Potřebujeme feminismus?

potřebuji feminismus protože milujihttps://www.flickr.com/photos/lallylovestrees/albums/72157630724100604/with/7635273020/. Creator: Laura Forest. Creative Commons License LogoTato fotografie je licencována pod Creative Commons License.

O tématech spojených s postavením žen a mužů se v české společnosti v posledních letech konečně mluví ve větší míře i mimo kruhy těch, kteří a které se otevřeně hlásí k feminismu. Do debat se zapojují mnozí a mnohé, do jejichž slovníku gender, genderový nepatří, ale chtějí mít rovné šance, rovné zastoupení a rovné platy za stejnou práci. A světe div se,těmito tématy se začali zabývat i politici a političky - od vlády, která navrhla konečně otcovskou dovolenou, přes kraje, kterév genderové rovnosti postoupily od prohlášení ke konkrétním opatřením, až po obce (na této úrovni jsou ženy v samosprávě zastoupeny nejvíc), které začínají využívat programu podpory předškolních zařízení pro děti.

Debata o feminismu

Nedávno se v knihovně Václava Havla konala poslední z debat ročního cyklu Názorování, zaměřeného na mladé lidi a aktuální společenská témata. Zakladatelka projektu, studentka a publicistka Andrea Procházková se svým týmem vybírá témata podle aktuální důležitosti i zajímavosti a besedy také sama řídí. Tentokrát pozvala debatovat představitelky různých generací feministek: novinářku Silvie Lauder, redaktorku týdeníku Respek, Apolenu Rychlíkovou, dokumentaristku a redaktorku A2larm.cz a Alenu Orten, členku Genderové expertní komory, a jako jejich názorové protějšky Janu Jochovou, předsedkyni Aliance pro rodinu a Stanislava Křečka, zástupce ombudsmanky.

Zatímco na úvodní otázku Co je pro mě feminismus?, odpovídaly jeho zastánkyně: „způsob myšlení“, „radikální myšlenka, že ženy a muži mají stejná práva“, „soubor hnutí, která vycházejí z premisy, že s ženami a muži by nemělo být zacházeno různě“, pro jejich oponenty je feminismus nepotřebnou ideologií, protože rovnoprávné postavení je zakotveno v ústavě (Stanislav Křeček) a Jana Jochová dodala, že ženy a muži přece díky křesťanství stejná práva mají. Oba postrádají jasnou definici feminismu, ale se svým názorem na něj jsou rychle hotovi. Stejně jako další tvrzení předsedkyně Aliance pro rodinu, že rozhodně nepotřebujeme genderová studia, protože je to podivný obor, který chce dokonce vnášet změny i do jazyka! Na poznámky z řad studentů, že jazyk se vyvíjí, ani ona už nechodí k paní doktor, ale k doktorce, Jana Jochová odpověď neměla. A evidentně jí velmi vadí, že mnohé ženy si ke svému jménu odmítají připojit koncovku - ová.

Jaká jsou feministická témata?

Z celé řady témat, které by se daly vyjmenovat, je jedním z nejdůležitějších domácí násilí. Právě feministky se dlouhá léta zasazovaly o otevření tohoto tématu v české společnosti a teprve po řadě kampaní, upozorňujících na desítky žen, které přišly násilně o život, byl v roce 2007 schválen zákon na ochranu před domácím násilím, z bytu už nemusí utíkat žena s dětmi, ale může být vykázán násilník. I v této oblasti oba oponentinebyli schopni reagovat jiným argumentem, než že tento zákon přece navrhli a připravili muži! Zástupce ombudsmanky prokázal totální neorientovanost v této problematice, když na uvedená statisticky doložitelná čísla o tom, že víc jak 30 % žen v ČR má zkušenost s domácím násilím, reagoval tím, že se nejedná o problém společenský, ale soukromý.

 

K tématu nerovnosti platů Stanislav Křeček tvrdil, že statistiky o nižších platech žen jsou nesmyslné, protože se nejedná o stejnou práci na stejné pozice. Přitom by měl vědět, že na podnět ombudsmanky začaly inspektoráty práce kontrolovat firmy, zda neplatí za stejnou práci muže a ženy odlišně, a odhalily desítky případů. Objevila se také první žaloba na platovou diskriminaci, v níž se bývalá primářka jedné jihomoravské nemocnice obrátila na soud s tím, že její kolegové na srovnatelných pozicích (dokonce i její nástupce) pobírali vyšší, v některých případech až dvojnásobný plat.

