Stop kybernásilí na ženách a mužích

Stop kybernásilí na ženách a mužích

Stop kybernásilí na ženách a mužích je název projektu Gender Studies, o.p.s., v jehož závěru se za spolupráce Ministerstva vnitra uskutečnila stejnojmenná konference. Složení účastníků konference bylo na první pohled rozdílné od většiny dosavadních akcí Gender Studies. V sále převažovali muži, i když nebyli v uniformách, bylo zřejmé, že se jedná většinou o policisty. A naslouchali pozorně, evidentně je probíraná tematika velmi zajímala.

Stále větší část našeho života se odehrává v internetovém a telekomunikačním prostředí. Internet, mobily, webové aplikace a sociální sítě se stávají nezbytnou součástí naší existence. „Prakticky každý, kdo je aktivní v internetovém prostředí, je reálně ohrožen kybernásilím“, říká genderová a informační specialistka Gender Studies, Michaela Svatošová, koordinátorka projektu. Ohrožení kybernásilím je v české společnosti podceňováno, převládá názor, že tento problém se týká hlavně mládeže, většina uživatelů nevnímá virtuální prostor jako nebezpečné místo.

Kyberšikana může mít několik podob. Od zneužívání soukromých dat, přes nabourávání se do emailových schránek a profilů na sociálních sítích a manipulace s jejich obsahem, až ke krádeži identity, nebezpečnému pronásledování (kyberstalking), zahlcování nenávistnými komentáři, doxing (zveřejňování soukromých informací o osobách), sexting (sdílení fotografií a informací intimního rázu) či tzv. porno pomsta (porn revenge). Většinou jsou to muži, kteří neunesou rozchod s partnerkou a zveřejňují její choulostivé fotografie nebo videa, přičemž se mnohdy jedná i o fotomontáže.

Policejní psycholožka Ludmila Čírtková v této souvislosti používala termín separační násilí a upozornila na to, že reálná šikana přechází často do virtuální a obráceně, nebo probíhá paralelně. Kybernásilí může ohrozit i pracovní uplatnění poškozených, zaměstnavatelé si často vyhledávají informace o uchazečích a uchazečkách o zaměstnání na internetu a mohou narazit na zmanipulované informace a materiály intimního charakteru. On-line násilí ale především zásadně zasahuje psychiku poškozené osoby, její rodinné a sociální zázemí. „Neexistuje virtuální trauma, traumata poškozených jsou vždy reálná! Devadesát procent pachatelů nemá v tomto ohledu vůbec zábrany a rozhodně netrpí žádnými psychickými poruchami, vsadí na anonymitu internetu“, dodává docentka Čírtková.

V diskuzi pak sami policisté uvedli, že i když dojde k šetření a proti pachateli kyberšikany nebo kyberstalkingu je snesen dostatek důkazů, málokterý z těchto trestních činů se dostane k soudu a když přece, pachatelé odcházejí s mírnými, většinou podmíněnými tresty, které málokoho od podobného jednání odradí. Problém asi nebude v nedostatečné legislativní úpravě, ale v její nevhodné aplikaci a nedostatečné komunikaci všech orgánů podílejících se na trestním řízení a téměř nulové komunikaci s poskytovateli webových služeb. Gabriella Cseh, zástupkyně evropské pobočky Facebooku dodává, že Facebook je otevřený spolupráci s policií, poskytuje školení a konzultace, ale zároveň musí chránit vlastní zaměstnance a produkty. V případě mezinárodních společností často narážíme na problém neslučitelné legislativy a interpretací toho, co je a není klasifikováno jako on-line forma násilí.

S výsledky sociologického výzkumu, realizovaného v rámci projektu, seznámila účastníky konference socioložka Marie Pospíšilová. Výzkumnice zajímaly konkrétní zkušenosti lidí, kteří kyberšikanu zažívali nebo zažívají. Na základě inzerátu se ozvalo asi padesát osob – často lidé aktivní na sítích v otázkách migrace, feminismu, práv menšin apod. Nicméně výzkum potvrdil, že objektem kybernásilí se může stát kdokoliv, kdo aktivně využívá internet a moderní technologie. Výzkum dále zjišťoval postoje policie při jejich řešení a zkušenosti s kybernásilím mezi zástupci a zástupkyněmi neziskového sektoru a akademické sféry. V neposlední řadě se zaměřil na genderový rozměr internetového násilí, tedy na jeho dopad na ženy a muže. Případy násilí na internetu hlásí na policii častěji ženy než muži, kteří tyto problémy spíše bagatelizují, zatímco ženy vnímají hrozící riziko citlivěji. Zajímavé jsou rovněž analýzy komentářů nejrůznějších článků, kdy k článkům žen se často objevují nejen komentáře sexistické, ale i ty znevažující jejich kompetenci psát na dané téma.

Michaela Svatošová, koordinátorka projektu mi odpověděla na několik doplňujících otázek.

Proč jste se v Gender Studies  pustili do kyberšikany?

Gender Studies se kromě tématu genderově podmíněného násilí již téměř pět let zabývá i internetovým násilím a jeho specifickým dopadům na ženy a muže. V tomto směru jsme uskutečnili už předchozí, pilotní projekt. V něm jsme si udělali představu, do jaké míry je nebo není česká společnost senzitivní k tématu násilí on-line. A před dvěma lety jsme začali s realizací projektu Stop kybernásilí na ženách a mužích, který v rámci programu Dejme (že)nám šanci podpořila Nadace Open Society Fund Praha prostřednictvím Norských fondů.

