Analýza
V souvislostí s ruskou agresí na Ukrajině probíhající od února 2022 začala Evropa řešit svojí závislost na ruských palivech. Zatímco současná debata se soustředí především na sankce či zákazy dovozu ruského plynu a ropy, jaderné palivo zůstává stranou zájmu politiků i veřejnosti. Přestože se například ČEZ už roky snaží o zajištění alternativních dodavatelů napříč palivovým cyklem, existuje zde stále riziko, že si Rusko najde cestu zpět nejen do Česka jako subdodavatel přes jiné firmy.
Není palivo, jako palivo
Nákup jaderného paliva je tvořen řadou na sebe navazujících kroků. V praxi je často zvlášť zasmluvněn nákup uranu, jeho zpracování, obohacení na požadovanou úroveň a výroba vlastního paliva, resp. palivových souborů.
Konstrukce a parametry palivových souborů se liší podle typu jaderného reaktoru pro který jsou určeny. Jinými slovy jaderné palivo se objednává vždy pro konkrétní typ reaktoru.
V Evropské unii je provozováno devatenáct jaderných reaktorů sovětské, resp. ruské konstrukce s tím, že dvacátý (Mochovce-4) je před spuštěním, viz tabulka. Jedná se o reaktory typu VVER-440 a VVER-1000, které jsou v provozu i v českých jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín. Ty u nás zajišťují více než dvě pětiny domácí výroby elektřiny.
Proces diverzifikace dodávek paliva pro české reaktory VVER-1000 byl zahájen už v roce 2018, kdy ČEZ, který reaktory provozuje, vypsal tendr na nového dodavatele. Koncem června 2022 vzešli z tohoto tendru dva vítězové: francouzská firma Framatome a kanadsko-americká společnost Westinghouse. Druhá ze zmíněných firem už dodávala palivo pro jadernou elektrárnu Temelín v době od jejího spuštění po prvních deset let provozu, než byla později nahrazena ruskou společností TVEL.
První palivo pro temelínskou elektrárnu od společnosti Westinghouse dorazilo v květnu 2025. V letošním roce mají být potom zahájeny dodávky i od firmy Framatome.
Obdobně podepsal provozovatel bulharských reaktorů v roce 2022 smlouvu se společností Westinghouse na dodávky paliva pro blok Kozloduj-5. První palivové soubory od tohoto výrobce dorazily v roce 2024. Palivo pro blok Kozloduj-6 má zajišťovat firma Framatome. Dodávky ruského jaderného paliva do Bulharska byly ukončeny v roce 2025.
Chybějící alternativa a lety zákazu navzdory
Zatímco při zajištění alternativních dodávek pro reaktory VVER-1000 šlo navázat na probíhající spolupráci s neruskými dodavateli, v případě paliva pro reaktory VVER-440 byla situace podstatně komplikovanější - v době ruské invaze na Ukrajinu existoval pouze jediný výrobce palivových souborů pro tento typ a tím byla již zmíněná ruská státní společnost TVEL.
Aby evropští provozovatelé těchto reaktorů předešli možným výpadkům dodávek, probíhá od března 2022 zásobování pomocí letecké dopravy. Pro tyto účely byla udělena výjimka ze zákazu pohybu ruských letadel ve vzdušném prostoru Evropské unie. Dříve obvyklý způsob dopravy po železnici přes Ukrajinu totiž není kvůli probíhajícímu konfliktu možný.
Dodávky ruského paliva do EU pokračovaly i v následujících letech s tím, že svého vrcholu dosáhly v roce 2023 (v Česku o rok později) s cílem předzásobit se do budoucna. Podle údajů evropské databáze Acces2Markets bylo od zahájení ruské agrese do konce roku 2025 importováno ruské jaderné palivo v celkové hodnotě téměř 1,9 miliardy eur, což je v přepočtu více než 46 miliard korun.
Největší podíl na tomto importu měla Česká republika, která v daném období dovezla jaderné palivo za 19,1 miliard korun. Na Slovensko putovaly dodávky za v přepočtu 12,6 miliardy a do Maďarska za 11,3 miliardy korun. Vzájemný poměr objemu dodávek do zmíněných zemí přibližně odpovídá poměru výroby zdejších jaderných elektráren.
V porovnání s importem jiných energetických surovin jde stále o relativně nízké částky - od vypuknutí invaze do konce roku 2024 dovezlo Česko ruskou ropu za přibližně 138 miliard korun.
