to bylo jinak, zaměřily by se i na recyklaci, což v plánu nemají. My musíme hájit naše lokální zájmy. Pokud EU chce, aby místní akceptovali těžbu, musí s nimi jednat a dohlížet na proces,” vysvětlila Vítek Derynková, že nejde pouze o problém typu NIMBY (zkratka z not in my back yard – obratu užívaného pro situaci, kdy místní s určitou stavbou obecně souhlasí a uznávají její nezbytnost, ale nechtějí, aby byla umístěna právě u nich a problém by raději přenesli na některého ze „sousedů“ – pozn. red.).

Protesty vůči „strategickému”

Vítek Derynková také upozorňuje, že celé území je už značně poddolované, poslední hlubinný důl se uzavřel v roce 1991. Na povrchu jsou stále znatelné haldy, poklesy a propady a na několika místech lze narazit na vchod do štol. Odpůrci těžby se bojí dalšího znečištění a prašnosti, ztráty podzemní vody, poškození ptačí oblasti a zejména rašelinišť, které už nyní trpí nedostatkem vody. Nadějí je nejen vyhlášení velkoplošného chráněného území, na které se čeká už léta, ale také přítomnost tetřívka obecného. „Představa, že jednoduše půjde dosluhující horníky z hnědouhelných dolů zaměstnat při těžbě a zpracování lithia, se zdá bojujícím proti obnovení těžby naivní, protože jde o úplně jiný typ práce. Pod tlakem navíc zástupce GEOMETu přiznal odpůrcům, že většina horníků by byli agenturní zaměstnanci z jiných zemí,” přidala další argument Vítek Derynková.

Vláda oznámila záměr začít těžit lithium na Cínovci bez projednání s místními. Na prvním veřejném setkání, konaném až v červenci roku 2023, zástupci firmy slíbili jako kompenzaci lidem v obci herní prvky na dětská hřiště nebo odklízení sněhu. V té době se představitelé vlády v médiích vyjadřovali o projektu za dva biliony korun (ekvivalent 80 miliard eur). Jejich forma kompenzace vyvolala obrovskou vlnu nevole v obci. V září se v médiích objevily fotografie starostů obcí v okolí, kteří přišli současného premiéra republiky Petra Fialu přivítat hlasitým nesouhlasem s těžbou. Předseda vlády plánovaný důl navštívil a řekl, že Ústecký kraj se může stát lithiovou velmocí Evropy. Do dnešních dní sice vzniklo informační centrum a proběhlo pět setkání s občany, zásadní informace ale místním stále chybí. Slibovaná studie proveditelnosti se opožďuje, posouzení vlivu na životní prostředí (EIA) hotové není, začátek těžby se oddaluje a odmítavý postoj starostů a dalších obyvatel se nezměnil. 

„Informace těžařů se neustále mění, kolísá velikost těžební plochy, způsob zpracování i přeprava materiálů – jednou jde lanovkou, pak pás skrze les. Spolu s aktuálním poklesem cen lithia na světových trzích a nevelkým zájmem o elektroauta je to další z důvodů, proč v místní anketě byli až na jednoho člověka všichni proti těžbě,” popsal situaci v nejbližší obci Újezdeček Stanislav Molnár.

Výzkumnice Nina Djukanović k situaci na Cínovci dodává, že těžba lithia odhaluje, že klimatické politiky zaměřené pouze na technologická řešení, jako je například elektromobilita, jsou nedostačující. Vzhledem k faktu, že devadesát procent vytěženého lithia nemíří do ukládání energie z obnovitelných zdrojů, ale do autobaterií, a vzhledem k další zátěži životního prostředí i komunit, zdůrazňuje nutnost politiky odklonu od individuální automobilové dopravy a podpory hromadné dopravy, cyklistiky a pěší chůze. „Nejproblematičtější na těžbě na Cínovci je její zobrazování coby součásti řešení klimatické krize, aniž by občané měli od těžební společnosti či od státu jasné a konkrétní garance, že lithium bude použito pro ty nejvíce efektivní klimatické politiky,“ shrnula.

Podobnou zkušenost má i obyvatelstvo saských obcí Bärenstein a Liebenau, kde má těžit lithium plně soukromá firma Zinnwald Lithium GmbH, jejíž akcionáři sídlí mimo EU. „Loni v létě se náš život kompletně změnil v boj o to, aby naše bydliště zůstalo nepoškozené,” popsala zástupkyně spolku Bürgerinitiative Bärenstein Britta Weber. Okamžitě založili WhatsApp skupinu, dali dohromady web. S českou stranou aktivně spolupracují, na konci října odeslali společně dopis Evropské komisi. Na německé straně se podařilo narozdíl od Česka zapojit větší hráče, celostátní neziskové organizace, kteří v boji místním pomáhají. 

