Po šestnácti letech vlády Viktora Orbána se v Maďarsku ještě donedávna zdálo takřka nemyslitelné, že by v čele země stanul někdo jiný. Navzdory tomu 12. dubna s přehledem vyhrál volby Péter Magyar se svou stranou TISZA. Další kroky nové vlády budou významnými milníky pro obnovu demokracie a principů právního státu.
Když Viktor Orbán onoho památného nedělního večera v dubnu 2026 předstoupil před kamery a uznal porážku v parlamentních volbách, miliony lidí v Maďarsku i za jeho hranicemi si nevěřícně protíraly oči, než propukly v jásot. Po šestnácti letech u moci, ve státě zmítaném korupcí a v mediálním prostředí kontrolovaném z velké části vládou se ještě pár týdnů před volbami zdála Orbánova porážka ve volbách takřka nepředstavitelná.
Tyto volby skýtají mnoho učebního materiálu, jak v EU bojovat s autoritářskými formami vlády. Další kroky nové vlády budou důležitými milníky pro obnovu demokracie a principů právního státu, které poskytnou důležité ponaučení i pro kontext jiných států.
Za vlády Fideszu byla demokracie v Maďarsku ztracená
Dnes již zesnulá maďarská filozofka Ágnes Heller poskytla krátce před prvním Orbánovým znovuzvolením v roce 2014 rozhovor německému deníku taz, v němž poznamenala: „Pokud Fidesz volby vyhraje, což je pravděpodobné, je demokracie v Maďarsku v nejbližší budoucnosti ztracená. Demokratické vlády v Maďarsku zapomněly na naši historii, vůbec neznaly náš národ. Myslely si, že demokracie stojí na pevných základech, pokud je vše v pořádku s institucemi svobody. Teď za toto nesprávné chápání platíme všichni.“ A lidé v Maďarsku zaplatili draze: Zatímco vlivné členky a vlivní členové strany Fidesz a jim blízcí oligarchové stále víc hromadili moc a bohatství, občané a občanky přicházeli víc a víc o možnosti, jak utvářet svůj stát, občanské svobody a nakonec stále silněji i o ekonomické jistoty. Trvalo ještě dvanáct dlouhých let, než premiér Viktor Orbán volby prohrál.
Orbánovi se přitom neustále mistrovsky dařilo instrumentalizovat v tématech kulturních bojů národní symboly a odkazy k maďarským dějinám. Navíc uměl vyvolávat stále nové obrazy nepřátel: Brusel, Sorose, LGBTIQ, migrantky a migranty a v neposlední řadě ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Taktika do nekonečna spřádané propagandy fungovala dlouho. Avšak neustálá eskalace dezinformací zjevně vedla také k tomu, že se Orbán chytil do vlastní bubliny a sám ztratil propojení s realitou.
Jak se podařilo vývoj zvrátit
Péter Magyar dokázal přetavit touhu lidí do politické nabídky, která oslovila většinu voličstva.
Maďarské voličstvo v tento pozoruhodný den svým hlasem jasně vyjádřilo touhu po Evropě a demokracii. Bylo by však příliš zkratkovité tvrdit, že lidi přesvědčila pouze síla těchto idejí. Maďarská opozice v každém předvolebním boji slibovala, že se země opět přiblíží EU a že obnoví právní stát – a prohrávala jedny volby za druhými. Teprve volební vítěz Péter Magyar se svou stranou TISZA dokázal přetavit tuto touhu v politickou nabídku, jež oslovila většinu voličstva: život, který si budou moct finančně dovolit, stát bez korupce a zdravotní péče odpovídající požadavkům 21. století. To, že tato témata rezonují v obyvatelích a obyvatelkách Maďarska nejsilněji, Magyar věděl nejen z průzkumů veřejného mínění. Dva roky neúnavně jezdil po zemi, navštěvoval i malá města a vesnice, nevynechal ani bašty Fideszu a naslouchal lidem. A vysvětloval jim, že dobře fungující demokracie ukotvená v Evropě dokáže lidem přinést do běžného života právě tyto změny. Teď jeho vláda musí tvrdě zapracovat na tom, aby se to skutečně stalo, protože občanky a občané budou jeho úspěch posuzovat měřítkem naplnění jeho slibů.
