Budoucí společný azylový systém EU (CEAS) – výzva k akci pro země V4

Budoucí společný azylový systém EU (CEAS) – výzva k akci pro země V4

Creator: Zdeňka Lammelová. All rights reserved.

Budoucí Společný evropský azylový systém musí vycházet z reality historicky nejvyššího počtu uprchlíků na světě, UNHCR uvádí 65,3 miliónu lidí na útěku,[i] a z mezinárodních závazků, kterými jsou členské státy EU a samotná EU vázány, tj. primárně z Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků a z Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod s kontrolním mechanismem v podobě Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Je zřejmé, že národní „řešení“ v podobě restrikcí, plotů, detencí bez jasného konce, zakázaných návratů uprchlíků na hranicích tzv. push-backs neboli refoulement (porušení základního pravidla uprchlického práva - článku 33 Ženevské úmluvy a článku 3 Evropské úmluvy) používané v členských státech EU ve střední a východní Evropě, mohou přinést krátkodobou úlevu ve smyslu nižšího počtu přicházejících uprchlíků do konkrétní země a také lákavé politické zisky domácím populistům, ale nejedná se o řešení legální, odpovědné, společné a solidární.

Takováto národní řešení vedou pouze k neúměrnému zatížení zpravidla sousedních států některých členských států EU, jako je Německo, Rakousko, Itálie, Řecko nebo Švédsko. Bohužel protiprávní refoulement se stává běžnou praxí jak v Maďarsku, které vytlačuje uprchlíky zpět do Srbska[ii], tak v Polsku, kde až 2000 Čečenců opakovaně žádá o azyl a policie tyto žádosti jaksi „neslyší“[iii] zatímco slovenská policie protiprávně vrací uprchlíky na Ukrajinu[iv] a česká policie pak znemožňuje vstup a vytlačuje zpět do letadel uprchlíky na letišti Václava Havla v Praze[v]. Obdobně detence je častokrát používána nikoli jako poslední možné opatření vynucující bezpečný návrat cizince, ale v rozporu s Evropskou úmluvou jako nástroj odstrašení všech uprchlíků včetně ponižujících praktik typu opakovaného vysvlékání donaha rodin syrských běženců v České republice.[vi] Roste také počet prozatím především verbálních útoků na organizace pomáhající uprchlíkům, počet útoků na cizince samotné[vii] a vyhrocená xenofobní a islamofobní rétorika zejména v zemích V4, kde se uprchlíci a muslimové téměř nevyskytují[viii].

Realita je také taková, že podle statistik UNHCR v loňském roce jen do Řecka jako země prvního vstupu do EU přišlo celkem 856.723 osob v naprosté většině z konflikty sužovaných zemí Sýrie, Iráku a Afghánistánu, letos přišlo do Řecka již 170.211 uprchlíků[ix]. Do Itálie loni dorazilo 153.842 osob, letos zatím 161.688 osob[x], ve velké většině ekonomických migrantů. Smutnou realitou je také skutečnost, že rekordní počet lidí zaplatil za cestu přes Středozemní moře ztrátou svého života – letos již 4233 lidí, kteří byli někoho dětmi, sourozenci či rodiči[xi]. Právně sporná dohoda EU-Turecko a faktické uzavření loni téměř volné balkánské cesty vedlo k tomu, že letos očekáváme méně než 400.000 nově příchozích uprchlíků do celé EU. Systémově se ovšem nezměnilo téměř nic, situace v Itálii je horší než v loňském roce, „turecká“ dohoda může padnout každým dnem, ve kterém bude Turkům zřejmé, že se vytouženého zrušení vízové povinnosti do EU pro své občany jen tak nedočkají.

Je proto nezbytné zamýšlet se nad skutečnou společnou odpovědí zemi EU jak uprchlíkům, kteří u nás hledají záchranu svého života, tak ekonomickým migrantům, kteří chtějí v zemích EU pracovat, studovat či podnikat.

