30 let od Sametové revoluce: minority a změny

Přinášíme osobní výpovědi šesti mimořádných lidí, kteří jsou veřejně činní. Žena z romské rodiny (Jana Horváthová), slovenský Žid (Fedor Gál), představitelka queer komunity (Adéla Horáková), syrská Arabka českého původu (Samira Sibai), muž se zdravotním hendikepem a bezdomovec (Slavko Ševčík), vikář (Vladimír Volráb). Ti všichni si museli definovat svou identitu a své hodnotové postoje vůči většinové společnosti. Každý známe ten pocit, když se ocitneme mimo něčí přízeň. Pocit vyloučení je bolestný proces a zároveň unikátní možnost uvědomit si, kým kdo je. Ujasněná vlastní identita umožňuje zaujmout občanský postoj.

Barbora Latečková (text) a Jana Plavec (fotky a video )

Fedor GàlFedor Gál
Jana Horváthová
Slavko ŠevčíkSlavko Ševčík
,Ty Židáku´ bylo to jako ,Ty vole´ - nebylo to nic, co by zanechávalo emocionální jizvu. To přišlo až později.
Fedor Gál
Vladimír VolrábVladimír Volráb
Adéla HorákováAdéla Horáková
Samira SibaiSamira Sibai

Zástupci menšin se shodují, že česká společnost se bude otevírat a ve finále bude jedno, jakou má kdo barvu pleti i z hlediska tendence ke stále většímu pohybu osob a světoobčanství (Sibai), ale nebude to hned (Horváthová zmiňuje „ztracené generace“ romských občanů). Za socialismu byla společnost prezentována jako jednolitá masa a problémy menšin byly tabu. Po roce 1989 menšiny doufaly, že budou schopné vyjít zpět na světlo - nejen lesby a gayové z pomyslné skříně, ale i Romové, věřící z „podzemní církve“ atd. Byl sice přijat antidiskriminační zákon, ovšem příslušníci minorit se ukázali jako vhodný viník pro ty z většinové společnosti, kteří byli novým společenským systémem zaskočeni („Nebyli jsme na něj připravení,“ zaznívá v rozhovorech).

Jak zdůrazňuje Horáková: „Názor na queer lidi se mění hlavně ze dvou důvodů. Buď nějakého queer člověka osobně znají, anebo jsou ovlivňováni názory elit. Protože je to tématika, o níž si málokdo vezme večer knihu a řekne si: teď bych si něco přečetl. Přebíráme názory našich politických představitelů. Pokud se tyto dvě věci mění k lepšímu a více lidí je out, tak se mění celkový obraz jako takový.“ Fedor Gál, zakladatel slovenské obdoby Občanského fóra (Verejnost proti nasiliu), musel před antisemitskými náladami Slováků po revoluci odejít do Čech. Česká Syřanka Sibai se sama označuje za produkt multikulturalismu a boří představu o neintegrovaných cizineckých komunitách. Jak se tedy daří českým menšinám nyní, třicet let po sametové revoluci? Kdo formuje svědomí a identitu většinových Čechů?

Adéla Horáková
To, koho milujete, by nemělo snižovat kvalitu Vašeho života.
Adéla Horáková

Adéla Horáková

Na popud přátel z hnutí Jsme fér opustila Adéla Horáková úspěšně rozjetou kariéru špičkové advokátky a začala se v roce 2014 věnovat LGBT aktivismu. V Čechách podporuje přijetí manželství pro gaye a lesby. Političtí zastupitelé tuto otázku chápou jako hodnotovou, ale míjí se s postojem většiny Čechů, kteří podle průzkumů manželství pro všechny schvalují. Asi nejmarkantnější rozdíl je vidět u voličů KDU-ČSL, kteří jsou daleko liberálnější než jejich zastupitelé nebo představitelé církve.

Hodnotu člověka podle mě nelze definovat podle národnosti, sexuální preference nebo příslušnosti k náboženství.
Vladimír Volráb
Vladimír Volráb

Vladimír Volráb

Vladimír Volráb, vikář československé církve husitské, k otázce LGBT menšiny dodává: „Hodnotu člověka podle mě nelze definovat podle národnosti, sexuální preference nebo příslušnosti k náboženství. Takže já to s nimi (kritickými představiteli církve) nesdílím. A jak to i pozoruju, není málo těch, co stojí na opačné straně. Jak je člověk stvořen, tak je v pořádku. Není potřeba ho měnit.“ Jak se on sám snaží pomáhat ostatním menšinám? „Dlouhé roky jsme zaměstnávali romského pána, který byl bezdomovcem. (Zůstal v komunitě) a nyní žije dál v evangelickém sboru.“

