České vládě zbývá pár dnů či týdnů na rozhodnutí o padesátimiliardovém dilematu. Zhruba taková je cena emisních povolenek na roky 2013 až 2019 pro zdejší elektrárenské firmy. V úvahu připadají dvě možnosti: rozdat podle návrhu Ministerstva životního prostředí výrobcům elektřiny povolenky zdarma, anebo jim je prodat a zisk použít na dohodnuté účely. Zdálo by se, že v době vrcholící debaty o proškrtaném státním rozpočtu na příští rok, je osud padesáti miliard za povolenky předem jasný. Jak jinak chce vláda zdůvodnit zvýhodnění nadprůměrně profitujícího ČEZu a dalších elektrárenských společností před učiteli, zdravotníky nebo policisty?
Přijetím směrnice 2009/29/ES rozhodla EU o řadě zásadních změn v systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, který byl spuštěn v roce 2005. Jednou z klíčových novinek je dražení všech povolenek v odvětví energetiky od roku 2013. Výjimkou z obecného principu dražby je čl. 10c směrnice 2009/29/ES, ve kterém je dána možnost při splnění určitých kritérií přidělovat bezplatné povolenky na výrobu elektřiny. Jak se tato výjimka do novely směrnice a posléze do českého zákona o emisním obchodování dostala, vysvětlil bývalý ministr životního prostředí Jan Dusík: „Když se na konci roku 2008 schvaloval v EU klimaticko-energetický balíček, členské státy EU nakonec ve strachu, co by s balíčkem mohlo udělat české předsednictví EU, do textu směrnice přidaly výjimky pro Polsko a Českou republiku. Podle ní budou tyto země moci zdarma přidělit část povolenek pro roky 2013-2020. Jedním dechem mnozí dodávali, že nevěří tomu, že by se některá vláda dobrovolně připravila o tak významný příjem státního rozpočtu. Český parlament to však – na popud ČEZu – udělal.” A to tak, že poslanci ČEZu Říman, Vojíř a Urban využili politické situace v době úřednické vlády a formou neústavního přílepku k nesouvisejícímu zákonu navrhli poslat desítky miliard výrobcům elektřiny.
Volné povolenky jsou však možnost, nikoliv povinnost pro členský stát. Směrnice a související dokumenty výslovně počítají s tím, že stát se může rozhodnout povolenky zdarma nepřidělovat z jakýchkoliv důvodů – třeba i z důvodu potřeby zvýšit příjem do státního rozpočtu. Přitom by měl vzít v úvahu zejména kvalitu investic do modernizace infrastruktury a čistých technologií, které se výrobci elektřiny zavážou realizovat výměnou za bezplatné povolenky. Značnou roli při zvažování využití bezplatných povolenek hraje Národní plán investic (NPI) do modernizace infrastruktury a čistých technologií - hodnota investic uvedených v NPI musí dosáhnout alespoň tržní hodnoty povolenek, jež mají být přiděleny zdarma. Zdejší elektrárenské firmy slibují, že proinvestují 138 miliard korun – dokonce tedy třikrát víc, než dostanou v bezplatných povolenkách. "Rozdělování povolenek představuje významnou investiční pobídku. Je totiž přesně navázáno na investiční plány jednotlivých firem,” pochvaloval si ústy svého mluvčího ministr průmyslu Kocourek. Posoudit, zda si takovou pobídku firmy zaslouží, není ovšem vůbec snadné.
Volné povolenky pouze na špičkové projekty?
