V Praze proběhla mezinárodní konference "How to Deal with Iran?"
Dne 14. 4. 2010 uspořádala Heinrich Böll Stiftung a Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) mezinárodní konferenci na téma “How to Deal with Iran?”, spojenou s dalšími veřejnými akcemi zaměřenými mimo jiné na problematiku lidských práv v Íránu.
V prvním panelu konference se diskutovaly otázky týkající se současné domácí situace v Íránu. V panelu zasedli čtyři rodilí Íránci (Hossein Aryan a Fred Petrossians ze zahraniční íránské stanice Radio Farda, právnička a obhájkyně ženských práv Shadi Sadr a Massoumeh Torfeh z londýnské School of Oriental and African Studies). Hlavními tématy byly: stabilita ozbrojených složek a jejich schopnost udržet současný režim u moci, vliv moderních médií, nerespektování základních lidských práv íránským režimem a komplexnost současného politického systému. Účastníci prvního panelu se shodli, že Západ by se ve své politice vůči Íránu neměl omezit na problém jaderného programu. Současný režim, jehož moc stojí na represivní politice vůči vlastním občanům, by měl vědět, že se stane respektovaným členem mezinárodního společenství pouze tehdy, až začne respektovat lidská práva. Tím, že Západ svoji politiku vůči Íránu téměř výhradně zaměřuje na jaderný program, současný režim není pod velkým tlakem, aby svoji represivní politiku přehodnotil. To oslabuje také občanskou společnost v samotném Íránu.
Ve druhém panelu zasedli odborníci z USA (Patrick Clawson, The Washington Institute), Turecka (Özlem Tür, Middle East Technical University), Izraele (Meir Litvak, Center for Iranian Studies at Tel Aviv University), Německa (Ralf Fücks, Heinrich Böll Stiftung) a také předsedkyně Delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Íránem Barbara Lochbihler. Ti se shodli na tom, že získá-li Írán jaderné zbraně, bude to mít velké následky nejen v oblasti Blízkého východu, ale na celém světě. Další, často nestabilní režimy v regionu Blízkého východu, začnou usilovat o jaderné zbraně, aby se vyrovnaly Íránu. Panelisté se neshodli na tom, jestli by vojenské řešení mohlo přispět k vyřešení tohoto problému. Především zazněly obavy, že možné následky takového útoku by mohly celý Blízký východ uvrhnout do válečného konfliktu, do kterého by byly zataženy i další, vzdálenější státy.
Na tuto konferenci navazovala diskuze v Cambridgském stylu na Fakultě sociálních věd, kde se panelisté rozdělily na dvě skupiny. Před zaplněnou aulou hájila první skupina stanovisko, že Západ dělá vše pro to, aby zabránil Íránu v získání jaderných zbraní. Druhá skupina panelistů argumentovala proti. První strana argumentovala v tom smyslu, že Západ dělá ve srovnání s Čínou a Ruskem maximum a že nedobrá mezinárodní spolupráce oslabuje kroky, které Západ podniká. Protistrana naopak tvrdila, že kroky Západu jsou nedostatečné, že jsou to západní technologie, která pomáhají represivním íránským složkám a že Západ by měl uplatňovat sankce, které se dotknout íránské elity a nikoliv íránského obyvatelstva.
V předvečer konference se konala také diskuse s íránskou obhájkyní lidských práv Shadi Sadr, která se angažuje za zrušení trestu kamenování, poprav nezletilých osob odsouzených k trestu smrti a v hnutí za práva žen. Projekci dokumentárního filmu "Zemřít ukamenováním" (Women in shroud) o těchto otázkách, v němž Shadi Sadr vystupuje, shlédlo v kinosále Národní technické knihovny přibližně 170 diváků. Akce spojená s diskusí o těchto tématech byla organizována v rámci projekcí "Máte právo vědět" společností "Člověk v tísni".
Mediální vystoupení některých hostů konference jsou k shlédnutí níže:
Interview ČT 24 se Shadi Sadr a Massoumeh Torfeh