Ústup od uhlí v elektroenergetice má primárně pomoci v boji se zvyšováním teploty planety

Ústup od uhlí v elektroenergetice má primárně pomoci v boji se zvyšováním teploty planety

Pařížská klimatická dohoda je dobrým rámcem pro snižování globální teploty. Na dosahování klimatických cílů ale není dostatek politické vůle, upozorňuje v rozhovoru pro EurActiv.cz Klára Sutlovičová před klimatickou konferencí v polských Katovicích, kde se mají přijmout nástroje pro implementaci pařížských klimatických cílů.

Podle Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) závazky států nestačí ani na dosažení cíle udržet globální oteplování pod dva stupně celsia. Průměrná globální teplota již stoupla o jeden stupeň celsia oproti předindustriální době a podle Zvláštní zprávy IPCC z 8. října tohoto roku pokračuje oteplování rychlostí mezi 0,1 - 0,3 °C za jedno desetiletí. Pokud emise skleníkových plynů porostou stávajícím tempem, do roku 2040 s vysokou pravděpodobností dojde k překročení hranice oteplení o jeden a půl stupně. Je podle Vás reálné, aby státy dosáhly do konce století cíle globálního oteplování pod dva stupně celsia?

Zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) předkládá scénáře, které by vedly k udržení nižší teplotní hranice (1,5 °C). Technický potenciál dosahování cílů je tedy spočítán. Z tohoto pohledu je reálné udržet teplotu pod 2 °C.Co ale chybí je politická vůle k  řešením přistoupit a přistoupit k nim poměrně rychle, protože zpráva také jednoznačně říká, že na rozhodování už nemáme příliš mnoho času. Uvádí, že pokud se zásadní kroky nepodaří udělat v příštím desetiletí, pak už bude obtížné a spíše nereálné dosáhnout nižší teplotní hranice.

Mluvíte o politické vůli. Státy tedy nemají zájem chránit životní prostředí a snižovat vlivy na klima?

Pokud jde o politickou vůli, je tu řada dalších problémů, které klimatickou politiku ovlivňují. Svět se v současné době zabývá jinými prioritami, než je změna klimatu, což je pochopitelné. Máme migrační krizi, máme několik konfliktů různě po světě. A pokud se podíváme na Evropskou unii, tak tu máme i docela závažné vnitřní problémy fungování EU. To všechno odebírá politikům kapacitu řešit otázky spojené se životním prostředím včetně klimatické změny. Není tak dostatečná politická vůle přistoupit k nejdůležitějším krokům.Na druhou stranu Pařížská dohoda je dobrým rámcem, aby se opatření pro boj s klimatickými změnami mohla realizovat a fungovat. V Katovicích se očekává přijetí prováděcích předpisů, takže uvidíme, jak to dopadne.

K nadcházející klimatické konferenci se ještě dostaneme. Podívejme se před tím na to, co se podle Vás potenciálně může stát, pokud tento trend zvyšování teploty planety bude pokračovat a státům se nepodaří globální oteplování zvrátit.  

Zpráva IPCC to jasně popisuje. Klíčové zjištění je, že pro vyšší teplotní cíl (2 °C) jsou dopady horší a závažnější než pro nižší teplotní cíl. To, co jsme si ještě donedávna mysleli, že je bezpečná hranice globálního oteplení, se ukázalo jako omyl. Pro některé oblasti – například polární oblasti, tropické oblasti, pro nízko položené ostrovní státy, země nízko položené blízko moře – je už dvoustupňová hranice kritická. Nebudou schopné se adaptovat na změnu.Ze zprávy vyplývá, že některé ekosystémy si s vyšší teplotou už nedokážou poradit. Typicky jsou to korálové útesy, které zřejmě vyhynou – s více než 90 % pravděpodobností se tak stane – už při oteplení 1,5 °C. Pro takové ekosystémy už ta vyšší teplota znamená konec.

Které země ve světě mohou být zasaženy a ohroženy nejvíce?

