Zahraniční politika a bezpečnost

Na bezpečnostnej konferencii GLOBSEC 2015, zorganizovanej nedávno v Bratislave, slovenský premiér Robert Fico a maďarský premiér Viktor Orbán svorne odmietli návrh Európskej únie na zavedenie systému kvót pri rozmiestňovaní utečencov, prichádzajúcich do Európy z Afriky a Blízkeho východu. Spôsob, akým spomínaní politici svoj nesúhlas formulovali, však svedčil skôr o tom, že majú problém nie s kvótami ako takými, ale so samotným faktom, že do ich krajín prichádzajú neželaní cudzinci. 

Růst současného evropského populismu představuje jednu z největších výzev, které musí čelit liberálně demokratické státy na starém kontinentu. K pochopení úspěchu populistů na obecné úrovni a v jednotlivých zemích je užitečné prozkoumat příčiny tohoto fenoménu, zejména po vypuknutí ekonomické krize. Tato mezinárodní konference je věnována právě analýze jednotlivých evropských zemí, ve kterých je populismus na vzestupu.

Rok 2014 byl bouřlivý, i když se krizové konflikty odehrávaly spíše na evropské periférii. To by se v tomto roce mohlo dramaticky změnit. Útoky se přibližují. S vyhrocením vládní krize v Řecku opět ťuká na dveře eurokrize. Klesá důvěra v evropskou měnu, dalším strašákem je celoevropská deflace, v sázce je soudržnost eurozóny.

Co má zdánlivě největší světová dohoda o volném obchodu společného s rovností pohlaví? Poměrně hodně, neboť negativní dopady liberalizace obchodu pocítí zejména ženy.

Ukrajinská železnice používá jiný rozchod kolejí, než mají její západní sousedé, a tak když naše vlaky překračují hranice směrem do Evropské unie, cestující musejí více než hodinu čekat na výměnu kol. Tento příklad je dobrou metaforou pro stav ukrajinských reforem po Revoluci důstojnosti: ukrajinská politika je stále systém, který běží ve starých širokorozchodných kolejích.

Transatlantická dohoda o volném obchodu by mohla být šancí pro zelené a trvale udržitelné hospodářství. K tomu je však potřeba především silná a hlasitá občanská společnost.

Barack Obama již nyní patří k nejvýraznějším prezidentům v moderních amerických dějinách. U prvního afroamerického pána Bílého domu to ani jinak být nemůže. Zda bude Obama skutečně historicky přelomový prezident, ale ukáže až jeho druhé období, do kterého nedávno vstoupil.

Môžu byť dnes bývalé komunistické krajiny, členovia EÚ, príkladom pre ostatné transformujúce sa štáty vo východnej Európe, v ich vnútorných reformách? Môžu zohrávať úlohu bezprostredného vonkajšieho činiteľa, napomáhajúceho demokratickému vývoju v týchto štátoch a pôsobiť ako reálny advokát týchto štátov v ich snahách sa priblížiť k EÚ a perspektívne sa do nej aj integrovať? Málokto by namietal proti tvrdeniu, že by bolo dobré, keby odpoveď bola pozitívna.