Aby lidé přijali zprávu o Evropě a demokracii, bylo zapotřebí přinést víc než jen přesvědčivou politickou nabídku: Musel ji předávat charismatický a uvěřitelný lídr. Péter Magyar těžil z toho, že dřív sám patřil k Fideszu. Nejenže dokázal ukázat prstem na korupci ve státě, uměl vysvětlit i její mechanismy. Znalost propagandistické mašinérie Orbánova systému mu pomáhala předvídat,předpovědět a odzbrojit útoky na svou osobu ještě dřív, než pronikly na veřejnost. Část voličstva Fidesze mu odevzdala svůj hlas tím snáz, že Magyar zastává konzervativní a vlastenecké hodnoty. Mnozí ho navíc považovali za „jednoho z nás“ – tedy těch, kteří se v Orbánovi dlouho mýlili. Díky lídrovi, jenž sám vystoupil ze struktur Fideszu, tak mohli svou chybu přiznat a napravit se ctí.
Ať už se politická situace zdá sebevíc bezvýchodná a demokracie působí téměř ztraceně, vyplatí se bojovat za zachování každého prostoru pro demokratickou občanskou společnost a svobodná média.
To všechno by však nestačilo, nebýt demokratické občanské společnosti. Ta připomínala lidem, že vláda v demokratickém státě jim musí sloužit a skládat účty – připomínala jim, že se vyplatí bojovat za hodnoty svobody, spravedlnosti a solidarity, v každodenním životě, před soudem, na ulici. Změna by byla nepředstavitelná i bez nezávislých médií. Nejenže neúnavně plnila úkol vynášet na světlo světa pravdu, ale také poskytla Péteru Magyarovi prostor. Magyar se proslavil téměř přes noc díky rozhovoru z roku 2024 publikovaném na nejoblíbenější nezávislé mediální platformě Partizán, kde promluvil o korupčních machinacích Orbánovy vlády a strany Fidesz.
Pro liberální demokracii z toho plyne jasné poselství: Ať už se politická situace zdá sebevíc bezvýchodná a demokracie působí téměř ztraceně, vyplatí se bojovat za zachování každého prostoru pro demokratickou občanskou společnost a svobodná média, protože v nich přebývá naděje na lepší budoucnost: Ve správnou chvíli jsou živnou půdou, na níž mohou zakořenit jemné rostlinky nového počátku.
Obnova liberální demokracie
Orbánovo Maďarsko po mnoho let sloužilo jako výukový materiál toho, jak je možné krok za krokem přetvořit demokracii v režim, v němž se sice ještě konají volby, jenž však omezuje svobody, podrývá a kontroluje instituce a který nastoluje neférové podmínky politické soutěže. Nyní se z Maďarska stává po Polsku další členský stát EU, který se snaží o obnovu liberální demokracie. Polsko, kde ve volbách v roce 2023 skončil neliberální režim PiSu, zatím zanechává smíšený dojem: Kromě úspěchů při obnově struktur právního státu byla také zklamána mnohá očekávání. Důvodem může kromě jiného být to, co politolog Ivan Krastev označuje pojmem „postpopulistické trilema“: Aby demokratické vlády, které chtějí obnovit principy právního státu po neliberální éře, mohly zaznamenat úspěch a neztratily přízeň voličstva, musejí postupovat rychle, efektivně a v souladu se zákony. Krastev argumentuje tím, že je možné realizovat pouze dva z těchto přístupů zároveň. Podle jeho teze je tak o zklamání minimálně části voličstva předem postaráno.
Má-li nějaká vláda dobré podmínky pro překonání Krastevova trilematu, pak je to nastupující kabinet Pétera Magyara. Díky dvoutřetinové většině může legálně zahájit nutné kroky ke změně ústavy. O vysoké tempo se postará Magyarova motivace „vrátit domů“ prostředky EU zmrazené kvůli porušování principů právního státu, což byl jeden z jeho ústředních předvolebních slibů.
Magyar už sice vyzval nejvyšší veřejné činitele k rezignaci, je však s otazníkem, zda se svých úřadů jednoduše vzdají.
