Může feminismus utvářet zahraniční politiku? Výzvy a poznatky ze střední Evropy

Konference "Feminist Approaches to Foreign Policy in Central Europe: Challenges, Insights, and the Road Ahead" byla zahájena úvodními slovy Pavlíny Janebové (AMO), Klause Linsenmeiera (HBS Praha) a Kamily Xenie Vetiškové (Ministerstvo zahraničních věcí České republiky).

Globální perspektivy a zkušenosti z Nizozemska, Německa a Mexika

První panel konference se zaměřil na zkušenosti ze tří zemí, které oficiálně přijaly feministickou zahraniční politiku: Nizozemska, Německa a Mexika. Prostor byl věnován také globálním a dekoloniálním perspektivám na FFP. Všichni čtyři vystupující – Sheena Anderson (politoložka, feministická aktivistka a organizátorka), Niklas Balbon (Global Public Policy Institute), Anne-Floor Dekker (WO=MEN) a Daniela Philipson García (Monash University) – se shodli na tom, že označení FFP má politickou a symbolickou hodnotu. V případě Mexika pomohlo její přijetí aktivizovat občanskou společnost a zvýšit zájem feministických organizací, aktivistek a aktivistů o zahraniční politiku. Nestalo se to však okamžitě. Občanská společnost se zmobilizovala zejména v souvislosti s Konferencí o feministické zahraniční politice v Mexico City v roce 2024 poté, co byla z příprav a účasti na konference do velké míry vyloučena. Přijetí FFP posloužilo také jako diplomatický nástroj, který pomohl Mexiku ke zlepšení mezinárodní reputace a zajištění pozice nestálého člena Rady bezpečnosti OSN. 

Dosavadní výsledky zahraničních politik zemí, které oficiálně přijaly FFP, však v prosazování práv žen a genderové rovnosti značně zaostávají za sliby a představami. Panelistky a panelista upozorňovali na nedostatečnou diskuzi o intersekcionalitě – Sheena Anderson zdůraznila zejména absenci diskusí o rase. Dále poukazovali na nedostatek prostoru pro dekoloniální přístupy, výrazné podfinancování, příliš úzké zaměření na deskriptivní zastoupení žen a na všeobecnou neochotu stát za feministickými principy tváří v tvář geopolitickým a ekonomickým skutečnostem. Například Švédsko, které se k FFP hlásilo v letech 2014–2022, kritizovalo Saúdskou Arábii za porušování lidských práv a zároveň nadále dodávalo zbraně saúdské koalici v Jemenu.

Anne-Floor Dekker poznamenala, že v Nizozemsku nebylo vynaloženo dost času a prostředků na zaškolení vládních zaměstnanců za účelem implementace feministické optiky a boje proti antifeministickým dezinformacím. To ulehčilo nové nizozemské vládě odvolat FFP a například ukončit programy rozvojové politiky zaměřené na genderovou rovnost. Niklas Balbon zase zmínil rozpor mezi feministickou zahraniční politikou Německa a jeho spoluúčastí na genocidě v Gaze, stejně tak jako přetrvávající patriarchální struktury na ministerstvu zahraničí. Daniela Philipson García v neposlední řadě poukázala na nesoulad mezi zahraniční a domácí politikou Mexika v oblasti lidských práv, zejména na skutečnost, že je v Mexiku každý den zabito asi 10 žen. 

Všichni se shodli na tom, že země, které chtějí přijmout FFP, by neměly dělat sliby, které nejsou ochotny dodržet, a měly by být připravené investovat odpovídající zdroje potřebné pro smysluplnou implementaci feministických politik. Vzhledem k tomu, že FFP by měla být založena na participativním přístupu, znamená to také, že expertky a experti občanské společnosti musí být placeni za své konzultace. Kromě toho bylo zdůrazněno, že je nejen potřeba do diskusí o FFP zapojit více mužů, ale také se hlouběji zabývat současnými maskulinitami. Závěrem padla shoda na tom, že tváří v tvář globálnímu nárůstu krajně pravicových stran a politiků potřebujeme právě feministické politické směry, protože nabízejí komplexní řešení dnešních krizí.

