Mezinárodní den proti násilí na ženách je připomínán 25. listopadu, následován 16 dny aktivismu, během nichž se konají různé akce upozorňujícím na fenomén, který se stále nedaří vymýtit. V loňském roce bylo v České republice nějaké formě genderově podmíněného násilí vystaveno 170 000 žen a během svého života má s tímto druhem násilí zkušenost každá třetí žena.
Právě 25. listopad byl zvolen pro konání konference Tolerované nebezpečí: Násilí a sexismus v médiích a kyberprostoru. Zahájil ji odcházející ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier. Upozornil na řadu dokumentů přijatých vládou v posledním období, jako je Akční plán prevence domácího a genderově podmíněného násilí nebo podepsání Istanbulské úmluvy o prevenci a boji proti násilí na ženách (bohužel stále ještě nebyla naším parlamentem ratifikována). Tato úmluva Rady Evropy zohledňuje vedle domácího násilí i některé formy kybernásilí a upozorňuje na genderové stereotypy a sexismy v médiích.
Oddělení rovnosti žen a mužů Úřadu vlády iniciovalo Analýzu mediálního zobrazování genderově podmíněného násilí, kterou představila jedna z jejích autorek, Lenka Vochocová. Ze skutečnosti, že média vlastní a řídí především muži, na řídících pozicích v nich se ženy téměř nevyskytují a málo jich pracuje ve zpravodajství, vyplývá i to, že ženy a muži jsou stále zobrazováni stereotypně a ženy jsou v médiích marginalizovány nebo představovány jako objekty. Z celé škály násilí na ženách si česká média vybírají znásilnění a to hlavně znásilnění neznámou osobou na neznámém místě, ale opak je pravdou: k většině znásilnění dochází v soukromé sféře a násilníkem bývá ten, koho žena zná. Případy domácího násilí nejsou ale tolik atraktivní, stejně jako stalking nebo šikana.
Na nemalý podíl reklamy v udržování sexistického prostředí i na stoupající sexistické výpady na sociálních sítích upozornila ve svém příspěvku Lenka Havlíková z brněnské neziskovky Nesehnutí. K malé toleranci sexismu v české společnosti přispívají i urážející a zesměšňující výroky některých představitelů státu.
Analýza genderově podmíněného kybernásilí, kterou představila socioložka Hana Tenglerová, je první důležitým materiálem, zabývajícím se tímto druhem kybernásilím z hlediska genderu. Autorky analýzy vysvětlují, proč je lépe používat tento pojem než pojem kyberšikana. Kyberšikana je nejčastěji spojována s dětmi a mládeží (tomuto problému se věnoval příspěvek zástupce MŠMT), neznamená to, že se netýká i dospělých, a často právě žen a lidí homosexuální orientace. Šikanou rozumíme opakované kontaktování oběti po delší dobu, kybernásilí zahrnuje širší škálu projevů, násilným aktem je už jedno uveřejnění intimních fotografií, videa nebo lživých zpráv rozšířené na síti. A oběť může poškodit možná víc než šikana. Dopady na poškozenou osobu jsou jak psychické, tak sociální a mnohdy i ekonomické (ztráta či nepřijetí do zaměstnání na základě „vygooglování“ uchazeče/ky).
Konkrétní čísla o počtech kybernásilí jsou statisticky obtížně získatelná, oznámených případů je jen malý zlomek, nicméně se odhaduje, že přes 70 % žen aktivně užívajících informační a komunikační technologie má zkušenost s násilím v on-line prostoru, přičemž nejvíc jsou ohroženy mladší ženy, které jsou na internetu aktivnější.
Kybernásilí může mít celou řadu podob, řadí se k nim:
- hacking – přístup k osobním informacím prolomením hesla, vniknutím do počítače či mobilu,
- kyberstalking – sledování nebo stopování v kyberprostoru s cílem sledovat aktivity oběti, i zpětně, z emailů, sledováním webových přístupů, odposloucháváním telefonu,
- vydávání se za někoho jiného – prostřednictvím instant messingu, emailů, na sociálních sítích,
- obtěžování – sms zprávami, emaily, přeplňováním hlasové schránky,
- vydírání – třeba uveřejněním osobních a intimních materiálů,
- rozesílání poškozujících informací včetně vyhrožováním jejich rozesíláním – třeba intimních fotografií, včetně jejich úprav a falšování. Sem patří tzv. porno pomsta, tedy vyvěšování intimních obrázků někoho jiného bez jeho souhlasu, vyskytuje se často jako pomsta bývalé partnerce.
Specifikem kybernásilí je anonymita, snadná dostupnost i rychlé a často trvalé šíření dehonestujících informací, které je většinou téměř nemožné zastavit. Anonymita hraje obrovskou roli, útočníkem je často někdo osobě blízký, mnohdy bývalý partner nebo odmítnutý nápadník. Bagatelizování a podceňování kybernásilí vede k tomu, že je lidé včas nepoznají. Druhou překážkou je obava, že i když se obrátí na polici, bude jejich kauza neřešena nebo bagatelizována policí či soudem.
Policie pracuje s pojmem kyberkriminalita, kterým definuje kriminální činy, využívající prostředky komunikačních a informačních technologií ke kriminálním činům, zejména podvody při nákupech, nabourávání do účtů. Václav Písecký, vedoucí oddělení informační kriminality pražské dále uvedl, že na každém krajském pracovišti policie funguje pracoviště, zabývající se kyberšikanou, v Praze je to 30tičlenný tým. V účinnějším postupu jim brání nejen malé personální a technické vybavení, ale především nedostatečná legislativa – nemohou se dostat k digitálním stopám, neexistuje zákonná povinnost. „Pokud chceme lidi chránit, musíme k tomu mít podmínky.“
Tento specialista na kyberšikanu z řad policie a Michaela Svatošová, spoluautorka Analýzy genderově podmíněného kybernásilí, vedli jeden ze tří workshopů konference, zaměřený na efektivní ochranu. Bylo konstatováno, že podnětů a hlášení od občanů je málo Lidé nevěnují pozornost zabezpečení svého internetového působení, ale když jsou napadeni, většinou nevědí, jak mají postupovat. Bohužel ani zřízení nahlašovacího tlačítka kyberšikany http://aplikace.policie.cz/hotline/ se ukázalo neefektivní, až 80 % hlášení je falešných nebo zesměšňujících.
Téma kybernásilí je tématem, s nímž se budeme setkávat stále častěji. Zatím proti němu nemáme dostatečně účinné nástroje. Chybí nejen odpovídající legislativa (vůbec pojem kybernásilí nebo kyberšikany nezná), ale i širší povědomí společnosti o tom, co všechno se pod těmito pojmy skrývá a jak tento druh násilí může být nebezpečný. Musíme si být vědomi, že internet kromě tisíce předností usnadňuje projevy násilí, zejména genderového násilí a v nemalé míře přispívá k šíření projevů stereotypů o ženách a negativních projevů mužské nadřazenosti.
A právě na celou řadu stereotypů a mýtů je zaměřena mediální kampaň To je rovnost! Na malé tiskovce v rámci konference (bohužel za minimální účasti zástupců médií), ji představil ministr Dientsbier a vedoucí Oddělení rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR Lucia Zachariášová spolu se zástupkyněmi neziskových organizací Rosa a Gender Studies. Kampaň je zaměřená na dvě palčivá témata spojená s rovností žen a mužů: domácí násilí a slaďování pracovního, soukromého a rodinného života. Bude zahájena ještě do konce roku, kdy bude spuštěn i speciální web www.rovnost.vlada.cz.
Pavla Frýdlová