České jaderné reaktory za svůj provoz vyprodukují nejméně 4 tisíce tun vysoce radioaktivního odpadu. Jeho množství se může ještě zvýšit, pokud počet jaderných reaktorů vzroste. I přesto, že české vlády dlouhodobě deklarují svůj pozitivní vztah k rozvoji jaderné energetiky, neumí problém s jaderným odpadem vyřešit.
Stát vs. obce a místní: spor na dvě desetiletí
Česká koncepce pro finální řešení jaderného odpadu počítá s výstavbou hlubinného úložiště. Do doby jeho vzniku jsou „sudy“ s vyhořelým jaderným odpadem umístěny v meziskladech u jaderných elektráren. Český stát přeložil zodpovědnost za nalezení vhodného místa pro hlubinné úložiště na Správu úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO).
Současná fáze výběru místa pro úložiště začala vlastně již v roce 2002, kdy bylo vybráno šest lokalit na území 32 obcí. Dnes stát pracuje s devíti lokalitami na území 52 obcí. Namísto hledání konsenzu mezi státem a místními samosprávami vede postup státních úředníků spíše k eskalaci problému. Rozmístění lokalit, které jsou podrobeny zkoumání pro výběr úložiště představuje mapka níže.
komunikaci ze strany státních úřadů i v přístupu politiků nebo ministerských úředníků se opakují stále stejné chyby: zatajování důležitých informací a neplnění slibů o zajištění transparentního procesu výběru úložiště. Například od roku 2012 byl obcím slibován zákon o jejich zapojení do procesu výběru úložiště. Jenže jeho návrh není dodnes na stole, ačkoliv s jeho vznikem počítá i nový atomový zákon.
Společně proti státu
Aby mohli zástupci obcí a místních spolků hájit zájmy svých obyvatel vůči českému státu, sdružili se do Platformy proti hlubinnému úložišti. Ta aktuálně sdružuje 31 měst a obcí a 14 spolků. Platforma vznikla až v roce 2016, tedy po 14 letech, ve kterých obce čelily tlaku ze strany státních úřadů spíše samostatně. Cíle koalice obcí a spolků z lokalit vytipovaných pro možnost umístění úložiště jaderného odpadu jsou jasné: prosadit takový způsob hledání řešení problému, který bude otevřený, průhledný a v němž obce a veřejnost budou mít zákony dostatečně garantované možnosti hájit své oprávněné zájmy.
Selhání státu vůči obcím jasně vyjádřil například Michael Forman, starosta města Horažďovice, řekl: „Starostové jsou zklamaní chaotickým přístupem, neustálými změnami pravidel a porušováním dohodnutých závazků ze strany státních úřadů. Arogantním válcováním obcí stát ničeho nedosáhne.“
SÚRAO dnes usiluje zejména o stanovení nových průzkumných území na všech devíti vytipovaných lokalitách (viz mapka výše) s platností do roku 2025, ale zároveň vybírá pro něj čtyři nejvhodnější lokality, kde mají nové průzkumy proběhnout. Odpor obcí reprezentovaný platformou se opírá především o požadavek, že by mělo SÚRAO usilovat o výběr průzkumných území až po nastavení otevřeného procesu s možností oponentury výběru lokalit.
Zmíněný výběr čtyř lokalit pro hluboké vrty a další geologické práce probíhá za naprosto neprůhledných podmínek, a jak zmiňují kusé zprávy, zejména na základě archivních dat. Nečeká se ani na výsledky geofyzikálních prací, které na dnešních lokalitách skončí až během roku 2019. Chybí kritéria výběru, obcím jsou utajovány všechny zprávy s dosavadními výsledky prací geologů, studie proveditelnosti i dopadů na životní prostředí. Což opět narušuje důvěru obcí. Vůbec není umožněna kontrola výběru nezávislými odborníky, v něž by obce měly důvěru.
Bez účasti obcí vybrala Správa úložišť radioaktivního odpadu podle ní čtyři vhodné lokality, které koncem minulého roku předložila ke schválení vládě. Ta však měla k výběru výhrady a vrátila materiál k doplnění. V lednu letošního roku pak Správa úložišť oznámila, rozhodnutí o snížení počtu míst odloží. Údajně kvůli další potřebě geofyzikálních výzkumů v širším okolí vytipovaných lokalit. Obcím sdruženým v platformě došla se státem trpělivost a vyzvaly ministryni průmyslu k odvolání ředitele Správy úložišť, k čemuž skutečně došlo v únoru.
Petr Nohava, mluvčí Platformy proti hlubinnému úložišti, tento přístup státu pro média okomentoval: „Lokality nejsou jen jména na mapě, ale zejména lidé, kteří tam žijí. Není možné, aby stát ignoroval hlasy obyvatel dotčených obcí. Úložiště je stavba, která tady s nimi bude navždy.“
Koncem roku se obcí zastali senátoři z Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Jednomyslně přijali usnesení, ve kterém konstatovali, že „proces přípravy a vyhodnocování lokalit vhodných pro další průzkumy možného budoucího úložiště neprobíhá v účinném dialogu s dotčenými obcemi a transparentně“, což by měl být základní předpoklad nalezení přijatelného řešení, a že chybí potřebný právní rámec řešící zapojení obcí do rozhodování. Současně senátoři jménem výboru požádali Správu úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) o zásadní změnu v přístupu k dotčeným obcím a veřejnosti a Ministerstvo průmyslu a obchodu o předložení zvláštního zákona, který zajistí respektování zájmů obcí dotčených přípravou úložiště. Rovněž vyzvali vládu, aby zvážila „smysluplnost a efektivitu pokračování geologických průzkumů v současné situaci odporu obcí“ a upozornili, že „předpokladem přípravy úložiště je partnerství s dotčenými obcemi“.
Dvě desítky let sleduje proces hledání úložiště Edvard Sequens ze sdružení Calla. Přístup státu hodnotí kriticky: „Státní úřady si vůbec neví rady, co s názorem veřejnosti. Zkoušel si místní koupit sliby peněz do obecních rozpočtů. Jenže i to selhalo po zkušenostech s podváděním a utajováním. Největší prohru státních úředníků symbolizuje neúspěch vyjednat místo pro úložiště u jaderné elektrárny Dukovany. Právě tam byla očekávána větší vstřícnost obyvatel, opět se svým přístupem stát nepochodil.“ Edvard Sequens pak shrnuje také zásadní kroky, které se musí stát, aby se proces po letech pohnul z místa: „Bez zásadní změny, tedy poctivého, férového postupu a přijetí silnějších zákonných práv pro obce, se o nějaké změně k lepšímu nedá ani uvažovat.“
České chyby při hledání hlubinného úložiště jaderného odpadu nejsou výjimkou. Ve světě lze nalézt další příklady podobně arogantního přístupu centrálních úřadů vůči místním nebo obcím. Pozice senátorů může být symbolickým výchozím bodem, který může vést k normalizaci vztahů mezi lokalitami a státem. Řešení přitom může být jednoduché: místní především požadují právo spolurozhodovat v procesu, který může nezvratně ovlivnit fungování a podobu jejich domova.