LN: Němečtí novináři často spekulují, jestli se po příštích spolkových volbách stanete ministrem financí, nebo ministrem zahraničí. Hovoří se i o tom, že byste mohl být i kandidátem Zelených na kancléře. Co tomu říkáte?
Přestože jsme stranou s mnoha vegetariány, tak jsme si zvykli na to, že dodržujeme zásadu - medvěd se porcuje, až když je skolený. Koaliční partneři (ve spolkové vládě CDU/CSU a FDP - pozn. red.) od svého nástupu (na podzim roku 2009) prohráli každé volby. Prohráli v Severním Porýní - Vestfálsku a v Bádensku-Württembersku, a jestli v Meklenbursku - Předním Pomořansku zůstanou ve vládě, je otázkou. V příštích zemských volbách v Berlíně, Šlesvicku-Holštýnsku a Dolním Sasku bude série černožlutých porážek pokračovat. Náš cíl černo-žluté beze zbytku vystřídat je dosažitelný. O našem personálním uspořádání se ale nerozhodneme nyní, nýbrž teprve až za námi budou tyto etapy. Nyní jde o něco jiného: připravujeme se na převzetí vládní odpovědnosti. K tomu patří nejen rozvíjení konceptů, jak vytvořit pracovní místa a ekologicky modernizovat. Jde především o uvedení našich cílů do souladu s finanční realitou.
Co tím přesně myslíte?
Jsme bohatá země. Přestože je stát zadlužený dvěma biliony eur, čítá německé soukromé vlastnictví více než pět bilionů eur. V protikladu k soukromému bohatství stojí veřejná chudoba. Říkám to se vší obezřetností, neboť nejsem přítelem toho, aby byl stát zodpovědný za všechno. V NDR a v jiných zemích bývalého východního bloku jsme zažili, kam to vede. Od státu ale očekáváme, že se postará o řádný vzdělávací systém, tedy školky, školy a univerzity. Očekáváme také, že ochrání své občany před kriminalitou a zajistí vhodnou infrastrukturu pro ekonomiku. A v tomto je ten německý podfinancován. V roce 2014 budeme mít strukturální deficit na spolkové, zemské a obecní úrovni ve výši 40 miliard eur. Předložili jsme návrhy, jak lze tento deficit snížit. A budeme se muset bavit o tom, co uděláme jako první. Provedeme nejprve ekologickou přestavbu, nebo dáme více peněz do vzdělání? Vydáme více peněz na děti, či na nezaměstnané?
Když se na německé Zelené dívá pozorovatel z ciziny, co si myslíte, že spatří? Před několika desetiletími začínali jako protestní hnutí. Kde jsou nyní? Znamená být zelený dnes světonázor, životní styl, nebo je to již tradiční strana?
Gándhí kdysi řekl: „Nejprve proti tobě bojují, potom si z tebe dělají legraci a na konci převezmou tvoje myšlenky.“ Tak je to se Zelenými, kteří byli založeni před 30 lety. Docela malý kulturní příklad: Tehdy jsem matce vyprávěl, že považuji za správné, když budou také životní partneři homosexuálů a lesbiček zváni i na státní přijetí. Za to by se mně tehdy byli bývali vysmáli. Dnes je samozřejmé, že máme také diplomaty, kteří se svými druhy reprezentují Německo v zahraničí (Například ministr zahraničí Guido Westerwelle a jeho partner Michael Mronz - pozn. red.). Dříve každý věděl, co CDU vyznává. CDU byla pro Bundeswehr a pro atom. A dnes? CDU vysadila povinnou vojenskou službu a sklonila se před odporem pro jadernou energii. To vše jsou pozice, které my Zelení zastupujeme po desetiletí. Proto říkám, že v podstatě je to tak, že pokradmu spoluvládneme už dnes. Lepší by ale bylo, kdybychom to nedělali pokradmu, ale skutečně.
Základ pro Zelené je odpor proti atomu. V Německu se toto stanovisko již prosadilo. Co ale Zelení podniknou na mezinárodní úrovni, když například v Česku mají za partnera prezidenta Václava Klause, který se profiluje proti takovémuto ekologickému hnutí?
I prezident České republiky se nebude moci trvale uzavřít před realitou: jaderná energie již není oproti plynu a větrné energii konkurenceschopná. Proto od 70. let nebyl ve Spojených státech postaven jeden jediný atomový reaktor. I v Evropě je jaderná energie na ústupu. Většina členských států EU nevyužívá již žádnou jadernou energii nebo se rozhodla ji nechat doběhnout. Jediná evropská novostavba jaderné elektrárny ve Finsku je již nyní finanční fiasko. Současně zažíváme bouřlivou výstavbu obnovitelných energií. To je totiž druhá strana mince. Výstup z jaderné energie je jednodušší než nástup do obnovitelné. Ještě v době, kdy jsem byl ministrem životního prostředí, jsem prosadil směrnici, podle níž by podíl obnovitelných energií v EU do roku 2020 měl činit nejméně 20 procent. To znamená, že potom přibližně 30 procent elektrického proudu musí pocházet z obnovitelných zdrojů. Teď si představte, co to pro Francii, Polsko nebo pro vaši zemi znamená, když mají mít podíl obnovitelné elektřiny v síti ve výši 30 procent.