Zpráva IPCC se například snažila vyčíslit rozdíl, pokud jde o stoupající hladinu moře. A vědci spočítali, že pokud se nám nepodaří udržet 1,5 °C a oteplí se o 2 °C, tak lidí ohrožených či vystěhovaných kvůli stoupající hladině moře bude asi o 10 milionů víc, což je jedna Česká republika.Stoupající hladina moře je problém pro řadu států, zejména asijské, kde v pobřežních oblastech žije spousta lidí.Není to tak problém pro přírodu, byť příroda s tím bude mít také problém se vyrovnat, ale jedná se hlavně o humanitární problém.

Smrková kalamita souvisí s klimatickými změnami

Jak to může dopadnout na Evropu?

Pokud se podíváme blíž do Evropy, tak třeba smrková kalamita v českých lesích, která se naplno projevila letos v létě, je také spojená s globální klimatickou změnou. Smrkové lesy v nižších nadmořských výškách už totiž nezvládnou ani současné oteplení v kombinaci s dlouhodobým suchem, nebo to zvládají velice těžce. A toto současné oteplení je zhruba 1 °C. Některé ekosystémy u nás už mají problém se adaptovat a je jasné, že do budoucna smrkové monokultury v níže položených oblastech nemají šanci přežít. Budou tak muset být nahrazeny něčím jiným.

Evropa leží v mírném klimatickém pásu, což znamená, že dopady nebudou tak hrozné jako na polární nebo tropické oblasti. Evropa je také bohatý kontinent, takže i možnosti se změnám přizpůsobit jsou větší než v chudých státech, které leží v ohroženějších oblastech.

Lze s tím ještě něco dělat?

Zpráva IPCC poměrně jasně popisuje, co by se mělo udělat a jakými způsoby tomu zabránit. Nejsou to žádné novinky, už se ví dlouho, jaká jsou řešení a opatření. Samozřejmě je v možnostech každého státu k tomu přispět trochu jiným způsobem. Pařížská klimatická dohoda to uznává.

Například zemědělské státy se asi nebudou soustředit na uzavírání uhelných elektráren, ale na podporu ekologického zemědělství nebo šetrnějších zemědělských praktik. Typicky země jako Brazílie zřejmě nebude primárně řešit energetiku, ale bude řešit kácení deštných pralesů, respektive zastavení toho kácení.

Pokud jde o zemědělství, jsou potřeba šetrné zemědělské praktiky tak, aby byla půda dál schopná poutat uhlík a nestala se naopak zdrojem dalších emisí. Dále je nutné zachování lesů a pralesů, které jsou velkým úložištěm uhlíku.

Naopak v případě průmyslových zemí včetně České republiky, kde zemědělství je menším škůdcem, má smysl soustředit se na sektory, které nejvíce znečišťují, což je energetika, průmysl a doprava.

Takže je to velice individuální. Neexistuje jeden recept pro každý stát. Zpráva ale jako nutnost uvádí co nejrychlejší přechod od spalování fosilních zdrojů, ať už v průmyslu, energetice nebo dopravě, a jejich náhradu čistými obnovitelnými zdroji. To je jednoznačné doporučení.

Řada doporučení směřuje i k dopravě, včetně individuálních rozhodnutí, jestli na dovolenou poletím letadlem nebo se tam dopravím nějak jinak nebo nepojedu vůbec. Možnosti a individuální rozhodnutí každého z nás jsou různá. Souvisí to hodně s životním stylem a s tím, kde a jak žijeme, jestli ve městě, nebo naopak na venkově, jakým způsobem se dopravujeme, nebo co jíme. Vegetariánství je například jednou z dalších možností pro individuální volbu. Konzumace masa je spojená s velkými emisemi i spotřebou vody.

 

Státy se v Katovicích nemusí shodnout

Vraťme se teď k nadcházející klimatické konferenci. Jak jste již říkala, na klimatické konferenci v Paříži se státy dohodly na principech klimatické politiky. Způsob, jak je implementovat, bude řešen na klimatické konferenci v polských Katovicích od neděle 2. prosince. Jaký lze podle Vás očekávat výsledek?