Ministerstvo životního prostředí návrh na svém webu jaksi zveřejnilo bez klíčové části, kterou je právě Národní plán investic. Veřejnost tedy neměla možnost vyjádřit se k návrhu se znalostí skutečnosti, na jaké investice bude uplatněna hodnota povolenek. Zásadní vada v procesu účasti veřejnosti a závažné porušení Aarhuské úmluvy je nepochybné. Podle dostupných informací se o zvýhodňovaných projektech moc nedověděli ani ministři – dostali několikaslovný popis jednotlivých investic, v němž např. chyběl výpočet, o kolik a za jakou cenu projekt sníží emise oxidu uhličitého. Jedním z povinných kritérií pro přijetí investic do investičního plánu je jejich tzv. greening - za kolik peněz se dosáhne snížení o jednu tunu CO2. Podle pravidel směrnice mohou bezplatné povolenky dotovat jen projekty, které nákladově efektivním způsobem sníží emise. Jak to posoudit? Ve starší verzi investičního plánu, kterou mají ekologické organizace k dispozici, byla uvedena jak hodnota investice, tak předpokládaný příspěvek ke snížení emisí. Když jsme porovnali původní návrh se současnou verzí, podařilo se nám dohledat “greening” zhruba u poloviny investic. Průměrná cena snížení jedné tuny CO2 pak vychází cca na 9000 Kč, což není špatné, ale individuální rozdíly mezi projekty jsou zarážející - třeba firma Alpiq Generation plánuje snížit tunu za 5,8 milionů Kč, zatímco projekt biokotle elektráren Opatovice dokáže tutéž redukci jen za 5 833 Kč. Pro srovnání: v Operačním programu Životní prostředí je počítáno s greeningem zhruba 25 000 Kč/tuna CO2.
Také poměr mezi cenou povolenek, které mají podniky dostat zdarma, a slíbenými investicemi, je leckdy pozoruhodný – například instalace kogenerační jednotky v plaveckém bazénu firmou Teplospol převyšuje hodnotu bezplatných povolenek 42krát. O přínosu instalace kondenzační turbíny TG-6 v českobudějovické teplárně pochybuje expert na energetiku Edvard Sequens z místní organizace Calla: “To opatření znamená vyšší spotřebu hnědého uhlí o 24 tisíc tun a zhoršení energetické účinnosti, protože byly postaveny dosud neexistující chladící věže (původní turbína byla protitlaká) - kvůli vychlazení přebytečného tepla vypouštěného do atmosféry.”
Zvláštním případem je nepochopitelné zvýhodnění energetického gigantu ČEZ a.s., který má dostat 63 % z celkově rozdávaných 108 milionů povolenek. ČEZ si přitom drží unikátní pozici i mezi evropskými výrobci elektřiny– zatímco všichni konkurenti si povolenky už v současné době musejí dokupovat, ČEZ jich má na účtech přes 6,7 milionů navíc. Ponechme na Evropské komisi, ať při svém schvalování české žádosti posoudí, zda další štědrý příděl bezplatných povolenek neposílí (už tak dost) dominantní pozici společnosti ČEZ na trhu s elektřinou.
Ale ani další zařízení, která mají být podle návrhu MŽP zvýhodněna bezplatnými příděly povolenek oproti svým konkurentům, žádné takové výhody nepotřebují. Z 85 podniků, jichž se návrh týká, jich 76 má na účtech přebytečné povolenky z období 2008-2010, které mohou neomezeně využít v příštích letech. Podotýkám, že i přes mírný nárůst znečištění o 3,6 % v roce 2010 je v EU ETS stále více povolenek k emisím, než podniky reálně vypouštějí. Příčiny jsou dvě: členské státy rozdaly firmám příliš mnoho povolenek a ekonomická krize způsobila pokles výroby, a tím i emisí. V roce 2009 mělo 70 % podniků v EU ETS více povolenek než byly jejich emise. České firmy měly v roce 2010 navíc povolenky za 3,5 miliardy Kč. Štědré příděly povolenek v prvních dvou kolech EU ETS, možnost převést si nevyužité povolenky do dalšího kola a současně příležitost použít místo části povolenek levnější uhlíkové kredity z projektů mimo EU způsobí, že podniky budou moci až do roku 2017 znečišťovat bez jakéhokoliv omezení. Konkrétně to znamená, že v roce 2016 by podniky mohly vypustit 2,5 miliard tun emisí skleníkových plynů, což je o 34 % více než v roce 2009. Není důvod už tak problematický stav ETS zhoršovat ještě příděly bezplatných povolenek.