 

Další jmenovaná témata, jako je chudoba matek samoživitelek a žen v důchodu (vysoké procento z nich má penzi pod hranicí životního minima), uznává zástupce ombudsmanky za důležitá, ale nevidí jejich genderový aspekt a myslí si, že česká společnost má závažnější problémy než je postavení žen a mužů. K jinému závažnému rozporu mezi počtem absolventek vysokých škol (60 %) a jejich nízkému zastoupení na vedoucích a kvalifikovaných místech (20 %), už se nevyjádřil.

Ohrožuje feminismus tradiční rodinu?

Předsedkyně Aliance pro rodinu je přesvědčená, že feminismus rodinu ohrožuje, což dokládá na příkladu skandinávských zemí, které mají již léta uzákoněnou rodičovskou dovolenou pro oba rodiče, bez ohledu na to, zda jsou manželé či ne. Silvie Lauder argumentovala jednou z nejvyšších porodností ve Skandinávii, kde počet narozených dětí souvisí právě s těmito (a dalšími) opatřeními. A dodala, že při lpění na tradičním rozdělení rolí v rodině u nás – muž živitel, matka pečovatelka – děti své otce téměř neznají. Je třeba vidět, že rodina a vztahy v ní se v průběhu posledních let rychle mění. Jana Jochová obhajovala tradiční rozdělení rolí v rodině (podle ní je většinové) a uváděla, že ženy, které se věnují dětem a rodině, nemají čas a chuť se podobným diskuzím věnovat, pokládají je za zbytečné.

Jak si vykládat statistické údaje z výzkumů a šetření?

Na řadu údajů Statistického úřadu a sociologických výzkumů o nerovném postavení a diskriminaci žen u nás, oponoval Stanislav Křeček tím, že na základě jednoho výzkumu se nejvíce diskriminováni cítí lidé ve Skandinávii a nejméně v Rumunsku, aniž by se zamyslel nad růzností kritérií takových srovnání. Podobně si pletl pojmy, když uváděl, že feminismus ohrožuje společnost, protože chce stejnost. Jenže opak je pravdou! Už prezident Masaryk poukazoval na to, že stejnost není rovnost. Pro osvětlení nerovnosti žen a mužů existuje spousty příkladů z každodenního života, jedním z nich jsou třeba úrazy zaviněné bezpečnostními pásy v autech, dizajnovanými  na výšku a váhu mužů. Také rozdělování povolání na mužská a ženská je diskriminací, jak na svém příkladu uvedl mladý muž z publika (nebyl přijat na úřední pozici s odůvodněním, že je jen pro ženy a byla mu zaměstnavatelem nabídnuta jiná, technická, s nižším platem).

Řada diskutujících z publika vyjádřila své rozčarování nad tím, že zástupce ombudsmanky se na téma debaty ani trochu nepřipravil, o feminismu nemá nejmenší povědomí a ani vůli se s ním seznámit. V této souvislosti položil Dominik Feri otázku, jak je možné se k feminismu dobrat nebo o něm dokonce někoho přesvědčit. Odpověď Apoleny Rychlíkové byla jednoduchá: mladí politici by se o něj měli zajímat. A dodala, že pokud nebudeme využívat práva mluvit jménem diskriminovaných – a těmi v mnoha ohledech ženy jsou – nejsme demokratickou společností, nemůžeme o demokracii mluvit.

 

Dvouhodinová debata byla velmi emotivní, místy i vyhrocená, stejně jako je vyhrocená atmosféra ve společnosti. Z debaty, která měla být výměnou a tříbením názorů, se pak pro neochotu jedné strany naslouchat argumentům a ověřeným faktům, stávala chvílemi nepřínosná ztráta času. Ale mladí lidé si alespoň mohli uvědomit, jak důležité je to, kdo zastává veřejné funkce. Na závěrečnou otázku moderátorky odpovědělo publikum zvednutím ruky jednoznačně: feminismus potřebujeme!

All rights reserved.