„Férové paty, férové penze“ je mezinárodní projekt, který chce upozornit na velkou disproporci v odměňování žen a mužů a tím zvyšování chudoby žen v penzi. Projektu, který po roce a půl právě končí, se kromě hlavního organizátora, Otevřené společnosti, zúčastnilo Gender Studies a Nesehnutí a další organizace ze Slovenska, Slovinska, Rakouska a Polska.
V průběhu projektu vznikla studie Genderové nerovnosti v odměňování a důchodech - Česká republika a další národní zprávy o nerovném odměňování a jeho dopadech do důchodů, i manuál příkladů dobré praxe k tomuto tématu v partnerských zemích. Cíl projektu byl především informační – upozornit na problematiku, týkající se značné části populace a přitom je jen velmi málo diskutovaná.
Pod stejným názvem, Férové platy, férové penze, se uskutečnila 23. 3. 2016 celodenní konference. Její mezinárodnost byla sice poněkud oslabena neúčastí řady ohlášených řečníků a řečnic, kteří se den po teroristických útocích v Bruselu nemohli dostat do Prahy, ale díky skvělé připravenosti a pohotovosti organizátorek a organizátorů tento handicap nikdo nepocítil. Vyslechli jsme řadu velmi fundovaných příspěvků, diskutovalo se nejen v plénu a obou diskusních blocích, ale i o přestávkách v kuloárech. Většina účastníků a účastnic konference sice základní data, týkající se rozdílů v odměňování žen a mužů a jejich dopadů, znala, nám ale neškodí si je připomenout:
- Rozdíl v platech žen a mužů v zemích EU je v průměru 16,1 %, v ČR 22,1 %.
- Výrazně diskriminujícím faktorem je u nás mateřství – 27 % žen je doma s dítětem víc než tři roky (rodičovskou dovolenou volí stále jen kolem 5 tisíc mužů ročně, tedy kolem 1 %), máme jednu z nejnižších zaměstnaností žen matek v Evropě.
- Ve stáří 75 % žen v ČR bere důchod nižší než 11 000 Kč (většinou 7 600 – 9 000 Kč), zatímco 75 % mužů má důchod vyšší než 12 000 Kč.
- Ženy jsou až třikrát víc ohroženy chudobou než muži.
Jako zásadní problém se jeví nízké povědomí o tématu rovného odměňování, jeho dopadu na penze, včetně malé informovanosti o systému důchodového a nemocenského pojištění i dávkových systémů a z nich vyplývajících nároků. „Postupně se zvyšuje informovanost rodičů, matek na mateřské a rodičovské dovolené o jejich nárocích a možnostech, ale co chybí, je informovanost o dopadech do budoucnosti, do penzí a případně i na chudobu žen,“ uvedla Alena Červenková z Gender Studies. Veřejnost se tak nedoví, že největší rozdíly v platech panují mezi vysokoškolsky vzdělanými, a to až o jednu třetinu v neprospěch žen. Přitom počet absolventek vysokých škol stále stoupá, dnes je téměř o čtvrtinu vyšší než počet absolventů. Nejnižší platy ve srovnání s muži pobírají ženy po návratu z mateřské dovolené, kdy jsou z finančního hlediska v situaci, jako by svou kariéru teprve začínaly. Handicapem na českém pracovním trhu není jen mateřství, ženy také pečují o starší členy rodiny a v důsledku toho často přistupují na částečné úvazky nebo méně placené práce. To vše v důsledku vede k tomu, že ženy mají výrazně nižší důchod než muži a stále víc je jich ve stáří ohroženo chudobou.
Je důležité otevřít celospolečenskou diskuzi o tom, zda je v pořádku, že zdravotní sestra, která v nemocnici zachraňuje naše životy, má plat 20 000 Kč a IT technik, který zachraňuje naše data, 50 000 Kč! Nebo obdobně učitelka v mateřské škole, která pečuje o naše děti a bankéř, který pečuje o naše peníze! Ve společnosti je úporně zakořeněný a médii mnohdy živený model muž-živitel a žena-pečovatelka, ačkoliv reálné podmínky se dávno změnily.