Také saská lokalita patří pod chráněné území, navíc se zde hospodaří na principech ekologického zemědělství, najdeme tu i zásobárnu pitné vody. „Mezi místními už není nikdo v produktivní věku, kdo by se do práce v dole mohl zapojit. Všichni zkušení pracovníci jsou v domově důchodců nebo na hřbitově. Díky blízkosti Chemnitzu u nás nemáme nedostatek pracovních míst,” připomněla Weber k zásadnímu argumentu těžební společnosti o nových pracovních místech. Dodala, že v okolí jsou stále skládky nebezpečného odpadu z těžby v minulosti, jejichž sanace nemá technologické řešení. „Jak je tedy možné, že ve jménu strategické suroviny lithia by se to mělo stát znovu?” ptá se řečnicky.

Také na druhé straně Česka probíhá boj proti strategickému projektu, který je s lithiem spojený. Tentokrát má však jít o výrobu autobaterií pro elektromobily. Výstavba Gigafactory v Dolní Lutyni na poslední zelené louce uprostřed průmyslových zón vadí místním z několika důvodů. O záměru se dozvěděli náhodou z médií, nedostávají úplné informace o projektu, který má ležet pár metrů od hranice území chráněného Naturou 2000 a sto padesát metrů od prvního obydlí. „Navíc v záplavové oblasti, což se potrdilo při posledních povodních před pár týdny, kdy byla louka kompletně pod vodou. A to přesto, že projektová dokumentace tvrdila, že se to nemůže stát. Projekt je nicméně označen jako strategický, a tak se snažíme, aby jej tajný investor přemístil jinam, protože brownfieldů a bývalých průmyslových areálů je v okolí dost. Navíc argument nových pracovních míst je lichý, když jen na Ostravsku pracuje 40 tisíc zahraničních dělníků. Vysloužilí dělníci ze šachet jsou buď v důchodu, nebo o takovou práci stát nebudou,” vypočítává Nina Brtníčková ze Spolku Zachovejme Poolší. Zelená transformace probíhající na Ostravsku, historicky spjatém s důlní těžbou černého uhlí, hledá recept na budoucnost, ale výstavbu dalších továrních hal na zemědělské půdě odpůrci výstavby odmítají. 

Podobné zkušenosti ze semi-periferií

Socioložka se zaměřením na východoevropská hnutí a politiku Ágnes Gagyi upozornila na to, že v případě semi-periferních zemí, ke kterým se řadí Česko, závislé ekonomicky na Německu a jeho automobilovém průmyslu, ale i Portugalsko nebo do jisté míry sousední východní Německo, je v globální měřítku národní kapitál malý a málo konkurenceschopný. Proto je typické, že stále nabízíme zahraničním investorům pobídky a úlevy, které jim umožní stavět rychle a levně. V důsledku ale zhoršují život místních a pracovní podmínky dělnictva, pokud nejsou politici dostatečně připraveni s investory jednat a usilovat o co nejlepší podmínky. To je podle ní naprosto zásadní. Zdůrazňuje také podobnost sociálních protestů v zemích s rychle rostoucím průmyslem. 

Patrik Gažo, expert na transformaci automobilového průmyslu, připomíná, že práce v tomto odvětví není nijak lehká, ani příjemná. „Opakující se úkoly, mnohdy ve stoje nebo v jedné pozici, náročné i na pozornost, navíc na směny. I když dělnictvo má dostačující platy, nejsou jako na Západě. Díky zkušenosti z gigafactory na Slovensku a v Maďarsku víme, že podmínky budou velmi podobné. Jen platy budou nižší a zdravotní a bezpečností rizika vyšší, protože jde o chemický průmysl,” shrnuje Gažo. Takovýto průmysl už dnes nemůže garantovat dobré pracovní podmínky, a tak je už dnes závislý na lidech z východní Evropy, ale také na migrantech z jihovýchodní Asie.

Ve vyjednávání s investory Gagyi zdůrazňuje potřebu neustálého dialogu se všemi zapojenými stranami. „Po letech domluv se často spojí strany, u kterých by to nebylo na začátku myslitelné. Mezioborové konference potřebujeme právě proto, abychom sdíleli různé pohledy. Ekonomické, umělecké, aktivistické, lokální i unijní. Díky nim můžeme vytvořit společnou agentu, díky které se transformace skutečně může stát,” shrnula radost z účasti na konferenci Symptomy budoucnosti Gagyi.

