Je co slavit? Výročí plné paradoxů

Při příležitosti 70. výročí vyhlášení „Všeobecné deklarace lidských práv“ vznikl projekt rozhovorů s vybranými osobnostmi, které hájí lidská práva v Čechách a na Slovensku.

V roce 1938, na sklonku války, získala Nobelovu cenu za literaturu americká spisovatelka Pearl S. Bucková. Je autorkou slavného citátu, že „testem pro každou civilizaci je to, jak pečuje o své nejslabší členy.“ Bucková strávila velkou část života v Číně. Po návratu do Ameriky se stala vášnivou obhájkyní rasově smíšených adopcí, práv menšin a ženských práv. V laudatiu během udílení Nobelovy cena zazněla i tato věta: „Naučila jste nás spatřit člověka v (anonymní) mase lidí.“

Přejme si proto, aby lidé aktivně poznávali jiné kultury, neboť nás to učí toleranci (viz medailonek muslimské aktivistky Eman Ghalebové).

Stav lidských práv je lakmusovým papírkem demokracie: je výsledkem diskuse mezi „tyranií většiny“ a „přijímáním menšinových názorů jako mainstreamu“. Je to nekonečná diskuse o tom, co je pro danou společnost normální a jaké jsou její hodnoty (viz Peter Weisenbacher o diskriminaci LGBT lidí). Weisenbacher na druhou stranu také dodává, že pokud jde o lidská práva (většinové společnosti), nebylo v regionu střední Evropy nikdy tak dobře jako dnes.

Dodržování lidských práv se neobejde bez institucí občanské společnosti. Lucie Rybová je ředitelkou Českého helsinského výboru, Peter Weisenbacher a Zuzana Števulová řídí lidskoprávní instituce na Slovensku, Veronika Šprincová je ředitelkou organice požadující vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice. Demokracie stojí na požadavku rovnosti všech lidí a Šprincová poukazuje na mj. nízké zastoupení žen v politice v České republice.

Liberální demokracie se rovněž opírá o rovnou politickou soutěž a svobodné veřejného mínění. V dnešní době je však veřejné mínění manipulováno politickým marketingem a šířením dezinformací. Jak upozorňuje Zuzana Števulová, stupňování nenávistné propagandy vůči různým skupinám obyvatel je velkým rizikem. Podle jejích slov je nutné donekonečna vysvětlovat, co lidská práva vlastně znamenají a co by se stalo, kdybychom o ně přišli.

Lidská práva jsou také politická práva (svoboda projevu, právo na politický názor, právo na shromažďování atd.). Nájemná vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové na počátku roku 2018 na Slovensku probudila občanskou společnost, která dokázala svými veřejnými politickými protesty přinutit k odstoupení tehdejší nejvyšší vládní špičku. Zuzana Števulová toto vnímá jako největší vzedmutí občanské společnosti a lidských práv na Slovensku za posledních dvacet let.

Lidská práva se týkají všech osob, které se z různých důvodů ocitají v naší jurisdikci, nebo žijí v jiných koutech světa a my je chceme podpořit (nejen proto, že to vyžadují naše mezinárodní závazky). To je například posláním organizace Člověk v tísni, která nejen že organizuje humanitární a rozvojovou pomoc, ale podporuje i projekty na pomoc disidentům v autoritářských zemích. Po pádu komunistického režimu znamenala pro Šimona Pánka lidská práva hlavně práva politická, která ztotožňoval se svobodou. Po revoluci chtěl Pánek pomáhat v zahraničí, kde lidé dosud žili v nesvobodě a v ohrožení. V Čechách v té době převládal názor, že se každý má postarat sám o sebe a dozvuky této doby vnímáme dodnes. Pánek nyní vnímá lidská práva především jako rovnost šancí – a tato rovnost nevzniká automaticky; lidem je třeba pomoci, ať už prostřednictvím státu nebo institucí občanské společnosti.

Barbora Latečková a Jana Plavec

Portréty bojovníků za lidská práva – rozhovory s vybranými osobnosti z České a Slovenské republiky, internetová kampaň pražské kanceláře Heinrich-Böll-Stiftung k 70. výročí Všeobecné deklarace lidských práv (podzim 2018).