Konference má z mého pohledu na programu dva důležité body. Jedním z nich je přijetí prováděcích pravidel pro Pařížskou dohodu. To jsou například požadavky, jakým způsobem by státy měly reportovat o svých emisích, v jakém rozsahu, jak často. Jedná se o důležité věci, pokud máme nějakým způsobem hlídat, jestli se dohoda dodržuje, jestli státy své závazky plní nebo neplní. Je to hodně technická debata, za kterou je schovaná spousta politiky, zejména pokud se týká například financí.

Je potřeba se dohodnout, jak budou státy reportovat, kolik daly peněz na různá klimatická opatření. Bohaté státy mají povinnost přispívat chudším zemím jak na adaptaci, tak na snižování emisí. Je potřeba se domluvit na pravidlech, jakým způsobem se povinnost bude vykazovat, kdo to bude muset dělat, jestli jenom bohatí nebo i chudí, nebo zda to bude nějaká kombinace.

Třeba na otázce financí budou zřejmě velké rozpory mezi průmyslově vyspělými zeměmi a chudšími zeměmi. Jde o hodně citlivou otázku.

Druhá věc summitu je debata o zvýšení závazků, které jsou v Pařížské dohodě. Dohoda má totiž revizní mechanismus. Každých pět let by se státy měly sejít a podívat se na to, jestli se daří naplňovat základní cíl, tj. udržet globální teplotu na hranici 1,5 °C. Ta doba přišla právě teď. V Katovicích bude první summit po vydání zprávy IPCC, která je hlavním vstupem do jednání. Státy by se měly domluvit na procesu, jak své závazky upravit. Upravené závazky by pak měly předložit do konce roku 2020.

To je formální proces, který by měl záhy vyústit v to, že jednotlivé státy nabídnou něco víc než co nabídly v Paříži.

Dohodnou se zástupci států na společných závěrech? Pokud nikoliv, jak to může ohrozit dosahování klimatických cílů?

Pokud jde o pravidla, očekávání jsou docela skeptická. Je to hodně práce, která vyžaduje velký vyjednávací prostor a čas, což v Katovicích spíše nebude. Takže je možné, že v této otázce se přijme jenom část a další část se bude muset odložit na jindy. Nebo že pravidla nebudou dostatečně podrobná a budou to jen obecné principy.

Jak se to bude týkat Evropské unie?

EU teď dokončila svou klimatickou legislativu na příští desetiletí, a právě v souvislosti se zprávou IPCC, s tím procesem pod Pařížskou dohodou, by se také měla podívat na své dosavadní závazky pro rok 2030 a přijít s něčím více ambiciózním.

Co by to konkrétně podle Vás mohlo být?

Deset členských států vyzvalo Evropskou komisi, aby přehodnotila dosavadní 40% cíl pro snížení emisí do roku 2030.

Podobně, Evropská komise zveřejnila novou nízkouhlíkovou strategii do roku 2050 a jedním z uvažovaných cílů pro polovinu století by měla být čistá nula, pokud jde o emise skleníkových plynů (tzn. veškeré emise, které se vyprodukují, budou vyváženy postupy pro jejich odstranění z ovzduší, pozn. red.).

Pokud by se členské státy dohodly cíle dosáhnout, tak současný 40% cíl je prostě málo. S 40 % bychom se k čisté nule do poloviny století nedostali.

Některé výpočty říkají, že už současné politiky přijaté společně s emisním cílem a s cíli pro obnovitelné zdroje a energetickou efektivitu, povedou ke snížení emisí o 45 %, což je víc, než kolik se EU zavázala v Paříži. Pořád je to málo, pokud budeme brát seriózně vědecké varování z poslední zprávy IPCC, že je nutné udržet 1,5 °C, protože 2 °C už jsou nebezpečné. Evropská politika byla dosud dělaná na 2 °C. Předělat ji na 1,5 °C znamená přijít s radikálním scénářem snižování emisí.

