Tragické neštěstí v japonské Fukušimě dnes vyvolává znepokojivé otázky o bezpečnostních standardech stávajících jaderných elektráren. Státy po celém světě začaly provádět bezpečnostní prověrky svých aktivních reaktorů. Do tří měsíců zveřejní americký jaderný regulační úřad (NRC) výsledky prověrky 104 aktivních reaktorů. Čína prozatím pozastavila schvalování nových elektráren a Švýcarsko zrušilo své plány týkající se rozšiřování atomové energie.
Vedle bezpečnostních otázek tu však dnes existuje ještě další obava. Vzrůstající náklady a vnímaná finanční rizika představují významné překážky pro nové investice. Prezident Obama podporuje jadernou energii a zahrnul ji do svých plánů dosáhnout 80% čisté energie do roku 2035. Americká vláda také požaduje, aby Kongres ztrojnásobil záruky za úvěry na jaderné zdroje energie z doby prezidenta Bushe na 54.5 miliardy dolarů. I přes tuto federální podporu jsou však finanční vyhlídky neradostné a několik projektů v USA má zpoždění nebo bylo zrušeno. Analýzy ukazují, že ani před neštěstím ve Fukušimě nebyla jaderná energetika konkurenceschopná na liberalizovaném trhu bez významné vládní podpory.
Přechod nebo transformace?
Státy po celém světě potřebují spolehlivou a čistou energii. Klimatické změny si během následujících desetiletí vyžádají přechod k nízkouhlíkové ekonomice. Těsně po Fukušimě zní klíčová otázka takto: „Když ne jaderná energie, co tedy?“ Zatímco ti, co tvoří politiku, a investoři po celém světe pokračují v hodnocení úlohy jaderné energie a jejího využití v budoucnosti, bude pro Spojené Státy užitečné srovnat své strategie s ostatními státy.
Zejména Německo jde vpřed po cestě, která představuje značný odklon od toho, co je obvyklé v USA a dalších zemích. Spíše než o rozvoj atomové energie usiluje Německo agresivně o obnovitelné zdroje energie v kombinaci s inovativními strategiemi řízení elektrických rozvodných sítí. Zajímavé je, že Německo využívalo atomovou elektřinu mnohem více (~30% státních dodávek v roce 1999) než v současné době USA (~20%).
Rozsah změn, které bude muset Německo provést, aby splnilo své cíle týkající se obnovitelných zdrojů, je nebývalý. V září roku 2010 vydala konzervativní vláda kancléřky Merkelové svůj energetický koncept, který nastiňuje plán vlády snížit uhlíkové emise do roku 2020 o 40% pod úroveň z roku 1990 (a o 80% do roku 2050) a to částečně zvýšením státního podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na více než 35% v roce 2020 a na 80% do roku 2050. Za čtyři desetiletí bude jedna z vedoucích ekonomik světa poháněna téměř výhradně větrnou, solární, vodní a geotermální energií a biomasou.
Svoje úsilí o obnovitelné zdroje kombinuje německá vláda s prudkým ústupem od svých existujících jaderných zařízení. Po katastrofě ve Fukušimě oznámila německá vláda tříměsíční uzavření sedmi ze svých sedmnácti jaderných elektráren a přehodnocení své jaderné strategie. Nenásledovaly žádné výpadky proudu a dodávky elektřiny v celé zemi zůstaly stabilní.
Výkonnost jaderné energie byla nahrazena snížením přebytečných exportů elektřiny, dočasným dovozem elektřiny ze sousedních států a využitím rezervní kapacity tradičních rezervních elektráren. Někteří analytici argumentují, že ústup od jádra by Německu zabránil v dosažení jeho dlouhodobých klimatických a energetických cílů. Ve skutečnosti již Německo na svém přechodu z atomové energie a fosilních paliv na energii z obnovitelných zdrojů urazilo kus cesty.
Staré jaderné elektrárny představovaly překážku pro větší investice. S plánovaným odstavením veškeré atomové kapacity se investoři předhánějí, kdo z nich postaví více elektráren produkujících elektřinu z obnovitelných zdrojů a vysoce výkonných plynových elektráren. V souhrnu nevzrostou emise CO2, neboť energetický sektor musí dodržovat Evropský systém emisního obchodování (ETS) a s tím související limity pro emise.
