Příběh uhlí je pětidílný podcast z produkce Heinrich-Böll-Stiftung Praha, ve kterém Ondřej Šebestík popisuje minulost, současnost i budoucnost uhlí v Česku a spolu z hosty z řad vědců, politiků i občanských aktivistů se zamýšlí nad výzvami a možnými směry zelené transformace uhelných regionů. A právě o sociálním rozměru zelené transformace a revitalizace ve druhém díle série hovoří Zuzana Vondrová z Centra pro dopravu a energetiku, Mikuláš Černík z hnutí Limity jsme my a botanik Jan Albert Šturma.
Tento externí obsah vyžaduje váš souhlas. Vezměte prosím na vědomí naše zásady ochrany osobních údajů.
Open external content on original site
Druhý díl Příběhu uhlí se snaží nahlédnout do budoucnosti. S uhlím se jednoho dne skončí ne proto, že dojdou jeho zásoby, ale proto, že jeho pálení přispívá uvolňováním oxidu uhličitého k oteplování atmosféry. V Česku máme několik regionů, které jsou s uhelným průmyslem bytostně provázány. Aby odstup od uhlí nezlikvidoval tamní ekonomiky a lidé nepřišli ze dne na den o práci, musí se vytvořit strategie odstupu od uhlí, která bývá popisována pojmem spravedlivá transformace.
„Proces transformace probíhá už od začátku devadesátých let, ale rozhodně ne správně. Dlouhodobě se v těch místech nedaří nastartovat jiné hospodářské příležitosti. V Karlovarském kraji je třeba 16 % lidí v exekuci, v Ústeckém přes 17 %, dochází tam k odlivu mladých lidí a je tam i nižší vzdělanostní úroveň. Myslím, že máme před sebou příležitost nastartovat udržitelnější ekonomiku, která nebude ničit zdraví ani životní prostředí,“ říká Zuzana Vondrová z Centra pro dopravu a energetiku.
„Evropská unie zřídila Fond spravedlivé transformace, ze kterého Česká republika dostane 42 miliard korun. Je tu určité riziko, jakým způsobem budou tyto prostředky využity. Koncept spravedlivé transformace v prvopočátku vzešel ze strany odborářů, aby zaměstnanci jen nepřicházeli o svou práci. Apelovali na to, aby se někdo staral o jejich budoucnost. My se snažíme, aby v tom ta pointa nevyšuměla,“ dodává Vondrová, která se také účastnila jednání třetí pracovní skupiny Uhelné komise.
Spravedlivou sociální a ekologickou transformací uhelných regionů se zabývá i Mikuláš Černík z hnutí Limity jsme my a ani on zatím budoucnost těchto oblastí nevidí úplně jasně. „Lidi postrádají jasnou představu o tom, co z té proměny bude plynout za benefity. Velký entuziazmus pro obnovitelné zdroje jsem při návštěvě uhelných regionů necítil, ale to je i mediálním obrazem, který se tu třeba o solární energetice vybudoval. Zajímavé je, že například v regionu východního Velkopolska vznikla agentura pro regionální rozvoj, která zajišťuje přípravu spravedlivé transformace a plán provedení. My máme o Polsku často představu, že se tam bude těžit navždy, ale tak to úplně není. Některé instituce jsou tam mnohem progresivnější než u nás,“ uvádí inspirativní příklad ze zahraničí člen platformy Re-set Mikuláš Černík.
Odchod od uhlí ale není jen energetická a sociální otázka. Zavření dolů a elektráren znamená i významný vliv na přírodu a krajinu. Jak moc přírodu aktivně rekultivovat, nebo ji naopak nechat přirozenému vývoji, hodnotí botanik Jan Albert Šturma. „Krajina se nejdřív komplet vytěží, vznikne nějaká těžební pánev a odvaly. V ten moment zmizí původní krajina, ať byla jakkoli hodnotná, ale vznikne krajina nová, která má většinou zajímavou strukturní, reliéfní i geologickou dynamiku. To jsou naprosto ideální podmínky pro vznik pestré krajiny, která se sice vůbec nepodobá té staré, ale je většinou sama o sobě extrémně hodnotná,“ říká Šturma a dodává, že krajina, která vzniká řízenou nebo spontánní sukcesí, má mnohem větší diverzitu, než plantáže, které tam vznikají inženýrským způsobem.
Proč nefunguje umělá výsadba na lokalitách s extrémními půdními vlastnostmi, jak téma transformace v zasažených regionech komunikovat a proč hlídat směřování peněz z evropského fondu? To jsou jen některé z otázek, které také diskutují hosté druhého dílu. Poslechněte si ho ještě dnes a nenechte si ujít i další díly.
/Moderace Ondřej Šebestík, hudba a zvukový obal Pavel Jan/