NORA - probuzená spící krasavice

NORA - probuzená spící krasavice

Genderové informační centrum NORA, o.p.s. je nevládní nezisková organizace vycházející z feministické perspektivy. Jejím posláním je prosazovat rovnost žen a mužů v české společnosti na celostátní a regionální úrovni. Svými aktivitami si klade za cíl zlepšit podmínky a přístup žen a mužů ke společenským zdrojům v různých oblastech jejich života a zvýšit sebevědomí žen.

Dnes zaměřuje své aktivity zejména na:

•    Genderové audity & průzkumy spokojenosti
•    Rovné příležitosti & personální procesy
•    Poradenství, konzultace & vzdělávání
•    Medializace & osvětové kampaně
•    Individuální podpora

Obecně prospěšná společnost NORA (i když velká písmena v názvu vyvolávají dojem zkratky, název organizace je podle Ibsenovy Nory, ale skloňovat jej není vůbec hezké) zahájila svoji činnost na podzim roku 2004. U jejího zrodu stály tři brněnské organizace: Gender centrum Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, zájmové sdružení žen Medúza a Stud Brno, občanské sdružení gayů a leseb. Jejich záměr a cíl -  vytvořit v moravské metropoli zastřešující genderovou organizaci – nebyl bohužel naplněn, přislíbené finanční prostředky se nedostavily, chybělo sídlo, vybavení kanceláře atd. Zůstalo jen u drobnějších projektů a matky zakladatelky se problematice genderu začaly věnovat jinde, myšlence NORY zůstala věrná zejména Kateřina Machovcová a Iva Baslarová. Ale širší skupina zájemkyň o problematiku genderu se scházela v tzv. Feministické kavárně, která pod vedením Pavly Buchtové fungovala jako diskuzní klub na vybraná témata. A tato setkání začala v roce 2009 navštěvovat dnešní ředitelka GIC NORA, Kateřina Hodická, která v rámci Feministické kavárny organizovala promítání a diskuze k filmům s ženskou tematikou. 

Když se posléze změnil zákon o veřejně prospěšných společnostech, bylo nutné, aby organizace měla ředitele nebo ředitelku. Nikomu se do té nevděčné funkce, spojené s úpravou stanov, přeregistrováním a dalšími administrativními úkony, nechtělo. A Kateřina se toho ujala. Její velkou výhodou bylo, že se v několika poradenských firmách věnovala řízení projektů. 

NORA se v roce 2011 zapojila do dvou velkých tříletých projektů a Kateřina Hodická se spolu s několika kolegyněmi staly expertkami v dalších menších projektech. Organizace se postupně profesionalizovala, její struktura se s přišlými finančními prostředky začala upevňovat. Dnes má díky podpoře Norských fondů, grantu  z programu Erasmus + strategické partnerství a vládní dotaci zajištěnu základní existenci na další tři roky. Při mé návštěvě brněnské organizace mě zajímala především témata, kterým se dnes NORA věnuje. 

Kateřina Hodická: 

Začali jsme se hodně věnovat genderovým auditům, díky programu OP LZZ. Nejčastěji jsme je prováděli v akademickém prostředí, ale i v úřadech státní správy, ve firmách, jak nadnárodních, tak českých. Zájem o genderový audit byl dán tím, že podobně jako genderové vzdělávání bylo součástí mnoha projektových záměrů a žádostí o dotace, např. u projektů firemních školek. Není to tedy tak, že by firmy po genderových auditech samy volaly. Tahle analytická práce nás velmi baví a obohacuje, poznáváme nejrůznější pracovní prostředí a zvyšujeme svoje znalosti HR. Nejpřínosnější jsou v tomto směru různé fokusní skupiny a individuální rozhovory. Bohužel s odevzdáním zprávy a doporučení naše práce končí a my většinou nevíme, zda naše zprávy neskončí v šuplíku, málokdy se dozvíme, zda alespoň některé z doporučení a navržených opatření bylo nebo je realizováno. 

Díky podpoře Slovak-Czech Women´s Fund  jsme se mohli zabývat tématem samoživitelství. (Pozn.: V České republice je nejvyšší počet matek samoživitelek v celé EU, v neúplných rodinách vyrůstá 22 % všech dětí. Mnohé z nich, stejně jako jejich matky, jsou ohroženy chudobou.) Pracovali jsme se skupinou samoživitelek z Brna, a poskytli jim možnost vzdělávání, od právního poradenství, přes získávání určitých dovedností. Velice úspěšná byla veřejná debata k tomuto tématu, spojená s promítáním dokumentárního filmu Blues pro sólo matky (režie Irena Grófová, k vidění stále na Ivysílání ČT) o vzniku divadelní hry Samodiva, divadelní blues pro sólo matky. Vydali jsme i speciální číslo časopisu FEMA věnované samoživitelství.

