Podle Českého statistického úřad (ČSÚ) tvoří ženy 50,9 procent obyvatel České republiky. V minulosti dosahovaly nižšího vzdělání než muži, v posledních dvou desetiletích se ale situace obrátila. Ve věkové skupině do 44 let mají ženy podle ČSÚ častěji střední vzdělání s maturitou i vysokoškolský diplom. V evropském srovnání jsou Češky také nadprůměrně ekonomicky aktivní. Podle Zprávy o rovnosti žen a mužů v EU, kterou letos vydala Evropská komise, pracují ve věku 20-64 let v 68,7 procentech případů, výrazná většina z nich na plný úvazek. Evropský průměr přitom činí 65,5 procenta zaměstnaných žen.
Kvalifikovanější, hůře placené a neviditelné
Vyšší vzdělání a kvalifikace Češek se ale zdaleka neodráží na jejich výplatní pásce. Oproti českým mužům pobírají ženy podle Ministerstva práce a sociálních věcí v ČR průměrně o 22,5 procenta nižší mzdy než muži. Tento rozdíl je druhý největší v zemích EU, jejichž celkový průměr činí 16,7 procenta.
Pracovní a společenská aktivita českých žen se také jen minimálně zrcadlí v politické sféře. Jejich podíl v Poslanecké sněmovně se sice za posledních 20 let zvýšil z 15 na v úvodu zmíněných 22 procent. V posledních sedmi letech ale stagnuje a letošní mírný nárůst je de facto jen návratem ke stavu z roku 2010. Žádný výrazný trend směřující ke zvyšování politické participace žen se tedy v Česku nerýsuje. Poslanecká sněmovna navíc není jediným orgánem, kde jsou ženy výrazně podreprezentovány. V poslední vládě obsadily podle neziskové organizace Fórum 50% pouhých 12 procent křesel, v Senátu a zastupitelstvech krajů tvoří shodně pětinu a v zastupitelstvech měst a obcí 27 procent členů. Žádnou z politických stran, které se letos dostaly do Poslanecké sněmovny, nevedla žena. V moderní české historii zatím nefigurovala ani jedna prezidentka, premiérka či ministryně zahraničí, což je i ve středoevropském kontextu rarita.
Náznak mírného zlepšení zaznamenalo Fórum 50% alespoň na letošních kandidátních listinách politických stran. Nejvíce lídryň (celkem pět) stanulo v čele krajských kandidátek Starostů a nezávislých (STAN), čtyři vyslalo do předvolebního boje vítězné hnutí ANO i Zelení, kteří skončili daleko pod pětiprocentní hranicí pro vstup do parlamentu. Z devíti stran zvolených do Poslanecké sněmovny nominovala nejvíce žen (44,6 procenta) sociální demokracie (ČSSD), následovaná Komunistickou stranou Čech a Moravy (KSČM) a stranou Svoboda a přímá demokracie (SPD).
Plošné kvóty nejsou všelék
Příklad ČSSD však dobře ilustruje, že vyšší počet žen na kandidátkách na základě prosté vnitrostranické kvóty (bez cíleného umístění žen na volitelná místa například prostřednictvím tzv. zip principu nebo zásady jedna žena na tři místa v pořadí) nemusí automaticky znamenat vyšší počet poslankyň. Sociální demokratky většinou figurovaly na zadních místech seznamů a z 15 zvolených zástupců ČSSD zasednou v nové poslanecké sněmovně nakonec jen dvě ženy. Přesně tolik, kolik jich v dolní parlamentní komoře bude reprezentovat stranu STAN, která získala pouhých šest mandátů. Právě ona vykazuje letos s 33,3 procenty nejvyšší podíl zvolených žen. Procentuálně nejméně žen bylo pak zvoleno za KDU-ČSL (10 procent), zmíněnou ČSSD a Piráty (13,6 procent), u nichž mimochodem nevedla žena ani žádnou z jejich krajských kandidátek.
