Od července 2013 probíhají intenzivní jednání Evropské unie a Spojených států o takzvaném Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). TTIP je často považován za univerzální lék, a to jednak s ohledem na hospodářskou krizi, která stále nechce skončit, váznoucí jednání Světové obchodní organizace (WTO) o Rozvojové agendě z Dohá týkající se multilaterálního obchodu a dále také s ohledem na nově industrializované země, jež se pokoušejí ukončit dominanci západu.
V Evropě (a v USA) chtějí, abychom věřili, že toto partnerství přinese významný hospodářský růst a zvýší počet pracovních míst, a to bez sebemenšího zatížení státních rozpočtů. Mimo to je prý taková dohoda velmi důležitá, protože bychom díky ní přece mohli převzít globální vedení při tvorbě norem a standardů na celém světě.
Zelená liberalizace obchodu
Cílem dohod o volném obchodu je v první řadě odstranění cel a dalších obchodních překážek. Co se týče cel, bylo by možné je zcela zrušit u produktů podporujících zelené hospodářství, například v oblasti elektronické mobility. Tak by byl alespoň pro transatlantický obchod realizován cíl, který požadovala Rozvojová agenda z Doha, a sice snížení či zrušení cel a dalších obchodních překážek pro „environmentální zboží a služby“ (EGS). Již dnes jsou však cla na obou stranách Atlantiku velmi nízká – v EU činí průměrně 5 %, v USA jsou to 3,5 %. Budou-li zrušena pouze cla, objem obchodů výrazně neporoste. Pokud by se EU a USA rozhodly vydat jednotné normy pro EGS, popřípadě uznat ekologické normy druhé strany, vytěžila by z toho zmíněná odvětví značný zisk.
Dobrým impulzem by byla přednostní liberalizace těchto hospodářských odvětví a dohoda o soupisu zboží a služeb šetrných vůči životnímu prostředí a produktů a technologií šetrných vůči klimatu, pro něž by platila jednotná úprava.
Změny u netarifních obchodních překážek budou mít nepoměrně větší důsledky, než je zrušení celních bariér. Způsob zacházení s takovými překážkami bude mít vliv na politická rozhodnutí EU týkající se životního prostředí, na proměnu v zelené hospodářství a na perspektivy zelených průmyslových odvětví. V rámci EU existuje řada přísných standardů týkajících se životního prostředí a dobrovolných úmluv. Například označení ekologických výrobků a normy pro energetickou účinnost představují snahu docílit pokroku v oblasti ekologie a politiky zabývající se ochranou klimatu – v rámci TTIP by však takové normy mohly být klasifikovány jako „technické obchodní překážky“ (TBT). Regulativní spolupráce, o jejíž dosažení jednání usilují, znamená co nejdalekosáhlejší zrušení obchodních bariér a odstranění rozdílů, pokud jde o bezpečnostní požadavky na automobily. Takové spolupráce lze dosáhnout dvěma různými způsoby: buď přizpůsobením příslušných pravidel (harmonizací), nebo uznáním předpisů protistrany. Z pohledu příznivců zelené hospodářské politiky je třeba doufat ve sjednocení na co nejvyšší možné úrovni. Harmonizace je však složitá a již se ukazuje, že spíše dojde ke vzájemnému uznání standardů. To znamená, že by EU i USA schvalovaly produkty protistrany pro svůj trh hned poté, co dojde k jejich schválení v zemi původu. Tím by normy docela určitě klesly směrem k nejmenšímu společnému jmenovateli, neboť vyšší normy by znamenaly konkurenční nevýhodu. Pokud by se situace vyvinula tímto směrem, byly by vyhlídky standardů životního prostředí chmurné.
