Pokud jde o přírodu, maďarští konzervativci moc „nekonzervují“

Environmentální politika a přechod k udržitelné energetice nikdy nepatřily k hlavním prioritám maďarské pravicové populistické vlády. Rok 2018 v tomto ohledu nebyl žádnou výjimkou. Přesto se pokrok v jednotlivých oblastech liší a některé části fungují lépe než jiné. Následující článek nepředstavuje podrobnou analýzu všech sektorů, jedná se spíše o přehled důležitých vývojů a trendů minulého roku.

Přístav ve městě Paks, Maďarsko
Teaser Image Caption
A port in the town of Paks, Hungary

 

Energetická politika: Několik krůčků kupředu

V oblasti energetické politiky bylo určitě dobrou zprávou jmenování Pétera Kaderjáka do funkce státního tajemníka pro energetiku a klimatické otázky. Kaderják je považován za progresivního odborníka na energetiku, který – jako ochránci životního prostředí doufali – bude podporovat investice do udržitelné výroby energie a posílí opatření v oblasti ekologické energetiky.

Je potřeba uvést, že skromným maďarským cílem v oblasti obnovitelných zdrojů energie, stanoveným pod dohledem EU, je do roku 2020 vyrábět 14,7 % energie z obnovitelných zdrojů. Tato hodnota je přitom prakticky již dosažena. V této souvislosti je zároveň nutné podotknout, že tento podíl na energetickém mixu má svůj původ z převážné části v biomase, jejíž složení může být poměrně problematické. Ta může totiž v některých případech obsahovat dřevo vytěžené z chráněných lesů, jindy dokonce komunální odpad, který lze za biomasu uznat pouze po určitém poupravení statistik. Co se týká budoucích trendů, ministerstvo inovací a technologie vloni začalo s přípravou nového maďarského Národního energetického a klimatického plánu (NECP), jehož cílem bude 20% podíl obnovitelných zdrojů do roku 2030. I to je však velký rozdíl oproti cíli EU (32 %) stanovenému pro stejný časový horizont.

V tomto kontextu Kaderják do oblasti udržitelné výroby energie určitě vnesl jisté oživení, zejména v oblasti solární energie. V červnu 2018 činil celkový instalovaný výkon fotovoltaických elektráren v Maďarsku 480 MW. Díky již probíhajícím výběrovým řízením by tato hodnota měla do konce roku 2020 dosáhnout čtyřnásobku. A Kaderják má dokonce ještě větší představy. Na jedné listopadové konferenci předpověděl, že by v dohledné budoucnosti mohl být dosažen celkový výkon solárních elektráren na úrovni 3 000 MW. S navyšováním výrobních kapacit fotovoltaických elektráren to ale není jen tak. Zatímco velké solární parky (do 50 MW) se těší podpoře, růst v oblasti spotřebitelů, kteří zároveň elektřinu sami vyrábí (tzv. prosumers), neodpovídá svému potenciálu, protože chybí dostatek vhodných pobídek ze strany vlády.

Ještě výrazně méně pozitivní je postup vlády v oblasti větrné energie. Vláda totiž stále ještě nevykompenzovala veřejnou soutěž na 410 MW výkonu, kterou zrušila v roce 2011. Celková výrobní kapacita maďarských větrných elektráren tak v současné době činí pouhých 330 MW a vypadá to, že do roku 2030 od regulátora nezíská povolení žádný nový větrný park. Stávající elektrárny přitom do té doby doslouží a budou vyřazeny z provozu.

Pozitivní vývoj lze spatřovat v tom, že má konečně dojít k ukončení výroby elektřiny z uhlí. Vysocí vládní činitelé v nedávné době začali hovořit o možnosti, že by Maďarsko od roku 2030 přestalo uhlí používat úplně. Některá z těchto prohlášení byla mylně považována za oficiální vládní záměr, o ten se však zatím nejedná. Přesto se zdá realistické, že by rok 2030 mohl v Maďarsku představovat konec spalování uhlí. V této souvislosti je důležité připomenout, že jedinou funkční maďarskou uhelnou elektrárnou je hnědouhelná elektrárna Mátra, která produkuje pětinu veškeré elektřiny v zemi a zároveň asi 15 % jejích emisí CO2. Tuto elektrárnu nedávnou koupil Lőrinc Mészáros, oblíbený oligarcha premiéra Orbána. Není nikterak překvapivé, že nová obchodní strategie společnosti je poměrně v souladu s predikcemi představitelů ministerstva, protože po roce 2030 nepočítá vůbec s výrobou z uhlí a navrhuje postupný přechod na zemní plyn a obnovitelné zdroje. V součtu tak blížící se konec výroby elektřiny z uhlí souvisí spíše se stárnutí elektrárny a ekonomickými trendy než se snahou vlády o přechod k udržitelnosti.

Článek o maďarské energetické politice musí v každém případě obsahovat také aktuální informace o kontroverzním rozšíření jaderné elektrárny Paks, které financuje a staví ruský Rosatom. Kritici dohody z roku 2014 vyjadřovali vážné obavy ohledně nákladů, protiprávní státní podpory, nedostatku transparentnosti a nekalé soutěže a v neposlední řadě také rostoucí politické i ekonomické závislosti Maďarska na Rusku.

