Počátkem ledna zástupci ČSSD, ANO a KDU-ČSL podepsali v pražské budově Poslanecké sněmovny koaliční smlouvu. Novinářům ji pak představovali společně šéfové všech tří stran – Bohuslav Sobotka, Andrej Babiš a Pavel Bělobrádek. V ten samý den strany také oficiálně zveřejnily kandidáty na jednotlivé vládní pozice.
Sociální demokraté oznámili, že na ministerstvo zahraničí chtějí vyslat Lubomíra Zaorálka, jenž se této problematice věnuje dlouhodobě. Jak bude pod Zaorálkem (tedy pokud ho prezident Miloš Zeman jmenuje) vypadat evropská politika České republiky? Jak se do tvorby diplomacie promítne nepřehledné hnutí ANO, které se o zahraniční politiku příliš nezajímalo? A jak silně bude do tvorby zahraniční politiky promlouvat prezident Miloš Zeman, který Zaorálka vůbec nemá v oblibě?
Volby, jež překreslily politickou mapu
Po podzimních parlamentních volbách Česká republika vstoupila do nové éry. Více než 20 let zde byly karty rozdány jasně. Dvě hlavní strany ČSSD a ODS se odlišovaly nejen v domácí, ale i v zahraniční politice. Sociální demokraté byli více proevropští, zatímco ODS k sobě lákala euroskeptické voliče. Toto rozdělení ve výsledku znamenalo, že česká evropská politika byla pro zahraničí dobře čitelná. Úspěch nevyzpytatelného hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše však mění zažité tradice.
Po minulé vládě v čele s Petrem Nečasem, jenž se k Evropě stavěl rezervovaněji, bude nyní cílem budoucího sociálnědemokratického ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka profilovat Českou republiku více jako proevropskou zemi, což potvrdil v nedávném rozhovoru pro ČTK. (Evropské směřování ČSSD potvrzuje i to, že v programu vznikajícího kabinetu je výslovně zmíněn význam Německa jako největšího ekonomického partnera České republiky.)
Pro ČTK Zaorálek mimo jiné zdůraznil, že za budoucí nejdůležitější úkol bude považovat zásadní změnu v chování české diplomacie v EU. Podle Zaorálka si Praha už nemůže dovolit pasivně postávat. „Zatím jsme předvedli spánek,“ podotkl k dosavadnímu českému působení v EU.
Na mysli tím Zaorálek měl zejména politiku, kterou v různých vládách diktovala ODS. I pragmatik, jakým byl poslední premiér z řad občanských demokratů Petr Nečas, odmítl podepsat fiskální pakt, jenž signatářské země zavazuje k přísnější rozpočtové disciplíně. Nepřekročil tak stín, který pro ODS představuje bývalý prezident Václav Klaus – někdejší „otec zakladatel“.
Sociální demokraté – a s nimi Lubomír Zaorálek jako výrazná proevropská tvář ČSSD – patří do proudu, který upřednostňuje federativní uspořádání starého kontinentu, a dlouhodobě se vyslovují pro přijetí eura. Mezi českými politickými stranami se jedná o největší příznivce této měny. Podle informací z podzimu považují za horizont pro přijetí společné evropské měny roky 2019 až 2021.
V koaliční smlouvě však pevně stanovený termín přijetí eura není a Zaorálek upozorňuje, že nová vláda se k zavedení společné evropské měny bude muset vyjádřit jednoznačněji. Otázkou však je, zda to bude možné. Šéf koaličního partnera hnutí ANO Andrej Babiš se totiž v předvolebních rozhovorech stavěl k euru odmítavě.
V zahraniční politice se hnutí ANO před volbami nijak výrazně neprofilovalo – volební program nabízel v dané části jen obecné věci, byť se ANO jasně hlásí k členství v EU a NATO – a ani u samotného Babiše nebylo dlouho jasné, jaké názory na zahraniční politiku vlastně zastává. Až postupem času vyšlo najevo, že Babiš má v této otázce blíže k euroskeptické ODS. Podle předvolebního rozhovoru pro týdeník Reflex si nepřeje žádný velký evropský stát, tedy úzkou integraci. Takový názor je pochopitelně legitimní, přesto se ANO s ČSSD dohodlo. Svůj odpor ke společné evropské měně euro dal Babiš najevo vícekrát.
„K čemu je Slovensku silné euro, když je tam spousta nezaměstnaných,“ prohlásil miliardář, jenž podle říjnového předvolebního článku serveru Novinky.cz považuje korunu a Českou národní banku za nejlepší prostředek pro podporu ekonomiky a ochranu českého průmyslu.
Problematika přijetí eura by se tedy mohla stát jednou z třecích ploch mezi ČSSD a ANO. Tedy pokud se neukáže, že Babišova výše popsaná vyjádření nepředstavovala pouze předvolební rétoriku. Ostatně Babiš i jeho strana jsou z programového hlediska stále nevyzpytatelní, a to nejen v zahraniční politice.
Spory ohledně směřování zahraniční politiky zažila koneckonců i Nečasova vláda. Například u již zmíněného fiskálního paktu. TOP 09, jeden z tehdejších koaličních partnerů a nynější opoziční seskupení, nadále trvá na tom, aby se Česko k fiskálnímu paktu připojilo. Nová vláda o tomto tématu píše, že posoudí „příslušné institucionální kroky“. Nečasův kabinet trpěl také tím, že existovali hned dva státní tajemníci starající se o evropskou agendu – jeden na úřadu vlády a druhý na ministerstvu zahraničí, které vedl šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg. Taková dvojkolejnost by nyní měla skončit, protože premiér (Bohuslav Sobotka) a ministr zahraničí (Lubomír Zaorálek) jsou z jedné strany. Záhadou však zatím je, jakou hnutí ANO před blížícími se evropskými volbami povede kampaň a jak moc se bude vůči Zaorálkovi vymezovat.
Nevyzpytatelný Zeman
Jednoho jistého soupeře ale Zaorálek má již nyní – prezidenta Miloše Zemana. Oba muži mají dlouhodobě napjaté vztahy. Oproti předchůdci Václavu Klausovi je Zeman více proevropský, v čemž se se Zaorálkem shodne. Spory Zemana a Zaorálka se však podle všeho pohybují v osobní rovině. (Zaorálkovo jméno bývá zmiňováno v souvislosti se skupinou 27 zákonodárců ČSSD, kteří v roce 2003 nepodpořili Zemana při volbě hlavy státu.) I Zeman přes své proklamované evropanství umí být nevyzpytatelný. (Tuto vlastnost má společnou s Babišem.)
Pokud se tedy Zaorálek ministem zahraničí stane, lze očekávat, že to mezi Pražským hradem a Černínským palácem bude jiskřit. Ostatně i předpokládaný premiér Bohuslav Sobotka se Zemanem příliš dobře nevychází, a tak i zde lze čekat konflikty. Není proto náhodou, že v koaliční smlouvě se píše, že za zahraniční politiku je primárně odpovědná vláda.
Petr Janoušek
Autor je novinář.