Co bylo součástí projektu kromě výzkumů?

Zjistili jsme, že je velká poptávka po školení. Hodně se o ně zajímají školy, vyučující si s problémem kyberšikany neví rady a potřebují se naučit, jak se k němu postavit a jak kyberšikanu žákům a studentům vysvětlit a pomoci jim. Školení poptávají i neziskové organizace a různé pomáhající profese. Např. Helsinský výbor zažil asi před dvěma lety s kyberšikanou otřesnou zkušenost, měli napadené webové stránky, někdo jim ukradl e-mailové adresy a z nich odcházely neuvěřitelné informace, dokonce jim někdo zohyzdil dveře rasistickými nápisy.  

Součástí projektu byla informační kampaň, protože kybernásilí je v českém prostředí stále značně podceňováno, lidé obecně nevnímají virtuální prostor jako nebezpečné místo. Mediální kampaní jsme chtěli na tento typ násilí upozornit, motivovat veřejnost k uvědomění si rizik, s ním spojených i s možností jak se proti tomuto násilí bránit. Otevřeli jsme k tomu bezplatnou právní poradnu, kde na elektronické a telefonické dotazy odpovídá právnička specializující se na právo komunikačních a informačních technologií. Určitě to není jediná poradna tohoto druhu, existuje jich několik zaměřených na děti a mládež – respektive většina psychologických poraden pro mládež se této aktuální problematice věnuje, pokud se zaměřují na dospělé, tak na rodiče a vyučující. O naší poradně se lidé dovídají jednak z mediální kampaně, jednak prostřednictvím plakátků a letáčků, které rozesíláme do škol a rozdáváme na různých akcích. Teď po větším mediálním ohlasu díky konferenci očekáváme zvýšení zájmu a budeme se snažit naši poradnu udržet při životě i po skončení projektu.  

Vraťme se ještě ke konferenci a vaší spolupráci s Ministerstvem vnitra.

Zástupkyně ministerstva vnitra si nás vyhledala podle projektu, oslovila mě s tím, že plánují uspořádat na toto téma konferenci a zda bychom nespojili síly. Rádi jsme na tuto spolupráci přistoupili, protože jsme mohli oslovit pro nás docela unikátní publikum. Minimálně polovina z účastníků konference byli aktivní policisté z krajů, dodali i kvalitní řečnice, kromě Ludmily Čírtkové z Policejní akademie vystoupila Andrea Kornetová, komisařka kriminální policie z Brna, která mluvila o zkušenosti s řešením konkrétních případů kyberstalkingu, nebezpečného pronásledování. 

Co přinesl končící projekt tobě?

Projekt kybernásilí pro mě představuje spojení několika věcí, které jsou pro mě osobně nesmírně důležité. Po řadě let působení v Gender Studies na pozici informační specialistky a vedoucí knihovny se mi tady podařilo propojit moje znalosti, zkušenosti a zájem. (Michaela je mimo jiné absolventkou Fulbright-Masaryk stipendia, v jehož rámci se věnovala genderově podmíněnému násilí v online prostředí. pozn. PF) Zároveň cítím, že projektem moje aktivity tímto směrem nekončí, je tu široké pole možností. A bylo by dobré, aby se Gender Studies tomuto tématu věnoval i nadále. Jenže to nezáleží na nás, ale na grantové politice atd. Určitě to bude v příštích letech velmi důležité téma, jen společnost na ně reaguje pomalu.

Kateřina Fialová, která na konferenci měla příspěvek o on-line genderově podmíněném násilí, zdůraznila, že Associace for Progressive Communication, v níž koordinuje Gender IT program, už opustila rétoriku nebezpečí moderních technologií a chápe je především jako pro ženy posilující mechanismus. APC organizuje humanitární akce založené na moderních technologiích. Ostatně skvělým příkladem je arabské jaro, kdy ženy byly rychle zmobilizované právě díky technologiím.

Měla bys pro nás, nepříliš obezřetné uživatele moderních prostředků komunikace, nějakou radu?

Důležité je, abychom se sami vzdělávali a nepoužívali technologie bezhlavě, byli si vědomi i nebezpečí s nimi spojené. A rozhodně je nedávali do rukou dětem bez nějakého návodu a pravidel. A když už se něco stane, je důležité nebýt na problém kyberšikany sám, svěřit se kamarádům a rodině, využít poradny, ať už naší nebo jiné.

Na našich stránkách www.stopkybersikane.cz najdete kromě řady informací o projektu i několik praktických rad, jak se bránit proti kybernásilí:

  • chraňte si svá osobní data,
  • nesdílejte svoji aktuální polohu,
  • nemějte na sociální síti veřejný profil,
  • kontaktujte se na sociálních sítích jen s lidmi, které znáte z reálného života,
  • přijímejte do svých přátel jen lidi, s kterými chcete opravdu komunikovat,
  • když si domlouváte schůzku přes internet s cizí osobou, nechoďte na ni sám/sama, nebo se domluvte na setkání na veřejném místě,
  • používejte důmyslně vytvořená hesla, 
  • pokud je to možné, ověřte si informace získané od druhého člověka na internetu. 

 

 

0 Comments

Přidat nový komentář

Přidat nový komentář