Klimatické změny: fakta bez mýtů

Klimatické změny: fakta bez mýtů

07. července 2014 Ladislav Metelka, Radim Tolasz
Univerzita Karlova v Praze, Centrum pro otázky životního prostředí
pdf
Místo vydání: Praha
Datum vydání: 2009
Počet stran: 40
Licence: All rights reserved.
Jazyk publikace: Čeština
ISBN: 978-80-87076-13-2
15. dubna 2009

Předmluva

Text, který máte před sebou, je společným dílem našich předních klimatologů. Kolegové z Českého hydrometeorologického ústavu jsou autory textu, který byl důkladně recenzován dalšími odborníky. Autoři i recenzenti velmi dbali na přesná vyjádření, nepředkládají své vlastní názory, nýbrž fundované shrnutí současného vědeckého poznání. Poskytují velmi střízlivý pohled na globální proces, jehož jsme všichni svědky: na celosvětovou klimatickou změnu. Prezentované poznatky zčásti vycházejí ze 4. hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu, která byla vydána v průběhu roku 2007. Výzkumy a pozorování, které proběhly v poslední době, závěry této zprávy plně potvrzují a umocňují: jevy, které Mezivládní panel označuje jako pravděpodobné, se dnes považují za téměř jisté a navíc probíhají větší rychlostí, než se ještě před dvěma lety předpokládalo.

Hrozba změny klimatu je bezprostřední a velmi vážná. Nejvíce zřejmou součástí této změny je oteplení naprosté většiny pevnin, které se už dnes projevuje a v budoucnu bude ještě výraznější. Znamená menší počet chladných dnů a zejména nocí. Budou se rovněž vyskytovat vlny horkých dnů, jejichž intenzita velmi pravděpodobně vzroste. Zvýšení průměrné teploty má nepříznivé dopady na přírodní ekosystémy, které se jen těžko této změně přizpůsobují. Musíme dále počítat s výskyty hmyzích a jiných škůdců tam, kde se jindy nevyskytovali, což se týká i lidských patogenů (u nás známé rozšíření areálů nebezpečných klíšťat). S tím souvisejí i častější dlouhá suchá období, obecně suché oblasti budou ještě sušší, na druhé straně oblasti, které jsou v současné době vlhké, pravděpodobně nebudou tolik ovlivněny. Oblasti postižené velkými suchy
se však rozšíří. Dalším důsledkem klimatických změn je ovlivnění vodních zdrojů všude na světě. Zvláště jsou ohroženy horské ledovce, které poměrně rychle tají, což způsobuje výrazné zmenšení jejich plochy a vydatnosti. To pocítí zejména mnoho milionů lidí v Asii a v Latinské Americe, jejichž vodní zdroje jsou zásobovány vodou himalájských a andských ledovců. Výraznou hrozbou je očekávaná vyšší frekvence a zvýšená intenzita extrémních hydrometeorologických událostí, jako jsou silné větry, bouře, intenzivní srážky následované povodněmi a v tropických oblastech hurikány a jiné tropické bouře. Zvýší se hladina oceánů, značná území v blízkosti mořského pobřeží budou zaplavena (některé nízko položené ostrovy prakticky úplně zmizí), ale znamená to i ohrožení staveb, silnic a jiných konstrukcí v příbřežních oblastech a rovněž vnikání slané vody do stávajících zdrojů vody sladké.

Lidé se připravují na adaptační opatření, která by měla dopady změny klimatu výrazně zmírnit. Největší pozornost se věnuje vodním zdrojům a jejich využití. Týká se to nejen oblastí suchých, ale i území, která až dosud s vodními zdroji neměla velké problémy, jako je oblast střední Evropy včetně České republiky. Významné změny se dají očekávat v zemědělství, které je citlivě adaptováno na klimatický režim daného regionu. Týká se to jak pěstovaných plodin, tak i způsobů kultivace včetně ochrany půdy, zejména není možno počítat s výrazným rozšiřováním zavlažovaných ploch. V souvislosti se zvyšováním hladiny oceánu se plánují nákladná opatření na ochranu proti zatopení příbřežních struktur. V této souvislosti mají velkou výhodu bohaté státy, které mohou věnovat značné finanční prostředky na tento účel, příkladem jsou nákladné plány Holandska nebo Itálie (Benátky). Chudé země, jako například Bangladéš, takové prostředky nemají. Projevy změny klimatu budou mít postupně výrazné důsledky na lidské zdraví, které bude ohroženo novými typy chorob, přesněji řečeno rozšíří se areály výskytu různých tropických chorob i do oblastí, kde se dříve nevyskytovaly. Bude třeba rozšířit zdravotní péči. Lidé však budou muset přizpůsobit i jiné své aktivity, například se výrazně změní profil turistických destinací, snad nejvýrazněji to postihne lyžařské areály. Adaptační opatření budou nutná i v dalších oblastech hospodářských aktivit, jako jsou doprava nebo dodávky energie.