Slavko Ševčík
Bylo mi jasné, že pokud budu žít bez domova déle, nikdy se nevrátím mezi „normální“ lidi.
Slavko Ševčík

Slavko Ševčík

Z vyprávění Slavko Ševčíka člověka, jenž prodělal dětskou obrnu a žije s tělesným handikepem, lze vycítit, jak snadno lze skončit tzv. na ulici. V překotné době devadesátých let, plné nástrah a snů o rychlém zbohatnutí v celé společnosti, měli méně průrazní nebo protřelí velký hendikep. Slavkovo spaní po barácích naštěstí trvalo jen pár měsíců, ale bylo mu dle vlastních slov jasné, že pokud potrvá déle, nikdy se nevrátí mezi „normální“ lidi.

Začala jsem chodit do archivu. Začala být pyšná na to, že mám takové kořeny.
Jana Horváthová
Jana Horváthová

Jana Horváthová

Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury v Brně, se svěřuje: „Ve druhém ročníku na vysoké škole jsem prodělala svůj coming out. Měla jsem komplex ze svého původu. Obávala jsem se, že když to spolužáci zjistí, tak se mi budou posmívat,“ sdílí Horváthová. K přijetí identity pomohl Horváthové historik Ctibor Nečas, který dělal výzkum o Romech za druhé světové války a přizval ji ke spolupráci. „Začala jsem chodit do archivu. Začala být pyšná na to, že mám takové kořeny.“ Dozvídáme se z rozhovoru, že v meziválečné době se Romové začali integrovat do české společnosti. „Byli tam gymnazisté, mladí vyučení v oboru, dokonce ženy studovaly měšťanské školy. Tím, že došlo k jejich úplné likvidaci (90 % českých Romů bylo během Protektorátu zavražděno v koncentračních táborech – pozn. autorky), všichni byli zapomenuti. Kdo dnes ví o historických Romech?

Samira Sibai
Moje babička mi tehdy říkala, že to samé zažila proti Židům za Hitlera.
Samira Sibai

Samira Sibai

Samira Sibai, lékařka česko-syrského původu a aktivistka: „V polovině roku 1990 jsme přijeli, v Čechách panovala euforie, všichni se na sebe usmívali na ulicích, nikdo přesně nevěděl, co má dělat.“ Posun k horšímu pro svou komunitu začala vnímat po vypuknutí migrační krize. „Největší hysterie vypukla kolem roku 2015. A to byl obrovský rozdíl. Češi znali arabský svět maximálně zprostředkovaně díky Angelice.“ Sibai a její přátelé ze syrské komunity se snažili lidem vysvětlit, že nepředstavují pro českou společnost hrozbu a jsou zde také doma. „S lidmi se však nedalo diskutovat, čeští syrští dobrovolníci toho nechávali. Je to zlo, proti kterému se nedá bránit. Moje babička mi tehdy říkala, že to samé zažila proti Židům za Hitlera.“

Fedor Gàl
Po roce 1989 se otevřel papiňák, není pravda, že najednou jsme začali nenávidět cikány a židy. Lidé byli dezorientováni, ustrašení.
Fedor Gál

Fedor Gál

Fedor Gál, slovenský žid, politik a spisovatel: „Cítím se i jako menšina v Praze, protože jsem Žižkovák. Cítím se jako menšina politicky, vždycky když jsem se angažoval, dostal jsem na frak. Nejčastěji jsem však byl konfrontován se svým židovstvím.“ Antisemitismus je ve společnosti silně zakořeněný. „Procesy v padesátých letech měly výrazný antisemitský podtext – vezměte si proces se Slánským. Obvinění ze sionismu bylo jedním z klíčových obvinění, z 11 popravených bylo tuším 9 židů.“ Hodnotí dále přechod k demokracii po pádu komunismu: „Po roce 1989 se otevřel papiňák, není pravda, že najednou jsme začali nenávidět cikány a židy. Lidé byli dezorientováni, ustrašení.“

Komunismus před třiceti lety nevydržel a padnul. Filosof Jan Sokol k tomu v jedné své knize poznamenal, že ideologie opřená o nenávist namísto lásky k bližnímu, nebyla životaschopná. Morální kompasy však byly přetočeny a lidé se někdy jen těžko orientují. Jak lze řešit problémy integrace menšin v české společnosti do budoucna? Vypůjčíme si opět slova Fedora Gála: „Čekají nás složité problémy související se životním prostředím, migrací a umělou inteligencí, ale jak řekl 14. Dalajláma:

Všechny problémy budou lépe řešitelné, budeme-li k sobě navzájem slušnější, laskavější a soucitnější.
Jeho Svatost 14. Dalajláma: