Samotný cíl elektrifikace evropskou energetickou transformací nepohne

V druhém funkčním období Ursuly von der Leyen ve funkci předsedkyně Evropské komise jsou velmi trendový hesly konkurenceschopnost a odolnost. Jedním z klíčových cílů její Dohody o čistém průmyslu (Clean Industrial Deal v originále) je usnadnit podnikům v EU konkurenci prostřednictvím cenově dostupné domácí energie. Díky zrychlenému růstu domácích obnovitelných zdrojů energie a koordinovaným opatřením na úspory energie EU poměrně úspěšně proplula bouřlivými vodami energetické cenové krize v letech 2022–2023. V roce 2026 však situace vypadá jinak. Uprostřed geopolitického napětí a rostoucího národního egoismu je ochota stanovovat ambiciózní společné energetické cíle mnohem slabší.

Balíček legislativních návrhů předložený 17. července 2026 ukazuje, jak se Evropská komise snaží najít rovnováhu mezi pokračováním ve svém dlouhodobém úsilí o kontinent bez fosilních paliv na jedné straně a na straně druhé výzvami, aby se zmáčklo tlačítko Pauza, od těch, kteří zaostávají, a skeptiků. Přístup k levné a cenově dostupné elektřině je však nejmenším společným jmenovatelem, na kterém se téměř všichni mohou shodnout. Komise nyní navrhuje nový cíl, a to zdvojnásobit současný podíl elektřiny na konečné spotřebě energie z 23 % na 46 % do roku 2040. Je to reálné? Solární a větrná energie jsou nejlevnějším zdrojem elektřiny prakticky ve všech regionech.

Obrázek 1: Průměrné náklady na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů a konvenčních elektráren v různých lokalitách v Německu v roce 2024

Figure 1: Levelised cost of electricity generation of renewable energy technologies and conventional power plants at locations in Germany in 2024

Elektřina z obnovitelných zdrojů se tak stává stále atraktivnější a je hnací silou nové vlny elektrifikace:

• Elektrická tepelná čerpadla nahrazují kotle na fosilní plyn při vytápění domácností a podniků.
• Elektromobily nahrazují osobní a nákladní automobily se spalovacími motory.
• Elektřina nahrazuje fosilní plyn, ropu a uhlí v průmyslových výrobních procesech, a to buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím vodíku získaného elektrolýzou.

Růst levné elektřiny z obnovitelných zdrojů již nyní výrazně tlumí ceny na velkoobchodním trhu s elektřinou v EU.

Obrázek 2: Hodinové velkoobchodní ceny elektřiny v EU, první polovina roku 2022

Figure 2: EU hourly wholesale electricity prices, first half of 2022

Přechod z fosilních paliv na elektřinu však není samonapájecí proces, protože elektřina zůstává ve srovnání s fosilními palivy relativně drahá. V EU obvykle platí zásada „znečišťovatel platí“: čím více emisí určitý nosič energie produkuje, tím vyšší by měla být jeho daňová zátěž. Daně a poplatky za elektřinu jsou však ve většině členských států EU stále mnohem vyšší než u stejné jednotky energie z fosilních paliv, jako je zemní plyn a ropa. V některých členských státech je elektřina čtyřikrát dražší než plyn, zatímco elektrifikace se stává finančně rentabilní pouze tehdy, pokud je poměr ceny elektřiny k ceně plynu mezi 2 a 2,5. Evropská komise navrhla ve své reformě Směrnice o zdanění energie z července 2021 snížení daní z čisté elektřiny. Od té doby se členské státy nedokázaly dohodnout, protože právní předpisy EU v oblasti zdanění vyžadují jednomyslný souhlas všech vnitrostátních vlád – a některé z nich upřednostňovaly zachování práva poskytovat daňové slevy na určitá fosilní paliva a jejich vnitrostátní spotřebitele.

Budou fosilní paliva konečně zdaněna přiměřeně?

Trik, kterým se Komise nyní snaží tuto patovou situaci překonat, spočívá v novelizaci Nařízení o trhu s elektřinou. Ta ponechává vnitrostátním vládám volnost při stanovování výše energetických daní, ale předepisuje, že musí podporovat využívání elektřiny a vždy ji zdanit nižší sazbou než fosilní plyn. Tím, že se otázka zdanění začlenila do širšího rámce zlepšení fungování trhu, již není vyžadována jednomyslnost. O této změně by se mohlo hlasovat kvalifikovanou většinou a okamžitě by vstoupila v platnost v celé EU. Pokud se za ni sjednotí pokrokoví zákonodárci v Evropském parlamentu a pokud členské státy nevytvoří blokující menšinu, mohlo by to znamenat skutečný zlom. Po pěti letech marného čekání na novou Směrnici o zdanění energie by se přechod na elektrická tepelná čerpadla, elektromobily a elektrifikované průmyslové procesy konečně stal ekonomicky mnohem zajímavějším.