Do deseti let bez atomu
Od jaderné havárie v Černobylu v roce 1986 panuje v Německu silné protiatomové smýšlení. To se odráží v celé řadě legislativních opatření, která omezují jadernou výstavbu. V roce 2002 schválilo Německo legislativu ustavující odchod od jaderné energie do roku 2022. V roce 2010 vláda kancléřky Merkelové odstavení celkově potvrdila, ale prodloužila životnost elektráren o dalších 8 až 12 let.
Toto prodloužení, které bylo formulováno jako nutné „přemostění“ na cestě k budoucnosti obnovitelných zdrojů, se u veřejnosti nesetkalo s pozitivní odezvou. Brzy po neštěstí ve Fukušimě prohrála strana kancléřky Merkelové (konzervativní Křesťanskodemokratická unie Německa, CDU) klíčové volby ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko. Tyto historické volby byly do velké míry vnímány jako referendum o atomové energii a po téměř šedesáti letech vlády CDU v Bádensku-Württembersku, jedné z největších a ekonomicky nejsilnějších zemí Německa, v nich došlo k předání vlády Straně zelených.
Na úrovni celého Německa panuje nyní konsenzus napříč celým politickým spektrem, že odstavení jádra bude opět urychleno. Otázka tedy není, zda Německo odstaví jadernou energii, ale jak rychle. Místo odchodu od jádra někdy po roce 2030 vidí současné návrhy úplnou jadernou odstávku někdy mezi roky 2015 a 2025.
Růst zelených zdrojů
Ještě před přehodnocením odchodu od jádra se kancléřka Merkelová setkala v dubnu tohoto roku s premiéry 16 německých spolkových zemí a nastínila jim plán urychlit německý přechod z fosilních paliv a nukleární energie na obnovitelné zdroje. To je pozoruhodný vývoj, neboť Německo již má jeden z nejrychleji rostoucích trhů s obnovitelnými zdroji na světě.
Během poslední dekády Německo zásadně přetransformovalo způsob výroby elektřiny: mezi lety 2000 a 2010 zvýšilo Německo svůj podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů z 5% na 17%. Země trvale splňuje své schválené cíle ještě před plánovaným termínem a během následujících několika let se zdá být opět připravená předehnat sama sebe. Předcházející cíl, který stanovoval 30% podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2020, byl nedávno aktualizován v oficiálním Národním akčním plánu Německa pro obnovitelné energie (NREAP).
Tento plán ukazuje, že do roku 2020 Německo ve skutečnosti očekává produkci 38% své elektřiny z obnovitelných zdrojů. Nejrychleji se podle německé strategie obnovitelných zdrojů bude rozvíjet větrná a sluneční energie. Důležitou roli však v energetickém mixu také vodní, geotermální energie nebo bioplynové stanice. Očekává se, že do konce tohoto desetiletí zabezpečí větrná energie 18% a solární energie 7% státních dodávek elektřiny. I když Německo sklízí kritiku za podporu poměrně vysoce nákladných fotovoltaických systémů, vláda je dál rozhodnuta svůj trh s fotovoltaickými systémy rozšiřovat a zdá se pravděpodobné, že fotovoltaika bude do dvou či tří let konkurovat maloobchodní elektřině.
Několik trhů s fotovoltaickými systémy v Evropě – Česká republika, Francie a Španělsko – doznalo po rychlém růstu trhu mezi lety 2008 a 2010 nedávno omezení. Někteří analytici spekulovali, že Německo bude dalším velkým trhem s fotovoltaickými systémy, kde se růst zpomalí. V Německu je k dnešnímu dni 17 000 MW fotovoltaických systémů, což činí vice než polovinu světového množství. Oficiální odhady jsou takové, že do roku 2020 se instalovaný výkon v solární energetice vyšplhá až na více než 50 000 MW. To odpovídá kapacitě 70 uhelných elektráren. Vzhledem k odchodu od jaderné energie je pravděpodobné, že toto číslo bude přehodnoceno směrem nahoru, neboť se zrychlí přechod k ekonomice založené na energii z obnovitelných zdrojů.
