Předvolební programy plní sliby o stavbě modulárních reaktorů. Jde ale o technologii, která takřka neexistuje. Český stát tak místo rozvoje čisté a moderní energetiky dotuje stagnující jaderný průmysl.
Všechny hlavní proudy české politiky slibují, že zajistí výstavbu takzvaných modulárních reaktorů. Hnutí ANO ve své hospodářské strategii počítá s dokončení prvního takového zdroje k roku 2034. Koalice SPOLU posune jejich vývoj a hnutí Starostové chce modulárními reaktory nahradit dnešní uhelné elektrárny a teplárny.
Od modulárních reaktorů si politici napříč spektrem slibují především „stabilní“ a „čistou“ energii. Technologie modulární reaktorů takřka nikde ve světě neexistuje a případné investice do takových reaktorů jen znovu zablokují transformaci směrem k moderní a čisté energetice.
Technologie na papíře
Takzvané malé modulární reaktory mají menší výkon než konvenční reaktory a jejich součástky lze vyrábět sériově, což má dle plánů jaderného průmyslu snížit náklady na výstavbu reaktorů. Alespoň podle očekávání Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Celý koncept totiž zůstává pouze na papíře. Na světě jsou zatím funkční jen tři reaktory, které lze splňují tyto parametry. Jde o ruský plovoucí reaktor Akademik Lomonosov a dva čínské reaktory v elektrárně Shidaowan. Jak v případě ruského, tak dvou čínských reaktorů ale jde o prostředí, kde neexistuje nezávislý kontrolní orgán jako v Evropě nebo severní Americe.
Jak upozornil profesor Stephen Thomas z univerzity v britské Greenwichi v studii zabývající se aktuálním perspektivou modulárních reaktorů v České republice, dosud neexistuje komerční zakázka na výstavbu modulárního reaktoru a žádný z prototypů zatím neprošel komplexním posouzením bezpečnosti u zkušeného a nezávislého regulačního orgánu.
Podle zprávy o stavu jaderného průmyslu za rok 2025 roste počet ohlášených projektů. Obvykle s plánovaným dokončením během po roce 2030. „Průmysl, politici, investoři a v neposlední řadě i média nadále prezentují modulární reaktory jako nepostradatelný a jistý způsob řešení klimatické krize a v poslední době také jako spolehlivý způsob zajištění energie pro rostoucí počet datových center a poptávku generativní umělé inteligence,“ stojí ve zprávě. Podle zprávy ale jde o „Potěmkinovu vesnici“. Ukazuje se prý, že náklady i na pouhé přípravné práce dosahují miliard dolarů a projekty pak krachují.
Podle Stephena Thomase jaderný průmysl podepisuje memoranda a plány na výstavbu modulárních reaktorů jen kvůli tomu, aby získal podporu z veřejných rozpočtů. „Pravidelně dochází k podepisování dohod o spolupráci, například mezi vládami, regulačními orgány nebo dodavateli a klienty, a také se hovoří o možných objednávkách,“ popisuje Thomas v studii. Tato prohlášení podle něj ale nemají velký význam. Důvodem je, že od zúčastněných stran vyžadují jen minimální závazky. „Představují spíše signál směrem k veřejnosti než reálný pokrok v komerční uplatnitelnosti modulárních reaktorů,“ shrnuje Thomas.
Český stát jako naivní sponzor jaderného průmyslu
Taková memoranda a prohlášení v posledních letech podepsala i česká vláda a skupina ČEZ. A to s britskou strojírenskou firmou Rolls-Royce, respektive s její dceřinou společností, která modulární reaktory vyvíjí. ČEZ již v roce 2020 s britským výrobcem vydal prohlášení o spolupráci na vývoji reaktorů. V roce 2024 skupina ČEZ kapitálově vstoupila do dceřiné firmy Rolls-Royce zabývající se modulárními reaktory a podepsala dohodu o společné stavbě reaktorů ve Velké Británii a České republice.
Podle vyjádření premiéra Petra Fialy ze září minulého roku chce česká vláda podpořit skupinu ČEZ nejen ve stavbě modulárních reaktorů, ale i v zapojení se do jejich výroby. Rolls-Royce tak slibuje umístit část sériové výroby součástek jaderných reaktorů do České republiky.
Slib nejen výstavby reaktorů, ale i jejich sériové výroby v České republice nelze číst dle Stephena Thomase jinak, než jako snahu společnosti Rolls-Royce podpořit své obchodní zájmy a snížit riziko spojené s vývojem „spekulativní technologie“ modulárních reaktorů.
Modulární reaktory jako houby po dešti
Vláda chce dle schváleného Národního klimaticko-energetického plánu stavět hned několik modulárních reaktorů. První reaktor chce stavět skupina ČEZ, a to v prostoru jaderné elektrárny v Temelíně. Dokončený má být v polovině 30. let.
Výstavbu „malých a středních modulárních reaktorů“ ale plánuje ČEZ rovněž na místě bývalé uhelné elektrárny Tušimice. Podle údajů z ohlášení záměru výstavby nového jaderného zdroje ČEZ zvažuje do areálu bývalé elektrárny umístit až šest modulárních jaderných reaktorů. ČEZ záměr oznámil na začátku května tohoto roku a nyní probíhá proces posuzování vlivů na životní prostředí. V červenci pak skupina ČEZ uzavřela s firmou Rolls-Royce dohodu o spolupráci na výstavbě reaktorů v Tušimicích.
