V řadě zemí se těší solární energetika velkému úspěchu – fotovoltaické moduly jsou pro zájemce o vlastní elektřinu stále levnější a dostupnější. V České republice se však musí investoři a stavitelé solárních elektráren neustále bránit před snahou vlády o narušení stabilního podnikatelského prostředí.
Čeští politici proti moderním zdrojům
Podpora obnovitelných zdrojů v České republice vzešla ze zákona na podporu obnovitelných zdrojů, který byl přijat v roce 2005. Legislativa vycházela z německého modelu. Zájemci o investice do šetrných zdrojů si mohli vybrat, zda využijí podporu formou výkupních cen nebo zeleného bonusu. V prvních letech byl největší zájem o větrné elektrárny nebo biomasové stanice. S pokrokem ve výrobě křemíkových fotovoltaických panelů přišel v roce 2009 a zejména v roce 2010 masivní zájem o instalace fotovoltaických elektráren (FVE). Dnes se jejich instalovaný výkon v ČR vyšplhal na 2126 MW.
Mimo jiné pomocí rozvoje solární energetiky splnila Česká republika závazek dosáhnout do roku 2010 alespoň 8% podílu obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě energie a je na dobré cestě naplnit – byť neambiciózně nastavený – závazek 13,5% podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v České republice.
Skokový růst fotovoltaiky však také vyvolal hysterii u českých politiků. Nárůst podílu obnovitelných zdrojů se bezesporu promítl do cen elektrické energie. Na druhou stranu cena elektřiny pro české domácnosti vzrostla mezi lety 2001-2009 až o 80 %, a to zejména kvůli nástupu liberalizace, maržím elektrárenských společností a dalším regulovaným složkám v ceně elektřiny.
Pokud bychom si pro příklad vzali výdaje za elektřinu české domácnosti s průměrnou spotřebou v roce 2013, tak na podporu solárních elektráren připadá 7% podíl ročních výdajů domácnosti za elektřinu (na všechny obnovitelné zdroje dohromady pak 14 %), ale za přivedení elektřiny (distribuční regulované poplatky) zaplatí rodina až 40 % z celkových ročních výdajů za elektřinu.
Přesto je solární energetika označována v Česku jako jediný „zločinný“ zdroj energie. Jsme zřejmě jedinou zemí v EU, kde dnes již bývalý předseda vlády hovořil o vlastnících solárních elektráren jako o „solárních baronech, což je nesmírně agresivní skupina, která do slova a do písmene nehledí nalevo a napravo…“ (zaznělo v diskusním pořadu České televize, duben 2013). Verbální útoky jsou věcí politické vyspělosti, kde má Česká republika vlivem 40 let totality pochopitelně, co dohánět. Daleko brutálnějším zásahem jsou však opakované retroaktivní kroky do podnikání solárních investorů, které rozmetávají garantované podmínky podpory a tím i další stabilitu rozvoje obnovitelné energetiky v Česku.
První otřes právní stability
Nárůst podílu obnovitelných zdrojů energie pochopitelně vyvolal reakci u dosud dominantních elektrárenských společností. Náladu ve společnosti podstatně negativně ovlivnila mediální kampaň společnosti ČEZ, která byla postavená na nepodložených (a následně samotným Ministerstvem průmyslu a obshocu (MPO) nepotvrzených) hrozbách až 26% zvýšení cen elektřiny vlivem růstu solárních elektráren. Vláda tehdejšího premiéra Petra Nečase však na základě negativní veřejné nálady vůči solární energetice prosadila v poslanecké sněmovně „řešení“ v podobě zpětného srážkového odvodu (takzvanou solární daň) ve výši 26 % pro elektrárny nad 30 kW s platností na roky 2011-2013. Tento krok následně potvrdil také Ústavní soud a to i přesto, že jako jeden z podkladů posloužily chybně sestavené kalkulace ekonomických dopadů na modelové příklady fotovoltaických elektráren od Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Současně vláda zrušila původně garantované daňové prázdniny v prvních pěti letech projektů, prodloužila odpisy u solárních elektráren z 5 na 20let a zavedla povinnost investovat do dispečerského řízení.
Vláda těmito kroky rozbila garantované podmínky vepsané do zákona a vyhlášek, kterým v roce 2005 přizvala investory do projektů obnovitelných zdrojů. Každý ze subjektů se řídil při rozhodování o investici platnými zákony a vycházel z garantovaných výkupních cen. Stát se zákonem zavázal, že zajistí návratnost investic do 15 let a příjem podpory v případě solárních elektráren po dobu 20 let s přiměřeným ziskem.
Druhý otřes právní stability
Česká fotovoltaická průmyslová asociace zadala v roce 2012 soudním znalcům z oboru ekonomie vypracování znaleckého posudku, který jednoznačné prokázal, že se po tříleté aplikaci 26% solárního odvodu, zrušení daňových prázdnin a dalších retroaktivních kroků vůči sektoru dostaly projekty fotovoltaických elektráren výrazně nad zákonem garantovanou 15letou návratnost.
Podle platné legislativy by tak měly být jakékoli další úvahy o prodloužení solárního odvodu nepřípustné. To však změnil pád vlády a příchod úřednického kabinetu Jiřího Rusnoka. Ten během mimořádného jednání vlády bez potřebných podkladů a znalosti celé věci navrhl prodloužení solárního odvodu pro fotovoltaické elektrárny z roku 2010 na celou dobu životnosti (tedy na 20 let) ve výši 10 %.
