Znásilnění je nejlevnější zbraň

Ajna to dokázala. Dokázala změnit zákon v Bosně a Hercegovině. Ajna Jusić je zakladatelkou a předsedkyní organizace Zaboravljena djeca rata (Zapomenuté děti války). Ona sama je takovým dítětem. Její matka byla za války znásilněna. Ajna se to dozvěděla až během dospívání, ostatně i to, že je dítětem vzešlým z tohoto znásilnění. Již několik let o tom otevřeně mluví, pořádá přednášky, workshopy, diskutuje s dalšími mladistvými, založila spolek a bojuje za to, aby se změnily zákony a předpisy – například ty, které stanovují, že člověk musí zas a znovu, ať už u zápisu do školy, při otevření bankovního konta, na žádosti o stipendium nebo občanský průkaz uvádět jméno otce. Organizaci Zapomenuté děti války se nyní společně s TRIAL International BiH podařilo v distriktu Brčko úspěšně prosadit přijetí zákona uznávajícího děti vzešlé z válečných znásilnění jako civilní oběti války, nezávisle na tom, zda tento status získaly jejich matky.

Neexistují žádné statistiky uvádějící, kolik žen – a mužů – bylo ve válce v Bosně a Hercegovině mezi lety 1992 a 1995 znásilněno. Odhady sahají od 20 000 po 50 000, přičemž většina publikací vychází z 20 000 obětí. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) kvalifikoval znásilnění ve válce jako zločin proti lidskosti, válečný zločin, genocidu a mučení. Není zapotřebí prokazovat u každého jednotlivého případu použití násilí či pohrůžky, stejně tak platí, že válka, násilný konflikt nemusí se sexualizovaným násilím kauzálně souviset. Soud OSN tím přispěl ke zpřísnění judikatury i praxe v oblasti sexualizovaného násilí v konfliktech a k jejich posunu ve prospěch obětí. Od roku 2002 může Mezinárodní trestní soud (ICC – International Criminal Court) postihovat sexualizované násilí spojené s konflikty (CRSV - conflict-related sexual violence ) – podle předpisů je znásilnění považováno jak za válečný zločin, tak za zločin proti lidskosti.

Ajna je pevně přesvědčena o tom, že k sexualizovanému násilí dochází i na Ukrajině. Je to ta nejlevnější a nejdostupnější zbraň, říká v rozhovoru.

Navzdory vysokému počtu znásilnění, vývoji judikatury, rozsudkům mezinárodních, národních i místních soudů jsou reparace, uznání statusu oběti či odškodnění pro většinu žen v nedohlednu. V Bosně a Hercegovině získala status civilních obětí necelá tisícovka žen; něco přes 800 z nich ve Federaci Bosny a Hercegoviny a stovka v Republice srbské (RS), což jsou administrativní součásti státu. Zaprvé jsou zde vysoké byrokratické překážky, zadruhé se mnohé oběti obávají stigmatizace, kdyby se jejich okolí, sousedé, rodina, partner dozvěděli, že byly ve válce znásilněny. Byl to dlouhý boj, než bylo znásilnění vůbec akceptováno jako důvod pro uznání statusu civilní oběti. Kromě lokálních a mezinárodních organizací ho vedla také filmařka Jasmila Žbanić, jejíž film Grbavica vychází z Ajnina příběhu a v roce 2006 získal Zlatého medvěda na Berlinale. Pozornost širokého, navíc mezinárodního publika, vedla k tomu, že oběti znásilnění získaly ve Federaci BaH status civilních válečných obětí a mohou si zažádat o měsíční peněžitou pomoc. Podobná úprava existuje i v Republice srbské, avšak s jinými podmínkami. Zatímco v Republice srbské se mezi pomoc řadí i pobyty v lázních, v Brčku neexistuje ani nárok na psychologickou terapii. Celostátní regulace neexistuje – jako tomu je ostatně v Bosně a Hercegovině v mnoha případech. Neexistuje ministerstvo zdravotnictví, které by v nejhorších dobách pandemie koronaviru mohlo objednávat očkovací látky, neexistuje ministerstvo zemědělství, které by zajišťovalo potravinovou bezpečnost v dobách klimatických, energetických a bezpečnostních krizí, neexistuje ministerstvo životního prostředí. Neexistuje ministerstvo pro mládež, rodinu, seniory. Namísto toho tady jsou dvě entity – Federace BaH a Republika srbská, a navíc distrikt Brčko a ve federaci ještě další správní jednotky– deset kantonů – s vlastními zákony a regulacemi. I vlastní úpravou trestního stíhání. Od března 2021 je v Republice srbské zakázáno vyptávat se u případů sexualizovaného násilí na sexuální chování obětí. Organizace TRIAL za tuto úpravu dlouho lobovala a stále pokračuje, protože ve federaci a distriktu Brčko stále ještě chybí – zde ženy musejí i nadále zodpovídat otázky o svém způsobu života.

Skutečnost, že je stát tak slabý a vše je rozděleno do dvou, tří či více částí, že stát, instituce a společnost jsou roztříštěny, je důsledkem války, potažmo poválečného uspořádání. Ústava je dodatkem daytonské dohody, která sice byla úspěšná jako dohoda o příměří, ale je naprosto nevhodná jako základ pro budování systému, který má zajišťovat blaho všech občanů a občanek. Možnosti etnického a územního dělení, možnosti blokád a zneužívání „národnostních zájmů“ jsou obrovské, což také etnokratické strany a politici využívali k rozšíření své moci. V posledních letech a měsících se stále častěji a hlasitěji zdůrazňovalo, že Bosna a Hercegovina je stát se „třemi ustavujícími národy“ – nikoli stát, v němž žijí občané a občanky mající jako takoví politická práva. Ta se přiznávají především jednotlivým národům. V takovém politicky antagonistickém a vzájemně se izolujícím a vůči sobě vymezujícím prostředí se přeživší opět stávají objekty, prostředky: „naše“ oběti proti „vašim“, na „naší“ straně jen oběti, na druhé jen pachatelé. Ajna Jusić a všichni členové organizace Zapomenuté děti války, kteří se počítají k různým národnostním skupinám, se podobnému nacionalistickému nálepkování brání. „Mrzí mě, že se v posledních 27 letech tak silně zdůrazňovalo, že znásilňované byly pouze bosňácké ženy a že znásilňovali pouze Srbové – není to pravda,“ říká Ajna Jusić, jejíž matku znásilnil příslušník HVO (bosensko-chorvatských sil, pozn.). Šlo o moc, patriarchální struktury.

Fragmentace a polarizace v Bosně a Hercegovině jsou také důvodem, proč se jim dosud ve skutečnosti nepodařilo, aby měli stejně silné zastoupení v RS jako ve Federaci BaH a Brčku. „Za to se všem obětem omlouvám. V budoucnu vynaložíme jako organizace maximální úsilí, abychom pracovali také tam.“

Také studie organizací TRIAL, Vive Žene a Global Survivors Fund o možnostech reparací pro oběti sexualizovaného násilí spojeného s konflikty konstatuje, že zbývá ještě hodně práce. I z důvodu roztříštěné struktury státu je Bosna a Hercegovina daleko od toho, aby obětem sexualizovaného násilí poskytla adekvátní, časově blízkou a efektivní nápravu podle mezinárodních standardů.

Ajna Jusić, její organizace, TRIAL a všichni ostatní aktéři a aktérky občanské společnosti budou zřejmě muset ještě dlouho bojovat, než se státní instituce postarají o své občany a občanky.