Téměř na rok přesně od své poslední návštěvy se do Prahy vrátil americký prezident Barack Obama. Před rokem zde veřejně deklaroval svoji vizi světa bez jaderných zbraní. Dnes v Praze společně se svým protějškem ruským prezidentem Dmitrij Medveděvem stvrzuje smlouvu, o které se někteří komentátoři mezinárodního dění vyjadřují jako o nejvíce konkrétním zahraničně-politickém úspěchu amerického prezidenta za dobu jeho úřadování. Řeč je o smlouvě s pracovním názvem Nový START (možná se ujme i název Pražská smlouva), která navazuje na Smlouvu o snížení strategických zbraní (START) z roku 1991. Prezident Obama považuje Nový START za doslova nový začátek vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem a za „jasný a konkrétní“ krok směrem k naplnění vize bezpečnějšího světa, tedy světa bez jaderných zbraní. Jak velký tento krok ale ve skutečnosti je?
Nový START navazuje na řadu dvoustranných smluv mezi USA a Ruskem (resp. Sovětským svazem), které omezují nebo snižují počty jejich strategických jaderných zbraní. Primární motivací obou zemí pro omezování a posléze snižování počtu jaderných zbraní byla snaha zastavit závody ve zbrojení během Studené války a to zejména z důvodů ekonomických a do určité míry z důvodů humánních (neboť je stále dost těch, kteří věří, že schopnost několikanásobně zničit život na Zemi zaručuje mír mezi současnými jadernými mocnostmi). Ekonomický faktor jako motivace pro pokračování ve snižování počtu jaderných zbraní zůstal i po konci Studené války. Udržovat rozsáhlý arzenál jaderných zbraní v dobrém stavu a v době míru stojí nemalé finanční prostředky a postrádá logiku. K tomu přibyl také nový bezpečnostní faktor a tím je strach z možnosti, že se jaderná bomba dostane do rukou teroristů. Kromě toho se ve Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT) zavázaly státy vlastnící jaderné zbraně ke snižování počtu těchto zbraní a výhledově k jejich úplné eliminaci. Pomineme-li tedy samotnou zvrácenou podstatu situace, kdy jsou sta miliony lidí každý den zacíleny v hledáčku smrtonosných zbraní jiného, oficiálně přátelského státu, měly by tyto ekonomicko-bezpečnostně-právní aspekty samy o sobě postačovat k tomu, aby se setrvačnost jaderného odzbrojování nezpomalila. Realita je bohužel odlišná.
Předcházející americká administrativa byla dominována lidmi, kteří smýšleli o jaderné strategii ve zcela opačném směru než administrativa Baracka Obamy. Podle těchto lidí nemělo smysl s Rusy koordinovat snižování počtu jaderných zbraní, protože Rusové by z ekonomických důvodů tak jako tak jejich stav snížili. Odzbrojení by bylo známkou slabosti a ještě více by povzbudilo „darebácké státy“ v jejich snaze získat ultimátní zbraň. Proto prezident Bush mladší vyjednal s Rusy pouze tzv. Moskevskou smlouvu (SORT), trefně experty přezdívanou „tak trochu smlouva“ (a sort of a treaty). Největším nedostatkem SORT byla úplná rezignace na ověřovací mechanismy, které byly stavebním kamenem START. Limity co do počtu rozmístěných jaderných hlavic SORT sice obsahovala, ale obě strany by počty hlavic pouze deklarovaly bez možnosti ověření pomocí inspekcí nebo dalších ověřovacích mechanismů. Není tajemstvím, že administrativa George W. Bushe nebyla nakloněna k dojednání pokračování smlouvy START, která vypršela koncem minulého roku. Bushova administrativa byla také silně neochotná vynakládat úsilí v oblasti jaderného odzbrojování a upřednostňovala zaměření na nešíření jaderných zbraní. Přitom ale jak jaderné odzbrojování tak nešíření (společně s právem na přístup k mírovým jaderným technologiím) jsou součástí jedné a té samé rovnice, na které stojí celá NPT. A již minimálně deset let je zřejmé, že se NPT nachází v krizi, a že protěžování nešíření na úkor odzbrojování ohrožuje celý systém, na kterém je NPT postavena. Jinými slovy, neokonzervativním jestřábům z řad republikánů by příliš nevadilo, kdyby se tento systém položil. A obdobná situace je zrcadlena na ruské straně především v určitých vojenských kruzích, které by si přály méně dohledu nad a více financí do ruských jaderných sil.
I proto trvalo více než rok dojednat a podepsat Nový START a jednání to rozhodně nebyla lehká. Rusové během nich otestovali Baracka Obamu až na kost, především urputnou snahou začlenit protiraketovou obranu do textu smlouvy. Vzhledem k tomu, že Moskvě muselo být jasné, že americký senát by neratifikoval smlouvu, která by jakýmkoli způsobem limitovala protiraketovou obranu, muselo jít od samého začátku o blafování s cílem uspokojit domácí publikum a případně dosáhnout ústupků na jiných místech. Nakonec musel prezident Obama čtrnáct krát osobně nebo přes telefon jednat se svým ruským protějškem, než mohli oba prohlásit, že jednání jsou u konce.