Přechod na 100 % obnovitelných zdrojů by byl nejúčinnějším cílem v oblasti elektrifikace

Dopad tohoto cíle v oblasti elektrifikace je sporný. Nejedná se pouze o další technický klíčový ukazatel výkonnosti, ale objevuje se v debatě o struktuře klimatických a energetických cílů EU pro rok 2040. Během posledních dvou desetiletí musely členské státy přispívat ke společným cílům EU v oblasti zvyšování podílu obnovitelných zdrojů a snižování spotřeby energie. Tento přístup nejen umožnil široké uvedení stále levnějších obnovitelných zdrojů energie na trh, ale také zajistil rovné podmínky a zabránil příliš velkým rozdílům mezi členskými státy na cestě k klimatické neutralitě EU. Není překvapením, že existují země, které zaostávají v zavádění domácích obnovitelných zdrojů energie a ve snižování své celkové spotřeby. Místo toho, aby se snažily dohnat ztrátu, zaslalo v červnu 2026 patnáct národních vlád dopis Evropské komisi s žádostí o prosté zrušení cíle v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Místo toho navrhují nový „cíl v oblasti čisté energie“ pro EU, který by při dosahování tohoto cíle zohledňoval jadernou energii.

Ačkoli je elektrifikace vytápění, dopravy a průmyslu běžným procesem v rámci evropského přechodu k systému založenému na obnovitelných zdrojích energie, samotné stanovení cíle v oblasti elektrifikace nutně nepřispívá k větší konkurenceschopnosti, ani by nebylo zárukou toho, že se podaří zbavit se dovozu fosilních paliv. Tento cíl je „technologicky neutrální“, a tudíž neupřednostňuje žádný konkrétní zdroj energie. Jelikož nestanovuje, odkud má elektřina pocházet, může také podporovat další využívání fosilních paliv i jaderné energie.

Zaměřit se pouze na elektrifikaci může být kontraproduktivní

Příklad datových center ukazuje, že cíl elektrifikace se může ukázat jako kontraproduktivní, pokud nebudou zavedena další ochranná opatření a pobídky: V Irsku se nachází mnoho datových center, která představují více než čtvrtinu jeho spotřeby elektřiny. Stejně jako v jiných zemích EU se očekává, že jejich poptávka po elektřině v nadcházejících letech dále masivně poroste. Z pohledu elektrifikačního cíle EU by Irsko patřilo mezi nejlepší. Z našich rozhovorů s irskými energetickými odborníky a provozovateli přenosových soustav však víme, že datová centra představují značný problém. Nárůst poptávky po elektřině lze částečně pokrýt rychlým rozvojem solární a větrné energie, avšak v situaci přetížených sítí a omezených kapacit pro přeshraniční dovoz elektřiny může špičková poptávka způsobená vyšší spotřebou elektřiny také podnítit nákladnou výrobu elektřiny z fosilního plynu, která by tyto mezery zaplnila. Aby se zabránilo tomu, že se neřízená elektrifikace stane bumerangem, je nezbytné zajistit neustálý růst dodávek energie z obnovitelných zdrojů a zároveň postupně ukončovat využívání fosilních paliv. V neposlední řadě pomůže zabránit tomu, aby fosilní paliva zůstala ve hře, odměňování úspor energie a podpora flexibility díky technologiím pro skladování energie a rozvodným sítím.

Nevyřadí systém obchodování s emisemi (ETS) EU fosilní paliva tak jako tak? Ano, silný systém ETS s ambiciózními trajektoriemi snižování emisí by představoval pojistku, která by účinně doplňovala nový cíl v oblasti elektrifikace. Evropská komise však zároveň navrhla, aby se v rámci systému ETS poněkud uvolnily otěže. Prodloužení bezplatného přidělování emisních povolenek, zavedení mezinárodních kreditů a odstraňování uhlíku by mohly oslabit cenový signál namířený proti fosilním palivům.

Je cíl elektrifikace náhradou za ambiciózní plány v oblasti obnovitelných zdrojů a úspor energie?

Nadále tu zůstává jeden zásadní problém: jaderná energie. I ty nejoptimističtější scénáře předpovídají pouze omezený růst jaderných kapacit v EU. V energetickém systému s masivně rostoucí poptávkou po elektřině by příspěvek jaderných reaktorů k dosažení cíle elektrifikace zůstal marginální. Náklady na výrobu elektřiny z nově postavených reaktorů zůstanou několikrát vyšší než náklady na výrobu z obnovitelných zdrojů energie. Vzhledem k tomu, že přibližně polovina jaderného paliva pochází z Ruska a jeho spojenců, nepřispívá tato technologie ani k odolnosti EU, ani k energetické bezpečnosti. V konečném důsledku by cíl elektrifikace nemusel vést k navýšení bezpečných a cenově dostupných kilowatthodin, ale k nasměrování prostředků EU do prodloužení životnosti reaktorů a do experimentů s malými modulárními reaktory (SMR) – přičemž cílem EU v oblasti obnovitelných zdrojů energie by se stala vedlejší oběť.