Jak by takový scénář měl podle Vás vypadat?

Představa je taková, že cíl a čistá nula v roce 2050 by znamenaly snížení emisí alespoň o 55 % do roku 2030. Pokud možno víc.S tím jde ruku v ruce rychlejší tempo rozvoje obnovitelných zdrojů energie a konec uhelných elektráren v Evropě.

Co by to znamenalo pro Česko?

I Česká republika musí přijít s konkrétním návrhem, jak budou postupně uzavírány uhelné elektrárny a nahrazovány čistějšími obnovitelnými zdroji.

Pak jsou to věci týkající se dopravy, například rychlejší rozvoj elektromobility. I když dopravu je nutné chápat v širším kontextu. Nejde jen o náhradu benzinových a naftových aut elektrickými, ale řešení mobility obecně.

Řada dalších kroků spočívá v zemědělství. Máme tady velký problém s erozí, se suchem, s tím, že krajina není schopná poutat vodu, což souvisí s projednáváním zemědělských dotací a příštím evropským rozpočtem a novou zemědělskou politikou, která je na stole.

Potřebných opatření je celá řada, ale prioritou je konec uhlí v elektroenergetice. V Evropě máme ještě zhruba 300 fungujících uhelných elektráren, které by do konce příští dekády měly být mimo provoz.

Je podle Vás reálné dosažení takových kroků? Najde se politická vůle, o které jsme se bavily na začátku?

Záleží na tom, na jaký stát se podíváme. Řada států už uhelné elektrárny začala zavírat. Například Belgie, Irsko, Velká Británie… V Německu je to hodně komplikované s tím, že odstavují zároveň jádro. Francie má také představu, jak by se zároveň s uhlím zbavila alespoň nějakého jádra.

Takže někde už je proces nastartovaný.

U nás je to ale zatím obecně ve státní energetické koncepci, která počítá s menší rolí uhlí do budoucna. Konkrétní plán, v kterém roce by jaká uhelná elektrárna měla být odstavena, ale zatím chybí.

Pak jsou samozřejmě extrémní případy, jako je Polsko, hostitel klimatické konference, které se snaží naopak dělat vše, aby uhelné elektrárny mohlo provozovat co nejdéle. V minulém týdnu v Polsku schválili kapacitní platby pro udržení uhelných zdrojů až za horizont roku 2030. Před klimatickou konferencí je zpráva, že hostitelský stát rozhodne posílat dotace svým uhelným elektrárnám v řádech miliard euro, deprimující.

 

Česko má ještě co dohánět

Co doporučujete České republice?

Česko by mělo přijít s podrobnou představou, jak by česká energetika mohla fungovat bez uhlí. Jde o prioritu číslo jedna, pokud se podíváme na české zdroje emisí.

Neznamená to uhlí jen v elektroenergetice, ale také v teplárenství. Jedná se i o problém lokálního znečištění, že stovky tisíc domácností stále používají pevná fosilní paliva k vytápění, což je vesměs uhlí. Problém špatné kvality ovzduší se týká jak České republiky, tak Polska.

Nahradit uhlí v individuálním vytápění znamená zavést restrikci typu uhlíkové daně a také podpůrný program, který by umožnil sociálně slabším vrstvám zvládat čistější zdroj vytápění.

Pokud byste ještě mohla srovnat ČR se Slovenskem v otázce boje s klimatickými změnami. V čem se obě země liší a jaké mají naopak podobnosti?

Slovensko má asi jenom 5 uhelných elektráren. Uhlí nehraje takovou roli v energetickém mixu, ale je tam větší podíl vody a jaderné energetiky, než je u nás, a menší podíl uhlí.

Ale ten problém je stejný. I slovenské uhelné elektrárny by měly být uzavřeny. Slováci mají stejný problém s individuálním vytápěním, jako máme my. Mají úplně stejnou závislost na automobilovém průmyslu. Slovensko je možná ještě závislejší než ČR pokud jde o dodávky pro auta s klasickými spalovacími motory. To asi také není úplně perspektivní odvětví do budoucna.