Je zahraniční politika v zemích V4 mužskou záležitostí?

V rámci druhého panelu konference byly představeny dva papery které se zabývaly průsečíky témat genderu, feminismu a zahraniční politiky v zemích V4. Kateřina Boťová (HBS) zahájila diskusi konstatováním, že „feminismus má v regionu převážně negativní konotaci a jeho význam není v obecném povědomí hluboce zakořeněn“. Řečnice a řečník se věnovali důležitým otázkám souvisejícím s FFP v zemích V4, jako je nedostatečné financování, omezená podpora ze strany státu či nerovné příležitosti pro ženy v diplomacii, a poskytli praktická doporučení pro další kroky.

Pavlína Janebová (AMO) představila policy paper zaměřující se na genderovou rovnost v diplomacii a mezinárodních vztazích a zdůraznila, že je důležité posilovat možnosti networkingu a mentoringu, skrze které mohou ženy sdílet zkušenosti týkající se genderově specifických problémů a společně hledat řešení. Příklady ženských networků z Česka a Polska mohou být inspirací pro Slovensko a Maďarsko, kde podobné sítě zatím neexistují. Pro dosažení rovných příležitostí pro diplomatky by měly být vytvořeny komplexní podpůrné systémy – včetně péče o děti, zdravotní péče a vzdělávání. Pavlína Janebová dále zdůraznila, že pro účinnou advokacii je důležité zapojit mužské spojence, protože „muži stále naslouchají častěji jiným mužům než ženám“. 

Ondřej Horký-Hlucháň a Míla O’Sullivan (Ústav mezinárodních vztahů Praha) dále prezentovali discussion paper zaměřený specificky na principy FFP v české zahraniční politice. Uvedli, že do tvorby zahraniční politiky je třeba zapojit feministické neziskové organizace a využít hmatatelná témata pro vysvětlení toho, jak je FFP prospěšná pro celou společnost. V souladu s předchozím příspěvkem rovněž vyzvali k vytvoření a institucionalizaci networků kolem FFP a k zapojení mužů. Vznesli také otázku, zda je v českém kontextu užitečné používat označení „feministická”, či nikoliv. Na závěr panelu zazněly komentáře z publika, které zdůraznily potřebu inkluzivnějšího zapojení dalších marginalizovaných skupin jako například Romů a lidí s různými identitami.

Na cestě k feministické zahraniční politice ve V4

Třetí část konference se zaměřila na potenciál implementace feministické zahraniční politiky ve střední Evropě. V panelu, moderovaném Pavlínou Janebovou (AMO), se setkaly odbornice a političky ze zemí V4: Aleksandra Gasztold (University of Warsaw), Dóra Csernus (Equilibrium Institute), Markéta Gregorová (česká poslankyně Evropského parlamentu) a Lucia Yar (slovenská poslankyně Evropského parlamentu). 

Diskusi otevřela otázka: „Jaká ponaučení si můžeme vzít z našich zkušeností a jak je lze implementovat do zahraničních politik zemí V4?“. Panelistky sdílely postřehy o politických kontextech jednotlivých zemí a zdůraznily hlavní překážky bránící v prosazování feministických přístupů včetně minimální institucionální podpory, emocionálního odporu a nedostatku systémových změn. Souhlasily také, že pojem „feminismus“ zůstává v mnoha částech regionu V4 politicky citlivý a dokonce stigmatizovaný. Lucia Yar poukázala na to, že na Slovensku se feministická a dokonce lidskoprávní rétorika stala v poslední době tabu, podle Aleksandry Gasztold je v Polsku feminismus často veřejně rámován a delegitimizován skrze svou asociaci s bolševismem. 