„Reaktor nabízený firmou Rolls-Royce je technologií i výkonem velmi podobný konvenčním reaktorům, které už fungují v Dukovanech,“ uvedl pro Deník Referendum energetický expert Oldřich Sklenář. Plánovaný instalovaný výkon reaktoru britské firmy je kolem 498 megawattů, zatímco v současnosti čtyři fungující dukovanské bloky mají výkon 524 megawattů.
Podle Sklenář tak jde jen těžko mluvit o „malých“ reaktorech. Přídavné slovo malé vnímá jako součást snahy o zlehčení případných rizik spojených se stavbou a provozem takového energetického zdroje. „Důsledkem je, že tu vzniká jakási neopodstatněná představa, že takové reaktory je možné jen přivést na podvozcích nákladních aut, položit na zem a už budou vyrábět obrovské množství energie,“ uvedl Sklenář a dodal, že taková představa zkrátka nekoresponduje s realitou. „Ve skutečnosti budou případné modulární reaktory fungovat tak, jako elektrárna v Dukovanech,“ shrnul Sklenář.
Plány skupiny ČEZ a české vlády tak pomohou především společnosti Rolls-Royce získat dostatek financí na další rozvoj svých prototypů. Podle Stephena Thomase však zbývají ještě roky do bodu, kdy bude společnost Rolls-Royce schopna uzavřít závaznou dohodu o dodání technologie.
Budujme moderní energetiku bez jádra
Čeští politici ale „Potěmkinově vesnici“ modulárních reaktorů věří. Bohužel české energetice ujíždí vlak. Do roku 2033 totiž v České republice skončí výroba z uhlí, přičemž provozovatelé uhelných zdrojů i studie expertních organizací očekávají zásadní pokles výroby z uhlí už před koncem této dekády. Vykrýt čtyřicet procent roční výroby elektrické energie a polovinu roční výroby tepla tak nemůže žádný nový jaderný zdroj stihnout. Je tak třeba plánovat budování zdrojů, které pomohou tady a teď a nikoliv za celé dekády.
Podle studie organizace Fakt o klimatu je pro konec uhlí důležitý především rychlý rozvoj větrné energetiky spolu s posilováním přenosové soustavy a možnostech ukládání energie. Z jejich predikcí vyplývá i to, že bude třeba navýšit kapacitu řiditelných plynových elektráren. Modelování zároveň ukázalo, že rychlé a rozsáhlé zapojení obnovitelných zdrojů do nahrazení uhlí zlevní elektrickou energii v České republice a přinese úspory v řádech nižších desítek miliard korun pro odběratele každý rok. Budování několika velkých jaderných zdrojů by však podle modelů Fakt o klimatu energii v České republice mohlo zdražit.
Podle Oldřicha Sklenáře se česká energetika modulární bez modulárních reaktorů obejde. Vykrýt případný výpadek uhelných zdrojů mohou podle něj zdroje obnovitelné a částečně i fosilní plyn. U plynu ale lze upřednostnit malé zdroje kombinující výrobu tepla i elektrické energie, které navíc budou připraveny vyrábět místo dováženého fosilního plynu bioplyn získávaný z lokálních zdrojů odpadu.
Uhlí ale můžeme z významné části nahradit obnovitelnými zdroji. Ty lze budovat velmi rychle, pokud odbouráme náročné stavební řízení. S nadějí vnímá Oldřich Sklenář především současné tempo budování solárních instalací. „Ročně se nám daří instalovat kolem jednoho gigawattu nových solárních zdrojů. Pokud toto tempo udržíme několik let za sebou, nebude i přes náklady na posilování sítě a ukládání energie schopné jádro takovému růstu konkurovat,“ uvedl Sklenář.
Samotný boom solární energetiky ale dostatek zdrojů nepřinese. Sklenář proto navrhuje, že místo investic do dosud prakticky neexistující technologie máme napřít prostředky do využití a kombinování těch řešení, které už jsou vyzkoušené, relativně levné a nemají zásadní dopad na klima a životní prostředí.
„Lze například využít toho, že na místě bývalých uhelných elektráren je dostatečné napojení na přenosovou soustavu a postavit tam velkokapacitní úložiště energie napájené z přilehlé větrné nebo solární elektrárny a doplněné například datovým centrem,“ popisuje Sklenář možnou podobu „energetických center“, které by místo modulárních reaktorů nahradily uhelné elektrárny. Taková centra by podle něj dokázala nabídnout stabilní a čistou energii, a jelikož by baterie a datová centra nutně produkovala odpadní teplo, dokázala by centra napájet i případné systémy zásobování teplem.
Redakci Deníku Referendum Oldřich Sklenář rovněž upozornil na to, že společnost ČEPS, která zodpovídá za provoz české energetické soustavy, vypracovala v roce 2020 scénář budoucího rozvoje energetiky bez nových jaderných zdrojů a prezentovala ho tehdy na uhelné komisi. Tehdejší vláda Andreje Babiše se ale scénářem odmítla zabývat.
Budovat energetiku bez uhlí i jádra tak v České republice jde. Podle modelování by to vedlo s velkou pravděpodobností i k levnějším cenám energie. Místo toho ale český stát bude nadále sponzorovat stagnující jaderný průmysl minulosti.
