Sergey Lagodinsky spustil jako zpravodaj v Evropském parlamentu iniciativu za evropské sdružovací právo. V rozhovoru s Christine Pütz vysvětluje, jaké tím sleduje cíle a na čem záleží, aby se pokus tentokrát vydařil.
Když ses v roce 2019 stal poslancem Evropského parlamentu, okamžitě ses začal zasazovat o parlamentní iniciativu za evropské právo upravující činnost sdružení (spolků) a také jsi ji vyjednal coby zpravodaj ve výboru pro právní záležitosti – a to úspěšně! Evropský parlament v únoru 2022 schválil většinou jdoucí napříč frakcemi „Zprávu pro předpisy upravující přeshraniční činnost evropských sdružení a neziskových organizací“ a vyzval Evropskou komisi, aby přistoupila k legislativním krokům. Komise již oznámila, že zpracovává příslušnou zákonodárnou iniciativu a zahájila veřejnou konzultaci. Po nevydařených parlamentních návrzích v minulosti tím EU opět zkouší zavést evropské sdružovací právo. Je to tvoje srdeční záležitost.
O co přesně jde a jaké cíle iniciativou sleduješ?
Stojíme – zase jednou – na křižovatce dějin evropské integrace. Principy právního státu a demokracie v EU jsou ohroženy a je nutné je dále rozvíjet. Jasně se ukázalo, že evropská demokracie je víc než jen její instituce. Často se mluví o tom, že musíme instituce EU reformovat, že Evropský parlament by měl dostat právo iniciativy, Evropská komise musí zeštíhlit a tak dále. Ale demokracie – a i to jsme jasně viděli v minulých letech – nespočívá jen na pravidlech a státních institucích, ale také na občanské společnosti. Obojí se vzájemně doplňuje. Bez evropské občanské společnosti a evropské veřejnosti neexistuje živá evropská demokracie. O demokracii nelze uvažovat jen jako o procesech a zákonech. Demokracie je deliberace, aktivní občanství. Naší iniciativou chceme doplnit tento aspekt do evropského práva.
Konkrétně to znamená, že chceme podpořit občanskou společnost v EU, aby o sobě uvažovala a organizovala se přeshraničně. Ale také to, že jí nabízíme ochranu, aby nezáleželo na tom, která strana nebo jaká představa o demokracii zrovna převládá u politického vedení v zemi. Občanská společnost – to jsou neziskové organizace, spolky, obecně prospěšné nadace – by měly mít možnost počítat s určitými minimálními standardy. To jsou naše dva cíle: ulehčit přeshraničnímu vytváření občanské společnosti a občanskou společnost právně ochránit.
Jak má podpora přeshraničních, transevropských sdružení a právní ochrana občanskoprávních organizací konkrétně vypadat?
Evropský parlament ve své zprávě navrhl dva nástroje. Jedním nástrojem je nařízení, tedy evropský zákon, který zavede předpis umožňující založit evropské sdružení. Tím by tato sdružení upravovalo a spravovalo evropské právo. Ale třeba protikorupční předpisy a úprava vycházející z trestního práva členských států by zůstaly nedotčené. Evropská sdružení by se ale zakládala na úrovni EU, a tím měla evropský právní status. Byly by zapsány ve veřejném rejstříků v Bruselu. Jediným základním předpokladem je, že zakládající členové by museli pocházet alespoň ze dvou členských států EU, a tím by šlo o přeshraničně působící sdružení.
Pak jde také o právní ochranu. Druhý nástroj, směrnice, uvádí konkrétní pravidla. Sdružení například nesmějí být diskriminována na základě svých cílů, činnosti nebo původu financí. Na členy nesmí být kvůli činnosti ve sdružení vyvíjen nátlak. Existují také pravidla pro utváření a strukturu sdružení, ohledně rovného postavení a redukce byrokracie v členských státech. Navíc navrhujeme společnou evropskou definici obecné prospěšnosti. To je centrální otázka: jak můžeme definovat obecnou prospěšnost evropsky? Tím sdružení dostáváme na evropskou úroveň. Podporujeme a chráníme evropskou občanskou společnost.
Tato úprava by zřejmě byla srovnatelná s evropským právním statusem, který už delší dobu mají například evropská zájmová sdružení, evropské akciové společnosti nebo evropské družstevní společnosti. Proč něco takového už dávno neexistuje i pro evropská sdružení?
