Obecně prospěšná společnost Alternativa 50+ byla založena v roce 2008 expertkami na rovné příležitosti žen a mužů a rozvoj lidských zdrojů Evou Ferrarovou a Alenou Králíkovou. Organizace, zaměřená na problematiku osob, zabývající se věkovou či kombinovanou věkovou a genderovou diskriminaci, si v posledních čtyřech letech získala velký respekt. Její činnost v oblasti rovných příležitostí a diskriminace na základě věku i genderu, je na české neziskové scéně nepřehlédnutelná. Alternativa 50+ usiluje o odbourávání předsudků, podle nichž lidé po padesátce patří „do starého železa“ a neobstojí na trhu práce, bojuje proti věkové diskriminaci u zaměstnavatelů i ve společnosti, prosazuje age management a podílí se i na změnách zákonů a vládních opatření v této oblasti. V roce 2013 se organizace stala členkou Platformy pro lidská práva, která pomohla prosadit zřízení Ministerstva pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu. Působí rovněž v evropské platformě AGE, sdružující na 170 organizací, které se věnují problematice lidí 50+, a je členkou mezinárodní koalice SocialWatch, usilující o vymýcení chudoby a jejích příčin.
Alternativa 50+ poskytuje sociálně-právní podporu a poradenství nejen osobám v předdůchodovém věku, ale i lidem pečujícím o závislé osoby (děti, rodiče, partnery), organizuje pro ně vzdělávací semináře a workshopy. Obdobně pořádá pro zaměstnavatele vzdělávání v age managementu a rovných příležitostech. Provádí vlastní analýzy a výzkumy, přináší příklady fungující praxe ze zahraničí a realizuje informační a mediální kampaně zaměřené na odbourávání věkové diskriminace. Aktivně spolupracuje s orgány veřejné a státní správy a lobbuje za lepší postavení osob zažívajících věkovou (a genderovou nebo kombinovanou) diskriminaci.
Bezplatná právní poradna organizace je zaměřena na ženy a muže, kteří se na trhu práce potýkají s diskriminací a znevýhodňováním na základě věku a pohlaví, nebo pečují o závislou osobu. Klienti poradny (tvoří ji asi 60 % ženy, 40 % muži) získají kromě obvyklého poradenství jak lépe psát životopisy a žádosti o práci i konkrétní rady: jak hledat pracovní příležitosti prostřednictvím sociálních sítí, jakou zvolit rekvalifikaci a jak na ni získat nárok, jak jednat s úřady, jak zažádat o sociální dávky apod.
Alternativu 50+ řídí od roku 2012 Linda Sokačová. Jaké byly začátky před čtyřmi lety, kdy jsi malou organizaci převzala?
Především to bylo velké nadšení ze vstupu do nové a zdánlivě neprobádané sféry. Věkové diskriminaci se sice věnovala řada organizací, bohužel jsem je ze své předchozí činnosti příliš neznala. Nicméně vždy jsem bylaa stále jsem přesvědčena, že věkové otázky jsou jedny z klíčových nejen naší, ale každé evropské společnosti. Je velice důležité, jaký vzájemný vztah mají k sobě jednotlivé generace, jaké mají vůči sobě předsudky a jak se k sobě chovají.
Začátek nebyl tak těžký, jako později takovou organizaci udržet. Náš start byl poměrně jednoduchý, získali jsme první granty a lidi, kteří byli prací v této oblasti nadšeni.Naším klíčovým záměrem bylo měnit povědomí společnosti o vnímání diskriminace starší generace, a to nejen na trhu práce, ale šířeji. Postupně ale vykrystalizovalo, že nejmladší a nejstarší generace jsou spojité nádoby, že vzájemné předsudky a stereotypy panují na obou stranách – mladí o starších a obráceně. A diskriminace mladých je propojena s diskriminací starších. Potvrdily to naše výzkumy, i výzkumy z dalších zemí, s nimiž jsme navázali partnerství. Tam, kde je na tom špatně mladá generace, je ve špatné situaci i ta nejstarší. Zranitelné jsou obě skupiny, absolventi vstupují na trh práce bez zkušeností, na starší se zase všichni dívají, že nejsou dost pružní a měli by odejít, protože berou práci mladým. Dalším tématem, které v této souvislosti brzy vyplynulo, bylo téma chudoby. Pravda, palčivější je u starší generace, která už nemátak velkou perspektivuna změnu jako mladí.
