Je co slavit? Výročí plné paradoxů

Sedmdesáté výročí Všeobecné deklarace lidských práv

Je co slavit? Výročí plné paradoxů

Při příležitosti 70. výročí vyhlášení „Všeobecné deklarace lidských práv“ vznikl projekt rozhovorů s vybranými osobnostmi, které hájí lidská práva v Čechách a na Slovensku.

V roce 1938, na sklonku války, získala Nobelovu cenu za literaturu americká spisovatelka Pearl S. Bucková. Je autorkou slavného citátu, že „testem pro každou civilizaci je to, jak pečuje o své nejslabší členy.“ Bucková strávila velkou část života v Číně. Po návratu do Ameriky se stala vášnivou obhájkyní rasově smíšených adopcí, práv menšin a ženských práv. V laudatiu během udílení Nobelovy cena zazněla i tato věta: „Naučila jste nás spatřit člověka v (anonymní) mase lidí.“

Přejme si proto, aby lidé aktivně poznávali jiné kultury, neboť nás to učí toleranci (viz medailonek muslimské aktivistky Eman Ghalebové).

Stav lidských práv je lakmusovým papírkem demokracie: je výsledkem diskuse mezi „tyranií většiny“ a „přijímáním menšinových názorů jako mainstreamu“. Je to nekonečná diskuse o tom, co je pro danou společnost normální a jaké jsou její hodnoty (viz Peter Weisenbacher o diskriminaci LGBT lidí). Weisenbacher na druhou stranu také dodává, že pokud jde o lidská práva (většinové společnosti), nebylo v regionu střední Evropy nikdy tak dobře jako dnes.

Dodržování lidských práv se neobejde bez institucí občanské společnosti. Lucie Rybová je ředitelkou Českého helsinského výboru, Peter Weisenbacher a Zuzana Števulová řídí lidskoprávní instituce na Slovensku, Veronika Šprincová je ředitelkou organice požadující vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice. Demokracie stojí na požadavku rovnosti všech lidí a Šprincová poukazuje na mj. nízké zastoupení žen v politice v České republice.

Liberální demokracie se rovněž opírá o rovnou politickou soutěž a svobodné veřejného mínění. V dnešní době je však veřejné mínění manipulováno politickým marketingem a šířením dezinformací. Jak upozorňuje Zuzana Števulová, stupňování nenávistné propagandy vůči různým skupinám obyvatel je velkým rizikem. Podle jejích slov je nutné donekonečna vysvětlovat, co lidská práva vlastně znamenají a co by se stalo, kdybychom o ně přišli.

Lidská práva jsou také politická práva (svoboda projevu, právo na politický názor, právo na shromažďování atd.). Nájemná vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové na počátku roku 2018 na Slovensku probudila občanskou společnost, která dokázala svými veřejnými politickými protesty přinutit k odstoupení tehdejší nejvyšší vládní špičku. Zuzana Števulová toto vnímá jako největší vzedmutí občanské společnosti a lidských práv na Slovensku za posledních dvacet let.

Lidská práva se týkají všech osob, které se z různých důvodů ocitají v naší jurisdikci, nebo žijí v jiných koutech světa a my je chceme podpořit (nejen proto, že to vyžadují naše mezinárodní závazky). To je například posláním organizace Člověk v tísni, která nejen že organizuje humanitární a rozvojovou pomoc, ale podporuje i projekty na pomoc disidentům v autoritářských zemích. Po pádu komunistického režimu znamenala pro Šimona Pánka lidská práva hlavně práva politická, která ztotožňoval se svobodou. Po revoluci chtěl Pánek pomáhat v zahraničí, kde lidé dosud žili v nesvobodě a v ohrožení. V Čechách v té době převládal názor, že se každý má postarat sám o sebe a dozvuky této doby vnímáme dodnes. Pánek nyní vnímá lidská práva především jako rovnost šancí – a tato rovnost nevzniká automaticky; lidem je třeba pomoci, ať už prostřednictvím státu nebo institucí občanské společnosti.

Barbora Latečková a Jana Plavec

Portréty bojovníků za lidská práva – rozhovory s vybranými osobnosti z České a Slovenské republiky, internetová kampaň pražské kanceláře Heinrich-Böll-Stiftung k 70. výročí Všeobecné deklarace lidských práv (podzim 2018).

Veronika Šprincová (CZ), ředitelka Fóra 50 %, Praha

„Práva žen jsou lidská práva,“ je známý výrok, který Veronika podepisuje. Poprvé tuto myšlenku formulovaly americké aktivistky bojující za zrušení otroctví a ženská práva, téměř sto let předtím, než bylo v Americe ženám přiznáno volební právo. Veřejně prospěšná organizace Fórum 50 %, kterou Veronika vede, se zasazuje o rovné postavení mužů a žen nejen ve společnosti obecně, ale také v politice, kde je zastoupení žen stále nízké. Od roku 2015 předsedá Genderové expertní komoře České republiky.

Lucie Rybová (CZ), ředitelka Českého helsinského výboru, Praha

Její rodina si za minulého režimu prošla persekucemi, včetně věznění a pobytů v psychiatrické léčebně. To ji přivedlo k práci, kterou vykonává již 30 let – k ochraně lidských práv. Lucie pracovala jako ředitelka České asociace pro psychické zdraví a pomáhala rozvíjet činnost sdružení psychiatrických pacientů Kolumbus (např. Pacientští důvěrníci). Podílela se na vzniku textu doporučení Rady Evropy k implementaci práv seniorů. Nyní prosazuje práva dětí být slyšen a být řádně zastoupen advokátem ve všech řízeních. Upozorňuje také na složitou situaci dětí, kteří mají rodiče ve výkonu trestu. Luciino motto proto zní: „Každý člověk má právo na důstojné zacházení – od narození až do smrti.“

Peter Weisenbacher (SK), ředitel Institutu lidských práv, Bratislava

„Splácím dluh předchozím generacím, které přinášely daleko větší oběti než my,“ říká Peter, občanský aktivista, bývalý předseda Amnesty International Slovensko. Byl spoluzakladatelem a prvním ředitelem Duhového PRIDE Bratislava, pochodu hrdosti osob s LGBT sexuální orientací. „Situace LGBT lidí se nyní na Slovensku výrazně zhoršila poté, co byla Ústavou změněna definice manželství jako svazku jednoho muže a jedné ženy.“ Publikuje v denících PravdaSME a Hospodárske noviny.

Zuzana Števulová (SK), ředitelka Ligy za lidská práva, Bratislava

V roce 2016 se stala první slovenskou laureátkou Mezinárodní ženské ceny za statečnost, udělované americkým Ministerstvem zahraničních věcí ženám, které prokázaly odvahu postavit se bezpráví. Zuzana coby advokátka pomohla mnoha uprchlíkům na Slovensku získat azyl, který jim byl původně odepřen. „Uprchlíci zažívají ta nejhorší porušení lidských práv, jaká si jen umíme představit,“ odpověděla Zuzana na otázku, proč pomáhá právě cizincům v detenčních zařízeních. Přednáší na Trnavské univerzitě a podílela se také na formulování slovenské integrační politiky.  

Eman Ghalebová (CZ), studentka a muslimská aktivistka, Teplice

„Mé jméno je Eman, což znamená víra.“ Narodila se v Jemenu, od pěti let žije s rodinou v ČR a její otec je uznávaný lékař. Eman iniciovala dialog mezi teplickou muslimskou a většinovou komunitou. O Češích tvrdí, že jsou tolerantní, ale měli by chápat, že princip kolektivní viny patří do minulosti. Odsuzuje násilí páchané islámskými fundamentalisty: „Posuzujme jednotlivce podle jejich činů, ne podle jejich skupinové příslušnosti.“ Eman psala blog na idnes.cz, studuje na vysoké škole v Praze. 

Šimon Pánek (CZ), ředitel Člověka v tísni, Praha

Šimon Pánek, který byl jedním ze studentských vůdců během sametové revoluce v roce 1989, začal namísto vstupu do politiky pomáhat potřebným. Založil Člověka v tísni, jednu z nejúspěšnějších neziskových organizací, která si vybudovala jméno i ve světě. „V mé volbě mě určitě ovlivnilo rodinné zázemí. Jako malý kluk jsem si prošel skautskými oddíly a hodně jsem četl Jacka Londona. Když jsem viděl kolem sebe nějakou nespravedlnost, pociťoval jsem hněv.“  Šimon je držitelem Ceny Paměti národa. Od prezidenta Václava Havla obdržel Medaili za zásluhy za angažovanost ve věcech veřejných.