Plyn je přechodové palivo k obnovitelným zdrojům, které musíme dočasně využívat, abychom zajistili útlum uhlí. Takovou větu jsme si navykli říkat v posledních dekádách. S postupem času je však čím dál jasnější, že plyn svou úlohu mostu k čisté budoucnosti sehrát nemůže. Jednak jsou jeho dopady na klima mnohem větší, než se předpokládalo. Zároveň nám ale dochází čas a emise z plynu si už zkrátka nemůžeme dovolit.
Předně, plyn je stále fosilní palivo. Ačkoliv má při spalování poloviční emise oproti uhlí, tak emise z něj celosvětově rostou, a to signifikantním způsobem. V současnosti plynové emise tvoří přibližně 23 % skleníkových plynů z celého energetického sektoru. Pokud nechceme překročit oteplení planety o 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální době, musíme množství spalovaného plynu naopak snížit o minimálně 39 % do roku 2030. Do poloviny století se pak plynu, stejně jako všech ostatních fosilních paliv, musíme zbavit úplně.
Emise vzniklé spalováním plynu však nejsou tím nejhorším činitelem, který přispívá k oteplování planety. Mnoho vědců začalo v posledních letech upozorňovat, že jsme dosud podceňovali úniky metanu vzniklé při těžbě a transportu plynu. Metan je přitom druhý nejdůležitější skleníkový plyn, který významně přispívá k oteplování planety. Uniká zejména kvůli netěsnému potrubí plynovodů či vrtů. Častým zdrojem je těžba plynu pomocí hydraulického štěpení, takzvané frakování. Právě díky oblibě tohoto způsobu těžby ve Spojených státech zaznamenala americká federální agentura EIA nárůst emisí metanu způsobených těžbou a transportem plynu o 66 %.
Podle studie vydané v časopise AGU Advances stačí, aby do atmosféry unikla 3 % vytěženého plynu, aby se vyrovnaly emise mezi tímto palivem a uhlím. Americká Environmental Protection Agency (EPA) přitom zaznamenala, že úniky ve Spojených státech jsou okolo 1,5 %. Jiné studie hovoří o únicích o hodnotě 2,23 %. Jinými slovy, emise mezi uhlím a plynem se vyrovnávají.
Je čím dál víc jasné, že plyn nemůže sehrát zásadní úlohu při energetické transformaci k obnovitelným zdrojům. Ve skutečnosti by to znamenalo uzamčení našich ekonomik v závislosti na novém fosilním zdroji, který je motorem klimatické krize podobně jako uhlí. Proč se však v současnosti většina energetických společností snaží přejít z uhlí na plyn?
Energetické korporace a uhlobaroni, jako třeba Daniel Křetínský a jeho EPH na evropské úrovni či ČEZ v České republice, se snaží prezentovat plyn jako čisté řešení. Ve skutečnosti jim má přechod na plyn zajistit nový centralizovaný zdroj, který jim umožní přežít i při proměně energetiky a nadále mít velké zisky. Vsadit na plyn navíc prohlubuje závislost na velkých mocnostech, které se snaží ovládnout dovozy plynu do Evropy. Plyn je proto falešné řešení klimatické krize.
Schizofrenní přístup EU k plynu
Studie konzultační společnosti Artelys prokazuje, že současná plynová infrastruktura v EU je dostatečná pro uskutečnění všech představitelných možností dekarbonizace. I přesto však energetické společnosti tlačí na to, aby EU ze svých fondů vyplácela podporu nových plynovým projektům a umožnila tak energetickým korporacím přechod z uhlí na plyn.
Úspěchy tato lobby již má. V září letošního roku Evropský parlament odhlasoval, že na plynové projekty bude možné žádat peníze z takzvaného Fondu spravedlivé transformace. Tyto peníze přitom mají jít do transformace uhelných regionů a to v ideálním případě tak, aby se zbavily závislosti na fosilních palivech. Dávat z těchto fondů peníze na stavbu plynu nedává smysl. Podobně se Evropský parlament zachoval už v únoru, kdy podpořil nový soubor takzvaných Projektů společného zájmu, v rámci kterých zaštítil mimo jiné téměř čtyřicet plánů na rozšíření plynové infrastruktury i ropovodů.
V evropských institucích se však dají vysledovat i opačné tendence. Evropská komise připravuje novou zelenou taxonomii, která má sloužit jako orientace pro investice do dalšího rozvoje. EU tak bude určovat, které investice považuje za udržitelné, a bude investiční společnosti tlačit do toho, aby své peníze primárně dávaly na udržitelné projekty. Podle draftu dokumentu uniklého do médií nebude EU považovat plyn za přechodové palivo a investice do něj bude hodnotit jako špinavé a nežádoucí.
Stejně tak výbor pro životní prostředí Evropského parlamentu v říjnu hlasoval o vyloučení všech fosilních paliv z takzvaného fondu obnovy, ze kterého mají státy financovat obnovu svých ekonomik. Podobné rozhodnutí bude muset ještě přijmout rozpočtový a ekonomický výbor, avšak snaha vyloučit plyn z peněz na podporu ekonomiky je značná.
Postoj EU k plynu je tedy schizofrenní a nejasný. Souvisí to také s tím, že kvůli opatřením proti koronaviru se snižuje poptávka po fosilních palivech a plyn je spolu s ropou v krizi. Není tak jasné, jestli v konečném důsledku budou evropské instituce pomáhat energetickým firmám v přechodu z uhlí na plyn. V našem společném zájmu je doufat a bojovat o to, aby jim to EU neumožnila.