Na druhou stranu jsme za dodávky jaderného paliva mezi lety 2022 až 2024 poslali do Ruska více peněz, než než jaký je součet hodnoty zaslané humanitární pomoci na Ukrajinu a poskytnuté armádní techniky dohromady.
Ruská státní společnost TVEL, která tyto platby přijímá, současně patří do konsorcia Rosatom, pod které spadá nejen civilní jaderný program, ale také vývoj, výroba a údržba ruského jaderného arzenálu.
Nákup ruského jaderného paliva tak nejenže podporuje ruské válečné úsilí na Ukrajině, které zahrnuje opakované páchání válečných zločinů proti civilnímu obyvatelstvu, ale zároveň přispívá k bojeschopnosti ruských jaderných sil. Stejných sil, jejich použitím proti Evropě pravidelně vyhrožují ruští státní představitelé.
Na tomto místě je dobré připomenout, že Česká republika byla zařazena na ruský seznam nepřátel ještě před vypuknutím ruské agrese na Ukrajině. Nejen na našem území dnes Rusko provádí hybridní operace, zahrnující mimo jiné sabotáže, žhářské útoky, vlivové operace nebo kyberútoky namířené proti civilní infrastruktuře a veřejným institucím.
Přímo společnost Rosatom je poté zmiňována v souvislosti s přelety ruských dronů nad vojenskými základnami v západní Evropě.
Spěšné hledání náhrady
Jako první začali náhradu ruského paliva pro reaktory VVER-440 řešit Finové. Ti v listopadu 2022 podepsali dohodu s firmou Westinghouse. Tím navázali na předchozí spolupráci - Westinghouse dodával palivo pro oba bloky finské elektrárny Loviisa už mezi lety 2001 a 2007.
První zkušební palivový soubor (ještě bez uranových pelet) byl ve Finsku testován od roku 2023. Podobné testování pomáhá předcházet případným pozdějším provozním problémům při použití “neoriginálního” paliva (tyto problémy se v minulosti vyskytly např. u paliva pro Temelín).
V srpnu 2024 došlo k zavážce prvního “ostrého” paliva do reaktoru Loviisa-2. Formálně mají Finové smlouvu na dodávky ruského paliva až do roku 2030. Pokud nenastanou nečekané komplikace, mohou se závislosti na Rusku zbavit ještě před tímto termínem.
Jinou věcí jsou ovšem platby za jaderné palivo - smlouvy na dodávky palivových souborů jsou totiž velmi často postaveny na principu take-or-pay. Jinými slovy zákazník je smluvně zavázán platit finanční kompenzace i v případě že neodebere všechno objednané palivo. Protože na jaderné palivo se zatím nevztahují mezinárodní sankce, neexistuje ani způsob, jak již uzavřené smlouvy vypovědět z titulu zásahu vyšší moci.
Zrychlené zavádění nového paliva pro reaktory VVER-440 usnadňuje i program APIS, spolufinancovaný Evropskou unií. Projekt je součástí grantového programu pro výzkum a inovace Horizon Europe a sdružuje celkem 12 partnerů, mezi které patří i ČEZ nebo Ústav jaderného výzkumu Řež.
Společnost ČEZ uzavřela smlouvu na nové palivo pro dukovanské reaktory s firmou Westinghouse v roce 2023. V červnu 2025 pak dorazily první palivové soubory. Ty před samotným zavezením do reaktoru musí získat ještě povolení od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Prozatím tak stále platí, že bez ruského paliva se výroba v Dukovanech neobejde. Stávající smlouva s ruským dodavatelem je uzavřena do roku 2028.
Kromě firmy Westinghouse probíhá jednání o dodávkách pro Dukovany také s se společností Framatome, byť k podpisu smlouvy, narozdíl od zasmluvnění dodávek paliva pro Temelín, zatím nedošlo.
Maďarsko uzavřelo s Ruskem v roce 1999 dohodou, zajišťující dodávky paliva po celou dobu životnosti stávajících bloků. Ty mají dnes licenci do let 2032 až 2037 (podle toho, jak byly jednotlivé bloky uváděny do provozu), ale současně se pracuje na jejím prodloužení o dalších 20 let. Přesto se i zde snaží o zajištění dodávek neruského paliva.