Pokud se podíváme za české hranice, zjistíme, že počet žen v zákonodárných orgánech evropských zemí výrazně kolísá. Podle Evropské komise jich v roce 2016 nejvíce zasedalo ve švédském a finském parlamentu (45,8 respektive 42 procent), nejméně pak v Maďarsku a na Maltě (9,5 respektive 13 procent). I český, zhruba pětinový podíl poslankyň, se nicméně pohybuje jasně pod celoevropským průměrem ve výši 28,7 procent.
Nechybí zájem, jen vhodné podmínky
Tento stav si přitom nelze jednoduše vysvětlit nezájmem Češek o politiku. Ze společného šetření oddělení Gender & sociologie Sociologického ústavu AV ČR a Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) v roce 2015 vyplynulo, že české ženy projevují o politická témata obdobný zájem jako muži, že vykazují podobnou míru občanské a politické angažovanosti a srovnatelně intenzivně sledují i podobná média.
Podle Fóra 50% je důvodů pro nižší zastoupení žen v české politice celá řada. Některé jsou strukturální, jiné založené na předsudcích. Systém sestavování kandidátních listin údajně nahrává mužům, kteří se díky němu častěji dostávají na volitelná místa. Ženy také výrazněji dělí svůj čas mezi pracovní a další povinnosti. Podle loňského výzkumu Sociologického ústavu AV ČR zabere českým ženám neplacená péče o domácnost a rodinné příslušníky v pracovním týdnu v průměru 4,5 hodiny, mužům zhruba 2,5 hodiny denně.
K tomu se podle dlouholeté poslankyně za ODS Miroslavy Němcové za ODS zejména u mimopražských političek přidává rezervovanost k práci mimo domov: „Když jde žena do parlamentní politiky, stává se víkendovou manželkou a matkou,“ řekla Němcová počátkem října zpravodajskému serveru Echo24. „Nechci nikoho odrazovat od politiky, ale myslím, že tohle je hlavní důvod, proč si to ženy složitě rozmýšlejí,“ dodala. Možnost pracovat v rodném městě je podle ní také příčinou, proč ženy častěji vstupují do místní a komunální politiky než do celostátní.
Mezi předsudky, kterým ženy ve veřejném životě čelí, patří podle Fóra 50% představa, že se jedná o drsné či dokonce „špinavé“ prostředí, kde je třeba mít zejména ostré lokty. Ale nejen to. Ženy údajně musejí překonávat zakořeněnou nedůvěru ve své schopnosti, tradiční mocenské vazby i stále přetrvávající představu, že jejich životním posláním je primárně péče o rodinu a domácnost.
Místopředsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová tento názor nesdílí: „Domnívám se, že kulturní předsudky až tak silným motivem nejsou,“ říká k nedostatku žen v politice Adamová. „Primárně bych důvod viděla právě v obtížnosti skloubit časově náročnou činnost, kterou politika obzvlášť na vrcholné úrovni bezpochyby je, s péčí o rodinu, které se chce žena (často víc než muž) také věnovat.“ Adamová hovoří ze své vlastní, čerstvé zkušenosti. Po letošních volbách, v nichž její strana oproti roku 2013 ztratila téměř sedm procent hlasů, se o ní začalo hovořit jako o možné nástupkyni dosavadního předsedy Miroslava Kalouska. Třiatřicetiletá politička na předsednický post odmítla kandidovat s tím, že v brzké době plánuje založit rodinu.
