Volby do zemského sněmu Saska-Anhaltska 2026

Výsledky voleb v číslech

Volby do zemského sněmu Saska-Anhaltska, které proběhly 6. září 2026, se odehrály v atmosféře nejistoty a touhy po zásadní změně. Jejich výsledek způsobil politické zemětřesení, jehož otřesy dalece přesahují hranice této spolkové země. Pro zemskou organizaci AfD (Alternative für Deutschland / Alternative for Germany / Alternativa pro Německo), kterou německé úřady klasifikují jako prokazatelně pravicově extremistickou, hlasovalo 43,8 % voličů. Jedná se o nárůst o 23 procentních bodů oproti předchozím volbám. Vládnoucí CDU (Christlich Demokratische Union Deutschlands / Christian Democratic Union of Germany / Křesťanskodemokratická unie Německa) byla naopak voličstvem potrestána a se ziskem 17,2 % ztratila více než polovinu svých příznivců (−19,9 %). Strana FDP (Freie Demokratische Partei / Free Democratic Party / Svobodná demokratická strana), dosavadní koaliční partner, se do zemského parlamentu už vůbec nedostala. Druhá vládní strana SPD (Sozialdemokratische Partei Deutschlands / Social Democratic Party of Germany / Sociálnědemokratická strana Německa), si mírně polepšila, ale zůstává i tak na nízké úrovni podpory (9,3 %, +0,9 %).
Zelení (Bündnis 90/Die Grünen, Alliance 90/The Greens, Svaz 90/Zelení) překvapivě výrazně posílili a se ziskem 8,9 % dosáhli svého dosud nejlepšího výsledku (+3,0 %). Ve volebním obvodu Halle III se stali nejsilnější stranou ve druhých hlasech (33,7 %), zatímco nejhorší výsledek měli v obvodu Eisleben (3,8 %).
Die Linke (The Left / Levice) opět ztratila podporu (8,6 %, −2,4 %), přesto získala tři přímé mandáty ve volebních obvodech (Halle II, Halle III a Magdeburg II). BSW (Bündnis Sahra Wagenknecht / Sahra Wagenknecht Alliance / Aliance Sahry Wagenknechtové) se podařilo překonat pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do parlamentu. Předvolební výzkumy i samotné výsledky voleb odhalily hluboce zpolitizovanou a rozpolcenou společnost. Volební účast vzrostla na rekordních 77,8 % (+17,5 %), což potvrzuje trend rostoucí účasti.
Dosavadní koalice CDU, SPD a FDP byla voliči odstavena od mociztratila ve volbách většinu, a sestavení nové vlády bude – jak bude uvedeno níže – velmi obtížné. Klíčovou roli při vzniku nové vlády bude hrát BSW.

(function(){function e(){window.addEventListener(`message`,function(e){if(e.data[`datawrapper-height`]!==void 0){var t=document.querySelectorAll(`iframe`);for(var n in e.data[`datawrapper-height`])for(var r=0,i;i=t[r];r++)if(i.contentWindow===e.source){var a=e.data[`datawrapper-height`][n]+`px`;i.style.height=a}}})}e()})();

Zvláštní případ Sasko-Anhaltsko

Sasko-Anhaltsko má jen 1,7 milionu oprávněného voličstva, přesto o těchto volbách diskutuje celý národ a zájem budí i v zahraničí (např. Der Spiegel, Zeit Online). Takto intenzivní zájem o zemské volby v Německu je spíše výjimečný. Důvody jsou zřejmé: průzkumy již dlouho naznačovaly, že AfD se stane zdaleka nejsilnější politickou silou, podobně jako tomu bylo při zemských volbách v Durynsku v roce 2024 či při komunálních volbách v Sasku-Anhaltsku téhož roku. Dosud nevídaná však byla úroveň podpory AfD v průzkumech, a s ní i otázka, zda by zemská organizace AfD, kterou úřady označují za „prokazatelně pravicově extremistickou“, mohla díky absolutní většině v parlamentu obsadit post ministerského předsedy. Možnost vlády formované pravicově extremistickou stranou by byla v Německu bezprecedentní a vedla k intenzivní mediální, politické i společenské debatě o možných důsledcích pro demokracii v zemi. Volby tak probíhaly pod mimořádně bedlivým dohledem veřejnosti a médií. Současně se důsledky voleb diskutovaly v nezvykle širokém kontextu a z různých úhlů pohledu, což voličstvu umožnilo hlouběji zvážit význam každého voličského hlasu i možných důsledků rozhodnutí.