Chytrá změna obchodu s elektřinou
Většina elektrických rozvodných sítí nebyla stavěna tak, aby vyhovovala rozsahu nesouvisle vyprodukované energie (např. větrné a solární). Když byl k odpovědi ohledně této výzvy nedávno tlačen jeden představitel německé vlády, odpověděl: “Bez problému by neexistovala žádná řešení”. Spíše než jako nepřekonatelnou překážku vnímá Německo výzvu restrukturalizace současné sítě jako příležitost k nezbytné inovaci, která podpoří dostupný, čistý a více decentralizovaný energetický systém v budoucnosti. Jak nedávno řekl německý ministr životního prostředí: "Z ekonomického hlediska je nesmyslné současně podporovat dvě strategie, jak centralizovaný tak decentralizovaný systém dodávek energie, neboť obě strategie by vyžadovaly obrovské investice. Jsem přesvědčený, že investice do obnovitelných zdrojů je ekonomicky slibnější projekt."
Budoucnost německé elektroenergetiky bude vyžadovat přehodnocení způsobu, jakým je elektřina nakupována, prodávána a přenášena. Vláda kancléřky Merkelové ve svém energetickém konceptu a nedávno představeném šestibodovém plánu pro urychlení přechodu identifikovala několik klíčových iniciativ k reorganizaci sítě, včetně:
• Maximalizace existujících možností uskladnění a představení inovativních technologií pro nové baterie
• Spolehnutí se do velké míry na flexibilní elektrárny jako je biomasa, bioplyn a zemní plyn, které mohou pohotověji vyvážit nesouvislou větrnou a solární výrobu elektřiny
• Posílení a rozšíření stávající infrastruktury elektrické rozvodné sítě včetně vybudování přenosových super dálnic, které mohou dopravit elektřinu mezi severem země, kde je dostatek větru, a jihem, kde je silnějším zdrojem sluneční energie.
• Rozšířené zavedení inteligentních měřidel a technologií inteligentních sítí
• Zrychlený přesun energetické účinnosti
Jestliže atomové energii a obnovitelným zdrojům opravdu hrozí kolize, pak německá vláda pracuje na tom, aby zajistila, že obnovitelné zdroje tento náraz nejen přežijí, ale vyjdou z něj ještě silnější než kdy předtím.
Cesta Německa vpřed
V době po neštěstí ve Fukušimě, kdy se svět poohlíží po způsobech, jak se po vypořádat s přibývajícími energetickými výzvami, nabízí německá zkušenost užitečnou případovou studii. Německo směle uskutečňuje odchod od jaderné energie a konvenčních fosilních paliv a pravděpodobně se setká s výzvami – a sklidí zisk – této strategie před ostatními zeměmi.
Někteří analytici přišli s hypotézou, že 20 let německé podpory obnovitelných zdrojů zbrzdí ekonomiku. Nicméně Německo se vzchopilo z ekonomické krize rychleji než mnoho jiných zemí na světě a nyní zažívá svůj nejsilnější ekonomický růst (a nejnižší nezaměstnanost) od svého znovu sjednocení před 20 lety. Sektor obnovitelných zdrojů dnes zaměstnává 370 000 lidí ve srovnání s 50 000 v uhelném průmyslu (od dolů po elektrárny) a Německo předpokládá, že jeho vývoz technologií a odborných znalostí čisté energie bude i v budoucnosti růst. Pokud se investice, kterou Německo dává do obnovitelných zdrojů, vrátí, pak je pravděpodobné, že Německo bude nadále ekonomickým motorem Evropy i v následujících desetiletích.
Arne Jungjohann je programový ředitel Environmentálního a globálního dialogu (Environment and Global Dialogue) Heinrich-Böll-Stiftung ve Washingtonu DC.
Wilson Rickerson je CEO Meister Consultants Group a vede ve společnosti práci týkající se mezinárodní energetiky a klimatu.
Z angličtiny přeložil Evan Mellander, redakčně upraveno.