Strukturální, nikoli kulturní důvody vidí Adamová i za tím, že se dosud žádná Češka nestala premiérkou nebo prezidentkou. „Je to otázka času, kdy se i u nás nějaká žena na zmíněné pozice prosadí,” myslí si Adamová. Skloubit podobné role s mateřstvím je ale podle ní nesnadné natolik, že připadají v úvahu spíše pro ženy, které mají děti buď odrostlé nebo je nemají vůbec. Společnost by podle ní měla vstup žen do politiky podporovat, ale nikoli bezhlavě: „Vyvarovala bych se pozitivní diskriminace, kvóty pro ženy v politice se mohou velmi snadno obrátit proti nim,“ říká Adamová. „Podle mého názoru je podpora žen v politice podobná jako u jiných vysokých pracovních pozic – stát by měl usnadňovat ženě skloubit tyto dvě životní role – ať už podporou flexibilních úvazků, práce z domova, zařízení péče o děti předškolního věku,“ uzavírá politička.
Otázkou je, zda k tomu nově vznikající vláda přistoupí a zda současný stav někomu z českých občanů skutečně vadí. Zajímavou odpověď na ni nabízí již výše citovaný, dva roky starý průzkum Sociologického ústavu AV ČR a CVVM. Podle něj považuje zastoupení žen v politice za nedostatečné 59 procent dotázaných, kteří vidí kriticky zejména jejich absenci v nejvyšších rozhodovacích patrech. Přes 62 procent respondentů (zejména ženy samotné, lidé s vyšším vzděláním a ti, kdo pravidelně chodí k volbám), se přitom vyslovilo pro zavedení opatření pro zvýšení jejich politického angažmá. Podle svých vyjádření by si od větší účasti žen na veřejném životě slibovali více slušnosti a kultivovanosti, menší soutěživost a více pochopení a vstřícnosti k občanům. Autoři výzkumu ale zároveň upozorňují, že zejména u mužů došlo v posledních letech k výraznému poklesu podpory podobných iniciativ. Ještě v roce 2006 se prý pro aktivní motivaci žen ke vstupu do politiky vyslovilo plných 79 procent respondentů.
Revoluci, která se s ohledem na výskyt žen v české politice s letošními volbami nedostavila, tak v krátkodobém horizontu nelze očekávat. Disproporční zastoupení žen ve veřejném životě není velkým společenským tématem a úvahy zavádění jakýchkoli kvót narážejí v české společnosti na tuhý odpor. V uplynulém vládním období se sociální demokracie snažila prosadit pravidlo vyrovnaného zastoupení žen na kandidátkách politických stran, ale opakovaně ztroskotala na odporu svých koaličních partnerů z ANO a KDU-ČSL. Na vlastním příkladu ČSSD se ale paradoxně ukazuje, že samotné zavedení fixního procentuálního podílu žen bez stanovení, na jakém místě budou konkrétně figurovat, nic moc neřeší.
Zkušenost z posledních voleb také ukazuje, že ženám nijak zásadně nepomáhá institut preferenčních hlasů, který dává občanům možnost „zakroužkovat“ své favority a tím je v pořadí kandidátů posunout na volitelné pozice. V letošních parlamentních volbách se do sněmovny podle Fóra 50 % tímto způsobem dostalo sedm žen, jiné však naopak přeskočili jejich straničtí kolegové. Nakonec má tak Poslanecká sněmovna o pouhou jednu poslankyni více, než by měla bez preferenčních hlasů. V loňských krajských volbách pak „kroužkování“ zastoupení žen dokonce uškodilo.
Sečteno, podtrženo: relativně nízký podíl žen na české vrcholové politice má celou řadu různých příčin. Veřejné působení jde jen těžko skloubit s péčí o rodinu a domácnost, jíž se nadále věnují především ženy. Přidávají se i strukturální a kulturní důvody. Řadě žen také chybí vůle vstupovat do ostře konkurenčního prostředí či silné vzory (v podobě žen v nejvyšších ústavních funkcích), které by motivovaly k následování. Velká společenská debata na toto téma se na obzoru nerýsuje a k zásadním posunům a změnám tak ještě zřejmě povede dlouhá cesta.
***
Proč je v politice málo žen? Podívejte se na zajímavou publikaci Fóra 50%, která přináší nejčastější důvody nízké účasti žen v politice a stručně shrnuje individuální, společenské i institucionální překážky.