Slovenský případ ukázal, že okno příležitosti k prosazení některých genderově citlivých a feministických opatření v zahraniční politice, které krátce na Slovensku existovalo, se může velmi rychle uzavřít. Ostatní země by si toho měly být vědomy a využívat příležitostí, dokud je mají, míní Lucia Yar. Aleksandra Gasztold vidí potenciál v zahrnutí emocí v zahraniční politice do analýzy zahraniční politiky (Foreign Policy Analysis, FPA) a zdůrazňuje, že emocionální dynamiky hrají v politickém rozhodování ve státech V4 zásadní roli. Na rozdíl od tradičních racionalistických předpokladů, že státy jednají výhradně na základě strategických zájmů, Gasztold tvrdí, že afektivní faktory – jako je národní hrdost, historické křivdy a kolektivní emoce – rovněž formují chování států a mezinárodní výstupy. Stejně jako zaznělo v předchozím panelu, vyzvala k hledání spojenectví s muži, vytváření networků a mentoringových programů, jakož i k rozvoji vzdělávacích modulů o diverzitě a intersekcionalitě jako způsobů, jak posunout agendu FFP vpřed. Markéta Gregorová dále zdůraznila, že je třeba zaměřit se na situaci zejména mladých mužů. Zároveň položenou otázku propojila s kontextem současných kroků Trumpovy administrativy a s obavou ze ztráty demokratických institucí, což by se mohlo týkat i Česka. Cílem by také měla být snaha o větší feministickou reprezentaci na úrovni politiky, a to nad rámec zastoupení žen pouze na základě genderu. Dóra Csernus navíc upozornila na potřebu přistupovat k bezpečnosti i s ohledem na klimatické otázky, energetiku a potravinovou bezpečnost, kde mohou právě feministické hlasy utvářet pozitivní změnu. Zároveň připomněla, že feminismus se netýká jen genderu, ale jde také o zlepšení kvality a slušnosti politiky obecně. Kromě toho požádala o diverzifikovaný pohled na jednotlivé země, neboť jednotlivé vlády nikdy nereprezentují všechny názorové proudy existující v daných společnostech.

Opakujícím se tématem byla potřeba jak prosazování zájmů zezdola, tak systémové změny. Lucia Yar zdůraznila vliv každodenního aktivismu a mikrofeminismu, zatímco Markéta Gregorová připomněla význam strukturálních reforem, jako jsou genderové kvóty a uznání privilegií na systémové úrovní. 

Během reflektování závěrečné otázky „Do jaké míry jsou země V4 schopny uvažovat o své globální odpovědnosti, která je jedním z hlavních aspektů FFP? Vnímají se jako oběti, které si zaslouží zvláštní zacházení?“, souhlasila Lucia Yar s přetrvávajícím viktimizačním narativem a zmínila, že hlavní prioritou slovenského ministerstva zahraničí je bohužel obchod. Slovensko podle ní nevidí potřebu podporovat postkoloniální země, protože se nepovažuje zodpovědné za špatné řízení a hospodaření v těchto částech světa. Aleksandra Gasztoldová vidí příležitost pro Polsko v mírových jednáních v Evropě v rámci EU. Markéta Gregorová dodala, že Česko nemá FFP, takže ji nerealizuje – zdůraznila, že někteří aktéři těží ze statu quo a aktivně pracují na tom, aby byla společnost neustále vykreslována jako „nepřipravená“ na feministické přístupy. Místo toho by měla být FFP chápána jako rámec pro systémovou změnu a inkluzivní tvorbu politik. Celkově se řečnice shodly na tom, že bychom se neměli ptát po připravenosti společnosti na feministickou politiku, ale ochotě ji implementovat. 

Konference byla jedním z výstupů projektu „Connecting Networks of Women in Foreign, European and Security policy, across the V4 states“ a byla spolufinancována vládami České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska prostřednictvím visegrádských grantů z Mezinárodního visegrádského fondu. Posláním fondu je prosazovat myšlenky udržitelné regionální spolupráce ve střední Evropě.

Tento report byl napsán stážistkami Ninou Bohunskou, Barborou Vosáhlovou (AMO) a Soňou Palyzovou (HBS Praha). Editovala jej Kateřina Boťová (HBS Praha) a Barbora Trčková (AMO).