BERLÍN – Organizace spojených národů vyhlásila rok 2015 Mezinárodním rokem půdy a ve dnech 19. až 23. dubna si připomínáme letošní Celosvětový týden půdy. Tyto události nemají velký lesk, ale přesto by si zasloužily mnohem větší pozornost.
Nedotčené půdy představují neocenitelný a nenahraditelný zdroj, který při zajišťování hlavních rozvojových a ekologických cílů mezinárodního společenství plní bezpočet funkcí. A dnes tyto půdy naléhavě potřebují ochranu.
Zdravá půda je stěžejním předpokladem lidské výživy a boje proti hladu. Spoléháme na ni nejen při produkci potravin, ale i při vytváření nových zdrojů pitné vody. Pomáhá regulovat klima na zeměkouli, váže více uhlíku než všechny světové lesy a pralesy dohromady (pouze oceány jsou větší zásobárnou uhlíku) a je nezbytná pro zachování biodiverzity: hrst úrodné půdy obsahuje více mikroorganismů, než kolik žije na planetě lidí. Dvě třetiny druhů na zeměkouli žijí pod jejím povrchem.
Půdu však silně zatěžují eroze a kontaminace. Na celém světě dochází k úbytku 24 miliard tun úrodné půdy ročně, zčásti v důsledku rozrůstání měst a infrastruktury. Pouze v Německu si stavební projekty vyžádají v průměru více než 75 hektarů půdy denně. Na vině jsou také nevhodné zemědělské postupy: například rozsáhlé používání umělých hnojiv decimuje organismy obývající půdu a mění její strukturu. Tvorba úrodné ornice trvá tisíce let, avšak na mnoha místech dnes stačí jediná průtrž mračen a ornice je odplavena pryč.
Zároveň stoupá globální poptávka po potravinách, píci a palivové biomase, což zvyšuje hodnotu půdy – a tento fakt neunikl pozornosti mezinárodních investorů. Podle odhadu Světové banky se 10-30% orné půdy na celém světě – půdy, kterou by jinak využívaly miliony drobných vlastníků, pastevců a domorodců – stalo terčem investic ve velkém měřítku.
Boj za zajištění pozemkových práv pro jednotlivce a komunity se tak stal ve velké části světa otázkou přežití. Přístup k půdě je jedním z klíčových určujících faktorů hladu, a přitom je půda distribuována ještě nerovnoměrněji než příjmy. Přibližně 20% domácností trpících hladem představují bezzemci a 50% domácností trpících nedostatkem potravin tvoří rodiny drobných vlastníků.
V Evropě jsme naši domácí zemědělskou půdu dávno přerostli, a tak ji dnes ve velkém měřítku „importujeme“ z globálního Jihu. Pouhá produkce pícnin potřebných k pokrytí spotřeby masa v Evropské unii vyžaduje v Brazílii zemědělskou plochu o rozloze srovnatelné s Velkou Británií. Kdyby každý člověk snědl tolik masa jako průměrný občan EU, muselo by se na jeho produkci vyčlenit 80% světové orné půdy, oproti současným 33%. A nalijme si čistého vína: jelikož se ze 100 kalorií píce vyprodukuje maximálně 30 kalorií masa, je využívání úrodné půdy k tomuto účelu ryzím plýtváním.
Tento trend se bude dále prohlubovat v tom směru, že „zelený růst“, který dnes mnohé vlády slibují, se opírá o biopaliva, jež mají nahradit fosilní paliva typu ropy a uhlí. Biopaliva však ani zdaleka neprospívají klimatu tolik jako větrné či solární energetické systémy a produkují pouze desetinu energie na čtvereční metr. V důsledku toho by ke splnění požadavků na biopaliva, obsažených v Rámci EU pro oblast klimatu a energetiky do roku 2030, bylo zapotřebí dalších 70 milionů hektarů půdy – plocha větší než Francie.
Ochrana půdy nemusí podkopávat prosperitu. Trvale udržitelné postupy na ochranu půd naopak mohou zvyšovat zemědělské výnosy – zejména výnosy drobných vlastníků půdy. Diverzifikace plodin, recyklace a krytí půdy, to vše může přispívat k udržení živé, úrodné a aktivní půdy umožňující optimální hospodaření s vodou.
Přístup zvaný agroekologie je založený na tradičních znalostech a zkušenostech drobných zemědělců, díky čemuž ho lze rychle adaptovat na místní podmínky. Studie agroekologických zemědělských postupů, kterou v roce 2006 vypracoval Jules Pretty, zkoumala 286 trvale udržitelných zemědělských projektů v 57 zemích a dospěla k závěru, že u nich došlo ke zvýšení výnosů v průměru o 79%.
Navzdory prokázanému úspěchu těchto metod se využívání umělých hnojiv v posledních 50 letech více než pětinásobně zvýšilo a mnohé africké vlády vynakládají na jejich dotování až 60% svých zemědělských rozpočtů. Zejména v tropickém prostředí však tyto produkty vedou k ničení ornice a ztrátě biodiverzity (kontaminovaná voda navíc proudí do oceánů, kde ničí mořské ekosystémy). A ačkoliv lze dusík jako jejich hlavní složku vyrábět biologickým a trvale udržitelným způsobem, šlo by to proti zájmům hrstky mocných výrobců a distributorů hnojiv.
Politici musí řešit následující otázku: Jak mohou chudí lidé produkovat dostatek potravin, aby netrpěli hladem a nestrádali, takovým způsobem, jenž chrání půdy, zmírňuje klimatické změny a zachovává biodiverzitu?
Navzdory naléhavosti této otázky se přístupy typu agroekologické produkce nikde v dostatečné míře neprosazují. Akce, jako jsou Mezinárodní rok půdy a Celosvětový týden půdy, proto představují příležitost, jak to změnit – a dávají nám pevnou půdu pod nohama.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.