Tuto společnou odpověď se snaží hledat Evropská komise bohužel s nepříliš reálným cílem zastavovat uprchlíky již hluboko v Africe či na Blízkém východě[xii] popírajíc fakt, že uprchlíci v těchto zemích nejsou v bezpečí, nechtějí tam začít pod stany nový život a tyto tranzitní země se rovněž nehodlají stát placeným strážníkem a skladištěm Evropy. A tuto odpověď se pokusili také navrhnout dlouholetí experti a ředitelé významných nevládních organizací pomáhajících uprchlíkům v ČR a na Slovensku – Zuzana Števulová z Ligy za ľudské práva a Martin Rozumek z Organizace pro pomoc uprchlíkům.

Navrhovatelé předkládají ideu skutečně společného CEAS[xiii] spočívající v jednom azylovém řízení platném na celém území EU s jednou odvolací instancí, které by vedly společné týmy expertů primárně v místech s výraznými počty nově příchozích uprchlíků (Řecko, Itálie, Polsko, Malta, Maďarsko, Bulharsko, atd.) a které by byly koordinované Azylovou agenturou EU (EUAA). Žadatelé o azyl by byli povinni setrvat v těchto zemích po celou dobu azylového řízení. V ostatních zemích EU by též působily národnostně smíšené rozhodovací týmy, to vše pod silnou autoritou EUAA, jež by sjednocovala postupy, kvalitu a délku rozhodování včetně používání jednotných informací ze zemí původu. Zaveden by byl finanční mechanismus podpory pro více zatížené země EU, kterého by se musely povinně zúčastnit všechny členské státy EU. CEAS by zahrnoval i společně organizované a viditelné návraty, společné vyjednávání readmisí a dobrovolných návratů se zeměmi původu uprchlíků, je-li samozřejmě bezpečný návrat do těchto zemí možný. Jednotné by byl také formy mezinárodní ochrany – časově omezená doplňková nebo dočasná ochrana pro oběti vnějších nebo vnitřních ozbrojených konfliktů (Syřané, Iráčané, Afghánci) a azyl pro individuálně pronásledované osoby z azylově relevantních důvodů. Důležitým prvkem je také vydávání jednotného povolení k pobytu pro všechny uznané azylanty a držitele doplňkové ochrany, které by umožnilo volný pohyb azylantů v rámci EU. Jednotný by měl být také integrační program a princip poskytnutí pouze minimálních dávek v nezaměstnanosti po absolvování integračního programu. Zranitelným osobám by byly samozřejmě garantovány zvláštní záruky. Jednotný přesídlovací program (resettlement) a otevření pracovní a studentské migrace uprchlíkům jsou rovněž důležité, protože umožnění legálních cest k mezinárodní ochraně je jediná cesta jak zabránit tragédiím na hranících EU a obchodu s lidmi.

Návrh by měl vzejít ze zemí V4 společně – tyto země nebudou zatíženy z důvodu jednotného povolení k pobytu, spíše finančně v rámci kompenzačního mechanismu, a budou se moci poprvé v historii EU prezentovat jako nositelé reálného řešení společného problému. Obavy tradičních cílových zemí lze mírnit jednak omezeným a koordinovaným přístupem k sociálním dávkám, dále jednotným integračním programem, jednotným, často časově omezeným povolením k pobytu a jednotnými návraty. Návrh by měl mít formu nařízení EU, které je přímo závazné a nečeká se několik let na transpozici nebo spíše úmyslnou „netranspozici“ do národních právních řádů. Celý návrh předpokládá masivní finanční podporu do budování nového CEAS v Řecku, Itálii, Bulharsku a Polsku.