Co tedy?
Znamená to, že v létě, v období bohatém na vítr, budou mít možná 50 procent obnovitelné elektřiny v síti a v noci budou mít mnohem méně než přes den. Rázem tak získají problém s tradiční skladbou elektráren, neboť již nebude dostatečně flexibilní, aby mohla vyrovnat kolísání ve spotřebě. Jaderné elektrárny jsou odkázané na to, že musí běžet nonstop, protože není jednoduše možné zvyšovat a snižovat výkon. Atomová elektrárna potřebuje 55 hodin, předtím než přináší plný výkon. Uhelná elektrárna je rentabilní, jedině když v roce běží od 6000 do 8000 hodin, jinak se neúročí investice, které do ní plynou. K tomu je třeba si uvědomit, že evropský obchod s emisemi pokrývá produkci CO2 uhelných elektráren. To nedělá z uhelného proudu trvale levnou energii. Úhrnem: tyto země se, pokud nebudou chtít porušovat evropské právo, dostanou pod masivní tlak. To je v Evropě velice napínavá otázka. Již nebude možné zajistit bezpečné zásobování proudem ani novými jadernými elektrárnami, ani stavbou dalších uhelných elektráren, nýbrž bude nutné najít nová inteligentní řešení.
V Česku je ale možné občas slyšet názor, že podmínky pro obnovitelné energie nejsou tak dobré. Jádro se preferuje...
Všechny tyto argumenty znám. V Německu jsme v tomto roce v prvním pololetí obnovitelně vyrobili zhruba 20 procent našeho elektrického proudu. Z toho měl vítr přibližně více než polovinu, fotovoltaika tolik ne. Bavorsko nebo Bádensko Württembersko se svůj nepatrný podíl na větrné energii pokoušely vysvětlit tím, že vítr ve vnitrozemí nevane dostatečně silně. Co si lze o této námitce myslet, můžete vidět na Sasku-Anhaltsku: vnitrozemská země, která nemá ani velké jezero, ani mořské pobřeží, ale stále více než 16 procent své spotřeby elektřiny pokrývá větrnou energií.
Myslíte si tedy, že je to pouze otázka vůle?
Ano, jednoznačně. Větrná energie potřebuje politický vítr v zádech. Ve vnitrozemí musíte stavět výše než na pobřeží. Deset procent navíc znamená o deset procent větší výtěžek. Samozřejmě můžete v Česku vyrábět proud z biomasy, žádný problém. Samozřejmě je možné se věnovat uskladňovacím technologiím, samozřejmě se dá v Česku stejně jako v Bádensku Württembersku provozovat fotovoltaika. To není žádný technický problém, nýbrž politický.
Gerhard Schröder nedávno v souvislosti se současnou ekonomickou krizí prohlásil: potřebujeme Spojené státy evropské. Jaký je váš názor?
Potřebujeme více Evropy. Měnová unie, která sleduje jen to, že jsou stabilní ceny, nefunguje. Má to relativně jednoduchý důvod: rozdíly v konkurenceschopnosti nemohou být vyrovnávány pomocí znehodnocení měny. Proto potřebujeme měnovou a hospodářskou unii.
Máte na mysli hospodářskou unii s politickým vedením?
Ano. Potřebujeme společné rozpětí pro daňové sazby, společné dolní hranice pro mzdy a sociální standardy a fungující finanční dozor. Podívejme se na krizi v Irsku: zemi, která dlouho měla státní zadlužení jen ve výši 30 procent hrubého národního produktu. Pro srovnání: Německo je na 80, USA na 110, Japonsko na 200 procentech! Irsko mělo předpisovou rozpočtovou politiku, ale je přesto skoro na konci. Proč? Protože se musí v Irsku zachraňovat banky, protože se roky provozoval daňový dumping, aby se přilákal kapitál, a protože tyto finanční obchody nebyly hlídané a střežené. To musíme změnit. Půjde to ale, jen když se pustíme do společnější hospodářské unie. A to semusí stát v evropských institucích: s Evropskou komisí jako s odpovědnou exekutivou a s Evropským parlamentem jako kontrolní instancí. Jsem velmi uvědomělý člen parlamentu. Nejsem připravený postoupit výsostní práva soukromým institucím nebo je navázat na dohody mezi paní Merkelovou a panem Sarkozym. Jsem ale připravený výsostní práva předat, když na konci bude mít Evropský parlament stejná práva. To je cesta. Ještě ale nevede k Spojeným státům evropským. Tento krok vede k demokraticky legitimní a silnější ekonomické vládě.
Foto popis| Jürgen Trittin. Sedmapadesátiletý zkušený politik patří ke klíčovým postavám německých Zelených. V minulosti studoval sociální vědy. Za studií patřil podobně jako někteří další politici Zelených do výrazně levicových kruhů. Svou politickou kariéru spojil právě s ekologickou stranou, která se nyní v Německu veze na mimořádné vlně úspěchů. V letech 1998 až 2005 byl v kabinetu kancléře Gerharda Schrödera ministrem životního prostředí. Nyní je jedním ze šéfů frakce Zelených ve Spolkovém sněmu.
PETR JANOUŠEK je zvláštním zpravodajem Lidových novin pro Německo.