Zákon byl přijat, a to i přesto, že MPO nedodalo Poslanecké sněmovně žádné podklady k dodržení zákonných podmínek ekonomické návratnosti solárních elektráren. Tato skutečnost vzbudila díky tlaku Aliance pro energetickou soběstačnost pozornost v Senátu ČR a následně se MPO přiznalo, že 10% solární odvod propočítávalo až zpětně. Samotní senátoři z Výboru pro životní prostředí také zjistili, že narychlo dodaný výpočet obsahuje řadu chyb (například nepočítá s v roce 2012 zavedenými poplatky za budoucí likvidaci fotovoltaických panelů – další absurdnost českého prostředí), a hrubě tak ovlivňuje výsledek – dodržení garantované návratnosti vložených investic.
Připravuje se totální otřes právní stability?
Mohlo by se zdát, že několikáté narušení stability investičního prostředí a garantovaných podmínek bude politikům a úředníkům z MPO stačit. Jenže opak je pravdou. V červnu dokončený procesu notifikace legislativy na podporu obnovitelných zdrojů (ČR v roce 2012 připravila nový zákon na podporu obnovitelných a dalších zdrojů energie) u Evropské komise sice potvrdil oprávněnost podpory pro obnovitelné zdroje, ale české MPO výsledek notifikace bohužel zdařile ignoruje. Aktuálně připravovaná novela energetického zákona obsahuje několik nových bodů, jejich přijetí je v naprostém nesouladu se zákonem garantovanými podmínkami, ale také za hranou ústavních pravidel.
Pokud by byla novela energetických zákonů přijata, dopadla by na všechny typy obnovitelných zdrojů v České republice: mimo solární energetiky pak na vítr, biomasu nebo bioplyn. Kontroverzní návrhy jsou založeny například na tlaku na zavedení nového mechanismu, který by stanovil maximální výši vyplacené podpory, jež by záležela na podmínkách vydaných ERÚ. Takovýto krok pak zásadním způsobem narušuje garantované podmínky pro obnovitelné zdroje dané platnou legislativou. Jde o jasně retroaktivní krok, který ohrožuje investice ve stovkách miliard korun a naprosto destabilizuje podnikatelské prostředí v energetice.
Vedle toho chce MPO nově zavést povinnost výrobců elektřiny podílet se na nákladech na provoz distribuční a přenosové soustavy. Zde se nejspíše inspirovali na Slovensku, kde obdobné opatření zavedla vláda loni. Přitom však právě obnovitelné zdroje doposud pobíraly příspěvky jako prvky přispívající ke stabilitě chodu přenosové a distribuční soustavy. MPO však navrhuje tuto podporu zrušit a naopak zavést poplatek za využívání distribuční soustavy. Opět však novela vůbec neobsahuje formulaci způsobu stanovení ceny za služby distribuční (přenosové) soustavy a vše ponechává až na prováděcím právním předpise.
Do roviny kuriozit patří návrh novely, který obsahuje mechanismus na zavedení neomezeného ručení vlastníků, provozovatelů, ale také odpovědných osob za vrácení podpory. – u společností, které podnikají v oboru šetrné energetiky. V praxi by de facto znamenalo zrušení právního statusu společností s ručením omezeným podnikajících v obnovitelných zdrojích.
Zákon přitom projektům jasně garantuje výkupní ceny zkalkulované v jednotlivých letech ERÚ na základě technicko-ekonomických parametrů a platné po stanovenou dobu životnosti projektů. Jakékoliv zpětné změny jsou pak jasnou retroaktivitou, která není přípustná a je v rozporu s Ústavou.
Naše sdružení Aliance pro energetickou soběstačnost i další asociace v obnovitelných zdrojích opakovaně upozorňují média, politiky i úředníky na jasné rozpory a chyby v připravované legislativě. MPO však na znění návrhu novely trvá i přes stovky připomínek, které zaslala během meziresortního připomínkového řízení řada ministerstev a profesních komor. Jejich připomínky však MPO ignorovalo a zapracovalo především návrhy ERÚ, které neodůvodnitelným způsobem posilovaly pravomoci tohoto úřadu – například nově mohlo měnit zpětně nastavení podpory obnovitelných zdrojů nebo pro ně měla platit výjimka a ERÚ by nemuselo poskytovat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Naštěstí do přípravy novely zasáhla koncem srpna Legislativní rada vlády, kde MPO neobhájilo svůj návrh novely energetického zákona. MPO a obchodu musí nyní návrh přepracovat do příštího zasedání vládních legislativců, které bude 18. září 2014.
Můžeme spekulovat, jaké motivace za kroky MPO stojí. Jednou z možných rovin je tlak na vyřazení podpory pro obnovitelné zdroje tak, aby je okolo roku 2025 mohly nahradit kompenzace pro další jaderné reaktory v Temelíně. Nezbývá než doufat, že česká vláda dostane rozum a zastaví kroky, které jsou v rozporu s dříve deklarovanými pozicemi Evropské komise, ve kterých nabádá státy, aby se „vyvarovaly neoprávněných nebo retroaktivních změn podpory. Legitimní očekávání investorů ve věci návratnosti stávajících investic musí zůstat zachovány.“ (Memo on the Communication on “Delivering the internal electricity market. Making the most of public intervention” MEMO/13/948).
Martin Sedlák, ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost