Slabiny uchazečů o výstavbu nových reaktorů v ČR

Slabiny uchazečů o výstavbu nových reaktorů v ČR

Obal studie Slabiny uchazečů o výstavbu nových reaktorů v ČR
11. října 2017 Prof. Stephen Thomas
Heinrich-Böll-Stiftung e.V., kancelář v Praze
pdf
Místo vydání: Praha
Datum vydání: září 2017
Počet stran: 17
Licence: CC-BY-NC-SA
Jazyk publikace: čeština
ISBN: ISBN: 978–80–906270–8–6

Publikace „Přehled globálního trhu pro moderní typy jaderných elektráren: slabiny uchazečů o výstavbu nových reaktorů“ se soustředí na dodavatele technologií, kteří deklarují, že jsou schopni vyhovět aktuálním požadavkům jaderných dozorů v Evropě a ve Spojených státech amerických. Nabízejí typy reaktorů, které bývají často označovány jako generace III+. Výběr dodavatelů je zaměřen především na ty, kteří se mohou ucházet o dodávku zařízení pro výstavbu nových bloků jaderných elektráren v České republice. Vypsání tendru na výstavbu jednoho nebo dvou nových reaktorů v jaderné elektrárně Dukovany se očekává v průběhu roku 2018. Dosud svůj zájem vyjádřilo šest dodavatelů.

Lze očekávat, že Česká republika stanoví pro účastníky tendru dvě podmínky. Prvním očekávaným kritériem bude schopnost dodavatele předložit referenční projekt, tedy reaktor stejného typu provozovaný v zahraničí. Druhým možným kritériem bude instalovaný výkon nového bloku (nebo bloků), který bude muset odpovídat kapacitě české přenosové soustavy. Právě maximální velikost výkonu může znamenat významnou překážku pro některé potenciální dodavatele.

Z aktuálního přehledu vyplývá, že uvedené podmínky by splnily jen reaktory AES-2006 (dodávaný Rosatomem) a patrně také AP1000 (dodávaný společností Westinghouse). Reaktor Atmea One konsorcia Areva/Mitsubishi Heavy Industries (MHI) se dosud nikde na světě nestaví a žádná smlouva na jeho dodávku není před podpisem. Reaktory EPR (s výkonem přes 1600 MW) a pravděpodobně i APR1400 firmy KEPCO mají příliš vysoký výkon. První reaktor CGN Hualong One bude dokončen za čtyři až pět let.

Výběrové řízení ovlivní také skutečnost, že Westinghouse a fakticky i Areva jsou v bankrotu. Šance reaktorů EPR, AP1000 a Atmea One se tím pádem výrazně snižují. V následujícím přehledu věnujeme pozornost především zkušenostem s výstavbou jednotlivých typů a odhadům stavebních nákladů. Zaměříme se také na finanční možnosti dodavatelů a ochotu vlád jejich domovských zemí poskytovat výrobcům jaderných technologií finanční podporu.

V Číně fungují tři vzájemně nezávislí dodavatelé jaderných reaktorů, ale podle státní politiky si nekonkurují na stejném exportním trhu. Česká republika spadá do oblasti pokrývané společností China General Nuclear (CGN) s typem reaktoru Hualong One. Dalším dvěma dodavatelům, China National Nuclear Corporation (CNNC) a State Nuclear Power Technology Corporation (SNPTC), se proto podrobně nevěnujeme.

Faktorem, který může výstavbu nových reaktorů ovlivnit, je také odlišný přístup státních regulačních orgánů. Úřady jaderného dozoru ve Spojených státech (Nuclear Regulatory Commission – NRC) a  ve Velké Británii (Office of Nuclear Regulation – ONR) provádějí komplexní posouzení reaktorů třetí generace. Posuzují celý konstrukční koncept reaktoru před zahájením výstavby prvního bloku daného typu. Proces trvá zhruba pět let 2 a na jeho konci koncept reaktoru získá certifikát (ve Spojených státech Design Certificate, ve Velké Británii Design Acceptance Confirmation), který umožní zrychlený povolovací proces pro všechny reaktory stejného typu po dobu patnácti let v USA a deseti let ve Velké Británii. Certifikát se vztahuje jen na prověřovaný typ reaktoru bez konstrukčních úprav. V případě, že k nim výrobce přistoupí, musí upravený reaktor projít procesem opakovaně.

Ostatní státy stále preferují systém, ve kterém je každý stavěný reaktor posuzován jaderným dozorem individuálně. Celkový koncept bývá v principu posouzen před zahájením výstavby, ale konkrétní konstrukční prvky se posuzují až v jejím průběhu. Po dokončení stavby probíhá celkové bezpečnostní posouzení. Tento systém sice umožňuje konstrukční úpravy jednoho typu reaktoru, ale každý projekt vyžaduje podrobné posouzení. S tím je spojeno riziko, že některé prvky nesplní požadavky jaderného dozoru, což vede ke zpoždění výstavby v důsledku řešení problému.

Rozdíl obou přístupů lze ilustrovat na kontrolním a řídícím systému reaktoru EPR. Finský a francouzský jaderný dozor vznesl k tomuto systému připomínky v roce 2009, tedy v průběhu výstavby reaktorů Olkiluoto a Flamanville, což v obou případech vedlo ke zpoždění výstavby. Naproti tomu ve Velké Británii řeší ONR stejný problém v rámci komplexního posouzení před zahájením výstavby Hinkley Point.