Téměř ve všech válkách a ozbrojených konfliktech dochází k sexualizovanému násilí. Zahrnuje znásilnění, sexuální zotročování nebo nucené sňatky. Politika a média se k tématu opakovaně vyjadřují při konkrétních událostech a násilí odsuzují, jako nyní v kontextu války na Ukrajině. Jejich pojetí je ale nedostatečné.
„Je důležité pojmout celé kontinuum sexualizovaného násilí. Protože sexualizované násilí a jeho příčiny nejsou žádný válečný fenomén… Pro oběti znamená sexualizované násilí bolestnou, ponižující a ničivou zkušenost. Jejich utrpení se však často tematizuje jen proto, aby se politicky a mediálně skandalizovalo a instrumentalizovalo.“
Sexualizované válečné násilí se táhne dějinami jako červená nit. Děje se všude, každý den po celém světě. Generální tajemník OSN António Guterres uvádí ve zprávě z dubna 2022 seznam celkem 49 státních i nestátních aktérů, kteří v současnosti páchají sexualizované válečné násilí.
K pachatelům se řadí příslušníci armády, policie a ozbrojených skupin, ale také civilisté. Obětmi jsou z 97 % ženy. Ale také queer, nebinární a trans osoby a dále chlapci a muži. Kvůli nedostatečné dokumentaci bohužel neexistují přesná čísla o celkovém rozsahu násilí.
Sexualizované násilí jako zbraň
Když sexualizované násilí tematizují politika a média, často zdůrazňují aspekt válečné strategie. Násilí skutečně může mít strategickou funkci. Během bosenské války například srbští a srbochorvatští milicionáři zavírali, systematicky znásilňovali a úmyslně přiváděli do jiného stavu převážně muslimské ženy a dívky. Také takzvaný Islámský stát během své hrůzovlády unášel a sexuálně zotročoval cíleně jezídské obyvatelstvo.
Sexualizované násilí v těchto souvislostech probíhalo doložitelně organizovaně, bylo využíváno jako válečná zbraň a bylo součástí válečné strategie. Systematické uplatňování sexualizovaného násilí slouží k terorizování, demoralizaci, vyhánění a ničení „nepřátelské“ skupiny obyvatel.
Často je však právně obtížné prokázat systémovost, která za tím stojí. Mnohdy je těžké doložit konkrétní rozkazy k použití násilí. I to je důvod, proč se trestní stíhání pachatelů tak komplikuje.
Rozkaz často není „nutný“
Sexualizované násilí a další formy genderově specifického násilí v ozbrojených konfliktech silně narůstají i mimo bezprostřední bojové akce. Veřejná bezpečnost je omezená, protože policie a armáda jsou zapojeny do válečného dění a nemohou ji zajišťovat. Strach, nejistota a všeobecné válečné násilnosti mohou kromě toho zvyšovat napětí i ve společnosti a rodinách a posilovat stávající dynamiku násilí. V ozbrojených konfliktech proto zaznamenáváme i nárůst domácího násilí, obchodování s lidmi nebo sexualizovaného násilí uvnitř vlastní skupiny obyvatelstva. Napadení však nebývají dostatečně stíhána a kontaktní místa pro zasažené ženy bývají nucena zavřít.
Aby bylo možné obětem sexualizovaného válečného násilí adekvátně pomoci, nesmí se veřejný diskurz o násilí na ženách během ozbrojených konfliktů omezovat pouze na aspekt válečné strategie. Tento úzký pohled přehlíží strukturální příčiny sexualizovaného násilí a brání účinným a dlouhodobým protiopatřením.
Je důležité pojmout celé kontinuum sexualizovaného násilí. Protože sexualizované násilí a jeho příčiny nejsou žádným válečným fenoménem. Jsou zakořeněny hluboko v našich patriarchálních společnostech, ve strukturální diskriminaci a mocenských rozdílech, které určují vztahy mezi pohlavími už v dobách míru.
Dlouhodobá podpora namísto výkřiku
Pro oběti znamená sexualizované násilí bolestnou, ponižující a ničivou zkušenost. Jejich utrpení se však často tematizuje jen proto, aby se politicky a mediálně skandalizovalo a instrumentalizovalo.
Dobře je to vidět na příkladu bosenské války. Hromadné znásilňování muslimských žen a dívek způsobilo krátkodobé zděšení mezinárodní veřejnosti. Mezinárodní výkřik však nevedl k tomu, že by se ženy účastnily mírových jednání v Daytonu nebo že by v mírové dohodě byla zmíněna práva obětí. Oběti byly spíš ponechány napospas následkům násilí. Byly společensky stigmatizovány a izolovány. Dodnes mnohé z nich trpí dlouhodobými následky.
Podobný vzorec lze pozorovat i v jiných válkách. O to důležitější proto je, aby se prožitému bezpráví věnovala dlouhodobá pozornost a aby existovala trvalá podpora obětí.
Článek byl původně zveřejněn na www.boell.de