Nová normalita

Bylo by však mylné nahlížet na tyto zemské volby jako na izolovaný případ, a to ze dvou důvodů. Zaprvé, rozsah cílených dezinformací, fake news a pomluv, stejně jako rostoucí akceptace politicky motivovaných výhrůžek a násilných činů ze strany krajní pravice, se sice opět zvýšil, ale už nepředstavuje nic výjimečného. Ať už jde o hybridní útoky a kampaně ze zahraničí (především z Ruska více zde), nebo o cílené zpochybňování legitimity demokratického systému uvnitř země (ze strany politiků AfD a pravicových influencerů), cílem je ovlivňovat volby a postupně oslabovat důvěru v demokracii jako takovou. Autoritářský scénář zpochybňování legitimity demokracie dorazil i do německého federalismu. Zadruhé je zjevné, že výsledek voleb sice vybočuje svou intenzitou, ve svých základních rysech však odráží celospolečenský trend. AfD je již dávno fenoménem celého Německa. Liší se pouze podmínky, které její úspěch umožňují, a společenské faktory, které stabilizují její voličskou podporu. Právě to v době globální nejistoty vysvětluje rozdílné výsledky v jednotlivých spolkových zemích, například v důsledku rozdílů v tradiční stranické identifikaci voličů, hospodářské struktuře regionů, míře kolektivního vyjednávání a dalších faktorech (více např. Nachtwey).

Rozdělená společnost I: Obavy z budoucnosti utvářejí i dělí společnost

To, že se zemské volby do zemského sněmu v Sasku-Anhaltsku konají v atmosféře pesimismu a nespokojenosti, není samo o sobě nic nového. Letos se však k této náladě přidala výrazná nespokojenost s dosavadní zemskou vládou a přetrvávající silná nespokojenost se spolkovou vládou, která dalece přesahuje kritiku semaforové koalice.

Velkou většinu obyvatelstva Saska-Anhaltska znepokojuje vývoj v Německu (zde i v následujícím textu podle Infratest Dimap: Sachsen-Anhalt vor der Wahl 2026), a to jak z hlediska budoucnosti demokracie, tak budoucího vývoje ekonomiky. Obavy jsou rozšířené napříč celou společností i všemi politickými tábory. Právě rozdíly v tom, které obavy v jednotlivých skupinách převládají, však odhalují hluboké rozdělení země. Dominují především obavy z inflace a ze zhoršování životní úrovně: 70 % respondentů uvádí, že je zatěžuje růst cen, a 58 % se obává o zachování své životní úrovně. Tyto obavy jsou přitom do určité míry oprávněné. Sasko-Anhaltsko má řadu strukturálně slabých venkovských regionů, které se zároveň potýkají se stárnutím obyvatelstva. Hlubokou krizí navíc prochází i chemický průmysl na jihu spolkové země, zatímco jiné plánované investice, například projekt společnosti Intel, ztroskotaly. Mnoho zaměstnanců se proto obává o své pracovní místo a s ním i o vlastní existenční jistoty. Svou roli přitom hraje i nižší majetkové zabezpečení domácností a menší schopnost vyrovnávat se s ekonomickými a strukturálními změnami. Současní i budoucí důchodci pak často kriticky vnímají reformy prosazované na spolkové úrovni. Data z průzkumů jasně ukazují, že tyto obavy ze ztráty, ať už vycházejí z reálné situace, nebo jsou spíše subjektivně pociťované, dokázala politicky využít především pravice. Zejména voličstvo AfD se výrazně častěji než zbytek populace obává, že nebude schopno hradit své běžné výdaje (89 % oproti celkovým 70 %) nebo si udržet svou životní úroveň (80 % oproti 58 %). U sympatizantů Levice jsou podobné obavy ve srovnání s ostatními průměrné, zatímco mezi voličstvem CDU, SPD a Zelených jsou takové obavy podstatně méně rozšířené. Rozdělení společnosti se tak výrazně projevuje právě v ekonomické oblasti. Obavy o demokracii a právní stát sice sdílejí voliči napříč politickým spektrem, při bližším pohledu se však ukazuje, že se zásadně liší v tom, co považují za hlavní hrozbu. Pouze příznivci AfD výrazně nadprůměrně často vnímají jako ohrožený dosavadní způsob života nebo považují počet cizinců v zemi za příliš vysoký. Zároveň jsou jedinou skupinou, v níž většina respondentů nevnímá Rusko jako hrozbu. Vnímání problémů se tak mezi příznivci AfD a voličstvem ostatních stran zásadně liší (u BSW a FDP nejsou data k dispozici). Přestože většina obyvatelstva země sdílí pocity nejistoty a obav, důvody těchto obav jsou velmi rozdílné. Jasně přitom kopírují stranické preference, často zejména při srovnání voličstva AfD na jedné straně a voličstva CDU, SPD či Zelených na straně druhé. To naznačuje, že pravicové narativy a interpretace společenského vývoje nacházejí v části společnosti mimořádně silnou odezvu.