Za povolenky platí spotřebitel
V debatě o dražbě povolenek představitelé průmyslu někdy argumentují, že kvůli tomu zdraží elektřina. Energetické společnosti však účtují tržní hodnotu použitých povolenek v ceně elektřiny zákazníkům už nyní, kdy je dostávají zdarma a inkasují multimiliardové nezasloužené zisky. Alan Svoboda, obchodní ředitel ČEZ, přiznal, že hlavní příčinou výkyvů cen elektřiny během roku 2007 byla cena povolenek – za které jeho firma tehdy nemusela zaplatit ani korunu. Studie Transparency International vyčíslila, že si takto v prvním kole ETS čtyři největší evropští producenti bezpracně vydělali 6 až 8 miliard EUR. Jak výstižně poznamenala konzultantka Jana Hays z poradenské firmy Candole Partners, “jediní, které by prodej povolenek zasáhl, by byli čeští výrobci elektřiny. Výrobní marže ČEZ by se snížila z vysoce nadprůměrné – v porovnání s jinými evropskými producenty – na lehce nadprůměrnou.”
Přeneseno do politické reality, se tedy jedná o určení priorit u vládnoucí parlamentní většiny. Využije-li vláda možnost přidělit výrobcům elektřiny povolenky v hodnotě 47,5 miliardy korun zdarma, bude o tuto částku ochuzen příjem státního rozpočtu. Česku tak může uniknout neopakovatelná příležitost získat prostředky na modernizaci domácí ekonomiky i podporu rozvojových zemí ve snižování emisí. Česká republika se 12
tunami na obyvatele za rok patří k evropským rekordmanům v emisích oxidu uhličitého. Jde tedy o výjimečnou příležitost, jak podstatně snížit českou závislost na fosilních
palivech. Proto by se měla vláda snažit o zvýšení množství prostředků, které by mohla investovat do nového programu energetické renovace budov. Toto opatření je totiž bezkonkurenčně nejlevnější řešení, jak emise skleníkových plynů snížit. Shodují se v tom studie globální konzultační společnosti McKinsey i propočty expertů z firmy Enviros, kterou si nechalo připravit Ministerstvo životního prostředí.
Vláda by zároveň měla výnosy z prodeje povolenek využít na pomoc rozvojovým zemím v boji proti změnám klimatu, k níž se společně s dalšími ekonomicky vyspělými státy zavázala. V současné době se na evropské úrovni definuje konkrétní klíč, podle kterého se budou určovat podíly jednotlivých států na dlouhodobém financování klimatických opatření. To má v roce 2020 představovat až 100 miliard USD ročně. Ze současných návrhů Evropské komise vyplývá, že podíl České republiky by mohl být několikanásobně vyšší, než je náš současný příspěvek. Využití alespoň části výnosů z prodeje emisních povolenek na pomoc rozvojovým zemím je jeden z možných způsobů, jak naplnit mezinárodní klimatické závazky, aniž by došlo k prohloubení schodku státního rozpočtu.
Smysluplné využití výnosů z povolenek k dalšímu snížení emisí skleníkových plynů jak doma, tak v rozvojových zemích, zůstává jednou z mála možností, jak EU ETS donutit aspoň k částečnému splnění jeho původního účelu. S objemem 15 až 30 miliard euro ročně (v celé EU) to může být největší program na podporu rozvoje nízkouhlíkové ekonomiky na světě.
Klára Sutlovičová, Centrum pro dopravu a energetiku
Poznámky:
1)http://dusik.blog.idnes.cz/c/94728/CEZka-cesta-do-Kodane.html
2)http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=712412
3)http://www.mzp.cz/cz/derogace, dokument “Investice.pdf“ se na stránkách objevil až po ukončení připomínkového řízení.
4)Sandbag: Carbon Fat Cats 2011 (2001): The companies profiting from the EU Emissions trading scheme
5) Sandbag (2010): Rescuing the EU ETS from redundancy. Dostupné na http://www.sandbag.org.uk/reports/.
6) Sandbag (2010): Cap or trap? How the EU ETS risks locking-in carbon emissions. Dostupné na http://www.sandbag.org.uk/reports/.
7) New carbon Finance (2008): The impact of auctioning on European wholesale electricity
prices post-2012, dostupné z http://wwf.panda.org/wwf_news/?146061.
8) Alan Svoboda: prezentace na konferenci Vývoj trhu s elektřinou ve střední a východní
Evropě, dostupné z: www.euroenergy.cz/files/konference/2007/svoboda.ppt
9) Transparency International (2011): Global Corruption Report: Climate change
10) http://www.hn.iHNed.cz/ , zveřejněno 30. 8. 2011