Vykládám si to tak, že důvodem je špatně pochopená zakládající myšlenka evropské integrace. Myšlenka, že míru v Evropě lze dosáhnout společným vnitřním trhem a že obchodování postačí k vytvoření dostatečného společného základu. To má jaksi automaticky udržovat Evropský mírový projekt. Vysvětluje to, proč máme evropské akciové společnosti, zájmová sdružení a družstevní společnosti, tedy hospodářské hráče, kteří odpovídají tehdejší představě o podstatě EU – ale žádná evropská sdružení. K tomu se přidává, že členské státy si žárlivě střeží to, co považují za svou výsostnou působnost. Nechtějí, aby se do ní míchala evropská regulace. V Německu se třeba zvedl odpor, protože německé sdružovací právo má dlouhou tradici. A to nehledě na skutečnost, že evropská právní forma by byla doplňkem, nikoli nahrazením národní formy sdružování. S tímto odporem se už desetiletí potýkají Evropský parlament a Evropská komise. Proto jejich iniciativy tímto směrem selhaly.
Skutečně existovaly již dvě iniciativy Evropského parlamentu. Evropská komise v devadesátých letech dokonce vypracovala zákonodárnou iniciativu, která ale nakonec narazila u vlád. Proč jsi si tak jistý, že se to tentokrát podaří? Co se dnes oproti tehdy změnilo?
Veřejné vnímání se velmi silně posunulo a je evropštější než kdy dřív. V posledních letech také vidíme, že v EU bohužel není samozřejmý společný hodnotový základ. Museli jsme dospět k závěru, že potřebujeme proaktivní právní úpravu evropské demokracie, abychom tento společný hodnotový základ zachovali. To si ale uvědomujeme teprve dnes. Uvědomujeme si, že Evropu nedrží pohromadě jen trh, ale také demokracie a hodnoty. A na tom musíme tvrdě pracovat všemi dostupnými prostředky. Dnes už také chápeme, že demokracie není jen na papíře a neexistuje jen v institucích, ale že potřebujeme svobodnou, živou občanskou společnost, která se bude pojímat panevropsky. Dnes i Evropská komise vidí, že nestačí hnát k soudu vlády porušující naše hodnoty nebo dokonce zavírat oči před porušováním principů právního státu – ale že musíme tvořit také naši demokracii. Je to šance pro nové pochopení demokracie, v němž je v působnosti EU ochraňovat evropská sdružení a občanskou společnost a propůjčovat jí evropský status.
K tomu se přidává další aspekt. Dříve se sdružení a spolky nechápaly jako hráči na trhu. Sdružení, i jsou-li obecně prospěšná, samozřejmě jsou součástí trhu. Jsou spotřebiteli a mohou částečně vyvíjet i ekonomickou činnost – obecně prospěšná sdružení samozřejmě za podmínky, že zisky reinvestují do své činnosti. Nastalo tedy nové chápání a na reakci Evropské komise vidím, že nejsme úplně mimo.
Pokud jde o právní ochranu občanské společnosti, na niž je vyvíjen tlak, přijdou nám rychle na mysl země jako Maďarsko nebo také Polsko. Jaký zájem by tyto vlády mohly mít na schválení evropských sdružovacích regulí? Jak se může podařit získat pro tento záměr všechny vlády?
Záleží na dvou věcech: Zaprvé na tlaku vycházejícím nyní od občanské společnosti. Proto je důležité, aby se do veřejné konzultace Evropské komise, trvající ještě do října, zapojilo co nejvíce zainteresovaných stran. Není to tak, že státy, které jsou k takovému návrhu potenciálně skeptické, v EU nic nechtějí. Je to tedy otázka priorit a nabídky, které musí Komise, potažmo Rada při jednání poskytnout. Mám každopádně radost, že se nám podařilo výslovně zakotvit podporu současné německé vlády v koaliční smlouvě. To je novinka a jasně vypovídá o tom, jak si dnes v Německu stojíme.
Zadruhé záleží na kreativních řešeních. Vím, že Komise hledá realistické cesty. Jednou možností by bylo nezkoušet to cestou nařízení, ale navrhnout směrnici, která nepotřebuje jednohlasné schválení, ale kvalifikovanou většinu. Další možností by byla silnější spolupráce, v níž by šly příkladem určité státy v naději, že svým působením přitáhnou všechny ostatní. Riziko veta nás nesmí odradit v posouvání všeho, co je nutné. A to taky uděláme!
Velice děkuji za rozhovor!
Dr. Christine Pütz je referentka pro Evropskou unii v rámci referátu EU/Severní Amerika v německé centrále Heinrich-Böll-Stiftung.
Dr. Sergey Lagodinsky je člen Evropského parlamentu, frakce Zelení/Evropská svobodná aliance.
Z německého originálu řeložila Zuzana Schwarzová.