Umělecký výzkum těžby a spotřeby kritických surovin

Organizátorka Anna Remešová připomíná, že náš současný pohled na lithium a jeho těžbu je velmi zúžený, a přitom na něj lze nahlížet z uměleckého, sociálně-antropologického nebo přírodovědného pohledu. Lithium vzniklo jako jedno z prvních chemických prvků ve vesmíru po velkém třesku. V lidské historii sloužilo jako lék na dnu a později v psychiatrii jako antidepresivum nebo úleva pro pacienty s bipolární poruchou. Jako reklamní tahák fungovala přítomnost lithia na přelomu 19. a 20. století pro bílinskou kyselku, do jejíž historie se noří Anastasia Kubrak. Pro výstavu v galerii hraničář vytvořila Pokoj Dr. Franze A. Reusse a jeho syna, kteří působili v lázních Bílina a dohlíželi na těžbu na Cínovci. „Jako lékaři-geologové předepisovali léčebné kůry vyčerpaným pacientům a přispěli k rozšíření těžby uhlí v kraji díky geologickému průzkumu. Současnými plány těžby by byly ovlivněny minerální prameny pro lázně Teplice,” říká Kubrak.

Samotná výstava pak přinesla příběhy nejen z česko-německého pohraničí, ale také z protestů proti těžbě lithia v Portugalském Barrosu. Sérii doma vyrobených transparentů, reverzní model k plánům povrchové těžby lithia a video rozhovoru s místní aktivistkou připravila Paula König. Hory, rokliny, vřesoviště a vodní ekosystémy a v neposlední řadě i unikátní komunitní zavlažovací systém, jehož znalost se předává z generace na generaci a který zajišťuje spravedlivou dělbu vody pro místní políčka. Tři čtvrtiny těžební plochy se nachází na území obce. To jsou důvody odpůrců těžby na severu Portugalska, kteří ve skupinách blokovali stavební stroje, které přijely odkrývat půdu. Aktivisté a aktivistky pořádají kempy, kde je spojuje přesvědčení, že nahradit pouze jedno vozidlo jiným, je za tuto cenu špatně.

Někde mezi aktivismem a uměleckou prací je i kolektiv Driving Factor z Berlína, který zkoumá, jak baterie jako klíčová technologie skladování „zelené“ energie vyjadřuje naději v elektromobilitu a „energetickou transformaci“. Umělecký výzkumný projekt, který se zaměřuje na lithium-iontovou baterii, zpochybňuje předpoklad, že energii lze neškodně přivést ke každému a všude - ať už k pohonu elektromobilů, skútrů, mobilních telefonů, nebo ke stabilizaci elektrické sítě. Elissa T. Bertuzzo z kolektivu Driving Factor představuje problematickou továrnu Tesla v německém Grünheine nedaleko Berlína jako příklad situace zvané „invisibilation of project of green mobility“. V příslibu zelené budoucnosti totiž vidí les, který byl kvůli továrně vykácen a který kvůli plánovanému rozšíření výroby ještě padne. Tesla slibuje přírodu opravit tím, že vysadí stromy jinde na světě. V blízkosti se také nachází rezervoár pitné vody pro Berlín. „Studie dopadu na životní prostředí byla neveřejná, stavba samotné továrny začala dřív, než dostali povolení, vůbec nebylo možné s vedením mluvit,” vypočítává Bertuzzo, která věří, že protesty musejí mít mnohem širší záběr než jen cílit na lidi, kteří mohou přijet na pár dní obývat protestní stromové obydlí v bezprostředním okolí. 

„Je to neustálý boj mezi věděním a nevěděním. Neustále musíme útočit, abychom věděli. Optimistické je jen to, že se díky tomu dostáváme dál,” uzavírá Bertuzzo.

Mezi další umělecké projekty patří i videa Báry Mrázkové přibližující podvod při prodeji části pozemků pro těžbu lithia na Cínovci, virtuální podzemní procházka do bývalého cínového dolu od Sáry Märc nebo počítačová hra, kdy si může hráč vyzkoušet různé role při vyjednávání o zahájení těžby v litinovém dole. Všechny je možné vyzkoušet a zažít v Galerii Hraničář v Ústí nad Labem až do poloviny února, a to i s bohatým doprovodným programem.