Mezi samoživitelkami bylo mnoho romských žen, a to je naše další téma: vzdělávání romských žen. Bohužel jsme narazili na paradox toho, že Romky si uvědomují a prohlašují, jak důležité je vzdělání pro jejich děti, ale jim samotným se do žádného vzdělávání příliš nechce. Přišly na kurzy vzdělávacího programu, ale docházely nepravidelně a mnohé rychle odpadly, zřejmě nebyly naší nabídkou dostatečně motivovány, měly by spíš zájem o kurz manikúry, kosmetiky, kadeřnictví apod. a také o řešení svých konkrétních problémů, týkajících se většinou nedostatku financí. V další práci s romskými ženami se chceme inspirovat metodikou naší partnerské organizace z rakouského Lince, která přes 25 let pracuje s migranty. Dávají dohromady metodiku práce se sociálně znevýhodněnými skupinami a my bychom ji rádi u nás vyzkoušeli při práci s Romkami. 

Na dalším tématu A co ženy v médiích? spolupracujeme s Nesehnutými a Žábou na prameni. Na červnovém Kongresu žen jsme měli workshop pro začínající novinářky, pokračujeme v nich dál, na třech nejvýznamnějších univerzitách v České republice, v Brně, Praze a Olomouci realizujeme inspirativní setkání studentek žurnalistiky s významnými českými novinářkami. Studentky, studenti a začínající novinářky a novináři budou mít možnost si s mentorkami popovídat a nechat se inspirovat. A pro ženy z médií, které jsou právě na mateřské dovolené, máme připravený program koučování, jak skupinového, tak individuálního. (Bohužel máme trochu problém zájemkyně najít.) Součástí tohoto projektu je i obnovení známé soutěže Kyselá a Zlatá žába (za sexistický výrok či chování a za aktivní prosazování rovných příležitostí).  Pro připomenutí: Kyselou žábu v minulosti dvakrát dostal někdejší premiér Mirek Topolánek, mj. za svůj výrok: „Žena se může svobodně rozhodnout děti nemít a pak jsem přesvědčen, že má stejné příležitosti uplatnění jako muž.“ Letošní tipy lze posílat na zaba@zabanaprameni.cz.

Zatím posledním naším tématem je nerovné odměňování žen a mužů. Cílem ročního projektu, na němž spolupracujeme s Kanceláří veřejné ochránkyně práv, je podnítit celospolečenskou diskusi o této situaci a nastínit možnosti její nápravy: Podle údajů Eurostatu činil v roce 2013 rozdíl mezi průměrnými výdělky žen a mužů v České republice 22 % a v Evropské unii 16, 4 %. Důležitá je tedy osvětová kampaň, s níž míříme do všech krajských měst, bohužel veřejnost jeví minimální zájem. (Ačkoliv kulaté stoly k tomuto tématu pořádáme ve spolupráci s hospodářskou komorou, nedaří se nám na ně zaměstnavatele dostat. Úspěšné jsou projektové dny k platové nerovnosti na středních školách.) 
    
O malém zájmu o veřejnou diskuzi k rozdílnému odměňování žen a mužů jsem se přesvědčila sama, přestože jí předcházelo promítání britské retrokomedie Vyrobeno v Dagenhamu, vycházející ze skutečné události z roku 1968, kdy se v továrně společnosti Ford vzbouřilo 187 šiček proti nerovným platům a svou stávkou na čas ochromily chod koncernu v Británii. Projekce i diskuze se nás v Praze zúčastnila hrstka zájemkyň, ačkoliv byly rozeslány stovky pozvánek a letáků. Velkému zájmu odborné veřejnosti, včetně novinářek, se oproti tomu těšil kulatý stůl k tématu nerovného odměňování, uspořádaný o den později, 11.11. 2015. Kromě číselných údajů z posledních výzkumů se hovořilo mimo jiné o rovnosti v odměňování z hlediska práva a jeho (ne)uplatňování v praxi, o připravovaných opatřeních a plánech MPSV, které mají situaci napravit apod. Na nutnosti osvěty v tomto ohledu se shodli všichni.  Velmi se mi v této souvislosti líbí leták se slevou na potraviny a spotřební zboží, názorně ukazující, co si za svůj výdělek mohou pořídit ženy a co muži.

 

Licence fotografií

 

 

0 Comments

Přidat nový komentář

Přidat nový komentář