Bude-li vzrůstat objem transatlantických obchodů, bude se tím pravděpodobně také zvyšovat spotřeba v jednotlivých zemích a zároveň porostou emise CO2, neboť bude stoupat přeprava zboží. Podle předběžného průzkumu Střediska pro výzkum ekonomického řízení (Center for Economic and Policy Research in Washington D.C. (CEPR)) to bude mít negativní, i když malé, následky pro životní prostředí. V závislosti na konkrétním scénáři lze vycházet z nárůstu emisí CO2 od 0,02 % do 0,07 %. Současně by však existovala možnost vyrovnat tento nárůst sjednáním přísnějších cílů v oblasti emisí CO2 mimo rámec TTIP. Příznivci zeleného hospodářství by zde měli tlačit na to, aby Spojené státy současně s partnerstvím TTIP podepsaly i prodloužení Kjótského protokolu. Z perspektivy růstu zeleného hospodářství by měl být dodatečný růst způsobený liberalizací obchodu využit ke kompenzaci ekologických škod a změn klimatu.
Jaký to má háček
Dalším aspektem jsou možné následky TTIP na těžbu břidlicového plynu ve Spojených státech. Nový převratný způsob těžby plynu (a ropy) je kontroverzní, neboť takzvaným hydraulickým štěpením (anglicky „fracking“) dochází k (místním) škodám na životním prostředí. V případě, že by byl volný obchod se zemním plynem sjednán v rámci TTIP, podobných ekologických škod by přibývalo. Lze vycházet z toho, že EU bude v budoucnu dovážet zkapalněný zemní plyn (LNG) z USA ve velkém, což je trend, který bude vzhledem k obtížným vztahům s Ruskem pravděpodobně ještě sílit. Rostoucí poptávka po LNG znamená, že je třeba vytěžit více břidlicového plynu, čímž se rozšíří i hydraulické štěpení a s ním spojené ekologické škody. Transatlantický trh posílí i hlasy, které tvrdí, že EU už nemůže déle sledovat své ambiciózní cíle v oblasti životního prostředí, neboť by se evropské firmy dostaly do nevýhody vůči konkurentům ze třetích zemí. Nebude-li obchodní dohoda spojena s dohodou o ochraně klimatu, budou i nadále sílit hlasy, které požadují, aby byly odstraněny značné rozdíly v cenách elektřiny v Evropské unii a ve Spojených státech. To by mohlo vést k tomu, že si EU bude muset vytknout skromnější cíle v oblasti životního prostředí a ochrany klimatu a zároveň dovážet levnější zkapalněný zemní plyn z USA – nebo využívat ve velkém měřítku metodu hydraulického štěpení i na území Evropské unie.
Klíč k zelenému partnerství TTIP
Téma bychom však rádi uzavřeli v naději, že díky partnerství TTIP přece jen existuje šance, že se vyřeší některé vleklé ekologické problémy. Například by se dala pomocí předpisů upravit, popřípadě ukončit legální či nelegální těžba dřeva, rybářství a obchod s divokou zvěří. Také by se zde mohla naskytnout šance, že by bylo konečně uvedeno do praxe zrušení dotací na fosilní paliva, které obě strany již dlouho slibují. Co se týče směrnice pro leteckou dopravu spojené s obchodem s emisemi v rámci EU, která byla zmírněna teprve nedávno, mohlo by být partnerství TTIP začátkem leteckého průmyslu produkujícího nízké množství emisí CO2. Nesmíme však podceňovat význam lobbování za všechny tyto otázky ze strany občanské společnosti.
Výzev je mnoho. Během rozhovorů týkajících se dohody o volném obchodu je třeba jednat transparentně a zahrnout do diskuzí i občanskou společnost, aby se podařilo prosadit řešení šetrná vůči životnímu prostředí. Procesy byly bohužel v poslední době neprůhledné a konzultace byly vedeny zejména se zástupci hospodářského odvětví. Hlavním úkolem zeleného společenství bude naléhat na Evropskou komisi a připomínat jí její slib, že není ochotna obětovat normy na ochranu společnosti, životního prostředí a spotřebitelů. Při tom je třeba zabránit zejména také nepřímému obcházení zmíněných norem prostřednictvím politických regulačních opatření.
V případě, že se bude občanská společnost rozhodně zasazovat o to, aby partnerství TTIP plnilo kritéria politiky životního prostředí, nebude Evropská komise moci jednoduše pomíjet požadavky zelených a nevládních organizací, jinak by totiž bylo složité získat souhlas Evropského parlamentu s takovou dohodou.
Z německého originálu přeložila Martina Stocker.