Opozici lze čekat zejména od národních azylových úřadů, které ztratí své hlavní nástroje v podobě restrikcí, porušování práva na hranících, nezákonných detencí, nekonečných průtahů v řízení, nízké kvalitě rozhodnutí, atd. V případě realizace by návrh přinesl rovnoměrnější rozložení odpovědnosti v EU, přinejmenším finančně nebo zprocesováním žádostí, a zohlednil by také zájmy uprchlíků, kteří často z objektivních důvodů nemohou či nechtějí zůstat v některých zemích EU (rodinné důvody, jazyková bariéra, atp). Umožnění volného pohybu prověřených uprchlíků po udělení mezinárodní ochrany by je motivovalo k využívání a dodržování nového společného azylového systému. Především v souvislosti s přesídlovacími programy (resettlementem), ale také pro nyní platný systém relokací, se nám jeví jako vhodný nástroj sladění rozdílných preferencí států a uprchlíků samotných návrh tzv. refugee match, v němž by cílem bylo spojení ochoty států přijímat uprchlíky s určitým profilem na straně jedné a na straně druhé preferencí uprchlíků samotných k usídlení v určité zemi či konkrétním městě[xiv]. Právě využití potenciálů měst a obcí[xv] a také ochoty řady místních lidí pomoci s integrací urchlíků by bylo nejlevnějším nástrojem rychlé integrace a nejlepší prevencí xenofobie a rasismu spojeného s tzv. uprchlickou krizí.

 

Kompletní policy paper autorů je možné najít zde.

[ii] Srov. Hungarian Helsinki Committee: Access Denied, 14 July 2016 dostupné  na http://www.helsinki.hu/wp-content/uploads/HHC-info-update-push-backs-brutality-14-July-2016.pdf

[iii] Górczyńska, Marta, Szczepanik, Marta: A road to nowhere, The account of monitoring visit at the Brześć- Terespol border crossing between Poland and Belarus, říjen 2016.

[iv] Případ Asady a ostatní proti Slovensku byl nedávno přijat Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku – jednalo se o push-backs 19 lidí žádajících o azyl zpět na Ukrajinu.

[v] Viz. Muž ze Srí Lanky při čekání na azyl v českém vězení zešedivěl. Pustí ho, když složí 100 tisíc – dostupné na http://zpravy.aktualne.cz/domaci/muz-ze-sri-lanky-pri-cekani-na-azyl-ve-vezeni-zesedivel-na-s/r~d0e19302768111e6851c002590604f2e/.  Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) zdokumentovala řadu případů tzv. odepření vstupu a obrátila se se stížnostmi a žalobami na národní odpovědné orgány i na Evropskou komisi a UNHCR.

[vi] Pospíchal, Petr: Nekonečná cesta z totální zkázy, Deník Referendum, 5.11.2016, dostupné zde - http://denikreferendum.cz/clanek/24049-nekonecna-cesta-z-totalni-zkazy

[vii] Viz. případ ženy ze Somálska – držitelky mezinárodní ochrany na Slovensku, která byla již 6x fyzicky napadena a z toho několikrát v přítomnosti svého malého dítěte.

[viii] Viz. např. data ENAR – Evropské sítě proti rasismu - Map of anti-migrant violence, hatred and sentiment in Europe (European Network Against Racism, Brussels) dostupné na
http://www.enar-eu.org/Map-of-anti-migrant-violence-hatred-and-sentiment-in-Europe nebo Národní zpráva o monitoringu trestných činů z nenávisti, Organizace pro pomoc uprchlíkům, říjen 2016, dostupná na http://www.opu.cz/cs/2016/11/opu-vydava-narodni-zpravu-o-monitoringu-trestnych-cinu-z-nenavisti/

[xii] Např.  ECRE Comments on the Commission Proposal for a Dublin IV Regulation COM(2016) 270  October 2016.

[xiv] Jones, Will, Teytelboym, Alexander: Choices, preferences and priorities in a matching system for refugees, publikováno ve Forced Migration Review, leden 2016, shrnutí na http://www.fmreview.org/sites/fmr/files/FMRdownloads/en/destination-europe/jones-teytelboym.pdf

[xv] Např. Report Eurocities –Social Affairs Refugee Reception and Integration in Cities, březen 2016.