Aby však mohly být adaptace úspěšné, nesmí míra změny klimatu převýšit únosnou mez. Globální změnu je nutno co nejvíce zmírnit a její průběh zpomalit. Proto byla v roce 1992 v Riu de Janeiru uzavřena Rámcová úmluva o změně klimatu, v níž se státy (smluvní strany Úmluvy) zavázaly „odvrátit nebezpečné antropogenní ovlivnění klimatického systému“. V roce 1997 byl v japonském Kjótu podepsán protokol, v němž se průmyslově vyspělé státy zavázaly snížit emise skleníkových plynů do let 2008–2012 o 5,2 % ve srovnání s rokem 1990. (Procenta snížení jsou různá pro jednotlivé státy. Evropská unie, která v té době měla 15 členů, se jako celek – tzv. společné sdílení břemene – zavázala k 8% redukci. Závazek České republiky – nezávisle na závazku EU – činil rovněž 8 %.) Kjótský protokol je často kritizován především ze dvou důvodů: nepřipojily se k němu Spojené státy a nevyžaduje žádná zmírňující opatření od rozvojových zemí včetně významných států a díky své velikosti i velkých znečišťovatelů: Číny, Indie, Brazílie a dalších. Přitom je zřejmé, že chudé rozvojové země jsou daleko zranitelnější než bohaté vyspělé státy, které si mohou dovolit nákladná adaptační opatření. Dále se namítá, že předpokládané redukce emisí skleníkových plynů, i kdyby se jich dosáhlo, jsou příliš malé, aby měly zásadnější vliv na změny klimatu. To všechno je jistě pravda, avšak je nutno vzít v úvahu, že Kjótský protokol nebyl nikdy považován za definitivní řešení problému změny klimatu, nýbrž za první krok a důkaz vážných úmyslů ze strany rozvinutých států.

Dosavadní nedostatky by měl nahradit nový režim, který bude platit po roce 2012, jehož cílem by mělo být zabránění zvýšení teploty o výše než 2ºC. To se dnes pokládá za ještě únosnou mez, která umožní, aby předpokládaná adaptační opatření bylo možné uskutečnit a aby byla smysluplná. Vyšší teplota a zejména další průvodní jevy tak veliké změny klimatu by už měly skutečně nedozírné následky. To však bude vyžadovat velmi podstatné snížení emisí skleníkových plynů v globálním měřítku: prozatímní cíl (předběžně dohodnutý na celosvětové konferenci na Bali v prosinci 2007 a potvrzený summitem G8 v roce 2008) je snížení o 50 % do roku 2050.

Evropská unie pokládá změnu klimatu za velmi vážnou hrozbu nejen pro životní prostředí, ale i pro další hospodářství a civilizační rozvoj na celém světě. Proto je cílem Evropské unie dosáhnout celosvětové úmluvy, která by měla být dojednána v prosinci 2009 na světové konferenci v Kodani. Samotná Evropská unie s definitivní platností na svém summitu (zasedání Evropské rady) a rovněž na zasedání Evropského parlamentu na sklonku roku 2008 schválila tzv. klimaticko–energetický balíček legislativních aktů, který má zaručit, že EU dosáhne v roce 2020 tří konkrétních cílů stanovených Evropskou radou již v březnu 2007, tzv. 20–20–20, což znamená, že emise skleníkových plynů by se měly snížit o 20 %, k tomu by mělo přispět zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na 20 % a snížení energetické náročnosti ekonomiky rovněž o 20 %.

Evropská unie si však uvědomuje, že pro úspěšné dojednání globálního režimu je klíčový postoj rozvojových států, které v poslední době vyjadřují ochotu se státy vyspělými spolupracovat. Rovněž zásadní je postoj Spojených států, které dnes naštěstí dávají najevo snahu výrazně přispět ke globálnímu úsilí o zmírnění změny klimatu. V nejbližších týdnech a měsících budou probíhat náročná jednání, při kterých bude hrát důležitou úlohu Česká republika jako předsednická země EU prvního pololetí roku 2009.

Bedřich Moldan, Univerzita Karlova v Praze, Centrum pro otázky životního prostředí, leden 2009

Poděkování

Rádi bychom na tomto místě poděkovali především Heinrich-Böll-Stiftung za poskytnutí rozsáhlé podpory a vstřícnou spolupráci při vzniku tohoto textu. Dále potom recenzentům, jmenovitě Doc. RNDr. Jaroslavě Kalvové, CSc., Prof. Dr. Milanu Lapinovi, Ph.D. a RNDr. Radanu Huthovi, DrSc., za cenné připomínky a doporučení.