Slovensko má také stejný problém s lesy. Smrkové monokultury zátěž nezvládají. Podobně stagnuje rozvoj obnovitelných zdrojů.

Je to tedy dost podobný případ.

Slovensko ale nedávno oznámilo, že přestane od roku 2023 dotovat těžbu uhlí.

Šlo o případ dotací v jedné konkrétní uhelné elektrárně Nováky, u níž je i uhelný důl. Tam je problém ekonomiky celé věci. Není to tedy tak úplně přelomová zpráva. Elektrárna je v červených číslech už dlouho. Rozhodnutí vlády, že tam přestane posílat miliardy, přišlo trochu pozdě. Pokud by vlastník nedostával dotace, elektrárnu už by s úlevou uzavřel. Je totiž velmi neefektivní a extrémně zatěžuje životní prostředí.

Důvod, proč vláda elektrárnu stále dotuje, byl sociální smír v oblasti.

Jak upozornilo Hnutí Duha v reakci na návrh novely zákona o podporovaných zdrojích energie (POZE), již 5 let v ČR stagnuje podíl obnovitelných zdrojů energie (OZE) z důvodu toho, že od roku 2014 nové obnovitelné zdroje ztratily nárok na podporu. Jak by se podle Vás taková stagnace dala zastavit. Jak nastartovat rozvoj OZE pro dosažení celoevropských cílů podílu OZE na spotřebě energie na úroveň 32 %? 

Je potřeba dát do souladu české cíle s globálními trendy. Do konce roku má Česko poslat v souvislosti s implementací evropské politiky národní klimaticko-energetický plán, což je strategie, jak dosáhnout cílů k roku 2030. V  plánu se uvažuje o rozvoji obnovitelných zdrojů, že by podíl současných asi 15 % měl stoupnout do roku 2030 na necelých 21 %, což je malý cíl. Nehledě na to, že celoevropský cíl se mezitím zvýšil. Takže kdyby každý členský stát mířil nízko jako Česko, tak EU dohromady těch 32 % nedá a bude muset přijít zásah ze strany Evropské komise, aby součet všech jednotlivých cílů dal dohromady to, co se schválilo.

Druhá věc je systém podpory dalšího rozvoje obnovitelných zdrojů v zákoně. Je navrhováno k podpoře jen několik málo obnovitelných zdrojů. A některé jsou z případné podpory předem vyloučeny, což mi přijde jako krátkozraké. Pokud mají být podporovány pomocí aukcí, může se poptávka po nových kapacitách vždy přizpůsobit aktuální potřebě.

Pokračují jednání o budoucím rozpočtu Evropské unie, kde jsou možnosti podporovat prostřednictvím evropských fondů přechod na nízkou uhlíkovou ekonomiku. Bude to další příležitost k podpoře čisté energetiky.

Zároveň přijdou zdroje z prodeje emisních povolenek v rámci emisního obchodování. Poslední reforma vytvořila nové finanční nástroje, které budou k dispozici. V tomto případě se jedná o investiční podporu. Bylo by dobré naplánovat, aby z těchto peněz mohla být obnovitelná energetika podporována. Když už jí nepřiznáme v zákoně provozní podporu, tak aby byla k dispozici podpora investiční.

 

Rozhovor vydala redakce EurActiv.cz

Související obsah

  • Atlas energie

    pdf

    Nový Atlas energie navazuje na předchozí úspěšný Atlas uhlí a Atlas masa. Překlad atraktivní ediční řady publikací shrnujících evropskou situaci s nově zařazeným textem o zemích Visegradu ukazuje ve svých dvaceti kapitolách na konkrétních číslech a příkladech, jak se evropská energetika v posledních dvaceti letech výrazně mění. Snižuje se podíl fosilní energie, výrazně přibývá obnovitelných zdrojů, energetika se decentralizuje a mění se vlastnická struktura.