Rozdělená společnost II: Voličstvo AfD versus ostatní 

Jak vyplývá z předchozí části textu, voličstvo AfD se ve svém hodnocení situace, vnímání problémů i politických preferencích zřetelně odlišuje od zbytku elektorátu. Potvrzuje to i povolební analýza institutu Infratest dimap. Voličstvo AfD totiž ve větší míře nedávalo svůj druhý hlas jiným stranám a ani kandidátka AfD nezískávala významnější podporu od voličstva jiných stran. Voličstvo AfD tak vykazuje značnou míru soudržnosti, na zároveň je, jak ukázaly výsledky voleb, pevně ukotveno v širokých vrstvách společnosti. V Sasku-Anhaltsku představuje AfD dominantní politickou sílu téměř ve všech regionech, sociálních prostředích i populačních skupinách. Přímý mandát získala ve 38 z 41 volebních obvodů, zatímco Levice uspěla pouze ve třech městských okrscích. Jen v jediném volebním obvodu nebyla AfD nejsilnější stranou podle druhých hlasů a zároveň zde nezískala ani 20 procent hlasů. Právě v tomto obvodu, Halle III, naopak podle druhých hlasů zvítězili Zelení. AfD se stala nejsilnější politickou silou prakticky ve všech skupinách obyvatelstva s výjimkou úřednictva a starších voliček. Ve většině skupin navíc zaznamenala dvouciferné zisky, zvláště mezi mladými muži a lidmi s nižším formálním vzděláním (s výjimkou úřednictva; zde i dále podle Infratest Dimap: Wahlanalyse). Strana získávala nové podporovatele napříč politickým spektrem. Nejvíce jich přicházelo od CDU, od voličstva menších stran a především z řad prvovoličů. Motivace voličstva AfD byla i nadále výrazně protestní, zejména ve vztahu ke spolkové vládě. Ve srovnání s minulostí však mnohem větší roli hrálo také přesvědčení o správnosti programu strany, důvěra v její schopnost řešit klíčové problémy a podpora jejího programového směřování. Významným faktorem byl rovněž lídr kandidátky AfD Ulrich Siegmund. Čtyři z deseti voličů AfD uvedli, že se pro stranu rozhodli právě kvůli němu. Voličstvo AfD navíc téměř jednomyslně podporovalo vznik zemské vlády vedené vlastní stranou a jejím hlavním kandidátem.

