Naše budoucnost s Donaldem Trumpem

Street Art v Bruselu: Bylo by záhodno, aby si EU s novým americkým prezidentem vytvořila pragmatický vztah. Creator: William Murphy. Creative Commons License LogoTato fotografie je licencována pod Creative Commons License.

Trump teď vyhrál svůj boj proti politickému establishmentu. Na co se nyní musí Evropa připravit?

Donald Trump je výjimkou mezi americkými prezidenty: Nikdy nezastával politickou funkci. To také bylo jeho hlavní poselství: jako opravdový outsider sliboval, že důkladně zamíchá establishmentem ve Washingtonu. V tuto chvíli se mu to podařilo.

Současný establishment se v průběhu volební kampaně právě nepředvedl: Republikánské elitě se proces nominací zcela vymkl z rukou. U demokratů si Hillary Clintonová vedla tak chytře, že strana se původně chtěla primárek úplně vzdát. To by se ale nesměl vyskytnout jistý socialista z Vermontu, jehož kampaň byla velice úspěšná. Také jeho hlavním volebním motivem byl boj proti establishmentu. Takže voliči viděli dvě dynamické kampaně, a sice outsiderů Trumpa a Sanderse. Zdálo se, že politický establishment implodoval napříč celým politickým spektrem. Obě strany jsou jen stínem sebe sama.

Komu se líbil Sanders, ten nevolil nutně Clintonovou

Od počátku bylo jasné, že Hillary Clintonová bude mít problémy mobilizovat vlastní voličskou základnu. To jí nakonec stálo vítězství. Oba kandidáti byli méně populární než všichni jejich předchůdci. Hillary Clintonovou provázela navíc pověst, že je součástí establishmentu a tedy problému samotného. A co víc, u liberálních analytiků je pevně zakotvený demografický handicap republikánské voličské základny – k ní patří zejména méně vzdělaní běloši mužského pohlaví žijící převážně na venkově. Čas a tyto trendy pracují pro demokraty. Tato sebejistota měla za následek, že důležité státy jako je Wisconsin během své kampaně Clintonová ani jednou nenavštívila.

Druhá otázka se týká příznivců Bernieho Sanderse. Očividně se s jejich přízní počítalo příliš. Ale mnoho z nich vůbec nehlasovalo nebo hlasovali pro Trumpa. Nespokojenost voličů je již dlouho známa, ale demokraté nejsou schopni vést politiku, která dá lidem pocit, že se na jejich názory slyší a že nejsou sociálně, ekonomicky a kulturně izolovaní.

Trump bude muset přepnout

Pro demokraty jsou výsledky voleb skutečnou katastrofou. Republikáni obsadili nejen úřad prezidenta, ale mají nyní také většinu v obou komorách Kongresu. I většina guvernérů jsou republikáni. To ale také znamená, že jsou pod značným tlakem. Po mnoha letech, dokonce desetiletích, kdy byla blokáda demokratických funkcionářů nedílnou součástí republikánské politiky, se teď nemohou vyhnout odpovědnosti.

Existují dva scénáře: podle prvního by Republikáni mohli vzhledem k většině s přehledem vládnout. Mnohem pravděpodobnější se ale zdá, že nyní dojde ke sporu o směřování. Již za Obamy vládla v republikánské frakci Sněmovny reprezentantů čas od času atmosféra občanské války. Bouřlivák Trump ani není potřeba, aby se rozvášnily tyto nálady. Naopak se bude muset začít chovat jinak, pokud chce udržet své stoupence pohromadě. Jeho řeč po volbách vyzněla velmi smířlivě. V čele jeho přechodového týmu stojí Chris Christie, guvernér z New Jersey, se kterým se posunul směrem k establishmentu strany. Bez jeho podpory Trump v politické džungli ve Washingtonu selže.

S výjimkou volebního boje, který toho koncepčního odhalil jen málo, se o Trumpových plánech neví mnoho. Zakročí tvrdě proti imigrantům a terorismu a posílí armádu. Slíbil ale také investice do vzdělání a infrastruktury. „Obama care“, nejdůležitější projekt svého předchůdce, chce zrušit. Menšinám, ať už sexuálním, či etnickým, zřejmě nastanou těžké časy. Jako podnikatel, který si vydělává na živobytí ve Spojených státech amerických, je Trump náchylný k protekcionismu. Probíhající jednání o obchodních dohodách TTIP a TPP mají pravděpodobně jen malou šanci na úspěch. Jedním z jeho hlavních slibů je vytvoření nových pracovních míst.

Hrozí tedy pravicová populistická Internacionála?

Z Bruselu a evropských metropolí slyšíme stížnosti, že neexistovaly téměř žádné kontakty s volebním týmem a již vůbec ne k zahraničně-politickým poradcům. Není divu, protože od odborné znalosti zahraniční politiky kandidát Trump zcela upustil. Málo povzbudivé jsou jeho pozitivní poznámky o Putinovi a jeho stylu vlády a společná vystoupení s klíčovou postavou brexitu Nigelem Faragem. Obrysy pravicové populistické Internacionály jsou jasně rozpoznatelné.

Zkušení zastánci transatlantické spolupráce na obou stranách toto sledují s hrůzou. Trump si nemyslí nic dobrého ani o oslabené a váhavé Evropské unii, ani se nezdá mít velké sympatie pro NATO. Než si uvědomí, že i vojensky silná Amerika bude záviset na NATO, může uplynout dost času. Evropané by se měli připravit na větší samostatnost.

Bylo by také dobře nastavit si s novým prezidentem pragmatický vztah. Na tuto změnu v reprezentaci našeho nejsilnějšího spojence si budeme muset nejprve zvyknout. Podle všeho bude stěžejní omezit škody a soustředit se na vyhlídku, že další Kongres se bude volit za dva roky a za čtyři roky nový prezident. Do té doby mají před sebou Američané a s nimi i celý Západ krušné časy.

 

 

Creative Commons Lizenzvertrag This article is licensed under Creative Commons License.