V říjnu 2024 podepsal maďarský provozovatel smlouvu se společností Framatome, navazující na předchozí memorandum, podle které by měly být zahájeny dodávky nového paliva pro maďarské reaktory od roku 2027. V listopadu 2025 následovala smlouva s firmou Westinghouse. Ta se v ní zavázala zahájit dodávky paliva od roku 2028.
Slovensko podepsalo v roce 1999 smlouvu s ruskou firmou TVEL o dodávkách paliva do roku 2026 s možnou opcí na další čtyři roky. Podle dostupných informací bylo této opce využito, TVEL má tedy pro slovenské elektrárny dodávat palivo až do roku 2030.
Slovenský provozovatel nicméně i tak v roce 2023 uzavřel smlouvu se společností Westinghouse o budoucích dodávkách paliva. V roce 2024 potom následovala smlouva s firmou Framatome. První palivové soubory od tohoto dodavatele mají na Slovensko dorazit v roce 2027.
Odklon od Ruska na dosah? Ne tak snadno
Až dosud byla řeč o dodávkách palivových souborů, určených pro reaktory řady VVER sovětského designu. Ruský dovoz se ale týká i dalších částí palivového cyklu jako je těžba uranu a jeho následné zpracování a obohacování, viz infobox v úvodu článku.
Podíl ruského importu v roce 2023 je znázorněn v následujícím grafu. Tyto materiály a služby jsou využívány pro výrobu jaderného paliva určeného nejen pro reaktory sovětského původu, ale i západní provenience.
Náhrada přírodního uranu dováženého z Ruska by vzhledem k existujícím alternativám neměla představovat zásadní problém. Rusko dnes zajišťuje pouze okolo 6 procent světových dodávek. Na druhou stranu těžba uranu v EU skončila v roce 2021 uzavřením rumunského dolu Crucea–Botușana. V této oblasti jsou tedy státy Unie plně odkázany na zahraniční import.
V případě konverze a obohacování uranu těží Rusko z existující infrastruktury a postavení tradičního dodavatele. V současnosti Rusko zjišťuje přibližně 20 procent globální kapacity pro konverzi uranu a 46 procent kapacity pro jeho obohacování.
Plná náhrada těchto dodávek je podmíněna rozšířením kapacit v Evropě a USA, což by vyžadovalo roky práce a nemalé investice. Podle deníku Financial Times budou nové zdroje plně dostupné až po roce 2032.
I přes tyto snahy, ale nemusí dojít k úplnému vyřazení Ruska z procesu výroby jaderného paliva. Příkladem může být plánovaná výroba paliva pro reaktory VVER v německém Lingenu. Tu má zajišťovat společný podnik firem Framatome a TVEL.
Podle vyjádření společnosti Framatome mají být z Ruska dováženy už kompletní palivové proutky s peletami obohaceného uranu s tím, že v Lingenu má být zajišťováno pouze jejich sestavení do palivových souborů. Přestože dodavatelem výsledného produktu má být francouzský Framatome, výroba bude stále závislá na ruské straně, která je držitelem licence a má figurovat jako subdodavatel.
Jaderná závislost na Rusku se nemusí týkat pouze samotného paliva. Zatímco například Finsko po ruské invazi na Ukrajinu zrušilo plánovaný rusko-finský projekt jaderné elektrárny Hanhikivi, Maďarsko v podobné spolupráci stále pokračuje. Na základě mezivládní dohody z roku 2014 by v sousedství stávajících bloků jaderné elektrárny Paks měly vyrůst dva nové reaktory, každý o výkonu 1200 MW. Jejich výstavbu zajišťuje firma Rosatom, přičemž financování má být řešeno pomocí mezistátní půjčky od Ruska, která má pokrýt kolem 80 procent nákladů.
Pokračující spolupráce s ruskými dodavateli umožňuje ve výsledku vytvářet tlak na některé státy EU a ovlivňovat jejich zahraniční politiku. Tato skutečnost, společně s přetrvávající závislostí na ruském importu jsou hlavními důvody, proč se sankce na dovoz ruského jaderného materiálu začaly oficiálně řešit na půdě Evropské komise až v květnu 2025 a to navíc ve velmi omezené míře. Schválení jednotného evropského rámce, který by řešil omezení dovozu ruských paliv a technologií v současnosti brzdí rozdílné postoje členských států.
Pokud se nechceme vystavovat rizikům, která z této závislosti vyplývají, měli bychom vůči ruským podnikům vystupovat mnohem razantněji jak na národní, tak na evropské úrovni.