(function(){function e(){window.addEventListener(`message`,function(e){if(e.data[`datawrapper-height`]!==void 0){var t=document.querySelectorAll(`iframe`);for(var n in e.data[`datawrapper-height`])for(var r=0,i;i=t[r];r++)if(i.contentWindow===e.source){var a=e.data[`datawrapper-height`][n]+`px`;i.style.height=a}}})}e()})();

Rozdělená společnost III: Složité sestavování vlády

Zcela rozdílné vnímání společenské situace i zřetelné vymezování jednotlivých voličských táborů vůči sobě navzájem nakonec formují také pohled na fungování spolkové a především zemské vlády. Zatímco příznivci CDU, SPD a dokonce i Zelených byli se svou zemskou vládou převážně spokojeni, mezi příznivci die Linke a především AfD jednoznačně převládala nespokojenost. Jak zásadní toto rozdělení obou táborů je, dokládají i výrazné rozdíly v tom, jak jednotlivé skupiny hodnotí kompetence politických stran a koho si přejí v čele zemské vlády. Voličstvo AfD v obou případech jednoznačně upřednostňuje „svou“ stranu a odmítá ostatní, zatímco u ostatních stran lze pozorovat obdobný postoj vůči AfD. Toto vzájemné vymezení obou bloků vůči sobě není ničím novým a je také jedním z důvodů, proč by případná spolupráce CDU s AfD velmi pravděpodobně poškodila především CDU. Volby v Sasku-Anhaltsku jasně ukazují, jak hluboko AfD s charismatickým lídrem a pozitivně laděnou volební kampaní v době nejistoty pronikla do občanského středu společnosti. Zatímco na západě Německa se AfD v poslední době zaměřovala především na mobilizaci svého tradičního voličstva, na východě se její podpora, zejména v těchto volbách, již výrazněji rozšířila napříč společností a stala se společensky normalizovaným jevem (více viz Teney). Z pohledu budoucího sestavování vlády to znamená jediné: potíže při hledání parlamentní většiny nejsou pouhou stranickou taktikou, ale pramení z programového obsahu a opírají se také o postoje voličů. Vše nasvědčuje tomu, že vytvoření nové vlády bude mimořádně obtížné. Budeme-li vycházet z toho, že je záhodno sestavit většinovou vládu, nikoli menšinový kabinet opírající se o proměnlivé většiny, neexistuje v tuto chvíli žádné jednoduché řešení. AfD i CDU disponují shodně 39 mandáty, zatímco k získání absolutní většiny je zapotřebí 42 hlasů. AfD po volbách částečně upravila svoji pozici. Zatímco dříve zdůrazňovala nutnost získání vlastní absolutní většiny, nyní hovoří především o potřebě stabilní parlamentní podpory. Tu by bylo možné zajistit prostřednictvím koalice nebo alespoň pevné dohody o spolupráci s BSW. Naproti tomu vláda vedená CDU, která by byla schopná izolovat AfD, by si vyžádala podporu všech ostatních stran zastoupených v zemském sněmu, tedy die Linke, Zelených, SPD, CDU a BSW. Takový scénář se však jeví jako mimořádně nepravděpodobný. Proto BSW vneslo znovu do hry možnost tzv. nadstranického ministerského předsedy: v případě, že by se podařilo najít osobnost přijatelnou pro celé demokratické politické spektrum, mohlo by BSW rozhodujícím způsobem přispět ke zvolení demokraticky podporovaného ministerského předsedy. Současně však platí, že by BSW mohlo prostřednictvím zdržení se hlasování ve třetím kole volby vůbec poprvé umožnit zvolení ministerského předsedy za stranu, kterou úřady označují za prokazatelně pravicově extremistickou. Ani to by však samo o sobě nestačilo. Pět hlasů BSW, které by se hlasování zdržely, by sice AfD pomohlo prolomit patovou situaci, nikoli však zajistit většinu. K tomu by byl zapotřebí nejméně ještě jeden hlas navíc, další zdržení se hlasování nebo absence poslance z některé z ostatních parlamentních frakcí. Právě na BSW tak nyní leží odpovědnost rozhodnout, na jakou stranu se přikloní a kterým směrem se další politický vývoj vydá. Zcela vyloučit však nelze ani vznik menšinové vlády. Sasko-Anhaltsko totiž patří k několika málo spolkovým zemím, které mají s tímto v Německu spíše neobvyklým modelem vládnutí dlouholeté zkušenosti. Takzvaný magdeburský model fungoval v letech 1994 až 2002, kdy v zemi vládla menšinová SPD. Sasko-Anhaltsko je ostatně charakteristické nejen vysokou volatilitou volebního chování a slabší stranickou identifikací voličstva, ale také ochotou experimentovat s novými koaličními formáty, jak ukázala například tzv. Keňská koalice složená z CDU, SPD a Zelených nebo takzvaná německá koalice tvořená CDU, SPD a FDP.