Diskutovalo se i o tradičním sebepodhodnocování žen, nehájení vlastních práv. Ženy často podepisují protiprávní formulaci, že nebudou komunikovat o výši svých platů! A mnozí zaměstnavatelé deklarují, že nediskriminují v platech, statistiky však odděleně nevedou a tak pro svá tvrzení nemají podklady. To potvrdila i právnička oddělení rovného zacházení z Kanceláře veřejné ochránkyně práv, Jana Kvasnicová: „Případy obracející se na ombudsmanku kvůli rovnému odměňování jsou minimální.“ Při přijímacích pohovorech sice už nepadá otázka „kolik máte dětí“, ale oklikou „jak se vidíte za pět let, jaké jsou vaše koníčky“ atd. Důvodem letitého setrvávání matek v domácnosti s dětmi je pak kromě nedostatku kapacit v předškolních zařízeních (které se nyní začíná lepšit, ale nával začíná být do základních škol) strach z nezaměstnanosti.
Důležité bylo objasnění statistických údajů rozdílů v odměňování žen a mužů. Nejnižší gender pay gap (GPG) má totiž kromě Slovinska, také Malta, Itálie a Polsko – země, kde je zaměstnanosti žen nízká. ČR je v bohužel této tabulce třetí od konce, za námi už jen Rakousko a Estonsko. Skutečnost, že Slovinsko má nejnižší GPG (jen 3 - 4 %), souvisí s tradicí z dob bývalé Jugoslávie i se systémem mateřských škol: 90 % těchto zařízení je státních, stavících na skutečnosti, že největší schopnost se učit mají děti kolem čtyř let. Slovinsko patří spolu s Německem nebo Skandinávii k zemím, které vkládají do předškolní výchovy nemalé prostředky, protože vědí, že se jim systém předškolního vzdělávání za 20 let vrátí.
Fakt, že české ženy berou v průměru o 22 % nižší platy než muži, je již vcelku všeobecně známý. Už se ale příliš nemluví o tom, jaký vliv to má na starobní důchody. V penzi se nakumulují znevýhodnění žen na pracovním trhu nastřádaná za celý život, nemluvě o rozvodech a o tom, že stále víc žen zůstává v důchodu samo. V posledních letech se jako důležité téma objevuje pojem gender gap in pension (GGP). Jeho porovnání je velmi složité - v různých zemích existují rozdílné důchodové politiky, navíc se často mění, zejména u nás - ale jedno je jisté: rozdíly v příjmech žen a mužů se odrazí v rozdílech penzí. A nůžky mezi průměrnou penzí žen a mužů se stále rozevírají, zatímco před deseti lety činil rozdíl 1500 Kč, dnes je to v průměru 2200 Kč a pokud se rozdíly v platech nesníží, je možné, že za dalších 10 -15 let bude rozdíl v penzích téměř 50 %. Ženy totiž většinou nejsou ze svých nižších příjmů schopné si spořit ve druhém důchodovém pilíři.
Jistou nadějí je projekt MPSV nazvaný 22 % k rovnosti, který na konferenci představila jeho garantka Pavla Špondrová. Jeho součástí budou analýzy, průzkumy veřejného mínění, dny rovného odměňování, manuál o vyjednávání o mzdě. Během čtyř let trvání projektu má vzniknout i platová kalkulačka, jejíž inspirací je Rakousko, kde už delší dobu jsou firmy povinny pravidelně zveřejňovat platové tabulky rozdělené podle pohlaví.
Zásadní změny jsou však systémové - potřebujeme nejen kvalitní státem garantovanou péči o děti, ale i péči a služby o seniory - 90 % pečujících osob o seniory jsou ženy, pečují nejen o své rodiče, rodiče partnera, ale často i o vzdálenější příbuzné. Teprve pak se rozdíly v odměňování žen a mužů mohou snížit a ženy nebudou vlastně nuceny pracovat téměř dva měsíce v roce zdarma (rozdíl v platech vychází na 2. listopadu), aby se svými příjmy vyrovnaly mužům.
Mezinárodní den rovných příjmů - Equal pay day - u nás probíhá již od roku 2010. Kromě informační kampaně upozorňující na nerovnost platů jej letos provázela symbolická akce: v řadě kaváren, restaurací, obchodů i knihkupectví měly ženy v pátek 15. 4. speciální slevu ve výši 22 %, aby si alespoň jeden den v roce užily kupní sílu, kterou mají muži celý rok. Do akce se zapojilo 24 podniků v Brně, 16 podniků v Praze, 1 podnik v Kroměříži a 5 internetových obchodů.
Více na stránkách http://www.otevrenaspolecnost.cz/ferove-penze, kde jsou dostupné i výše zmíněné publikace.