Dosud se projekt opakovaně protahoval a navzdory několika prohlášením v průběhu minulého roku v podstatě nebyly zatím provedeny žádné stavební práce. To stále více štvalo ruskou stranu, která urgovala zahájení zemních prací. Tento vývoj mohl dost možná být hlavním důvodem pro vyhazov zodpovědného státního tajemníka Attily Aszódiho, ke kterému došlo nečekaně letos v lednu.

Znepokojující nyní je, že János Süli, ministr v současné době zodpovědný za rozšíření elektrárny Paks, navrhl, aby přípravné práce na základech nové elektrárny začaly ještě předtím, než maďarský Úřad pro atomovou energii posvětí stavbu nových bloků jako takových. Navrhovaný postup by tak prospěl pouze Rosatomu. Zároveň by vyžadoval úpravu stávajících předpisů a znamenal by riziko, že připravené základy nebudou přesně odpovídat novým blokům, které budou schváleny teprve později. To by vedlo k dalším průtahům a nárůstu nákladů.

Environmentální politika: Zanedbávání přírodních pokladů

V oblasti životního prostředí můžeme s přehledem konstatovat, že vládní politika v řešení environmentálních výzev země z velké části zaostává. Dobrým příkladem je kvalita ovzduší: Minulý rok bylo Maďarsko kvůli neřešenému porušování limitů pro znečištění ovzduší posláno před Soudní dvůr Evropské unie. Nízká priorita, které se životnímu prostředí dostává, se velmi jasně odráží také v poměrně nízké – a neustále dále klesající – úrovni vládních výdajů do této oblasti. Ty se pohybují výrazně pod průměrem EU, který činí 1,6 % (Eurostat, 2016). Dalším výmluvným faktem je, že v roce 2010, kdy se strana Fidesz dostala k moci, vláda zrušila ministerstvo životního prostředí a jeho kompetence rozdělila mezi několik ostatních ministerstev. Ochrana životního prostředí není v Maďarsku na úrovni ministrů prioritou, což je mezi členskými státy EU dosti výjimečné.

Asi nejvíce alarmující je v širším kontextu environmentální politiky tvrdé zacházení s chráněnými přírodními územími. Ochrana bohaté maďarské biodiverzity a správa deseti národních parků jsou oblastmi, ve kterých byly za současné vlády sníženy personální stavy, kráceno financování a oslabena právní ochrana. Krizi v tomto sektoru v loňském roce ještě dále prohloubila série vládních zásahů, ke kterým patřilo například ústní nařízení ze strany příslušného ministerstva zakazující národním parkům žádat o financování EU na zachování genetických zdrojů nebo zákaz zaměstnávání personálu v rámci vládního programu tzv. veřejných prací. V listopadu minulého roku pak ministerstvo zemědělství náhle propustilo více než 40 % všech státních úředníků pracujících v oblasti ochrany přírody. Odborníci z oboru jsou přesvědčeni, že oslabení správy chráněných oblastí může sloužit pouze budoucím průmyslovým a obchodním zájmům. Bohaté maďarské ekosystémy však v rámci tohoto procesu utrpí nevratné škody.

V oblasti ochrany životního prostředí stojí za zmínku přinejmenším ještě jeden další vývoj z loňského roku, a sice neúspěšná snaha o omezení plastového odpadu. Toto selhání bylo obzvláště zarážející, protože se – alespoň po nějakou dobu – zdálo, že snahy občanů a byrokratický proces kráčí stejným směrem. V reakci na petici, kterou zorganizovalo Greenpeace Maďarsko a kterou svým podpisem podpořilo více než 150 tisíc lidí, připravilo ministerstvo inovací a technologií progresivní návrh zákona, který by zavedl ekologický poplatek za plastové sáčky na jedno použití. Návrh byl ale na poslední chvíli stažen na základě rozhodnutí, které očividně vychází vstříc zájmům velkých obchodních řetězců.

Z celkového pohledu je bilance Maďarska v oblasti energetické politiky lehce kladná. Nadcházející nové investice do solární výroby elektřiny jsou povzbuzující a země kráčí k dosažení svých klimatických cílů. Přesto zůstávají závažné výzvy například v oblasti přizpůsobení se změnám klimatu, energetické účinnosti v rezidenčním sektoru nebo rozvoji elektrifikační soustavy. Oblast environmentální politiky, a zejména ochrany přírody, je naproti tomu i nadále zanedbávána a špatně řízena. Vláda nezavedla dostatek opatření, která by řešila znečištění ovzduší a zlepšila výsledky v opětovném vyžívání a recyklaci komunálního odpadu, a její snahy zvyšovat povědomí o environmetálních problémech nejsou dostatečné. Zároveň výrazné personální škrty směřují k záměrnému oslabování ochrany životního prostředí, což má negativní dopady na kvalitu života, veřejné zdraví, ekosystémy, snižování dopadů klimatických změn atd.

Při přípravě článku byli konzultováni tito odborníci: Ada Ámon (Energiaklub), András Perger (Greenpeace Maďarsko) a Katalin Rodics (Greenpeace Maďarsko). Autor jim děkuje za cenné příspěvky a pohledy.