8 tezí k americkým volbám

Mladí lidé v USA jsou šokováni výsledky voleb. Creator: Ken Shin. Creative Commons License LogoTato fotografie je licencována pod Creative Commons License.

Oproti všem prognózám byl Donald Trump v noci 9. listopadu 2016 vyhlášen vítězem volebního klání v amerických prezidentských volbách. Tato událost vyznačuje bod zvratu pro Spojené státy i pro otevřenou společnost a demokracii na Západě jako celku. Co se odehrálo a co z toho vyplývá?

1. Pravicový kandidát naděje a změny

Pokud bychom hledali jednoho společného jmenovatele celé volební kampaně na obou stranách, tak to byla touha po radikální změně. U levice byl tváří této progresivní změny Bernie Sanders. Clintonové se nakonec nepodařilo zprostředkovat důvěryhodně přechod mezi desetiletími politické zkušenosti a rutinou a začátkem nové politické éry. Naopak Trump byl schopen mobilizovat anti-elitářský a reakční potenciál, který si on a velké části Republikánské strany rasistickými a anti-elitářskými podtóny již léta pěstovali a rozvíjeli v reakci na Obamovo prezidentsví. Většina Američanů odpověděla v loňských průzkumech, že Trump jako radikální outsider přinese s větší pravděpodobností změnu než Clintonová. Současně hodnotila jasná většina Trumpa jako riskantnějšího a nepředvídatelnějšího kandidáta. Je zřejmé, že široké vrstvy obyvatelstva vnímaly stávající politické elity jako natolik zkorumpované a nekompetentní, že byli ochotny jít do rizika jménem Trump. Tato ruská ruleta založená na principu naděje ukazuje, jak vysoká je míra hněvu a frustrace, a takzvaní političtí odborníci ve Washingtonu ji podceňovali až do konce. Trumpovi pomohlo i to, že v televizní realitě – na rozdíl od skutečnosti – má již léta image vysoce úspěšného podnikatele a člověka, který otevřeně říká to, co si mnozí lidé myslí, ale bojí se vyslovit.

2. Temná strana digitalizace

Jednalo se o první volby ve Spojených státech, ve kterých se plně projevila odvrácená strana digitální komunikace. Nejméně tři prvky zde sehrály svou roli. Na jedné straně umožnila digitalizace více než dříve přenášet souboje a konflikty nefiltrovaně a v reálném čase do každého obývacího pokoje ve Spojených státech. Posílil se tím strach z ISIS a obecně z ohrožení vnitřní a vnější bezpečnosti, a zde byly přisuzovány Trumpovi v průzkumech vyšší kompetence než Clintonové. Za druhé jsme v těchto volbách zažili, nakolik digitální komunikační technologie a zejména sociální média podporují vznik oddělených světů vnímání, ve kterých se smazává hranice mezi realitou a fikcí. Mnoho lidí, zejména z pravicového spektra, již nezískává informace prostřednictvím tradiční sdělovacích prostředků, ale v uzavřených online skupinách kde se šíří účelově vytvořené zprávy. To, že jsme vstoupili do postfaktického věku a že je nedostatek komunikačních kanálů s lidmi jiného smýšlení, se stalo vážným ohrožením naší demokracie. Za třetí se tyto volby odehrály pod vlivem informačních úniků. Vezměme ruské kybernetické útoky na e-maily Demokratické strany, na šéfa kampaně demokratické strany Johna Podesty nebo zveřejněný záznam sexistických výroků Donalda Trumpa, a ptejme se, jak budou nakládat politici s důvěrnou komunikací v budoucnu, když může být každý rozhovor a e-mail použit proti nim. To, jak se politicky útváří digitální transformace a veřejná diskuse o ní, představuje na pozadí tohoto vývoje jednu z hlavních výzev pro demokratickou společnost.

3. Konec Obamovy koalice

Obamovi se v letech 2008 až 2012 podařilo vytvořit většinu nalevo od středu tím, že zmobilizoval nesourodou koalici složenou z etnických menšin, vzdělaných žen a progresivních elit. Pokus Clintonové postavit na nohy stejnou koalici včera selhal, a to navzdory protikandidátovi, který politicky ohrožuje účastníky této koalice na mnoha rovinách. Demokratické straně se vymstilo, že již řadu let ignoruje bílé, venkovské a méně vzdělané voliče, nebo se k nim dokonce chová přezíravě. Je to jednak sociální otázka, protože bílá dělnická vrstva, která Donalda Trumpa vynesla k volebnímu vítězství, náleží převážně do střední třídy. Jednak jde o kulturní záležitost, protože Obamova koalice považovala tuto skupinu voličů dlouhou dobu za kulturní spodinu. Demokratům nebude v budoucnosti stačit spoléhat se pouze na koalici moderní transformace složenou z menšin a elit, ale budou muset najít způsob, jak oslovit větší část bílé pracující třídy a nabídnout jí lepší osobní budoucnost na základě demokratické politiky, a tím je pro demokraty získat.

4. Pomalý zánik Pax Americana

Obama začal postupné stahování Spojených států z pozice výhradního garanta bezpečnostního a ekonomického světového pořádku. S volbou Donalda Trumpa se konec Pax Americana výrazně přiblížil. To bude mít významné dopady na ekonomickou globalizaci a na bezpečnostně politické spojence USA. Tlak na Evropu, aby se finančně výrazněji podílela na nákladech na obranu prostoru NATO se zvýší. Evropa bude zřejmě muset vyvinout větší kapacitu pro ochranu a zajištění stability v sousedících regionech na jíhu a východě. Tady zastává Německo klíčovou roli a odpovědnost, ke které se politici budou muset postavit čelem. S prezidentem Trumpem se blíží konec několika desetiletí ekonomické globalizace, kterou prosazovali USA a jejich západní partneři a ze které masivně těžila německá proexportně orientovaná ekonomika. Trumpovo zvolení je v neposlední řadě signálem ukončení politiky propustných hranic a otevřené přistěhovalecké a uprchlické politiky, což bude mít vliv na společnosti založené na rozmanitosti a otevřenosti. Vzhledem k paralelnímu vývoji v Evropě se jedná o společný úkol, kterému by zastánci otevřené společnosti a stabilního světového uspořádání měli čelit společně na obou stranách Atlantiku.