Největší ze tří výzev pro novou vládu bude efektivita při realizaci reforem. Dosud představené osobnosti, které chce Magyar povolat do svého kabinetu, pocházejí zejména ze soukromé ekonomické sféry a mají jen malé či nemají žádné zkušenosti s politikou a veřejnou správou. Na ministerstvech a v dalších veřejných institucích narazí na zkušené představitele nebo nominanty Fideszu. Magyar už sice vyzval nejvyšší veřejné činitele, včetně prezidenta Tamáse Sulyoka, k rezignaci, je však s otazníkem, zda se svých úřadů jednoduše vzdají. Na jiných úrovních si však jeho vláda bude pravděpodobně muset ponechat mnoho spolupracovnic a spolupracovníků z dob vlády Fideszu, aby úřady zcela neochromila. Důležité přitom bude to, jak hluboko je zakořeněná loajalita těchto lidí k Orbánovi a zda je nová vláda dokáže motivovat k tomu, aby ji překonali.
Zádrhele se zřejmě vyskytnou i na cestě k ohlášenému snižování závislosti na ruské ropě, ruském plynu a jaderném palivu. V případě ropy bude trvat zřejmě až jeden rok, než se maďarské rafinerie MOL technicky přeorientují na neruskou ropu. Smlouva s Ruskem na dodávky zemního plynu trvá do roku 2036. Orbánova vláda navíc uzavřela smlouvu s Rosatomem na výstavbu dvou nových jaderných reaktorů v maďarském Paksu. Do předání vlády ještě nebudou známy všechny detaily smluv a podmínky pro odstoupení od nich. Ruské jaderné palivo a odborné znalosti navíc budou nadále zapotřebí pro stávající reaktory. Osvědčenou cestou, jak získat perspektivní a udržitelnou větší nezávislost na dodávkách ruských energií, by byla výstavba obnovitelných zdrojů. Program strany TISZA slibuje pokrok: zdvojnásobení podílu obnovitelných zdrojů v energetickém mixu do roku 2040 a odstranění překážek, jež v současnosti brání stavbě nových větrných elektráren.
Překonat Orbánův systém bude monumentální úkol
Péter Magyar stojí po vítězství ve volbách před monumentálním úkolem překonat systém vytvořený Viktorem Orbánem. Navzdory dvoutřetinové ústavní většině totiž budou ohlášené reformy představovat značný počin. Omezení doby vládnutí premiéra na maximálně dvě volební období, obsažené v jednom návrhu, má podpořit demokratickou výměnu moci, snížit riziko zneužívání moci a motivovat politické strany k personální obměně. Avšak Magyarův návrh zavést reformu i se zpětnou platností, aby bylo možné zabránit Orbánově návratu na premiérský post, je z ústavněprávního pohledu sporný.
Reforma s sebou nese nebezpečí, že Orbán využije přímou volbu jako populistickou scénu, aby se navrátil do politického středu.
Dvojsečně se pro TISZU jeví také plánovaná přímá volba prezidenta, která má zabránit koncentraci moci a zvýšit demokratickou legitimitu. Přímá volba hlavy státu sice může vytvořit důležitou hradbu proti autokratickým tendencím, ale pokud prezident či prezidentka a premiér či premiérka pocházejí z dvou protichůdných politických táborů, hrozí ochromující blokády a kompetenční spory mezi oběma institucemi. Reforma s sebou navíc nese nebezpečí, že přímou volbu využije Viktor Orbán jako populistické jeviště, aby se vrátil do politického středu. Potřebné hlasy by teoreticky mohl sehnat: během aktuálních parlamentních voleb volilo Fidesz téměř 2,5 milionu lidí.
Magyarem ohlášená reforma volebního práva je vysloveně důležitá, aby při případném návratu Fideszu k moci nebylo možné opět urychleně zrušit v budoucnu obnovené demokratické procesy a principy právního státu. Zrušením „kompenzace pro vítěze“ by totiž bylo pro vítěze voleb obtížnější získat dvoutřetinovou většinu a změnit ústavu. Novou a férovější podobu by měly získat také volební okresy, jejichž hranice byly stanoveny ve prospěch Fideszu.