Parametry Nového STARTu jsou známé. Snížení rozmístěných jaderných hlavic na 1550 kusů na každé straně a snížení odpalovacích zařízení na 800 jednotek na každé straně. Ve srovnání s předcházejícími limity se jedná o snížení, které většina expertů označuje za “skromné“. Navíc snižování se týká pouze rozmístěných strategických útočných jaderných zbraní. Kromě rozmístěných existují totiž ještě nerozmístěné jaderné zbraně a kromě strategických existují ještě taktické jaderné zbraně. Všehovšudy mají Američané a Rusové k dispozici přes dvacet tisíc jaderných zbraní, zhruba 95% všech jaderných zbraní na světě. Když tedy prezident Obama mluví o tom, jak podpis nové smlouvy dokazuje plnění odzbrojovacích závazků na straně jaderných velmocí, a že musí dojít k naplňování závazků v oblasti nešíření, jsou jisté rozpaky na místě.
Jistě, pro začátek je Nový START skutečně možným novým startem nejen pro rusko-americké vztahy. Spekulace, zda si novou smlouvu přálo více Rusko nebo USA jsou bezpředmětné. Smlouvy jsou uzavírány k posílení důvěry a Nový START je kompromis, jehož nejdůležitějším prvkem jsou ověřovací mechanismy, které důvěru posilují. Prezident Obama nás v Praze ubezpečil, že se brzy dočkáme vyjednávání o další smlouvě, která si bude klást za ambici ještě více snížit počty strategických jaderných zbraní. Obama a Medveděv také pokračovali v hledání způsobu možné spolupráce na protiraketovém štítu. Ruské (a čínské) obavy z americké protiraketové obrany budou totiž stále více ospravedlnitelnější s klesajícím počtem strategických jaderných zbraní a zvyšující se účinností protiraketového štítu. Aby se ale v dlouhodobém horizontu svět skutečně posunul blíže k bodu nula (co do počtu jaderných zbraní) a aby se v krátkodobém horizontu zachránil systém NPT, bude nutné překonat řadu překážek.
Především musí být Nový START ratifikován americkým senátem (o ruskou Dumu obavy nepanují). I když senát v minulosti téměř jednomyslně ratifikoval obdobné smlouvy, někteří republikáni naznačují, že ratifikaci nové smlouvy přinejmenším protáhnou nebo úplně potopí. Důvody, které uvádí v neprospěch smlouvy, jsou zcela zástupné a hlavním cílem je uštědřit politický políček prezidentu Obamovi a zkomplikovat další pokrok v jaderném odzbrojování, zejména co se týče ratifikace Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek.
Dalším klíčovým okamžikem bude průběh letošní květnová revizní konference NPT, která nesmí skončit fiaskem jako její předchůdkyně před pěti lety. Kromě pákistánského odporu vůči ratifikaci Smlouvy o zastavení výroby štěpných materiálů pro výrobu jaderných zbraní bude muset najít hodnotící konference cestu, jak se vyjádřit k íránskému jadernému programu, aniž by tento problém úplně zablokoval její agendu. Bude také nutné zvýšit počet zemí, které přistoupí na dodatečné protokoly k bezpečnostním zárukám Mezinárodní agentury pro atomovou energii a vyřešit otázku co dělat v případě, když nějaký stát využije NPT k rozvoji mírové jaderné technologie a následně od smlouvy odstoupí. A v neposlední řadě se musí členové konference konstruktivně vyjádřit k rezoluci vyzývající k ustanovení zóny bez jaderných zbraní na Blízkém východě, neboť ta byla v roce 1995 součástí výměny, za kterou arabské státy souhlasily s časově neomezeným prodloužením platnosti NPT. Jen posledně zmíněná výzva obnáší vyřešení arabsko(a palestinsko)-izraelského konfliktu. Nemalý úkol.
Sečteno a podtrženo, samotná smlouva, kterou dnes podepsali prezidenti Obama a Medveděv, nás posouvá k naplnění vize světa bez jaderných zbraní o pouhé centimetry. Nesmírně důležité budou navazující kroky mezinárodní komunity a odhodlání klíčových hráčů dosáhnout praktického pokroku v oblasti odzbrojování a nešíření jaderných zbraní. Státy držící jaderné zbraně by neměli založit ruce v klín a domnívat se, že Novým STARTem již mají odpracováno. Skepse a podezřívavost nejaderných států co se týče snahy nebo schopnosti jaderných států dosáhnout dramatického pokroku v odzbrojení je do značné míry opodstatněná. Přesto se zdá, že se začíná formovat konsenzus napříč státy i politickým spektrem o tom, že náklady a rizika spojená s jadernými zbraněmi mluví ve prospěch koordinovaných multilaterálních opatření vedoucích k většímu odzbrojení, větší kontrole a větší bezpečnosti. Dubnový summit o jaderné bezpečnosti v New Yorku a květnová revizní konference NPT ukáží, jak moc silný tento konsenzus je.
Šádí Shanaáh je absolventem University of Cambridge a zahraničně-politickým expertem Strany zelených.