(function(){function e(){window.addEventListener(`message`,function(e){if(e.data[`datawrapper-height`]!==void 0){var t=document.querySelectorAll(`iframe`);for(var n in e.data[`datawrapper-height`])for(var r=0,i;i=t[r];r++)if(i.contentWindow===e.source){var a=e.data[`datawrapper-height`][n]+`px`;i.style.height=a}}})}e()})();

Taktické hlasování a odpovědnost Zelených

Pro Zelené šlo v těchto volbách o hodně, protože jejich pozice ve východoněmeckých spolkových zemích byla v poslední době složitá. V Durynsku a Braniborsku přišli Zelení v roce 2024 o zastoupení v zemských sněmech a podobný osud jim hrozil i v těchto volbách. Nakonec se však situace vyvinula překvapivě jinak: Zelení dosáhli v Sasku-Anhaltsku svého dosud nejlepšího výsledku v zemských volbách. Také pohled na sociologický profil voličstva Zelených nepřináší nic nečekaného a očekáváním odpovídají i volební motivace. Pro tři čtvrtiny jejich voličstva byly rozhodujícím důvodem pro volbu Zelených programové a obsahové otázky. K tomu se přidává jednoznačné odmítnutí vlády vedené AfD a jasná preference zemské vlády vedené CDU. A přesto bylo tentokrát něco jinak. Volební výsledek je z podstatné části výsledkem diskusí a iniciativ podporujících taktické hlasování. Jejich cílem bylo zachovat parlamentní zastoupení Zelených a SPD, a tím zabránit tomu, aby AfD získala absolutní většinu a ujala se vládní odpovědnosti. Zatímco první cíl se podařilo splnit, otázka budoucí vlády zůstává otevřená. Přesto výsledek ukazuje, že zemské Zelené dovedla svou volební kampaní k úspěchu lídryně kandidátky Susan Sziborra-Seidlitz. Ačkoli ještě do července průzkumy jen málo naznačovaly, že by se Zelení mohli do zemského sněmu vrátit, podařilo se jim využít příležitosti, kterou tyto volby nabízely. Těžili přitom nejen z hlasů voličstva přecházejícího od CDU, ale také z mobilizace dosavadních „nevoličů”. Tuto kampaň doprovázela komunikační disciplína (tj. jednotná a koordinovaná komunikace) a také neobvykle silná podpora celé strany, stranického vedení i známých stranických osobností, stejně jako mnoha řadových členů a členek. Podporu poskytli také bývalý vicekancléř Robert Habeck či ministerský předseda Bádenska-Württemberska Cem Özdemir. Právě Özdemir zároveň připomíná odpovědnost Zelených jako součásti demokratické většiny a bezprostředně po volbách shrnul úkol, který podle něj stojí nejen před Zelenými, ale před všemi demokratickými stranami: „Je zapotřebí poctivé a nekompromisní sebereflexe všech demokratických stran, jejímž výsledkem musí být zásadní změna způsobu i obsahu politiky, kterou děláme. Méně sporů, méně slibů, více upřímného naslouchání a společných výsledků. Říkat, co je možné, a říkat i to, co možné není.“ Do jaké míry se to podaří, se teprve ukáže. Právě od toho se bude odvíjet i význam těchto zemských voleb přesahující samotný případ Saska-Anhaltska.