5. Pohyb namísto institucí

Trumpův úspěch se neopírá o stávající instituce, ale naopak jeho úspěšné hnutí vyrostlo zdola proti všem etablovaným institucím, včetně Republikánské strany. Podobně vypadají strategie dalších pravicových populistických politiků v Evropě, kteří organizují svá hnutí a chtějí více přímé demokracie, což v konečném důsledku přináší politickou dominanci skrze převážně homogenní většinu. To má dopady na práva menšin, ale také na význam fungujících a prestižních demokratických institucí. Trumpův úspěch lze vysvětlit na pozadí klesající prestiže demokratických institucí ve Spojených státech, od Kongresu, přes vládu, až k Nejvyššímu soudu a svobodným sdělovacím prostředkům. Závěrem lze konstatovat dvě zjištění. Za prvé, že politické instituce musí usilovat o obnovení ztracené důvěry. To bude možné pouze tehdy, pokud zajistí hospodářskou, sociální a vnitřní bezpečnost a vysvětlí nutnost kompromisu, a nebudou politickou polarizaci vynášet jako politickou ctnost. Za druhé, že na progresivní straně neexistuje na pozadí všech partikularistických témat žádné srovnatelné hnutí jako na straně pravice, a to ani na úrovni národní, mezinárodí nebo transatlantické. Chybí také společný narativ.

6. Důsledky pro genderovou politiku

Je pozoruhodné, že historický aspekt kandidatury Hillary Clintonové jako první ženy tak málo zaujal. Lesk tohoto historického momentu se vytratil během kampaně, která připomínala zápas v bahně, a během desetiletí trvajících útoků, kterým Clintonová jako žena čelila z různých stran. Přitom Trump byl vůčí ní takovým protikladem, který nemohl být s ohledem na genderovou politiku ostřejší. Drtivá většina Američanů se právem domnívá, že Trump má nedostatek respektu k ženám. Na základě jeho vyjádření a životopisných dat, je to mírné konstatování. Spíše se zdá, že Trumpův vztah k ženám je omezený na pohrdání jimi a jejich podrobení. Že to však nepřivedlo více žen k volebním urnám pro Clintonovou, je způsobeno mimo jiné dvěma faktory. Za prvé, v posledních desetiletích se ve Spojených státech opravdu hodně změnilo ve roli žen a jejich sebepojetí, ale přitom obraz mužů a chápání jejich role nedoznal žádných srovnatelných změn. To je příčinou kulturně obranného postavení mnoha znejistěných mužů, pro něž je Donald Trump model, který i ve vztahu k ženám žije tak, jak sami chtějí žít nebo se jím cítí zastoupeni. Za druhé, ve Spojených státech v současné době již zřejmě neexistuje mobilizovatelné, dostatečně rozsáhlé a mezigenerační feministické hnutí. Také to by mohlo být poučením pro nadcházející období po volbách.

7. Odbourání politiky v oblasti klimatu

Zvolení Donalda Trumpa představuje zhroucení politiky v oblasti klimatu. Oznámil, že vypoví Pařížskou dohodu o klimatu, významně rozšíří těžbu fosilních paliv, zastaví dotace na obnovitelné zdroje energie, podpoří opětovné zavedení uhlí jako zdroje energie a odbourá regulace v oblasti klimatické politiky vytvořené Obamovou vládou. Tím přijdou vniveč všechny závazky Obamovy vlády, jednotlivých států a mnoha amerických měst ohledně politiky v oblasti klimatu. Je pozoruhodné, jak malou roli sehrála v kampani politika v oblasti klimatu. V žádném ze tří televizních duelů mezi Trumpem a Clintonovou nepadla na toto téma ani jedna otázka. To odráží priority většiny voličů, u kterých je politika v oblasti klimatu na okraji zájmu. Dramaticky se to dotklo mladších voličů, z nichž většina dala hlas Clintonové a pro než je, podle průzkumů veřejného mínění, politika v oblasti klimatu podstatně důležitější problém než pro starší voliče. Stejně jako u referenda o členství Velké Británie v Evropské unii (Brexit), se postavily starší generace nezodpovědně k budoucnosti generace mladší.

8. Moc, která nemá sobě rovnu

Při inauguraci Donalda Trumpa 20. ledna 2017 se ukáže, jak stabilní jsou současné demokratické instituce ve Spojených státech a do jaké míry budou plnit svou kontrolní roli exekutivy. Náznaky jsou znepokojivé. Donald Trump je po těchto volbách nejen hrdinou konzervativců, ale má zároveň výraznou mocenskou převahu jako důsledek republikánské většiny v Senátu a ve Sněmovně. Přidejte k tomu možnost obsazení volné pozice soudce u Nejvyššího soudu a vytvořit tak konzervativní většinu Nejvyššího soudu. Pro mnohé funkcionáře republikánů je sice zvolení Trumpa noční můrou, protože nepoznávají svou vlastní stranu a za zavřenými dveřmi mluví s obavami o budoucnosti Republikánské strany pod Trumpovým vedením, ale zda jich bude dostatek ochoten postavit se Trumpovi politicky s tím rizikem, že je jejich vlastní voliči potrestají, to se teprve ukáže.

Creative Commons Lizenzvertrag This article is licensed under Creative Commons License.