Od začátku jsme se zaměřili jak na medializaci této problematiky, tak i na přímé poradenství lidem 50+. Velmi nás překvapil počáteční minimální zájem, ač jsme poradenství inzerovali v médiích, na internetu, prostřednictvím letáků v lékařských ordinacích ina úřadech práce.Teprve když asi po půl roce přišli první zájemci a zjistili, že jim naše poradenství a vzdělávání může být užitečné, tak začali přicházet další. Bylo důležité, že jsme spolupracovali s personalisty, kteří měli velké zkušenosti, ale chtěli personalistiku dělat trochu jinak, především lidi motivovat. Na motivaci klademe velký důraz, ale naše poradenství se se týká i toho přesvědčit staršího člověka, aby se nestyděl požádat o sociální dávku v situaci nouze, kdy mu hrozí, že nezaplatí nájem a skončí na ulici. Pro toho, kdo celý život pracoval a platil pojištění, není žádná ostuda požádat o dávku na bydlení.
Důležité pro nás byly a jsou příklady ze zahraničí, a to nejen pozitivní. Hodně jsme se naučili z letitých zkušeností naší rakouské partnerské organizace. Rakousko je země systémů, mají dobře organizovaný odchod do předčasného důchodu, třeba v případě restrukturalizace velkých firem jsou to finanční příspěvky a široce zaváděná dobrovolnická činnost. Ale posléze se ukázalo, že dobrovolnická činnost bere práci jiným skupinám, kteří dosud tuto práci vykonávali jako placenou. Ani dobře míněná strukturální změna nemusí mít vždy jen pozitivní výsledky. Měli jsme i partnery v Anglii a ve Francii, u nichž jsme ale naráželi i na genderové problémy ve vnímání osob 50+, rozhodně není automatické, že organizace, které se věnují diskriminaci starších lidí, vnímají zároveň i diskriminace genderovou.
Co se vám nejvíc podařilo?
Aby člověk chtěl něco změnit, musí být napřed motivován, změnit svůj dosavadní přístup. To se týká i těch, kteří jsou nějakým způsobem diskriminovaní. Brzy jsme si uvědomili, že nemá smysl dělat vzdělávací a osvětové kurzy, pokud lidé nejsou motivovaní. Motivace je zcela zásadní. Někdo, kdo má za sebou půl roku neúspěšného hledání práce, kdy mu všude dávají najevo, že je už moc starý, tak se nebude dál příliš snažit. A my jsme tu od toho, abychom jim pomohli motivaci znovu najít nebo k ní najít cestu. Důležitá je pomoc prostřednictvím příkladůa také diskuzemi s organizacemi, které do celého procesu vstupují, přesvědčit je, že není vždy důležité, aby každý senior byl hodně aktivní, každý má právo na svůj přístup k životu.
Důležitá byla mediální kampaň.Skrytá chudoba, hodně na ni reagovaly samoživitelky, byly rády, že někdo na jejich situaci upozorňuje, že to není jen jejich osobní záležitost. Uvítaly, že se tím někdo zabývá, ohlas byl velký. Velmi rezonovalo i téma předčasného odchodu do důchodu. V případě, kdy někdo přejde z nezaměstnanosti do předčasného důchodu, má ho nižší a dostává se do pasti chudoby.
Nejpozitivnější na naší činnosti je skutečnost, že Ministerstvo práce a sociálních věcí po dlouhé době na tato témata slyší a věnuje se mu. A že současná ministerstva jsou otevřená ke komunikaci s neziskovým sektorem. Byli jsme přizváni do Komise rodinné politiky a politikystárnutí, kterou vede náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí Zuzana Jentschke Stőcklová, naše společné návrhy jsou konkretizovány a nacházejí se v různé fázi rozpracovanosti: rodičovské volno, úprava rodičovského příspěvku směrem k větší flexibilitě, otcovská poporodní dovolená, podpora flexibilních forem práce, pečovatelská dovolená apod.
Co se nepovedlo?
Je velice těžké organizaci udržet. Granty nenavazují a tím, jak je neziskový sektor profesionalizován, není příliš lidí ochotných dělat něco jen tak, bez pracovního úvazku. Já jsem to tak dělala vždy při práci. Míra zapojení může být různá, třeba osvětové aktivity lze dělat dál i bez velkých grantů a úvazků, bez sezení v kanceláři.
Více o aktivitách organizace se můžete dovědět na stránkách www.alternativaplus.cz