Maďarská společnost se osvobodila sama
Rozhodující je uzdravit trhliny, jež Orbánův režim zanechal v maďarské společnosti.
Jak varovala Ágnes Heller v rozhovoru citovaném v úvodu, k dosažení živé a odolné demokracie nestačí spolehnout se na instituce. Při pohledu na maďarskou společnost se nabízí řada důvodů k optimismu, že demokratický obrat bude udržitelný. Rozhodující je zahojit trhliny, které Orbánův režim zanechal v maďarské společnosti.
To, co by v podmínkách demokratické „normality“ bylo změnou vlády, se v Orbánově Maďarsku rovnalo revoluci u volebních uren. Maďarský publicista Paul Lendvai zašel dokonce tak daleko, že v těchto parlamentních volbách vidí pro maďarskou společnost událost většího historického dosahu, než byl převrat v roce 1989. Lendvai své hodnocení dokládá specifickou výchozí situací Maďarska: zatímco pád komunistického režimu – na rozdíl od NDR nebo Československa – v Maďarsku nepřišel cestou protestů a tlaku zdola, v případě těchto voleb jde o sebeosvobození maďarské společnosti z pevně zakotveného systému. Bylo pro to nutné zlomit hlubokou apatii orbánovské éry.
Volební vítězství strany TISZA bylo opravdu výsledkem mobilizace, jež v moderních maďarských dějinách nemá obdoby. Do předvolební kampaně TISZY se přímo zapojily desetitisíce dobrovolnic a dobrovolníků, manifestací se účastnily statisíce lidí a téměř osmdesátiprocentní volební účast byla nejvyšší v demokratických dějinách Maďarska. Magyarovo vítězství je také vítězstvím maďarské občanské společnosti. Proto nezbývá než doufat, že ji zapojí do reforem a bude s ní jednat jako rovný s rovnými – jeho vláda může z jejích znalostí a zkušeností jen profitovat. Konec Orbánova režimu znamená pro občanskou společnost velké změny. Konečně může tvůrčím způsobem a s ohledem na budoucnost využít zdroje, jež musela vkládat do obrany před útoky a do boje o holé přežití. Vložit se do debaty o návrzích zákonů, spolupracovat se státními institucemi a komunikovat na národní úrovni – to všechno jsou způsoby zapojení do veřejné debaty, které jí šestnáct let byly odepřeny.
Magyarovo vítězství je vítězstvím maďarské občanské společnosti.
Maďarská občanská společnost může zásadně přispět k tomu, aby změny v institucích jednak reflektovaly potřeby lidí a jednak aby je lidé lépe chápali a přijali. Organizace občanské společnosti budou dbát na to a požadovat, aby vláda strany TISZA dodržela své volební sliby a dělala politiku i ve prospěch skupin, jejichž zájmy budou případně mít pro vládu nižší prioritu.
Občanská angažovanost může zlepšit budoucnost Maďarska
Navíc by bylo žádoucí, aby se po volbách dále rozvíjelo a prohlubovalo zapojení těch mnoha převážně mladých lidí, kteří se za TISZU zasazovali v předvolebním boji, do veřejného života. Když mladí lidé zůstanou součástí aktivní občanské společnosti a budou se politicky zapojovat i do budoucna, mohli by výrazně přispět k tomu, aby byly překonány hluboké společenské příkopy, jež za sebou zanechal Orbánův režim a jeho všudypřítomná polarizace. Mnoho lidí, kteří věřili jeho propagandě, skutečně žije ve strachu a obavách z války a úpadku, i to je třeba zohlednit a mluvit o tom.
Progresivní voličstvo, které hlasovalo pro Magyara, jen těžko může dlouhodobě zastupovat pouze strana TISZA. V demokratickém Maďarsku by jistě byl prostor pro středolevicové strany. I k tomu budou zapotřebí politicky angažovaní lidé. Teď půjde o to, utavit z energie a odvahy nových začátků a spolu s mnoha lidmi, kteří stojí za tímto volebním úspěchem, demokratickou budoucnost pro Maďarsko.
